Samonabíjecí puška Browning BAR

Když v 60. letech 20 století odezněl poválečný ekonomický propad, hledala FN nový produkt, který by mohla uživatelům nabídnout. Spolehlivost samonabíjecích zbraní a konstrukční řešení pokročily od prvních Maximových patentů samonabíjecích mechanismů natolik, že se firma rozhodla pokusit se prolomit konzervativní postoj lovecké veřejnosti a nabídnout jí plnohodnotnou samonabíjecí loveckou pušku. Měla to být zbraň ve výkonné ráži umožňující lov těžké spárkaté zvěře, s dostatečnou přesností, schopná rychlého opakování výstřelu a to vše podpořeno absolutní spolehlivostí.
Konstrukční práce na této zbrani vedl Bruce Browning. Vývoj modelu označovaného interně jako puška model CA 66 skončil v roce 1966 a od roku 1967 se zbraň začala prodávat. Z marketingových důvodů byla zbraň označena jako BAR.

Základními rysy nové zbraně byl závěr uzamčený rotací závorníku s celkem 7 uzamykacími ozuby, pohon závěru pomocí spalných plynů odebíraných z hlavně do plynového ústrojí umístěného pod hlavní a zásobník, respektive nábojový rámeček, který prakticky nepřečníval linii pažbení a přitom umožňoval jednoduché a rychlé bezpečné vybití zbraně.
Nová zbraň na trhu uspěla. Svůj podíl na tom mělo v neposlední řadě i poměrně konzervativní tvarování zbraně, která na první pohled nijak neprozrazuje svoji samonabíjecí funkci. Prolomila nedůvěru uživatelů z řad lovecké veřejnosti a přispěla k tomu, že dnes jsou samonabíjecí kulovnice vnímány jako běžné, dobrým loveckým mravům neodporující zbraně.
Po prvních 10 let existence se zbraň vyráběla v mateřském závodě FN v Herstalu, v roce 1976 byla výroba převedena do pobočného závodu v městě Vianna v Portugalsku. Při této příležitosti zbraň doznala drobné kosmetické úpravy, z nich asi nejvýraznější a nejlépe viditelné bylo přetvarování temene pouzdra závěru. Původní BAR měl temeno pouzdra závěru s poměrně výrazně zřetelnou hranou mezi horní plochou pouzdra a šikmým přechodem do krku pažby. Boky pouzdra závěru se vzadu strmým přechodem rozšiřovaly do krku pažby. Nyní bylo pouzdro závěru zesíleno a částečně rekonstruováno, boky byly hladké a navazovaly na krk pažby plynule. Další úpravy již nebyly tak výrazně zřetelné a měly za cíl především zlepšení ekonomie výroby celé zbraně. Zbraně vyráběné ve Vianně dostaly označení BAR Mk 1.

