Časopis Myslivost

Prosinec / 2008

Špičkové náboje Hull patří již mnoho let k nejlepším na světě

Myslivost 12/2008, str. 36  Jan KUČERA
Pozvání k návštěvě výrobního závodu této značky, jehož se mi dostalo od pana Snížka, ředitele společnosti ARMS-CZ, a.s., která je výhradním dovozcem této munice do ČR, jsem proto nemohl odmítnout. Naskytla se mi tak jedinečná možnost podrobně se seznámit s historií, výrobním postupem a balistickými zkouškami těchto špičkových nábojů. V duchu jsem pak už jen doufal, že kromě kuchyně uvidím a uslyším i několik výrobních „špeků“, jak tomu bylo i u jiných závodů na výrobu munice, které jsem měl doposud možnost navštívit.

Odlet byl stanoven na pondělí 20. Října, všichni jsme se sešli na Ruzyňském letišti kolem šesté ráno. Odbavení i let proběhl bez problémů a tak jsme v klidu kolem desáté hodiny nasedli do vypůjčeného auta a vyrazili směrem k městu Hull. Přestože jsme původně odhadovali přejezd potřebných 400 km na maximálně pět hodin, realita byla díky malé zkušenosti s jízdou na levé straně a ještě k tomu s řízením na straně pravé o téměř dvě hodiny delší.
Město samotné leží v severovýchodní části Anglie u Humbrova zálivu. Na širé moře to je pouze něco přes 30 km, a tak jde o velmi frekventované a námořní dopravou využívané přístaviště a překladiště. Platíme mýto na mostě přes záliv a kolem dvacáté hodiny se ubytováváme v hotelu na levém břehu zálivu. Asi půl hodiny poté nás narychlo přijdou přivítat naši hostitelé z Hull Cartridges, Susan Bontoft a Mike Haw. Domlouváme se na podrobnostech naší návštěvy a já pouštím uzdu své fantazie a sděluji Mikemu jednu prosbu za druhou. Chvílemi mě až překvapuje, že odpovědi na všechny mé prosby jsou ano a jediným omezujícím faktorem je tak pouze čas, který můžeme návštěvě věnovat. Skoro začínáme litovat, že nejde náš odlet o den odložit. Jelikož jsme skoro dvacet hodin na nohou, loučíme se a odcházíme se uložit ke spánku. Usínám s dobrým pocitem pln očekávání z nadcházející návštěvy.

Je půl desáté a k hotelu přijíždí Mike, aby nás dovedl k továrně. Díky včerejším informacím o našich zážitcích s jízdou po levé straně je maximálně ohleduplný a není tedy problém mu stačit v relativně rušném městském provozu. Poslední stovky metrů jízdy vedou po Bontoft Street, která, jak se později dozvídáme, se jmenuje po rodině zakladatele a současného majitele značky Hull.
Nakonec přijíždíme před typickou anglickou jednopatrovou budovu z červených pálených cihel, všude je vzorně uklizeno a v okolí panuje relativní klid. Vystupujeme z aut a od vysněné návštěvy nás tak už opravdu dělí jen metry. Vstupujeme do nevelké přijímací haly s recepcí a v okamžiku kdy se na klopách našich sak houpou cedulky se jmény a textem "visitors", je už jasné, že jsme opravdu tady.
Odcházíme do prvního patra, kde nás v zasedací místnosti opět vítají kromě Mikeho i dva potomci původního zakladatele, Susan a David Bontoft. Dostáváme výtečnou anglickou kávu a čaj a slova se ujímá náš hostitel Mike. Včera večer jsme se totiž dohodli, že se nejprve seznámíme s historií této značky, potom si prohlédneme výrobu, balistickou zkušebnu, odbyt a pokud bude čas, půjdeme si odpoledne zastřílet na firemní střelnici.

