Časopis Myslivost

Prosinec / 2008

Význam mysliveckého plánování

Myslivost 12/2008, str. 40  Ing. Rudolf PIPEK
Smyslem mysliveckého plánování je dosažení zdravých, přiměřeně početných a biologicky správně složených populací jednotlivých druhů zvěře v přírodním prostředí. Pochopitelně význam této základní a důležité oblasti v mysliveckém hospodaření nespočívá v přesném součtu nepřesných čísel. K určení správných a objektivních počtů jednotlivých druhů zvěře v honitbě v současné době neexistují zcela přesné ekonomicky únosné metody. Je to samozřejmé, neboť nepřehlednost a nedostupnost hlavně lokalit, ve kterých se zvěř zdržuje, nedovoluje zatím v současné době zpřesnit výsledky sčítacích metod.
Z tohoto pohledu se nabízí hledat jiný systém v obhospodařování jednotlivých populací zvěře, než je současný systém mysliveckého plánování - zjišťování jarních kmenových stavů na počátku mysliveckého roku, výpočet přírůstku na základě koeficientů přírůstku odvozený v případě spárkaté zvěře pro samičí zvěř a stanovení výše plánu lovu porovnáním stavů zvěře před lovem se stavy normovanými (cílovými).
Právě správné stanovení normovaných kmenových stavů je dalším slabým místem v celém systému mysliveckého plánování. Jedná se totiž o velmi složitou ekologickou záležitost, která se nedá přesně exaktně stanovit v závislosti na charakteru životního prostředí zvěře, úživnosti životního prostředí zvěře, na míře únosnosti vlivu zvěře na životní prostředí a neposlední řadě na životních potřebách populací zvěře samotné.
Přes tuto výše uvedenou složitost se však myslivecký výzkum, myslivečtí praktici a nakonec i upřímní ochránci přírody musí snažit nalézat odpovědi na tyto složité otázky. Je to nakonec lidská povinnost nalézat podmínky pro nekonfliktní soužití všech živých složek přírody v kulturní krajině. Je zcela zcestný a nesprávný názor, že v člověkem přetvořené a přizpůsobené přírodě se můžeme spoléhat na autoregulační procesy. Na druhé straně je však nutno naprosto samozřejmě a nutně tyto procesy využívat a podporovat.
S tímto vědomím je nutno přistupovat k celému systému mysliveckého plánování. Chybně nastavené normované stavy zvěře, nebo chceme-li optimální únosné stavy v daném prostředí honitby, vedou i k podvědomému zkreslování stavů skutečných ( sčítaných), a tím je celý systém mysliveckého plánování znehodnocován a ztrácí na významu. V podstatě nejde a ani jít nemůže o zcela přesné výsledky. Není to ani nutné. Nutné je však stanovit přiměřené a v dané době pro honitbu odpovídající normované stavy maximálně únosné pro prostředí a minimálně nutné pro prosperitu populace.
I když v celém tomto systému mysliveckého plánování se stanovením plánů lovu jedná o přesnější odhad, nejedná se jen o zbytečné papírování bez valného užitku. Celý tento plánovací proces má jeden neoddiskutovatelný význam. Je jím jednoduché modelování plánu lovu. Právě proces tohoto modelování nutí při sestavování plánů chovu a lovu se zamýšlet nad vstupy v podobě sčítaných stavů zvěře a výstupy v podobě optimálního plánu lovu a souvislostmi mezi nimi. Nutí rovněž sledovat stavy zvěře po celý rok, relativně vyhodnocovat správnost vstupů - sčítaných a normovaných stavů s výstupy - správností výše lovu. Lapidárně řečeno - byly naše předpoklady relativně správné nebo je nutná korekce v budoucím roce směrem nahoru nebo dolů? Je třeba relativně zvýšit nebo snížit odstřel. Tento plánovací proces směruje vnímavé myslivecké hospodáře až k nalézání přiměřených stavů zvěře v konkrétní honitbě.

