Časopis Myslivost

Srpen / 2008

Záleží na teritoriích!

Myslivost 8/2008, str. 28  Kurt WANDEL
Jestliže se v honitbě na začátku lovu vyskytuje určitý počet starších srnců, nezávisí jejich počet pouze na intenzitě lovu a jeho disciplíně, ale také na tom, jak dalece vůbec struktura honebních pozemků dovoluje takovou hustotu výskytu starších srnců. Faktoru krytu při tom přísluší klíčová role.

Haroch se jmenuje lesní ostrůvek uprostřed polí a luk se západně-východní rozlohou 1150 m a maximální severojižní osou o asi 350 metrech, o který se dělí honitby Dorfen a Laken. Necelých 40 hektarů lesa Bauernwald s borovicí, dubem, smrkem a jedlí jako hlavními druhy stromů tvoří nejdůležitější stanoviště zdejší zvěře a tím - i když je situováno blízko hranic - představuje prakticky střed společně obhospodařovaných honiteb. Mnoho let se tady v první třetině dubna za vhodných podmínek dalo spočítat 30 a více kusů srnčí zvěře. Skoro polovina z toho byli srnci, z nichž opět asi dvě třetiny srnců patřili do třídy ročků. Ještě počátkem sedmdesátých let to nebyla žádná zvláštnost, aby se ve stejném areálu nasčítal dvojnásobný počet kusů.

Naproti, v 500 m vzdáleném šest hektarů velkém Himmelreichu, byli ve stejné době vedle jednoho staršího srnce dva ročci a šest kusů srn. Na 1,5 hektarů velkém Sandholzu, vzdáleném asi 1 - 2 kilometry, byl zase jeden starší srnec, dva ročci a čtyři srnčata. Výpočet by bylo možno ještě rozšířit - kde jsou vhodná zimní stanoviště, tam je i srnčí zvěř. Na tom se i přes intenzívní lov na mnoha místech do dnešního dne nic nezměnilo.

Nabídka pastvy vede srnčí zvěř stále na jistá místa. Odkázána je však rovněž i na lesní kryt. Přesto lze pozorovat určité odlišnosti. Ročci působí mezi sebou ještě hravě. U několikaletých srnců lze však v jejich chování pozorovat zásadní změny. Jejich potyčky jsou den ode dne prudší. V poslední dubnové dekádě je potom už rozhodnuto. Pouze starší srnec se nadále ukazuje v Harochu, stejný jako v předchozím roce, dvouletí srnci - tedy ročci předchozího roku - jsou pryč a také část dnešních ročků se drží na bezpečnou vzdálenost od zimního stanoviště. Scénář, který se v zimních stanovištích v honitbách každoročně opakuje: starší teritoriální srnci si ubrání své postavení, odrůstající musí ustoupit.

Pohybují se ještě v blízkosti zimních stanovišť, vstupují vždy znovu do prostoru teritoria starších srnců, jsou však odtud pravidelně vypuzováni a to až za hranice těchto teritorií. Přičemž teritoriem je definován prostor, který je ohraničen viditelným a pachovým označkováním a je bráněn v době od vytloukání paroží až do říje. Jinými slovy: srnci svrchovaného území nestrpí ve svém teritoriu žádného jiného, který ze své strany prokazuje teritoriální chování, což většinou platí pro dvouleté, ne silnější ročky, kteří touží svrchované území získat. Takoví, kteří se výrazně teritoriálně nechovají jsou za jistých podmínek trpěni, ale ne všude a už vůbec ne každým srncem svrchovaného teritoria.

DIKTÁROŘI, BOJOVNÍCI, PACIFISTÉ

Agresivní chování srnce na svrchovaném území se definuje od individua k individuu. Tak jako jsou srnci, kteří zaženou rigorózně i nejslabšího knoflíkáče na útěk, jsou i jiní, kteří se necítí být vyzváni podléhajícími jedinci stejného druhu. To, že někteří dospělí srnci neprokazují žádné teritoriální chování v obsazených teritoriích, a do jisté míry požívají právo na tento životní prostor, patří v normálně obsazených teritoriích k absolutním výjimkám. Tento fenomén je potvrzován v přezvěřených honitbách s malou nebo chybějící možností přemístění jednotlivých stávanišť srnců (remízek v poli, samostatný komplex lesa, pás zeleného krytu). Někteří výzkumníci dokonce označují takovéto neteritoriální několikaleté srnce za pacifisty, protože neprojevují vůči svým druhům stejného pohlaví vůbec žádnou agresivitu.

