Časopis Myslivost

Prosinec / 2008

Husy a kachny, jejich životní potřeby v současnosti

Myslivost 12/2008, str. 28  Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc., Ing. Zdeněk VALA
Husy i kachny patří do řádu vrubozobých (Anseriformes), čeledi kachnovitých (Anatidae). Zobák mají zakončen nehtem s rohovitými lamelami a zoubky po obou stranách. Tělo je protáhlého (člunkovitého) tvaru pokryté hustým peřím. Na silných nohou mají tři prsty spojené plovoucí blanou.

V podkoží nad posledními křížovými obratli mají kostrční žlázu, ze které stírají zobákem sekret k promašťování peří. Žijí většinou monogamně. Obvykle hnízdí na zemi, stromech, ale i v dutinách stromů. Hnízdo bývá vystlané prachovým peřím. Na vejcích sedí jen samice (husy, kachny). Vylíhlá mláďata jsou nekrmivá a pokrytá prachovým peřím. Dospělí jedinci peří vyměňují postupně dvakrát do roka. Do čeledi kachnovití jsou zahrnuty:

HUSY -
(Anserinae)

Husa velká
(Anser anser) je jedinou husou, která u nás hnízdí. Má šedohnědé zbarvení, na hřbetě tmavší, na břiše a voleti světlejší. Nohy a zobák s nehtem mají oranžové zbarvení. Dosahují hmotnosti až 5 kg a rozpětí křídel až 180 cm. Žijí v monogamii. Obvykle přilétají na svá hnízdiště koncem února, kde staví na pevném podkladu (v rákosí, ondatří kupa, ostrůvek apod.) hnízdo a vystelou je peřím. Husa snáší 4 -7 vajec, na kterých sedí 28 dní. Houser se pohybuje v blízkosti husy a hlídkuje. Housata se drží rodičů až do příštího jara. V průběhu léta se jednotlivé husí rodinky shromažďují na letních shromaždištích, ze kterých odlétají koncem října až začátkem listopadu na zimoviště.
Husy vedou denní způsob života a živí se rostlinnou potravou. Potravu vyhledávají na vodě i na přilehlých polích. Mohou se dožít až 60 let. Husy mají rády velké vodní plochy, které navazují na luční a jiné porosty, kde se na zelené mladé trávě paství.
Husa polní (Anser fabalis) patří mezi severské husy, které se u nás objeví ve velkých počtech na tahu a někdy na tekoucích vodách i přezimují. Hmotnost mají až 4 kg a rozpětí křídel do 150 cm. Zbarvení má hnědošedé, na břiše s příčnou kresbou. Kořen zobáku a nehet jsou černé, zbytek oranžový. Přilétají v houfech a hromadně nocují na březích rybníků a ve dne se paství na polích a pastvinách.
Na našem území se mohou objevit i další druhy husí např. běločelá, malá a další. Jejich výskyt je však poměrně vzácný.
Husy se živí hlavně zelenou nízkou pící, kterou jim poskytují přilehlé louky v blízkosti vod a také polní plodiny. Na podzim husy přijímají rády naklíčená zrna obilovin, kukuřici a zbytky okopanin. Na nízkých vodách se potápí (pouze krk a přední část těla) do vody, kde hledají živočišnou potravu. Husy jen výjimečně navštíví připravená krmiva pro divoké kachny. Pokud se týká umělých chovů, které byly uskutečněny s husami velkými na Moravě (Náměšť n/Oslavou) i v Čechách (Pardubicko), byly v celku úspěšné a měly sloužit k vytvoření stálých populací, které se k nám budou každoročně vracet. Takto odchovaní jedinci se však přičlenili do tažných seskupení a tím se nedostavila vazba na prostředí, jak se předpokládalo. V Německu a jinde byly prováděny pokusy s introdukcí husí indických (Anser indicus), avšak neúspěšně.

KACHNY (Anatinae)
Jedná se o vodní ptáky, kteří se dělí dále podle způsobu získávání potravy na plovavé a potápivé.

