. Zato u délek se mají měřit hodnoty v průmětu na jejich půdorys, což by nemělo činit komplikace, pokud se lebka položí například na stůl bez spodní čelisti. Jenže jindy jsou předkládány lebky – zejména u medvědů, ale i u vlků - vypreparované s rozevřenými čelistmi, takže u nich je pak průmět horní části lebky do půdorysu prakticky nemožný. Potom se ukazuje jako vhodnější měřit největší délku lebky v její obecné (příp. kondylobazální) části. Včetně vyčnívajících zubů, což sice ze zoologického hlediska není zcela správné, nicméně je to zaužívané a lebečné délky se tak dlouhodobě oficiálně běžně měří.
Kůže šelem se měří podobně u medvědů a rysů a obdobně i u vlků a divokých koček. U našich malých šelem (jezevců či lišek) se kůže zatím neměří, i když slovenští odborníci takový návrh již také předložili. Ten však zatím nebyl posouzen, projednán, a proto ani odsouhlasen v rámci struktur CIC, takže nemá oficiální platnost.
Bodové hodnoty především lebek mají značnou měrou úzký vztah zejména k věku ulovené zvěře, i když nelze vyloučit ani zatím nedostatečně prokázaný význam jejího genetického založení. Bodové hodnoty kůží jsou zase v mnoha směrech odvislé od doby ulovení zvěře, neboť zimní kožešina je nepochybně kvalitnější než například kožešina letní, což se následně projevuje i při posuzování zejména vzhledových bodů.
V honitbách České republiky se z šelem, jejichž trofeje (lebky) se hodnotí bodovým systémem CIC, nejčastěji vyskytují lišky, případně jezevci. Jako nepůvodní a u nás nežádoucí se zatím v menších množstvích loví i psíci mývalovití a mývalové severní, jejichž lebky je již také možno hodnotit či američtí norci, jejichž lebky se nehodnotí, podobně jako je tomu u kun či tchořů. Existují již ale také zprávy, že se u nás začínají objevovat z jihu (Balkánu) se rozšiřující šakalové, které můžeme považovat za další hrozbu pro stavy naší drobné zvěře, ale jejichž lebky je také možno hodnotit, i když se u nás zatím neloví.
Pokud se jedná o lišky, měli bychom se zamyslet, nepochybně zejména také v souvislosti s celoplošnou vakcinací proti vzteklině, nad rok od roku se měnícím a přitom narůstajícím množstvím jejich úlovků, které je v úzké souvislosti s jejich počty v našich honitbách. Navíc si musíme přiznat, že lov lišek není pro mnohé myslivce příliš atraktivní, neboť se za ně nevyplácí ani zástřelné a cena jejich kožešin je v současnosti také minimální. Menší atraktivita lovu lišek souvisí zřejmě i s lovem přemnožené černé zvěře, který je už pouze z ekonomického hlediska pro myslivce přitažlivější. Při čekané pak někteří myslivci raději oželí ránu na lišku, aby se příchodu černé zvěře v klidu dočkali.
Celkové vykazované lovy lišek obecných (Vulpes vulpes) a počty medailových ocenění jejich lebek za roky 1990 až 2008 jsou pro dlouhodobé porovnání uvedeny v tabulce č. 1.
Na výstavě v Lysé r. 2009 byly hodnoceny i lebky lišek z úlovků let 2000 (jedna zlatá), 2003 (jedna stříbrná a jedna bronzová) a 2004 (2 zlaté a 14 bronzových). Dokonce tam bylo i 12 trofejí z roku 2009 (4 zlaté, 3 stříbrné a 5 bronzových), což svědčí o tom, že myslivci mají zájem na lovu lišek s kvalitní (zimní) kožešinou, která je i pro obdarovávání nejvhodnější.
Podíváme-li se ale takto dlouhodobě na lov lišek a současně i na kvalitu jejich trofejí, pak je zřejmé, že lišek bychom mohli lovit podstatně více než je tomu v současnosti – rozhodně pak by jich mělo být každoročně více než sedmdesát tisíc, jako tomu bylo v roce 2008. Přitom naši myslivci začali časem chápat, že i liščí trofeje mají určitou vypovídací hodnotu a začali jejich lebky vyvařovat a předkládat na okresní a nyní i celostátní přehlídky či výstavy. Snad můžeme předpokládat, že se do budoucna vyvařování liščích lebek a předkládání těch největších k následnému hodnocení stane stejnou praxí jako je tomu u trofejí naší spárkaté zvěře. Alespoň přehled nárůstu medailových trofejí v posledních letech – a zejména v roce 2008 či dokonce už i v roce 2009 - tomu napovídá. Z chovatelských i čistě zoologických pohledů by ovšem bylo zajímavé posuzovat i věk lovených šelem.