Dalších 18 let byl BAR Mk 1 stálicí první velikosti na trhu se samonabíjecími loveckými puškami. Teprve v roce 1994 se firma Browning odhodlala k další podstatné rekonstrukci jinak velmi úspěšné konstrukce. Modernizovaná zbraň dostala označení BAR Mk 2. Došlo k zesílení pažby i těla zbraně. S cílem dále zlepšit spolehlivost zbraně byl rekonstruován plynový systém zbraně (odběr plynů nyní bylo možné regulovat) a závěrový mechanismus byl doplněn o protiodrazovou pojistku. Z hlediska loveckého uživatele ale zásadní význam měly dva prvky.
Pro bezpečnost zbraně při jejím odkládání během přestávek na společných lovech a pro urychlení přebíjení byla do konstrukce zapracována střelecká pohotovost (zachycení závěru v zadní poloze po vystřelení posledního náboje ze zásobníku) a manuálně ovládaný záchyt závěru. Přitom musel být rekonstruován i nábojový rámeček, na kterém přibyl výstupek podavače ovládající záchyt závěru. Nový zásobník není zaměnitelný s původním provedením.
Druhá velká změna se týkala přesnosti zbraně. Ačkoliv již BAR Mk 1 měly přesnost, která plně vyhovovala pro běžné lovecké účely, vnímání přesnosti se v čase začalo měnit. Čím dál výrobců začalo inzerovat zbraně schopné dosahovat na 100 metrů rozptyl pod 1 úhlovou minutu (29,08 mm) a lovci začali takové výkony od svých zbraní požadovat. U Browningů přistoupili k řešení celého problému zcela novým způsobem. Na ústí hlavně nainstalovali závaží, které je možné pomocí závitu vůči hlavni posouvat. Tímto způsobem se ladí vlastní kmity hlavně při výstřelu přesně podle potřeb a charakteristiky konkrétního použitého střeliva. Zrodil se B.O.S.S. (Ballistic Optimizing Shooting System), který umožnil, aby namísto hledání střeliva, které bude zbrani chutnat, uživatel mohl naladit zbraň tak, aby potenciál střeliva i zbraně využil na maximum. Současně zařízení slouží jako úsťová brzda.
B.O.S.S. se nabízí jako příplatková výbava k pušce dodnes. Náběh výroby byl postupný, proto se lze setkat z počátků výroby i se zbraněmi, které sice mají tělo odpovídající verzi Mk 2, ale nemají ještě regulaci odběru spalných plynů.
V roce 1998 vzniklo další provedení osvědčené zbraně. Poptávka po lehké zbrani s vysokým střeleckým výkonem byla příčinou vzniku verze BAR Light. V tomto případě byla ocel těla zbraně nahrazena lehkou hliníkovou slitinou. Podařilo se to, bez ohledu na skutečnost že základní provedení je ve výkonné ráži 30-06. Na první pohled toto provedení vypadá skoro stejně jako verze Mk 2, rozdíl je v hmotnosti (3,15 vůči 3,55 kg).

V roce 2002 přišla firma Winchester (jinak další člen rodiny FN Browning) s novou řadou výkonných kulových nábojů s krátkou celkovou délkou, zrodily se náboje řady WSM (Winchester Short Magnum). Jen o rok později, v roce 2003, Browning nabídl novou verzi osvědčené BAR Mk 2, provedení ShortTrac. Jak název napovídá (anglicky short track = krátká dráha), byla konstruována právě na náboje řady WSM s cílem využít maximálně potenciálu náboje ke zkrácení konstrukční délky (a tím i odlehčení) mechanismů zbraně. Ačkoliv se to může zdát zbytečné, prakticky celá zbraň byla konstruována znovu. Zpětně pak byla z ShortTrac verze rekonstruována LongTrac (long trac = dlouhá dráha) verze v klasických kulových rážích. Ta má oslovit uživatele v zemích, kde jsou náboje řad WSM špatně dostupné, a nebo uživatele, kteří prostě z nějakého důvodu dávají přednost klasické ráži. Cílem bylo v budoucnu vyrábět již pouze provedení Short nebo LongTrac, které mají tělo zbraně z hliníkové slitiny.
Toto provedení dostalo kompletně nově řešenou pažbu s možností upravit pomocí podložek individuálně její lomení a vyhnutí, poprvé se objevila plastová pažba z uhlíkového kompozitu. Zachovány zůstaly všechny vymoženosti verze Mk 2, tedy střelecká pohotovost a záchyt závěru. Bylo rekonstruováno zásobování zbraně náboji. ShortTrac může být vybaven buď pro BAR tradičním sklopným dnem nábojové šachty nesoucím rámeček s náboji, nebo je lze vybavit normálním zásobníkem. V oblastech, kde to legislativa připouští, může mít zásobník kapacitu až 6 nábojů.
S nástupem BAR Short/LongTrac byl také překonstruován bicí a spoušťový mechanismus, zejména jeho uložení v těle zbraně. U Short a LongTrac je rám spoušťového mechanismu (spušťadla) uchycen v těle zbraně pomocí 2 příčných kolíků, jejichž vysunutí umožňuje vyjmutí spušťadla směrem dolů ze zbraně. Toto řešení bylo zpětně použito i do dnešní podoby původní verze Mk 2.
Tvar temene pouzdra závěru opět dostal nový tvar - je nyní jakoby nataženější směrem vpřed a linie mezi vodorovnou horní hranou a přechodem do krku pažby je namísto hrany přiznaná mělkou drážkou.
BAR ShortTrac se stala první samonabíjecí puškou v nové řadě ráží WSM a prokázala možnost snížení hmotnosti zbraně jejich použitím. Do značné míry ale myslím, že odlehčení se podařilo spíše díky šikovnosti konstruktérů a částečně také díky pokroku v materiálech použitých v konstrukci. Nechci se zde pasovat na rozhodčího elegance, ale myslím, že i designéři odvedli velmi dobrou práci. Zatímco všechny předchozí lovecké "barči" mi vždycky připadaly tak trochu humpolácké, na ShortTrac spočinu okem s potěšením.
V roce 2004 byl vyroben miliontý kus BAR (v ráži 300 Winchester Magnum) firma při té příležitosti nechala vyrobit limitovanou sérii 250 kusů ShortTrac v ráži 270 WSM a 250 kusů LongTrac v ráži 30-06. Výroba BAR Mk 2 pokračuje dodnes, ale pouze v provedení BAR Steel.
V roce 2009 FN nabídla nově vnějškově vyřešenou BAR Zenith. Na první pohled upoutá velká plocha bočních desek určených pro výzdobu zbraně. BAR se tak z pozice špičkového, ale přece jen především pracovního koně posunula i do role zbraně vysloveně luxusní.

