Časopis Myslivost

Červenec / 2009

Tvorba jeleního paroží a faktory, které ji ovlivňují

Myslivost 7/2009, str. 26  MVDr. Miroslav VODŇANSKÝ, Ph.D.; Ing. Matúš RAJSKÝ
Paroží není pouze trofej pro myslivce, ale je také velmi zajímavý objekt pro zoology, neboť svým periodicky probíhajícím vývojovým cyklem představuje jedinečný přírodní úkaz, který nemá u vývojově výše postavených živočichů obdoby.

U dospělých jelenů je paroží za normálních okolností dorostlé do července a do začátku srpna je plně zkostnatělé. Všeobecně platí, že u starých jelenů tvorba paroží začíná a je ukončena dříve než u mladších kusů. Paroží se tvoří postupným růstem hrotů paroží, které mohou u zvlášť kapitálních jelenů v době nejvyšší růstové aktivity přirůstat denně až o 2 cm.
V rostoucím paroží dochází k průběžné změně jeho složení a konzistence. Rychle rostoucí hroty paroží sestávají na počátku z chrupavčité substance, do níž se postupně ukládá stále více minerálních látek, obzvláště sloučenin vápníku a fosforu. Chrupavka, inkrustovaná minerálními látkami, se po určité době opět rozpouští a je nahrazena osteoblasty, z nichž vychází následné zkostnatění parožní tkáně. Přitom vzniká pevná plášťová zóna z jemně strukturované kostní substance a houbovitá dřeň, jejíž porézní tkáň je během fáze tvorby paroží vyplněna krví.

Během růstového procesu se průběžně mění chemické složení vznikající parožní tkáně. Její nejdůležitější stavební látkou během fáze růstu jsou bílkoviny. Proto je také obsah bílkovin v nově narostlých částech paroží obzvláště vysoký. Jejich podíl se snižuje až přibližně pod 5 až 7 cm dlouhou zónou růstu u hrotů paroží v důsledku intenzivního ukládání minerálních látek do vznikající parožní hmoty. Přes tuto postupnou mineralizaci, probíhající kontinuálně shora směrem dolů, zůstává podíl bílkovinných sloučenin v parožní tkáni v období růstu stále vyšší než 60 %. Podíl minerálních látek v rostoucím paroží naproti tomu činí pouze 30 - 40 %. Mění se to až během doby mezi ukončením fáze růstu a vytloukáním. V této poslední fázi tvorby paroží, která trvá asi 3 až 4 týdny, je mineralizace jeho tkáně postupně ukončena. Přesto, že paroží v tomto vývojovém stádiu již neroste a jeho objem se nemění, přibývá v důsledku internzivního ukládání těžkých minerálních látek stále ještě silně na hmotnosti. V okamžiku vytloukání sestává již plně zkostnatělé paroží více než z poloviny z minerálních látek (asi 50 - 56 %), přičemž nejvyšší podíl připadá na vápník (asi 25 - 30 %) a fosfor (asi 15 - 22 %). Podíl organických, převážně bílkovinných, substancí je asi 36 - 42 %. Obsah vody v paroží dosahuje v tomto stadiu asi 8 - 14 %. Postupem času však podíl vlhkosti stále mírně klesá.