Jenom pro zajímavost: v roce 1993 bylo na některou z medailí ohodnoceno pouze 0,05 % ze všech ulovených lišek, o 5 let později v roce 1998 to bylo 0,10 %, o dalších 5 let později v roce 2003 už 0,20 %, obdobně jako v posledním roce před výstavou v Lysé v roce 2008. Při odpovídajícím přístupu myslivců k trofejím lišek by se tento poměr mohl navýšit minimálně na 1 až 2 %.
Nejsilnější lebka pocházela z lišky ulovené v roce 2006 na okrese Tábor Zdeňkem Nejedlým a byla oceněna na 26,70 bodů CIC.
Nejvíce liščích lebek oceněných některou z medailí (66, z toho 19 zlatých, 31 stříbrných a 16 bronzových) pocházelo z kraje Vysočina z něhož dodaly medailové trofeje 3 okresy, především pak okres Žďár nad Sázavou (51 – 13, 30, 8). Z hlediska počtu předložených trofejí následoval kraj Olomoucký (60 – 10, 18, 32), z něhož pocházelo nejvíce trofejí z okresů Prostějov a Šumperk, méně již z okresu Jeseník. 57 medailových trofejí předložil kraj Královéhradecký (12, 24, 21) z pěti okresů, z nichž nejvíce jich dodal okres Trutnov (25 – 3, 11, 11). Poměrně hodně trofejí dodal i Zlínský kraj (56 – 6, 21, 29) ze tří okresů a z nich především z okresu Uherské Hradiště (31 – 3, 12, 16), kraj Pardubický (47 – 10, 16, 21) ze čtyř okresů, s největším dodavatelem okresem Pardubice (24 – 4, 9, 11), kraj Středočeský (43 – 12, 20, 11) s největším zastoupením dokonce z devíti okresů, především pak z okresu Mělník (19 – 8, 9, 2) následován krajem Jihomoravským (42 – 12, 18, 12) zastoupeným třemi okresy, především Vyškovem (17 – 5, 9, 3) a Hodonínem (15, - 7, 3, 5). S menšími počty trofejí se pochlubily kraje Plzeňský (33 – 8, 11 ,14) a jeho 3 okresy, zejména Plzeň-sever (14 – 7, 3, 4), kraj Ústecký a jeho jediný okres Litoměřice (15 – 3, 5, 7), Jihočeský (14 – 4, 3, 7) se třemi okresy, zejména s jindřichovohradeckým (10 – 2, 2, 6), kraj Moravskoslezský (13 – 7, 2, 4) s dvěma okresy, především novojičínským (12 – 6, 2, 4), kraj Liberecký (13 – 2, 6, 5) také se dvěma okresy a konečně kraj Karlovarský (4 – 0, 1, 3) s trofejemi ze tří okresů.
Z hlediska přístupu myslivců k trofejím (lebkám) lišek je ale vhodnější vyjmenovat okresy z nichž nebyla dodána jediná trofej oceněná na některou z medailí. Z Jihočeského kraje, který má 7 okresů nepředložily žádnou liščí lebku okresy České Budějovice, Český Krumlov, Prachatice a Strakonice, z Jihomoravského kraje se sedmi okresy to byly okresy Brno-město, Brno-venkov, Břeclav a Znojmo, z Libereckého kraje se čtyřmi okresy chyběly liščí trofeje z okresů Čeká Lípa a Jablonec nad Nisou, z Moravskoslezského kraje se šesti okresy nebyly zastoupeny liščí trofeje z okresů Frýdek-Místek, Karviná, Opava a Ostrava, z Olomouckého kraje s pěti okresy chyběly liščí trofeje z okresů Olomouc a Přerov, z Plzeňského kraje se sedmi okresy nepředložily liščí trofeje okresy Klatovy, Rokycany a Tachov, ze Středočeského kraje s dvanácti okresy (nepočítáme-li samostatný kraj Praha) neměly v katalogu liščí trofeje okresy Beroun, Kutná Hora a Nymburk, z Ústeckého kraje se sedmi okresy nepocházely liščí trofeje dokonce ze šesti okresů: z Děčína, Chomutova, Loun, Mostu, Teplic a Ústí nad Labem, z kraje Vysočina s pěti okresy nebyly vystavovány žádné trofeje z okresů Jihlava a Třebíč a ze Zlínského kraje se čtyřmi okresy nedodal na výstavu liščí trofeje okres Vsetín. Těžko lze předpokládat, že by v uvedených okresech nebyly uloveny lišky s trofejemi na některou z medailí, a právě proto je potřeba alespoň tímto způsobem připomenout nejen myslivcům, nýbrž i okresním funkcionářům, že i lebky šelem jsou do značné míry ukazateli kvality myslivecké péče o zvěř.