Ale to je jen jeden problém - správně stanovená výše lovu. Ještě snad důležitější chovatelskou potřebou je dodržování skladby odstřelu ve smyslu udržení sociálního, věkového a pohlavního složení populace zvěře. Zde dochází z hlediska odbornosti k největší devastaci populací jednotlivých druhů zvěře se všemi negativními důsledky. Zajištění odpovídající populační skladby zvěře má právě ten podstatný význam v chovu spárkaté zvěře, rozhodně větší než neustálá polemika nad chovností toho či onoho kterého samčího jedince jen z hlediska trofeje. Promítá se zde trofejová fetiš a neustálá snaha zvyšovat počty zvěře v honitbách nedostatečným lovem zvěře holé pro zajištění vysokého přírůstkového potenciálu.
Obhospodařovat populace spárkaté zvěře lovem lze i bez propočtů, které využívají normovaných a sčítaných stavů, a to zásahem v podobě lovu v poměrných počtech pohlavního a věkového složení v rámci odhadnuté celkové výše lovu na základě nepřímých kontrolních metod. Rozhodně takový způsob určení výše a skladby zásahu do populace v podobě lovu není tak negativní jako v případě neustále se opakujícího lovu s převahou zvěře trofejové.
Shrnuto sečteno - význam propočtů vedoucích ke stanovení plánu lovu spočívá v uvědomění si početních relací stavů zvěře před odstřelem a po odstřelu a v jejich vzájemných souvislostech a slouží jako početní nástroj k hledání optimálního plánu lovu.

Co však musí být naopak v oblasti mysliveckého plánování naprosto přesné a jednoznačně stanovené na základě stále zpřesňujících exaktních poznatků je vymezení věkových tříd pro jednotlivé druhy zvěře. Je s podivem až úsměvné, že vykládáme i v odborných mysliveckých kruzích rozmezí věkových tříd u různých druhů zvěře různě. Fyzicky stejně starý srnec je roční kus, ale o stejně starém kusu jelena říkáme, že je dvouletý. Nemohou to ospravedlnit lišící se doby lovu u jednotlivých druhů zvěře. Výklad v odborné myslivecké literatuře i v zákonných normách musí být pro všechny druhy spárkaté zvěře jednoznačný a jednotný. Není opodstatněný různý výklad, neboť pak dochází k různým zmatkům a nedorozuměním.
Jednotlivé věkové třídy I. - III. musí být jednoznačně vymezeny věkovými stupni - ročníky fyzického věku zvěře určené rozsahem v měsících fyzického věku v rámci věkové pyramidy. Správné zařazení v rámci chovatelské věkové pyramidy je důležité především u selat a lončáků zvěře černé s odstřelem po celý rok a s dobou narození téměř po celý rok. Rozsah věkové třídy daný počtem ročníků by měl být určen exaktně na základě biologických zvláštností jednotlivých druhů zvěře. Každý druh spárkaté zvěře má specifický vývoj dozrávání, stárnutí i maximální biologický věk. Na základě vědeckých poznatků se může rozsah věkových tříd a jejich počet měnit.

Příkladem výše uvedených specifičností je černá zvěř. Vymezení věkové kategorie lončáka má jistě praktický důvod a význam. Říkáme tak jednoletým kusům černé zvěře a zařazování tohoto ročníku při plánování na věkové třídy u jedinců samčího pohlaví nečiní problémy. Chybné zařazování do selat v případě jednoletých jedinců samičího pohlaví ukazuje na nepochopení rozdělení populace do jednotlivých ročníků věkové pyramidy. Z výše uvedených důvodů se používá pro sele i myslivecký název letošák. Myslivecké pojmy lončák a sele (letošák) vznikly právě z hlediska správného chápání věkové struktury populace černé zvěře. Jsou to dobré a praktické pojmy, a proto si myslivečtí praktici sestavují plány chovu a lovu rovněž v členění na selata, lončáky a zvěř dospělou.

Z výše uvedeného vyplývá, že celý systém mysliveckého plánování může být při správném využívání dobrým prostředkem k hledání optimálního lovu při zajišťování přiměřených (únosných) stavů zvěře v honitbách.
Ing. Rudolf PIPEK
lesní správce
vychází v 7:41 a zapadá v 16:45 vychází v 9:16 a zapadá v 19:24 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...