Historie značky Hull jako takové se začíná psát v roce 1947, kdy Sydney Bontoft registruje tuto značku jako výrobce brokových nábojů. Sydney Bontoft však rozvíjel své aktivity už mnoho let předtím, kdy se jako řadový farmář zajímá především o dodávky všemožných potřeb nejen pro svou farmu, ale i ostatní farmáře z okolí. Tyto potřeby již v té době zahrnovaly i brokové náboje, ale hlavním zdrojem příjmů byl karbid do svítilen a uličních lamp. S postupným přechodem na elektrifikaci však zájem o karbid upadal a nejen on tak začal přicházet o řadu životně důležitých obchodů a příjmů. Bylo tedy nutné hledat nové zdroje příjmů, přičemž v úvahu připadaly právě brokové náboje, po nichž byla stále velká a hlavně rostoucí poptávka. Zároveň však existovala poměrně silná konkurence. Sydney se proto rozhodl bojovat s konkurencí kvalitou a začal na úkor úpadkového karbidu nabízet kvalitní a ručně vyráběné brokové náboje. V roce 1947 už je poptávka po karbidu téměř nulová a produkce brokových nábojů natolik zajímavá a výnosná, že opouští všechny dosavadní aktivity, registruje značku Hull a zabývá se už výhradně výrobou nábojů této značky. V šedesátých letech nastupuje do továrny syn zakladatele Petr Bontoft, který spolu se svými potomky řídí firmu dodnes. V roce 1980 už definitivně kapacita starého závodu nestačí a celá firma se proto stěhuje do nových, kapacitně dostačujících prostor, v nichž působí dodnes.
Firma od samého začátku funguje nikoliv jako výrobce všech jednotlivých komponentů (nábojnice, kování, zápalka, prachová směs, ucpávky, košíky, broky, atd..), ale pouze jako firma zabývající se přesnou a špičkovou laborací do nakoupených a výhradně špičkových komponentů od specializovaných výrobců. Od prvopočátku proto velmi úzce spolupracuje s řadou významných světových producentů munice a jejích částí, zejména potom s italskou Fiocchi. Tento výrobce byl dlouhé roky výhradním dodavatelem především nábojnic se zápalkou, v letech 1997 - 1999 však toto privilegium přebírá rovněž italská firma Cheddite. Ta dodává prvotřídní nábojnice ze speciálního granulátu, jehož složení je prvním z několika výrobních tajemství značky Hull.
Druhým ostře střeženým tajemstvím je speciálně vyvinutá prachová směs, kterou podle originální receptury míchají specialisté z Dynamit Nobel. Přesné broky dodávají specialisté ze Španělska. Jak se vzápětí dozvídáme, prachových směsí je několik a každá je určena pro konkrétní typ náboje a jeho použití. Nejinak je tomu i v případě Fibre ucpávek a košíků od italské Diany a B&P. Velmi pyšní jsou přitom na košík PDP (Photodegradable Plastic), což je košík, který působením UV záření křehne natolik, že po několika týdnech stačí sebemenší mechanický tlak a rozpadne se na stovky kousíčků. To je oceňováno především na střelnicích, kde tak není po pár výstřelech "košíkově bílo".
Třetím tajemstvím je potom jedna z blíže neurčených výrobních operací, která dává nábojům dostatečný tlak a výkon při minimálním zpětném rázu. Právě na zpětný ráz měl pan Snížek, zástupce firmy ARMS-CZ, několik dotazů. Prý je, jako výhradní dovozce, zákazníci obviňují z klamavé reklamy, když v inzercích v porovnání s konkurencí udávají téměř neuvěřitelné úsťové rychlosti. Mike nás uklidňuje a vybízí k trpělivosti. Prý vše uvidíme na balistické střelnici na vlastní oči a není tedy vhodné ztrácet s tím čas v tuto chvíli.
Nadále probíráme různé technické a konstrukční speciality, o kterých nás však Mike požádal pomlčet. Firma Hull má tak díky této výrobní technice a dodávkám jen těch nejlepších komponentů jedinečnou možnost vyrobit skutečně špičkový náboj za přijatelnou cenu. S jistotou lze rovněž říci, že lví podíl na tom má i detail s jakým se ke konstrukci, složení a výrobě těchto nábojů přistupuje. Nikoho z nás tedy nemohlo překvapit to, co jsme potom později viděli na zmiňované balistické střelnici.

Samotná výrobní hala je skutečně nevelká jednopatrová budova, v níž kromě majitelů a zároveň vedení působí i celý odbyt a samozřejmě i výroba. Celkem má firma 36 zaměstnanců, kteří oficiálně pracují od 7 do 15 hod. Přesčasy jsou prý však velmi časté a na jinak jednosměnné výrobě se v podstatě v průběhu roku mnoho nemění. Výjimkou jsou však nárazy před hlavní sezónou, kdy se závod rozroste o několik málo brigádníků, většinou z řad rodinných příslušníků stálých zaměstnanců. Práce je poměrně náročná, pokud se nabírají noví pracovníci, jsou pro ně začátky velmi těžké. Často se stane, že nový pracovník nevydrží déle než 3 - 4 měsíce. Pokud však ano, zůstává dlouhé roky a tvoří považovaný kmenový stav. Právě na tyto pracovníky jsou majitelé velmi pyšní a cení si jejich letitých zkušeností. Většinou, a to již po několika málo letech, začnou značku Hull chápat jako kus sebe a vizitku své práce. Sami pak upozorňují na různá zlepšení výrobních a kontrolních postupů, čímž aktivně přispívají k neustálému zvyšování kvality svých výrobků. Velmi překvapující pro mne byla i maximální efektivnost výroby, kterou jsem doposud při výrobě brokových nábojů snad nikde jinde neviděl.

