Časopis Myslivost

Unor / 2008

Ještě několik slov k naháňkám na černou

Myslivost 2/2008, str. 37  dr. Miroslav KREJČÍ
Tento způsob lovu má v ČR svou tradici. Ne každá tradice je ovšem hodná úcty a udržování při životě. Například internetová diskuse zřetelně ukazuje rozdíly v prioritách různých myslivců.

Odpůrci naháněk tvrdí, že škodí zvěři i myslivosti. Střelba na dospělé kusy včetně vedoucích bachyní, nedovolené užívání postů, vysoké počty postřelených kusů a opomíjení dosledu jsou jevy zcela běžné. Tento způsob lovu k nim prostě vybízí a mnoho jinak celkem zodpovědných myslivců neodolá. Lidé rádi zapomínají, ale sám nepamatuji naháňku, kde by se alespoň některý z uvedených nešvarů neobjevil. Tvrzení, že tomu může zabránit hospodář je iluzí. Ač tomu prakticky nevěřím, připouštím, že teoreticky se zmíněné vzorce chování přece jen mohou změnit.
Jsou zde však atributy naháněk, které vyplývají z podstaty tohoto způsobu lovu a ty změnit nelze. Stres, kterému je spárkatá vystavena je ohromný. Týká se to i zvěře, která není při naháňce lovena, zvláště srnčí je vůči stresu velmi vnímavá. Vliv na zdravotní stav je nepříznivý, mrhá se rezervami sil, které mohou v zimě chybět. Znám honitbu, kde po zrušení naháněk dlouhodobě poklesl dříve nevysvětlitelný počet úhynů srnčího. Postřelení pohybující se zvěře je mnohem častější než při střelbě na čekané, kde je možné každou ránu vypracovat. Zvěř pak zbytečně trpí, mnohdy hyne v bolestech řadu dní. Na posouzení vhodnosti odstřelu z chovatelského hlediska je jen několik málo vteřin. Chyby pak jsou z logiky věci mnohem častější. Zcela se pomíjí, že panický útěk je často provázen poraněním zvěře, především běhů. Rozbíjí se sociální struktura černé, tak důležitá pro kvalitu zvěře a omezování škod. To vše úplně zbytečně. Myslivec, který má přírodu opravdu rád, nebude přece zvěř uvedeným rizikům zbytečně vystavovat jen proto, že je to příležitost sejít se s kamarády.
Z hlediska myslivosti je vyhánění zvěře z vlastní honitby zpozdilostí. Setkávám se s tím, že to mnohdy hájí ti myslivci, kteří kromě naháňky do lesa moc nechodí a často nestřelili černou na čekané již drahně let. Mám zkušenost, že pokud má černá v honitbě dlouhodobě klid, hojně zde zaléhá ve dne. Škody způsobené v tuto denní dobu jsou minimální. Bachyně zde metají selata. Zálehy opouštějí zpravidla večer, kdy vycházejí z lesa do polí po známých ochozech. Tak se ocitá černá nejméně dvakrát denně v blízkosti posedů a kazatelen. Četnost příležitostí k lovu tak stoupá. Škody na polích v okolí jsou menší i proto, že večer se černá na jednom místě dlouho nezdrží a ráno, kdy se vrací a její pohyb je pomalejší, je zpravidla již nasycena.
Při úspěšném výstřelu na čekané je panický útěk krátký, riziko postřelení menší. Je-li klid, černá se záhy zklidní a maximálně se místu střelby jen na několik dnů vyhne. Mladá, méně zkušená zvěř se může dokonce objevit znovu ještě týž den.
Při naháňce je mnohem více zvěř zneklidněna. Cítí člověka, psy, barvu. Slyší i relativně častý nářek postřelených kusů. K tomu připočtěme kontakt se psy. Panika je proto neporovnatelně větší, zvěř běží tak daleko, dokud může. Vtisknutí lokalit s takovým negativním zážitkem do paměti je u inteligentní černé zvěře intenzívnější a ta se na těchto místech neobjeví i řadu měsíců.
Lovím černou na čekané celoročně, ale po období naháněk jsou výsledky nejhorší. Nepomáhá ani sebelepší vnadění. Předloňská tuhá zima přinesla ve vyšších polohách okresu zvýšený úhyn černé zvěře. A nebyla to jen slabá selata, ale hladem a vyčerpáním hynuli i lončáci. Přesto do nižších poloh nesešli, hrůza z člověka je u divočáků přece jen silnější než sebevětší hlad. Platí pravidlo, že škody na polích jsou vždy větší tehdy, když je setkání s černou jen otázkou náhody a četnost příležitostí k lovu klesá.
Zastánci naháněk jsou si průvodních negativních jevů většinou vědomi, ale nepovažují je za prioritní a jsou připraveni je tolerovat. Jak dokládá i internetová diskuse, důležitější je pro takové myslivce lovecký zážitek, možnost sejít se s přáteli, někdy finance. Ilustrativní je i případ sekáče, který trhá psy. Jedná se tedy o kus, který se umí bránit lépe než ostatní. Je odvážnější a odolnější. Nejsou to vzorové vlastnosti zvěře, kterou nazýváme rádi rytířskou? Ne, když se jedná o naši zábavu, naše psy, naši tradici, pak nejsou. A mohl by to předat i další generaci, hrůza. Odstřelit! I já mám velmi rád své psy, ale tohle je pro mne jako myslivce opravdu hořké.
Sám nejsem příznivcem naháněk. Soudím, že myslivec je člověk, který by se měl již z titulu svého postavení v přírodě a úcty ke zvěři snažit eliminovat zbytečné utrpení živých tvorů. Když už naháňky musí být, orgány státní správy myslivosti a hospodáři by je měli připustit jen tam, kde je černé opravdu dostatek. Příkladem může být dr. Tabáškem popisovaná honitba na Benešovsku v Myslivosti č.1/2008, kde na 1100 ha uloví při čtyřech naháňkách 30 - 40 kusů převážně selat. Ale rozhodně ne v honitbě stejné rozlohy, kde při stejném nasazení je ulovených kusů maximálně 5 až 8, z toho vždy část je zvěř dospělá.
dr. Miroslav KREJČÍ
Prachatice

vychází v 7:41 a zapadá v 16:45 vychází v 9:16 a zapadá v 19:24 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...