Konstrukce Browningu BAR není nijak revoluční. Spíše by se dalo říci, že stojí na jednoduchých, spolehlivých řešeních. Srdcem loveckého Browningu BAR je závěr uzamčený rotací závorníku se 7 uzamykacími ozuby ve 3 řadách. Závěr se plně osvědčil v plném spektru ráží, v nichž BAR byla a je nabízena a nikdy nedošlo k jeho změně nad rámec odpovídající změnám vyplývajícím z rozměrů a výkonu použité ráže. Závorník uzamyká závěr do hlavňové stopky, což umožnilo odlehčení konstrukce zbraně a její pozdější rekonstrukci na provedení BAR Light a další s tělem zbraně z lehké slitiny. Hlaveň je volně plovoucí. Závěr je hnán pomocí odběru spalných plynů z hlavně, odběrný otvor je přibližně v 1/3 délky hlavně, blíže k ústí. V plynovém nástavci je tvrdě chromovaný píst s čisticími zápichy. Čelo plynového válce má malý kalibrovaný přepouštěcí otvor. Původní provedení nemělo možnost regulace odběru spalných plynů. U Mk 2 přibyl regulační šroub, zajištěný proti povolení malým červíkem.
Spoušťový mechanismus má vnitřní kladívko, kterému dodávají potřebnou energii dvě vinuté pružiny uložené po obou stranách kladívka. Mechanismus neumožňuje dopad kladívka na úderník, pokud závěr z nějakého důvodu nedoběhl dopředu a není zcela uzamčen. Spoušťový mechanismus nemá napínáček, ale u všech exemplářů, které se mi kdy dostaly do ruky, byl chod spouště hodně kultivovaný. Odpor sice je trochu vyšší, ale chod je hladký a poměrně krátký. To odpovídá naháňkovému určení zbraně.
Zbraň má manuální pojistku tvořenou příčně suvným válečkem, uloženým v zadní úponě spoušťového lučíku.

Zbraň se dodává v extrémně široké nabídce provedení, katalog pro rok 2009 uvádí celkem 21 variant v 10 možných rážích. Verze Long/ShortTrac se nabízí i v levorukém provedení, kde napínací rukojeť závěru a výhozné okénku jsou zrcadlově převrácené na levou stranu zbraně. Jako zbraň primárně určená pro naháňky je BAR standardně osazená pevnými otevřenými mířidly, muška má vložku ze světlovodného vlákna. Také se můžete setkat se zbraněmi s namontovanými kolimátory nebo se zaměřovacími dalekohledy o nízkém až středním zvětšení.

Je velmi těžké pokusit se zde generalizovat přesnost BAR. Přesto mi dovolte několik postřehů, které platí o zbrani nevybavené úsťovou brzdou - optimalizátorem B.O.S.S. Pro první ránu není důvod, proč by měla být zbraň výrazně méně přesná než dobře vyrobená opakovací kulovnice. Zbraň střílí ze zavřeného závěru a ačkoliv kladívkový bicí mechanismus má nepatrně delší zámkový čas, na přesnosti střelby na lovecké vzdálenosti by se to nijak výrazně projevit nemělo. Každopádně je přesnost plně postačující k odstřelu prakticky veškeré evropské spárkaté zvěře. Znám i několik myslivců, kteří BAR používají jako svoji jedinou kulovnici a na přesnost si nijak nestěžují. B.O.S.S. pak umožňuje dále naladit systém na přesnost (ale musíte si za něj připlatit).