Parožní cyklus se všemi jeho vývojovými fázemi, růstem, mineralizací, vytloukáním a konečným shozením, je těsně spojen se sexuálním cyklem jelenů a je řízen hormonálně. Rozhodující roli přitom sehrávají růstový hormon Somatropin a pohlavní hormon Testosteron, které jsou ve vzájemné interakci. Růst paroží probíhá v první řadě pod vlivem růstového hormonu, který se tvoří v podvěsku mozkovém (hypofýze). Plný účinek tohoto hormonu se však projevuje jen v období, kdy pohlavní hormon téměř není přítomen v krvi, tedy od pozdní zimy do časného léta.
Mineralizaci tkáně paroží, její odumírání a následné vytloukání způsobuje naproti tomu primárně pohlavní hormon, který se tvoří v samčích pohlavních žlázách a je rovněž zodpovědný za tvorbu pučnic u rostoucích jelenů. Tak například u jeleních kolouchů, vykastrovaných v ranném věku, nemůže dojít k tvorbě paroží, protože se u nich nevytvoří pučnice. Naproti tomu se pučnice vyvinuly u laní, kterým byl v experimentálních podmínkách podáván pohlavní hormon testosteron. Zastaví-li se u dospělého jelena s již vyvinutými pučnicemi při onemocnění nebo zranění ráží tvorba pohlavního hormonu, vznikne u něj na základě nekoordinovaného růstu chrupavčité tkáně paroží a chybějící mineralizace takzvaná paruka. K této odchylce v tvorbě proží však u jelenů dochází méně často než u srnčí zvěře.

V přirozených podmínkách je délka dne nejdůležitějším faktorem, ovlivňujícím průběh cyklu vývoje paroží. S prodlužující se délkou slunečního svitu v jarním období se podněcuje zvýšené tvoření růstového hormonu v podvěsku mozkovém a tím se spouští růstová fáze tvorby paroží. Přibližně v červnu dochází ke zvýšené tvorbě pohlavního hormonu, což po dosažení vyšší hladiny hormonu v krvi vede na jedné straně k postupnému zastavování růstu paroží a na druhé straně ke zvýšenému ukládání minerálních látek a následnému vytloukání mineralizovaného paroží. Silný úbytek pohlavního hormonu v krevním oběhu jelenů po říji, když je zastavena činnost zárodečných žláz, vede k novému zesílenému působení růstového hormonu. Zvýšená tvorba tohoto hormonu v podvěsku mozkovém, k níž dochází přibližně od února, má za následek shození starého paroží a vyrůstání nového. Celkové hormonální řízení vývojového cyklu paroží je složitý fyziologický proces, který je zde popisován pouze v základních rysech. Kromě obou uvedených hormonů somatropinu a testosteronu se na tvorbě paroží podílejí i další hormony a hormonům podobné látky. U některých z nich není jejich přesné působení ještě zcela objasněno.

Vliv světla na vývoj paroží byl jednoznačně prokázán experimentálně pomocí umělé regulace světelného záření. Tak se například podařilo v experimentálních podmínkách dosáhnout toho, že při odpovídajících změnách světelného režimu u jelenů proběhlo dokonce několik cyklů paroží během jednoho roku.

Velikost a hmotnost vytvářeného paroží závisí na životním prostředí a zároveń na tom, jak je daný jedinec schopen v daných podmínkách přijmout a ve svém organizmu optimálně využít živiny a minerální látky. V souvislosti s tvorbou paroží se často diskutuje o významu genetické dispozice. Ta se nejzřetelněji projevuje na stavbě paroží, která u většiny jelenů zůstává do značné míry nezměněná po celý jejich život. Zcela jistě hraje důležitou roli také geneticky podmíněná schopnost efektivně přeměňovat v těle živiny a minerální látky. Rozhodující význam pro velikost a hmotnost paroží však mají podmínky životního prostředí. Zvlášť důležitým faktorem je potrava. Existuje jasný vztah mezi kondicí jelenů a hmotností paroží. Řada výzkumů ukazuje, že při rostoucí tělesné hmotnosti jelenů se zvyšuje i průměrná hmotnost paroží.