To byl v Harochu v dobách nejvyšší hustoty výskytu srnčí zvěře stejný případ jako kdekoliv jinde. Potom, co byly stavy silně sníženy, bylo v Harochu, stejně jako i v jiných lesních částech honitby stejně tolik dospělých srnců jako teritorií. Ztroskotaly všechny pokusy, zvýšit opět hustotu srnců, protože i úplné hájení kvalitních srnců ve vhodně vypadajících částech honiteb vedlo pouze k tomu výsledku, že teritoriální srnci zestárli. "Základ" se ale pravidelně obracel k zimním stanovištím zády, tzn., že je přestával vyhledávat.
To neznamená, že se všichni poražení srnci ze dne na den přemístí. Část z nich zůstane v blízkosti zimních stanovišť až dlouho do lovecké sezóny, eventuálně se přechodně etabluje v částech honitby, které sice nabízejí vhodný kryt, ale z různých důvodů nepřicházejí jako teritorium v úvahu. Tito srnci jsou do jisté míry v pohotovosti pro případ, že zůstane někde nebráněné teritorium, způsobené nemocí nebo smrtí dosavadního majitele. Mimochodem silnější ročci, trpění teritoriálními srnci, patří vesměs k vlastnímu příbuzenstvu. Toto opakovaně dokázal v Německu Franz Rieger značkováním mladých srnečků. Podle něho existuje užší spojitost mezi důvěrou v členy příbuzenstva a tím i jejich akceptací, resp. tolerováním.

Srnčí teritoria obsahují vždy jistý podíl ploch s krytem a na pastvení. Velikost teritorií je ovlivněna kvalitativní nabídkou obou. Nejmenší se nacházejí tam, kde je vysoce hodnotná pastva ze všech stran obklopena krytem. To je především případ menších lesních ostrůvků roztroušených mezi polními pozemky s odpovídajícím porostem a přilehlými loukami. Přesto se zdá, že absolutní spodní hranici představuje asi pět hektarů. Přesto ani při nejvyšších hustotách volně žijící zvěře v pokusné oboře Stammham a při celoročním krmení ad libidum nebyla jmenovaná plocha vyčerpána. Protože nebylo nadpočetným srncům stěhování umožněno, stoupl po využití teritorií pouze poměr neteritoriálních srnců. Na počtu teritorií se nic nezměnilo. Ve volné přírodě by bylo možno nalézt tak malá teritoria pouze za optimálních podmínek. Jejich maximální rozloha je naopak proměnlivá a pohybuje se mezi asi deseti a sto hektary, jak o tom svědčí provedené výzkumy z minulosti.

Dobrá paše nestačí
I když je pastva dostatečná, netvoří každá houština jádro srnčího teritoria. Chybí-li dostatečná viditelnost, popřípadě kryt, nestačí to nárokům starších srnců a takové teritorium slouží nanejvýš jako pobyt pro ročky. Vliv krytu na vhodnost teritoria ukazuje následující příklad. Téměř deset let jsem sledoval určité území, které bylo územím takřka nikoho. Přibývající padání jehličí borovic a světlejší koruny dovolily v posledních letech vyrazit bujné vegetaci. Od té doby, co maliny a ostružiny nabízejí vynikající kryt a s ním i dostatečný klid, vzniklo z území ročků srnčí teritorium Sandholz. Naopak zase zalesněním a oplocením dříve atraktivních teritorií zanikla jejich atraktivita a následně poskytla tato dříve atraktivní stanoviště dostatečný klid pouze jednomu jedinému staršímu srnci.
Neustále a opakovaně se tvrdí, že nejvýše postavení staří srnci si dělají nárok na nejlepší teritoria. Kdyby tomu tak bylo, musela by se každý rok hierarchie vybojovávat a tím by nutně docházelo k fluktuacím v teritoriích. Mnohé dlouhodobé studie však prokázaly opak - pevné spojení srnce na jisté teritorium. Toto spojení končí ve většině případů teprve smrtí. To platí i tehdy, když se uvolní sousední teritorium nebo by bylo v blízkosti kvalitativně daleko lepší. Do boje o stanoviště je zapojeno jen málo teritoriálních srnců. Znají své hranice a respektují je, a je jedno, jak silný nebo jak slabý je soused. To v sobě opět zahrnuje to, že se na formě a formování stanovišť srnců téměř nic nemění. Rozhodující vliv na strukturu teritorií mají taková opatření v přírodě jako jsou vymýcení nebo zalesnění, velkoplošné oplocení nebo také permanentní zneklidňování, například lidmi na procházce s volně pobíhajícími psy. Stačí například vybudovat nové turistické nebo naučné stezky či cyklotrasy a v tu chvíli je narušena struktura teritorií. Svoji daň si vybírá i nová výstavba vilových a skladových areálů kolem měst nebo rozšiřování rekreačních středisek a zařízení. Nově vytvořená stanoviště - například ponechané zemědělské kultury, svádějí zase k vytváření nových teritorií.

