Časopis Myslivost

Září / 2008

Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) na Pardubicku

Myslivost 9/2008, str. 38  RNDr. Ivo SÝKORA, CSc
Jedná se o nový druh pro naši faunu, patří mezi šelmy psovité. Na našem území byla jeho přítomnost poprvé zaznamenána na severní Moravě v roce 1963. Původní vlastí této šelmy je dálný východ. V letech okolo roku 1927 byl ale záměrně, jako kožešinové zvíře, vysazován na Kavkaze, ve východních oblastech Ruska a na Ukrajině. Našel zde optimální podmínky k životu a začal se rychle množit a rozšiřovat západním směrem. Vyhledával hlavně oblasti s vlhčí půdou a okolí rybníků s rákosovým porostem.
Jeho první český název byl "pes kun", ačkoliv s kunovitými šelmami nemá nic společného. Velikostí a částečně i zabarvením připomíná jezevce. Později se začal používat název "mývalovec kuní", což souviselo s částečnou podobou zbarvení hlavy s mývalem (světlý až bílý pruh přes světla). V současné době jeho název "psík mývalovitý" již zahrnuje zařazení mezi psovité šelmy a jeho částečnou podobnost na mývala.
V jeho biologii jsou ale některé znaky velmi blízké biologii jezevce, se kterým při letmém nočním setkání může být zaměněn. Má relativně krátké běhy, dospělý jedinec je porostlý dlouhou tmavohnědou až černou srstí (ojediněle byli uloveni psíci s relativně světlehnědým rounem), na hlavě je patrný světlý pruh od čenichu přes světla a oháňka je krátká, porostlá také delšími černými pesíky. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje maximálně okolo 10 kg.
Žije v monogamních párech, které často přetrvávají i několik let. Vyhrabává si ne příliš hluboké nory, často využívá nory lišek či jezevců. Nežijí v nich ale nikdy společně. Jak lišky, tak i jezevci jím obsazené nory opouštějí. Kaňkování se dostavuje v měsíci březnu, kdy samice v brlohu vrhne tři až dvanáct mláďat (podle úživnosti prostředí), kojí je až dva měsíce a v prvých dnech po porodu je neopouští, samec jí přináší potravu.
Pro noční způsob života psíka je setkání s ním velmi vzácné. Jeho přítomnost můžeme častěji zaznamenat podle stop zanechaných v měkké půdě. Stopa je charakteristická tím, že - stejně jako u všech psovitých šelem, se v ní otiskují drápy na konci prstů, ale tvar otisku je téměř kulovitý, podobně jako u kočkovitých šelem. Velikost se pohybuje mezi třemi až čtyřmi centimetry.
Jeho hlavní potravou jsou obojživelníci, slimáci a šneci, sbírá veškerý hmyz, na který narazí. Chytá myšovité hlodavce a vybírá hnízda ptáků, aktivně loví kuřata na zemi hnízdících ptáků (tedy i bažantů) a mláďata savců až do velikosti zajíčka. Při vybírání hnízd je schopen šplhat i na keře a stromy. Sám jsem se s ním setkal, když jsem byl na posedu ve větrolamu. Psík seděl na větvi ve stejné výši a velmi obratně a rychle slezl na zem a zmizel v podrostu.
Na podzim se specializuje na sběr ovoce a jiných sladkých plodů, což mu umožňuje, podobně jako u jezevce a medvěda, vytvořit si dostatečnou zásobu podkožního tuku (zasádlení). Tato tuková zásoba je pro něj životně důležitá, protože ze psovitých šelem je to jediný druh, který zimu přespává v noře ve stavu nepravého zimního spánku, podobně jako jezevec či medvěd. Při tomto typu zimního spánku se při oteplení probouzí a může vycházet i ven za potravou.

Na Pardubicku byl první nedoložený výskyt tohoto druhu zaznamenán v roce 1985. V drážním domku poblíž řeky Loučné hospodyně ve chlívku ubodala vidlemi nezvykle chundelatého, menšího, černého psa. Když jsem se tam šel na událost přeptat, byl již "pes" zakopán ve hnoji, ale hospodyně si ponechala (asi jako trofej) jeho oháňku, podle které bylo možno identifikovat, že se s největší pravděpodobností jednalo o psíka mývalovitého.
Prvý doložený výskyt byl z honitby MS Živanice, položené jihozápadně od Bohdanečských rybníků. Při sklizni obilí byl kombajnem usmrcen černohnědý, dlouhosrstý pes neznámé rasy. Tamější hospodář včas zajistil preparaci lebky a kůže, takže na chovatelské přehlídce v roce 1990 byla poprvé v okrese předvedena trofej mladšího psíka mývalovitého.
Jak je patrno z přiloženého grafu, pravidelně každoročně byla tato šelma v okrese lovena od roku 2000. V prvních dvou letech se jednalo vždy o ulovení ojedinělého jedince, v následujících letech již roční ulovitelnost kolísala mezi třemi až deseti kusy. Celkem do konce roku 2006 bylo na Pardubicku uloveno 35 psíků mývalovitých.
V okrese Pardubice zůstalo zachováno relativně velké množství rybníků a mokřadů (nejznámější je přírodní rezervace, zahrnující soustavu rybníků okolo Lázní Bohdaneč). Navíc je okres protkán poměrně bohatou sítí náhonů, kanálů a stok (většinou jako pozůstatek dřívější rybniční sítě). Okresem protéká Labe, které zde vytvořilo velké množství slepých ramen, podobně i řeky Loučná a Chrudimka. Celý tento systém se výrazně podílí na poměrně velké vlhkosti polních pozemků a přispívá k vytvoření travnatého a keřovitého spodního patra ve zdejších lesních plochách. Pro psíka mývalovitého jsou tyto podmínky optimálním biotopem. Prakticky všechny jeho úlovky pocházejí z honiteb, ve kterých se výše popsané biotopy vyskytují. Jeho nejvyšší ulovitelnost je z oblasti Bohdanečských rybníků a z povodí řeky Loučné.

Protože se jedná o nový, málo známý druh, byla na chovatelských přehlídkách také předložena většina preparovaných lebek této šelmy. Zatím pouze dvě lebky dosáhly bodové hodnoty opravňující k udělení bronzové medaile, a to v letech 2004 a 2006.
Je tedy možno konstatovat, že psík mývalovitý se již stal nedílnou součástí naší fauny a jeho skrytý způsob života mu dává naději ke zvyšování stavů. Jak vyplynulo z rozboru charakteru prostředí, ve kterém byl dosud převážně loven, optimálním biotopem jsou pro něj povodí řek, menší vodoteče a okolí rybníků. Z mysliveckých statistik vyplývá, že v současné době se v České republice ročně uloví již okolo 600 jedinců.
.
vychází v 7:39 a zapadá v 16:48 vychází v 9:56 a zapadá v 21:35 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...