A.
Kachny plovavé - mají těžiště těla uzpůsobené k plavání tj. delší krk a kratší plováky. Při hledání potravy mají zadní část těla nad hladinou.
Kachna divoká - březňačka (Anas platyrrhynchos). Jejím domovem je téměř celá Evropa, střední Asie a mírnější pásma Ameriky. U nás se běžně vyskytuje obvykle na všech vodních plochách. Kachny dosahují hmotnosti podle pohlaví od 0,85 do 1,50 kg a rozpětí křídel až 85 cm. Kačeři pelichají dvakrát ročně. Od října do června příštího roku mají tzv. "svatební roucho" a od kachen se tím odlišují kovově zelenomodře zbarvenou hlavou. Na kostrči u kačerů najdeme čtyři nadocasní modročerná, dopředu ohnutá pírka, tzv. "kačírky". V letním šatě je kachna (hnědozelený zobák) od kačera (žlutozelený) k nerozeznání, zbarvení je sice chudší, šedohnědé s proužky a skvrnami, ve spodu světlejší. Kachny žijí v monogamii. K párkování dochází již v průběhu podzimu a zimy na zimovištích. Na jaře kachny snáší 8 - 14 vajec do hnízda vybudovaného na zemi poblíž vody, případně i na stromech nebo dutinách stromů. Vejce jsou nazelenalá a kachna na nich sedí obvykle 26 dnů. Po vylíhnutí matka natírá zobákem sekret z kostrční žlázy na kachňata, které vede ihned na vodu. Do podzimu jsou kachňata již odrostlá a drží se v hejnu až do odlétnutí na jižní nezamrzající vody. Kachny se živí jak rostlinnou potravou (vodní rostliny, okřehek, semeny obilovin, trav a plevelů), tak i živočišnou potravou (převážně různé druhy bezobratlých živočichů). Na polním hospodářství nepůsobí škody, i když po žních vylétají na pole, kde sbírají zbytky zrnin.
S chovem kachen je spojena celá řada problémů. V minulosti bylo provedeno cílené křížení kachny březňačky a s kachnou Khaki Campbell v umělých odchovech, čímž došlo k narušení monogamního způsobu života a změně na polygamní. Kachny nesedí na vejcích a je potlačen jejich migrační pud. Účelem chovatelů bylo snížit létavost a plachost kachen pro poplatkové lovy. V současné době je vhodné kachny přikrmovat v průběhu celého roku a věnovat jim náležitou mysliveckou péči. Pro přikrmování se používají nejčastěji jadrná krmiva a odpady při čištění obilí. Ideální by bylo předkládat kompletní krmné směsi, což je ekonomicky velice nákladná záležitost. Důležitá je také hygiena chovu a sanace krmných míst, tak aby kachny přijímaly pouze kvalitní a nezaplísněné krmivo.
Čírka obecná (Anas crecca)- patří k menším kachnám. Je rozšířena v Evropě, Asii a také v Severní Americe. Na podzim tyto kachny odlétají ke středozemnímu moři a do střední Afriky. Severní populace někdy přezimují v našich tekoucích vodách. Dosahuje hmotnosti 0,25 -0,40 kg a rozpětí křídel až 55 cm. Kačeři mají ve svatebním šatě hlavu až do poloviny krku rezavě kaštanově hnědě zbarvenou s výrazným bíle lemovaným zeleným pruhem. Letní šat je u obou pohlaví nerozeznatelný. Po jarním přilétnutí dochází k páření s následující snůškou 8 -12 žlutobílých vajec do vystlaného hnízda blízko vody. Na vejcích sedí kachna 23 dnů. Čírky se zdržují nejraději v hustě zarostlých vodách, ponejvíce s více páry pohromadě.
Čírka modrá (Anas querquedula) - žije v mírném pásmu palearktické oblasti, u nás se zdržuje na větších rybnících. Čírka modrá má bílý proužek nad světlem (okem). Velikost a její reprodukční proces je stejný jako u čírky obecné. Přilétá až ke konci března a již v srpnu odtáhne na jih.
Do této skupiny jsou zařazena ještě kopřivka obecná (Anas strepera), lžičák pestrý (Anas clypeata), hvízdák euroasijký (Anas penelope) a další druhy, které se u nás objevují jen výjimečně při jarním nebo podzimním tahu.

B.
Kachny potápivé - jejich rozšíření je ve stejných ekosystémech jako využívají kachny plovavé. Tělo mají přizpůsobené k hledání potravy v hluboké vodě. Zadní prst na plováku je lemován širokou ploutvičkou. Tělo je krátké a vysoké, plovací orgány značně posunuty dozadu a od sebe. Tyto kachny se dokáží ponořit až do 20 m hluboko a vydrží pod vodou i 60 vteřin. V potravě je zastoupena rostlinná i živočišná složka.
Polák velký (Aythya ferina) - je rozšířen ve střední a severovýchodní Evropě. U nás se jeho stavy zvedají. Hmotnost je mezi 0,75 - 1,30 kg. Kačer se v letním šatě velmi podobá kachně, která je hnědá, na bocích a prsou světlejší, na spodní části těla je tmavě skvrnitá. Hnízda si staví při okraji vody. Přilétají v párech brzy na jaře, páří se a kachna snáší do upraveného hnízda 8 - 12 vajec, na kterých sedí 26 dní. Na podzim odlétá na jih k nezamrzajícím vodám.
Velmi podobný je polák malý (Aythya nyroca), který má hmotnost 0,60 - 1,00 kg liší se svojí velikostí a tmavším zbarvením. Zdržuje se často v silně zarostlých břežních porostech.
Polák chocholačka (Aythya fuligula) - tento severský druh se mnohdy objeví u nás. Kačer je černý, jen břicho a boky jsou bílé a na hlavě má dozadu visící chocholku. Kachna je zbarvena tmavě hnědě s temnými boky s nádechem černé. Hmotnost dosahuje až 1 kg. Jde o tažný druh, který se živí převážně živočišnou potravou a na podzim odlétá na jih.
Do této skupiny patří také polák kaholka (Aythya marila), hohol severní (Bucephala clangula), morčák velký (Mergus merganser), turpani a další druhy, které se u nás objeví zcela výjimečně.

Současná situace s chovem divokých husí a kachen se drží již po mnoho let na dobré úrovni. Pozitivně se projevilo zvýšení rozlohy vodních ploch. Přesto dalšímu rozvoji nevyhovují některá opatření prováděná na úkor životního prostředí. Podstatná část ulovených divokých kachen pochází z umělých odchovů, kde se o ně myslivci pečují a snaží se je krmením udržet v místech jejich hnízdění. Přesto by bylo vhodné pro hnízdící husy i kachny zachovat co nejvíce klidu a v době jejich reprodukce omezit vstup do těchto lokalit. Na otevřených vodách se často setkáváme s honěním této zvěře pomocí různých plavidel.

Přiložené dokumenty

Media_14287_2_24.xlsx Tabulka husy (10,31 KB)
Media_14287_3_24.xlsx Tabulka husy (10,31 KB)
Media_14287_16_24.xlsx Tabulka kachny (10,00 KB)
vychází v 7:48 a zapadá v 16:35 vychází v 4:50 a zapadá v 13:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...