S dnešním odstupem se můžeme společně s firmou Browning domnívat, že se stala etalonem, kterým jsou dnes poměřovány ostatní lovecké samonabíjecí kulovnice. Vždycky, když vidím tak dlouhodobě úspěšnou zbraň, kladu si otázku, proč si získala takovou oblibu? Odpověď v případě BAR má více úrovní. Především je to SPOLEHLIVOST. Znám lidi, kteří mají BAR (ať již Mk 1 nebo některou z pozdějších verzí) již více než 10 let, lovili s ním v nejrůznějších klimatických podmínkách - od prašné, horké Afriky až po zmrzlé pláně severní Skandinávie - a vystříleli přitom z nich stovky ran nejrůznějších druhů munice. Všichni se shodnou na jednom - tahle zbraň prostě neselže. Jakmile jednou zjistíte, že zbraň s vámi používanou municí funguje, bude fungovat stále. A mimochodem, i první BAR Mk 1 s neregulovaným odběrem plynů, byla známá svou schopností spolehlivé funkce s obrovsky širokým spektrem střeliva. Mk 2 a oba "tracy" na tuto tradici navazují.
Druhou vlastností je minimální náročnost na údržbu. BAR se prakticky nerozebírá a údržba se omezuje na vyčištění hlavně po střelbě. Jednou za rok, za dva ji lze odnést k puškaři, který zkontroluje plynový mechanismus a stav zbraně jako takové, ale to je v podstatě vše. Filozofie Bruce Browninga a firmy Browning International zní: "Spolehlivost se musí zajistit při konstrukci a výrobě zbraně. Střelec má střílet, spoléhat na něj při zajištění spolehlivé funkce mechanismů zbraně je nejisté." V instrukční knížce k BAR se údržba kromě vyčištění hlavně omezuje na otření vnitřních částí těla zbraně (to co je vidět při závěru v zadní poloze), případné občasné sejmutí předpažbí o očištění vnějších ploch táhel závěru a plynového mechanismu. Jakékoliv další činnosti a údržba mechanismů jsou již záležitostí odborníků, puškařů. Odolnost proti znečištění zvyšuje i skutečnost, že při uzamčeném závěru je poměrně velmi těsně zakryto celé výhozné okénko.
Jak jsem zmiňoval již na počátku článku, nemalý podíl má na úspěchu i vzhled zbraně. Lovci, zejména ti evropští, jsou velmi konzervativní skupina uživatelů. Od zbraně požadují nejen funkčnost, ale i soulad s estetickými kánony evropské myslivosti. Browning BAR nijak nestavěl na odiv skutečnost, že se jedná o samonabíjecí zbraň, že nikde na zbrani nebylo vidět plynové ústrojí. Také celkové vzhled zbraně a její vyvážení a hmotnost se blíží klasické kulovnici. To všechno umožnil přijetí zbraně v loveckých kruzích, které s nástupem BAR akceptovaly, že samonabíjecí kulovnice nemusí být jen vojenská zbraň.

Browning BAR je dnes etalonem, kterým se samonabíjecí lovecké poměřují. Za léta své existence získal renomé, které se dá jen těžko překonat. Více jak milion vyrobených kusů o tom říká vše. Výroba ještě ani zdaleka nekončí, BAR má své pevné místo ve výrobním programu firmy Browning International. Pokud potřebujete kvalitní, extrémně spolehlivou zbraň schopnou rychlého opakování, je BAR volbou, která vás nezklame.

Za informace a podklady k článku děkuji p. P. Chamoretovi a F. Gallego (Browning International), firmě Walter Trading Horoušany (zastoupení firmy Browning v ČR), V. Valešovi (puškař), K. Požárskému a dalším dvěma osobám, které si nepřály být uvedeny plným jménem.
Lit.: firemní materiály Browning International; návody k použití Browning BAR; vlastní vyzkoušení.