Staří srnci nenásledují hned po sobě
Věk teritoriálních srnců vypadá na jaře většinou vypadá tak, že se jedná veskrze o dvouleté nebo víceleté srnce, přičemž podíl dvouletých teritoriálních srnců v honitbě je v přímé souvislosti s odchodem víceletých. Přišlo-li v minulém roce mnoho z nich o život - kulkou, dopravou nebo nemocí - poroste v následujícím roce počet dvouletých srnců, jakožto "majitelů" teritoria. Následně nemůžeme tam, kde jsme v minulém roce ulovili starého srnce, očekávat opět starého. Musíme se připravit na to, že jeho nástupce, "nový neznámý" bude dvouletý, za jistých okolností dokonce možná jen jednoroční srnec. Tím v žádném případě netvrdím, že je nemožné z jednoho posedu ulovit více starých srnců. Žebřík může stát pouze náhodou na předělu různých teritorií. I nadále nám v době srnčí říje přináší znovu a znovu další překvapení.
Každý víceletý srnec musí na jaře soupeřit převážně s dvouletými konkurenty. Jsou to jeho hlavní konkurenti. Pokoušejí vždy znovu své štěstí, a to tak dlouho, až vyženou některého vlastníka teritoria anebo budou moci osídlit uvolněné teritorium.

Co se ale stane s teritorii, jejichž "majitel" byl uloven?
Ve volné přírodě potvrdilo označkování srnců přesně to, co pozoroval Ellenberg ve stopadesátihektarové oboře Stammham: "Srnčí teritoria, která se uvolnila ulovením majitele, byla výhradně převzata mladým, prvně teritoriálním srncem". Nástupci teritoriálních srnců byli ve všech pokusných honitbách v první linii dvouletí, částečně i ročci. Naproti tomu neexistoval žádný (!) případ, kdy teritorium převzal jiný teritoriální srnec. Otázka, zda je nástupce jednoroční nebo dvouletý je zřejmě závislá na tom, jakou prostorovou vzdálenost zaujímá kandidát k uvolněnému teritoriu. Přitom dominuje dvouletý oproti ročnímu. Jeho potřeba teritoria nastupuje dříve, a protože ji touží co nejdříve uspokojit, odtáhne rychleji, pokud nenajde v blízkosti žádné teritorium.

Na počátku období říje proběhne během několika dnů nové obsazování uvolněných teritorií, pokud jsou ještě zájemci v blízkosti. Protože srnci během teritoriální fáze neustále kontrolují a značkují hranice svého stanoviště, všimnou si velmi rychle hledající konkurenti chybějících čerstvých pachových stop. Okamžik odstřelu podle toho hraje významnou roli pro věk teritoriálního nástupce tím, že v brzkém termínu (květen, začátek června) je ještě velká pravděpodobnost, že teritorium obsadí dvouletý srnec. S pokračujícím ročním obdobím stoupá však tendence, že se na něm usadí roček. Lze tedy konstatovat, že okamžik odstřelu víceletých srnců může fungovat jako regulační nástroj. Také nepřekvapí, že převzatá teritoria zůstávají ve velikosti a zformování téměř identická, obzvláště tehdy, když obsazená sousední teritoria v jedné honitbě bezprostředně sousedí.

Počet dospělých srnců v jedné honitbě nelze libovolně zvyšovat. Závisí to na počtu teritorií a tento počet zase na struktuře honitby. Tak může například 100 hektarů lesa rozděleného ostrůvkovitě v nivách tvořit základnu pro deset až dvacet teritorií. Naopak stejně velká lesní plocha v jednom bloku je schopna poskytnout eventuálně jen zlomek téhož. Podobně se ovlivňuje i klesající věkový průměr srnců, a to nejen přistěhováním (migrací), ale i samotným několikaletým hájením teritoriálních srnců. Proto zůstává ulovení starého srnce v polní honitbě chudé na kryt a vhodné pro setrvávání ročků mimo říji jen přáním.

vychází v 4:52 a zapadá v 21:13 vychází v 1:35 a zapadá v 14:00 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...