V hlavní výrobní hale je 10 oddělení, jehož základní výbavou je jeden pracovník a jeden nenápadný stroj. Činnost oddělení pak nelze jinak zjednodušeně popsat, než tak, že na jedné straně si tento pracovník do stroje doplňuje komponenty (nábojnice, prach, ucpávky, košíky a broky) a na druhé straně si již hotové a potištěné výrobky sám balí do krabiček a ukládá je do beden a na paletu. Každou takto vyrobenou krabičku si také "podepíše" a nese za bezchybnost a špičkovost vyrobeného náboje odpovědnost. Poslední operací před zavřením krabičky je totiž její označení tištěným údajem o datu výroby, čísle stroje, který náboje vyrobil, čísle šarže a čísle pracovníka. Přesvědčit se o tom může kdykoliv každý z nás, stačí pouze otevřít libovolnou krabičku nábojů Hull. Jak se následně dozvídáme od jedné z pracovnic, je to dobré i pro ně samotné. V případě, že by došlo k nějaké kvalitativní chybě (což se za její přítomnosti prý snad ještě nestalo), nenesou následky této chyby všichni, ale pouze ten, kdo jí skutečně způsobil. Opět nikdo z nás nepochybuje, že toto snadné opatření má extrémní vliv na špičkovou kvalitu produkovaných výrobků. Minimálně čtyřikrát během dne potom obejde všechny uvedené pracoviště a stroje pracovník balistické zkušebny a odebere z každého stroje vždy 6 - 10 vzorků v závislosti na velikosti série.

Jelikož i naše prohlídka probíhá ve směru výroby, potkáváme u jednoho stroje pana Roye, který právě připravuje vzorky a chystá se je měřit. Jdeme tedy s ním a nemáme ani tušení, že právě balistická zkušebna nás připraví o ostrou střelbu na střelnici. Informace, které nám však Mike a Roy sdělují, jsou proti tomu nepochybně cennější. Samotná zkušebna je opět poměrně malá a máme problém se tam všichni vejít.
Střeliště sestávající se z dvou kruhových měřáků a snímací desky ústí do střeleckého boxu a malého "výpočetního střediska". Tolik počítačů připojených na balistickou brokovou hlaveň jsem snad nikdy před tím neviděl. A vezmeme-li v úvahu, že obvykle střílí ze dvou hlavní, dovedete si to jistě představit sami. Hostitelé nás nenechávají "vychladnout", a sotva otočím stránku v notesu, zahrnují nás kvantem nových informací - jedna zajímavější než druhá.
Abychom prý získali tu nejlepší možnou představu, vytahuje pan Roy poměrně objemnou složku, na níž je natištěn nápis ARMS-CZ, a.s.. Jednám se o složku týkající se konkrétně nábojů vyráběných právě pro tohoto importéra. Největší radost z toho má Tomáš Snížek, který obratem dostává odpovědi na otázky právě kolem nově došlé dodávky nábojů. Dále uvedené informace se tak týkají především těchto nábojů. Avšak letmým pohledem na několik kovových skříní plných šuplíků s množstvím podobných složek jako leží před námi na stole, je nám jasné, že tady se rozdíly nedělají. Prostě špičková kvalita bez omezení pro každého.
Dost řečí, říká Roy a ukazuje nám, abychom se přesunuli za sklo "výpočetního střediska", zavírá za námi protihlukové dveře a v zápětí plní obě hlavně jedním nábojem za druhým a střílí jak o závod. Na několika monitorech okamžitě nabíhá nepředstavitelné množství informací, kterým vůbec nerozumíme. Mike, který nepochybně zaregistroval naše překvapení, se pouze škodolibě usmívá a uklidňuje nás, že vysvětlení se nám záhy dostane od Roye.
Po 21 výstřelech hluk utichá a po chvilce se skutečně otevírají protihlukové dveře a Roy usedá ke klávesnici. Napíše několik povelů, po nichž se z tiskárny začnou valit desítky sestav a grafů. Ihned nám začne vysvětlovat, co všechno se měří a v jakých tolerancích. Tolerance si máme nechat pro sebe, a tak doufám, že neprozradím moc, když řeknu, že třeba pro rychlost je to max +- 3m/s. Měření se provádí skutečně několik, takže Mike doporučuje vybrat si pro detailní seznámení pouze ty základní. Měří se tak například doba od vypuštění zápalníku do jeho úderu na zápalku a zapálení prachové směsi. Dále doba hoření prachové směsi. Během hoření se měří výchozí a konečný tlak. Měří se rovněž i doba od iniciace zápalky do otevření nábojnice a vylétnutí prvních broků a košíku. V neposlední řadě je to i čistota hoření, množství zplodin hoření a povýstřelových zplodin, které ulpí na stěnách hlavně. Měření množství dýmu už je skutečnou lahůdkou a opět se tak přesvědčujeme o smyslu pro detail a o ohleduplnosti na všechny konečné uživatele.
Podrobně se seznamujeme i s výsledky měření rychlostí a dopadové energie vystřelených broků. Pro měření rychlosti se používají speciální kruhové měřáky, které mají čidla umístěná ve vzdálenosti 1 m od sebe. Kvůli nežádoucím vlivům u ústí hlavně se první měření provádí ve vzdálenosti 2 m od ústí hlavně a hodnoty u něj jsou zpětně dopočítány počítačem. Vše se podle anglické zvyklosti počítá na maximum, tedy na výstřel z plného zahrdlení, u kterého se dosahuje maximálních hodnot. Pokud se jedná třeba o rychlost, rozdíl mezi úsťovou rychlostí z plného a cylindrického zahrdlení je asi 44 m/s.
Ve vzdálenosti 20 m od ústí je potom umístěna snímací deska. Na ní se vyhodnocuje dopadová energie broků. Právě tyto hodnoty jsou prý nejen pro Angličany rozhodujícím údajem pro volbu vhodného náboje k lovu dané zvěře. Jak se později sami přesvědčíme, máme asi co dohánět a je možná na čase změnit některá zažitá, nicméně dnes už možná i částečně scestná pravidla. Výsledky měření jsou velmi uspokojivé, Roy je proto podepisuje, zakládá do odpovídajících složek a povoluje pokračování výroby. Loučí se tedy s námi a odchází sebrat další vzorky.

