Časopis Myslivost

Září / 2008

Ze života kormoránů

Myslivost 9/2008, str. 28  František HOLÁT
Čas od času se v Myslivosti prezentují různé zajímavé příspěvky a pojednání o kormoránu velkém. Chtěl bych Vás seznámit jaká je situace výskytu kormoránů v honitbě Mysliveckého sdružení Strážka – Číčenice na okrese Strakonice.
Když jsem v roce 1972 začínal s myslivostí, tak jsem o kormoránu věděl pouze to, že někde u moří existuje. Později při večerních tazích na kachny jsem si je pletl s divokými husami a myslím, že jsem nebyl sám. S přibývajícími lety, jak se tento predátor tlačil na jihočeské rybníky a byl viděn stále častěji, začal vadit hlavně rybářům. Řekl bych, že myslivcům ne. Když už bylo napadání rybníků hejny kormoránů pro Školní rybářství Protivín neúnosné, bylo naše myslivecké sdružení osloveno ředitelem Ing. Václavem Šrámkem s žádostí o možnou výpomoc při plašení. To spočívalo v tom, že když sedlo hejno, dojelo se k rybníku Strpský a několikrát vystřelilo do vzduchu. Kormoráni se z větší části zvedli a kvapem odtáhli jinam.
Jelikož bydlím nad rybníkem a mám na padesátihektarový rybník dobrý výhled, během let jsem zvyklosti života kormoránů snad už dostatečně odpozoroval. Strategie života a lovu kormoránů probíhá většinou podle následujícího schématu. Asi za 20 minut po plašení střelbou se nad rybníkem objeví jejich průzkumníci, a to většinou dva. Přiletí ve výšce asi 150 metrů a vytrvale krouží, na chvilku zmizí a zase krouží třeba hodinu, dokud neodejdu. Dělal jsem si různé úkryty z větví, rákosu a maskovací sítě, ale marně. Mají snad v hlavě nějakou termovizi.
Jakmile se vzdálím, už začne fungovat jejich strategie. Šikmo dolů, rovnou doprostřed, daleko od břehů a pod vodu. Každý na jinou stranu, vynořují se po 50 až 80 metrech, jen za hlavu a část krku se šikmo vzhůru vztyčeným zobcem a jsou zticha. Jakmile si prověří, že je bezpečno, vynoří se na hladinu celým tělem a začnou vydávat zvláštní hlubší tón, který já slyším až domů, což je z druhé strany rybníka téměř kilometr. Jak daleko je to slyšet v říši ptáků nevím, ale do půl hodiny začne padat do rybníka hejno za hejnem.
Také jsem si mnohokrát pozorováním ověřil, že kormoráni neloví chaoticky každý někde sám, ale organizovaně. Protáhlé hejno na hladině v množství okolo 100 a více kusů plave od prostředku z hloubky v rojnici na mělčinu ke kraji a tlačí před sebou ryby. To už kapříci vyskakují vyděšeni predátorem, pak se začnou potápět kormoráni a to už se jen voda "vaří". To je asi jediná chvíle pro lovce, kdy může kormorána zaskočit. Těžko se s neosušenými křídly zvedají a než se zorientují, tak s naplněnými vaky naletují až nad rákosí a pevninu. Navíc ti kormoráni, kteří jsou zrovna pod vodou, výstřely neslyší, bezstarostně se vynořují a polykají kořist. U nás většinou kapří násadu o hmotnosti 20 až 30 dkg. Ulovení kormoráni mívají v žaludku většinou dvě, někdy tři ryby.
Dále jsem odpozoroval, že když je rybník dvouletý před výlovem a je v něm velká ryba, kormoráni sice přiletí, zaloví, ale odletí. Když je však rybník nasazen, je v něm menší ryba, kormoráni pak nocují na stromech okolo rybníka asi 2 měsíce než odletí na hnízdiště. Stromy jsou bílé od jejich trusu a některé již uschly.

Páření se mi podařilo pozorovat na vodě okolo poloviny března za ta léta pouze třikrát a bylo to vždy úplně stejné. Samice a samec těsně u sebe, hladí se krky, zaštipují se zobáky. Pak samice rozevře ocasní pera a natočí se k samci. Ten se na ní vyhoupne z vody, ošlapuje ji až samice není téměř vůbec vidět. Po aktu se potopí a odplavou pod vodou. Vynoří se daleko od sebe, po hladině se přiblíží a zase potopí. Tohle trvá asi tak 10 minut.

Zajímavé je i chování kormorána ve větru. Když je silný vítr a stromy se kymácí, kormoráni na ně ve dne ani večer nesedají. Zvláště patrné to bylo letos při vichřici Ema. Naletovali proti větru celé tři dny a sedali za dubovou hráz na vodu do závětří, kde nebyly ještě velké vlny. Při průjezdu vozidla po hrázi a zneklidnění jich část odletěla po větru nízko nad vlnami a část se jich potopila. A tak to šlo po celý den až do úplné tmy.

Je třeba dodat, že pouhé plašení se projevilo jako málo účinné, a proto několik slov od ředitele Ing. Šrámka: "Od roku 2004 školní rybářství Protivín spolupracuje s MS Číčenice při omezování škod způsobených kormoránem velkým na rybích obsádkách. Užší spolupráce byla zahájena především proto, že od roku 2004 došlo k nárůstu počtu jedinců a doby pobytu tažné populace uvedeného predátora jak při jarním, tak i podzimním tahu na rybnících honebně obhospodařovaných MS Číčenice.
Z tohoto důvodu také Krajský úřad - Jihočeský kraj vydává Školnímu rybářství Protivín pravidelně výjimku z ustanovení § 56 odst.2 zákona č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, spočívající v povolení výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněného druhu živočicha ve smyslu ustanovení § 56 zákona, pro druh kormorán velký.
Na základě této výjimky školní rybářství písemně pověřuje vlastní pracovníky, kteří jsou členy jiných MS společně se členy MS Číčenice k realizaci plašicí střelby, popřípadě k odstřelu kormorána velkého za podmínek stanovených výjimkou.
Vstřícný přístup MS Číčenice, které jednak vlastními členy napomáhá, a jednak také umožňuje vstup na své honební pozemky pracovníkům školního rybářství za účelem plašení, popřípadě odstřelu kormorána velkého, přispívá ke snižování škod na rybích obsádkách v dané lokalitě. Úzká spolupráce rybářů s mysliveckými sdruženími je v současné době jedinou možnou cestou, jak omezit stále se zvyšující škody na rybích obsádkách způsobených kormoránem".

Závěrem poslední důležitý poznatek. Vidí-li kormoráni padat z hejna střeleného či na hladině se pohupujícího mrtvého druha, dlouho se tomuto místu vyhýbají. Proto kormorán šikovně přivázaný za plovák ke kůlku pod hladinou (aby jej vítr nebo vlny nezanesly kamsi do rákosí) je velmi účinné zradidlo. Je to vyzkoušeno a ověřeno v praxi. Ušetří se spoustu času, patron a potažmo hlavně kormoráni.

vychází v 7:39 a zapadá v 16:48 vychází v 9:56 a zapadá v 21:35 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...