Přesvědčivý důkaz o vlivu výživy na tvorbu paroží přinesly kromě jiných ještě v dnešní době dobře známé výživářské pokusy Franze VOGTA. Ten při pokusech ve své oboře v období 1930 až 1941 docílil, že tělesná hmotnost jelenů při extrémně bohatém krmení na živiny a minerální látky vzrostla ze 160 - 220 kg na 300 - 350 kg (u nevyvržených kusů). Hmotnost paroží jelenů ve zralém věkuí se přitom zvýšila z 5 - 7 kg na 12 - 14 kg. Krmivo, používané při pokusech F. Vogta, vykazovalo vysoký obsah bílkovin a energie, navíc bylo bohaté na vápník a fosfor. Velmi důležitou roli však sehrála okolnost, že jeleni byli tímto krmivem dostatečně krmeni po celý rok.
Již proto nelze výsledky těchto pokusů přenášet na poměry ve volných honitbách. Ponaučení pro praxi si však myslivci z toho mohou přesto vzít, a to zejména v jednom důležitém bodě. Franz Vogt totiž prováděl během svých sledování u jelení zvěře velmi důslednou kvalitativní selekci, což bylo společně s celoročně velmi dobrou výživou rozhodující příčinou těchto pozoruhodných výsledků.

Pokusy F. Voigta jsou i z dnešního hlediska především proto tak zajímavé, že při nich byla názorně prokázána značná fyziologická výkonnost organizmu jelení zvěře za příznivých podmínek. Pokud má jelen vytvořit paroží o hmotnosti kolem 10 kg, musí ve svém organizmu během asi 120 dní zmobilizovat nejméně 4 kg organické substance a více než 5 kg minerálních látek (za předpokladu obsahu vody asi 10 %). To znamená denní průměrný přírůstek asi 33 g organické substance a 42 g minerálních látek.
Intenzita růstu parožní hmoty však není při tvorbě paroží rovnoměrná. Především během období nejvyšší intenzity růstu, což nastupuje zhruba v 6. až 12 týdnu tvorby paroží - to znamená asi od druhé poloviny dubna do začátku června, je spotřeba organické hmoty zvlášť vysoká. V tomto období se zvyšuje hmotnost paroží u silných jelenů každý den zhruba až o 150 g. Podstatnou část bílkovin, které je nutné za tímto účelem mobilizovat (bílkovinné sloučeniny představují v této fázi parožení nejdůležitější stavební látku vytvářené parožní hmoty), musejí jeleni přijímat v potravě, neboť bílkoviny na rozdíl od některých jiných živin mohou v těle ukládány pouze v omezeném množství.
Podle výsledků našich výzkumů přijímají jeleni s tělesnou hmotností nad 180 kg na jaře 15 až 25 kg zelené pastvy denně, což odpovídá asi 3 až 5 kg sušiny. Při obsahu dusíkatých látek (hrubých bílkovin) v zelené pastvě kolem 140 g/1 kg sušiny tím jelen denně přijímá 420 až 700 g dusíkatých látek denně. Při koeficientu trávení 70 % to odpovídá asi 300 až 500 g stravitelných dusíkatých látek denně. Toto množství je dostačující pro pokrytí zvýšené potřeby bílkovin během doby růstu paroží.

Podstatným předpokladem k tomu je však kvalitativně dobrá paše a především maximální klid. Zcela jiná situace naproti tomu vzniká, když mají jeleni v této době k dispozici potravu chudou na živiny nebo když je jejich přirozený pastevní cyklus rušen častým zneklidňováním. Za těchto okolností je nejen snížen příjem potravy, ale přijaté živiny jsou navíc v organizmu využity ke zcela jiným účelům než k tvorbě luxusního orgánu, který paroží z fyziologického hlediska nepochybně představuje.
Pro praxi z toho vyplývá, že jeleni mohou vytvořit silné paroží jen tehdy, když mají možnost přijímat potřebná množství pastvy ve svém odpovídajícím denním rytmu rozděleném do celého dne. Při pokusech, probíhajících v našich experimentálních zařízeních na krotké jelení zvěři, jsme zjistili během jarních a zimních měsíců od dubna do srpna asi 7 až 12 pastevních fází v celodenním režimu. Celková doba trvání všech denních pastvení v tomto období činila u jednotlivých kusů asi 5 až téměř 8 hodin (bez doby strávené přežvykováním). Podstatně větší část pastevních aktivit přitom probíhala během doby od východu do západu slunce. Na noční část dne naproti tomu připadalo pouze o něco víc než jedna třetina celkové doby příjmu potravy.
V současném běžném životním prostředí, které se vyznačuje intenzivními lidskými aktivitami, je jelení zvěř na základě silného zneklidňování většinou nucena zdržovat se po podstatnou část denní doby převážně v hustých porostech. Na pastevní plochy pak vychází většinou pouze během noci, která je ovšem v pozdním jarním období a začátkem léta velmi krátká. Výpadek několika fází pastvy ve dne pak z hlediska celkově přijatého množství potravy na základě zkrácené doby pastvy v noci většinou nemůže být dostetečně kompenzován. Permanentní zneklidňování tím vede k výraznému narušení přirozeného pastevního cyklu jelení zvěře a má za následek nedostatečný příjem živin a minerálních látek.