My se s Mikem přesunujeme do dalších částí výroby, přičemž se dostáváme na malé oddělení, jehož jediná pracovnice se stará o výrobu a potisk speciálních krabiček. Jedná se o individuální potisk krabiček, který se dělá většinou malosériově pro speciální typy zákazníků a zakázek. Speciální krabičky se tak dělají především pro střelecké školy po celém světě, pro významné odběratele a jejich významná výročí, ale i pro soukromé osoby, které prostě chtějí střílet náboji se svým jménem. Nepřekvapuje nás proto, že se do těchto krabiček balí náboje třeba pro Její veličenstvo, Holland&Holland, mistryni světa Cheryl Hall, ale i Madonu, která tak dělala radost svému manželovi Guy Ritchiemu. Opět se do rozhovoru vkládá Tomáš Snížek, který mne informuje o tom, že i u nás je o tuto službu zájem a už v příštím roce se zde budou takto balit náboje pro některé soukromé bažantnice a několik individuálních osob. Ani se tomu nedivím, možnosti pro takovéto speciality jsou tu vskutku obrovské a není to ani příliš finančně náročné.

Přes sklad doplňků jako jsou například střelecké vesty, střelecké tašky, čepice, atd.. pokračujeme do odbytového oddělení, kde v podstatě naše prohlídka končí. Sklady nejsou nijak velké. Drtivá většina nábojů se vyrábí přímo na konkrétní objednávku a palety s nimi tak putují od strojů v podstatě rovnou do připravených kontejnerů nebo do malého skladiště, ze kterého se v okamžiku, kdy je celá zakázka zkompletována a připravena k expedici, rovnou nakládají do aut. Ani tady se však nezapomíná na to, že kvalita je nejdůležitější. Všude je rozmístěno množství čidel a detektorů vlhkosti a teploty, která tyto velmi důležité hodnoty nepřetržitě hlídají a vyhodnocují.

Za celou dobu existence firmy se značce Hull a jejím nábojům podařilo získat mnohá ocenění a jsou držiteli i několika oficiálních světových rekordů. Z těch nejzajímavějších jmenujme například dekret z roku 1992, kdy se firma Hull stala výhradním dodavatelem brokových nábojů pro členy Královské rodiny. Z rekordů jistě stojí za povšimnutí i poslední, necelé dva měsíce starý rekord s nábojem Sovereign Fitasc v navážce 28 g 2,5mm broků, se kterým se střelci v soutěži podařilo zasáhnout kolmo letící asfaltový terč z pevného stanoviště ve vzdálenosti 100 m.

Těmito informacemi také v podstatě končí naše návštěva. Se zjištěním, že je bezmála 20hodin se loučíme a přesunujeme se do hotelu strávit získané informace a připravit se na ranní cestu domů. Nejen já tak určitě usínám pln dojmů a s jistotou, že jsem se dobře rozhodl, když chci i nadále používat jedny z nejlepších nábojů na světě, náboje Hull.

vychází v 7:46 a zapadá v 16:38 vychází v 6:54 a zapadá v 15:05 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...