Podstatná část minerálních látek, nezbytných pro tvorbu paroží, je potřebná až v poslední třetině doby růstu paroží. Na rozdíl od bílkovin však mohou být minerální látky z velké části mobilizovány z tělesných zásob. Obzvláště vápník a fosfor se normálně ukládají v těle ve větším množství. Mobilizovatelné zdroje minerálních látek, které mohou být v případě potřeby odbourávány, se nacházejí především v houbovité části kostní tkáně. Veškerá kostní tkáň jelena o hmotnosti přibližně 200 kg obsahuje asi 2 až 4 kg vápníku a asi 1,5 až 2 kg fosforu. Kolik je z toho k dispozici pro tvorbu paroží, nebylo dosud zjištěno. Z fyziologie výživy domácích přežvýkavců je však známo, že tito při zvýšené potřebě, jako např. na začátku doby kojení, uvolňují ze svých tělesných zásob vápník a fosfor ve velkých množstvích. Přitom se mobilizace přibližně jedné pětiny celkových množství vápníku a fosforu, uloženého v těle, považuje za normální. Maximální možné množství mobilizovaných minerálních látek však může být dokonce ještě vyšší.

Parožení klade na látkovou výměnu jelenů vysoké požadavky pouze při tvorbě silného paroží. Mnohem větší fyziologický výkon však musejí vynaložit laně v době gravidity (březosti) a následného kojení (laktace). Vyvíjející se plody v děloze vysoce gravidních laní přibývají v posledních 4 až 6 týdnech před kladením na hmotnosti zhruba o 3 až 5 kg, přičemž celková porodní hmotnost normálně vyvinutých kolouchů se pohybuje v rozmezí 8 až 13 kg (v našich experimentálních zařízeních jsme zaznamenali nejvyšší porodní hmotnost kolouchů 12,6 kg). Množství mléka, které je denně tvořeno v organizmu vodící laně, se pohybuje v rozmezí 3,5 až 5 litrů. Mléko jelení zvěře obsahuje asi 10 % bílkovin a 9 % tuku, což je téměř třikrát více než u kravského mléka. Přesto že obsah bílkovin a tuku v mléce jelení zvěře v průběhu období kojení mírně klesá, vyprodukuje organizmus vodící laně během prvních tří měsíců kojení celkem 28 - 40 kg bílkovin a 25 - 36 kg tuku.
Toto vše představuje enormní fyziologickou zátěž a vyžaduje ohromnou výkonnost látkové výměny, která je mnohem vyšší než fyziologické zatížení jelenů v důsledku parožení. Navíc mají jelení laně v porovnání s jeleny podstatně nižší tělesnou hmotnost a mnohem nižší kapacitu pro vytváření tělesných zásob živin a minerálních látek, které je možné v případě potřeby snadno mobilizovat. Toto porovnání by mělo vést k zamyšlení nad tím, podle jakých kritérií by měla být posuzována kvalita jelení zvěře, jejímiž (skrytými) nositeli jsou především laně.






vychází v 7:09 a zapadá v 17:19 vychází v 13:22 a zapadá v 4:43 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...