Podobná situace jako u lišek je do značné míry i u jezevce lesního (Meles meles), s jehož odlovy a medailovými trofejemi nás seznamuje tabulka č. 2.
Ještě do roku 1975 (např. vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 4/1967) se jezevci mohli lovit od 1. srpna do 30. listopadu ve všech honitbách. Stejné doby lovu platily od roku 1975 ve vyhláškách téhož ministerstva č. 10 a 172, podle nichž ale bylo možno lovit jezevce v bažantnicích celoročně. V roce 1988 byl vyhláškou č. 20 lov jezevců celoplošně zakázán s výjimkou bažantnic, v nichž mohli být loveni celoročně. Totéž opakovala vyhláška č. 134/1996 Sb. a teprve vyhláška č. 245/2002 Sb. opět upravila možnost celoplošného lovu jezevců, ale už pouze v měsících říjnu až listopadu, opět s výjimkou bažantnic, v nichž mohli (a dosud mohou být) jezevci loveni celoročně.
To vcelku dobře koresponduje s údaji v tabulce č. 2, z níž je zřejmé, že vyšší odstřely jezevců započaly teprve po roce 2003. To se projevilo i v počtech předkládaných jezevčích medailových trofejí (lebek), které se v současné době ustálily mezi 40 až 50 kusy za rok. V šesti posledních letech (2003 – 2008) bylo uloveno podle mysliveckých statistik celkem 10.180 jezevců, což je v průměru přibližně 1697 jezevců za každý rok. Za uvedené roky bylo ohodnoceno na některou z medailí 270 jezevčích lebek, což je v průměru každoročně 45 lebek, a to opět v průměru znamená, že medailové trofeje (lebky) mělo 2,67 % z ulovených jezevců. Z toho bylo každý rok oceněno na medaili zlatou (nad 23,00 bodů CIC) v průměru 13 lebek, na medaili stříbrnou (22,50 – 22,99 b. CIC) 15 lebek a na medaili bronzovou (22,00 – 22,49 b. CIC) 17 lebek, což je celkem příznivý poměr 29 : 33 : 38.
Ze 184 jezevčích lebek oceněných některou z medailí a uvedených v katalogu byly ale dvě zlaté trofeje ulovené v roce 1991 a 1993 a jedna trofej stříbrná a jedna bronzová v roce 2004.
Nejsilnější lebka jezevce z výstavy oceněná na 24,06 bodů CIC pocházela z honitby Kostelní Hlavno na okrese Praha-východ, kde jezevce ulovil v roce 2007 Vladislav Aim.
Nejvíce jezevčích lebek oceněných některou z medailí pocházelo ze 4 okresů kraje Olomouckého (31 – z toho 4 zlaté, 6 stříbrných a 21 bronzových) - odtud pak nejvíce z okresu Šumperk (19 – 1, 6, 12), přitom žádné medailové trofeje nedodal okres Olomouc. Početně další největší množství medailových jezevčích lebek dodaly čtyři okresy kraje Královéhradeckého (30 – z toho 10 zlatých, 8 stříbrných a 12 bronzových), z nichž nejvíce medailových trofejí jezevců dodal okres Trutnov (24 – 6, 7, 11), žádnou však okres Rychnov nad Kněžnou. Poměrně hodně medailových jezevčích lebek dodaly i 4 okresy kraje Zlínského (19 – 3, 10, 6), především okres Uherské Hradiště (10 – 2, 4, 4). Ve dvou okresech kraje Plzeňského bylo uloveno a k hodnocení předloženo 14 trofejí (2, 5, 7), především z okresu Plzeň-sever (11 – 2, 4, 5), zatímco žádné trofeje z tohoto kraje nedodaly okresy Klatovy, Plzeň-jih, Rokycany a Tachov. Ze dvou okresů kraje Vysočina pocházelo 12 medailových trofejí jezevců (4, 5, 3), z nich pak nejvíce jich dodal okres Žďár nad Sázavou (8 – 2, 4, 2) zatímco žádné nepocházely z okresů Havlíčkův Brod, Jihlava a Třebíč. Celkem 12 medailových trofejí pocházelo ze tří okresů kraje Jihomoravského (3, 4, 5), zejména z okresu Vyškov (6 – 2, 1, 3) a Blansko (5 – 1, 2, 2), odtud však žádné trofeje nedodaly okresy Brno-město a Brno-venkov, Břeclav a Znojmo. Celkem 11 oceněných lebek jezevců pocházelo ze čtyř okresů kraje Středočeského (4, 5, 2), z toho 3 z okresu Příbram (2, 1, 0), chyběly však medailové lebky z okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mladá Boleslav, Nymburk a Praha-západ. Stejný počet medailových trofejí jezevců (11) byl i ze dvou okresů kraje Pardubického (4, 2, 5), především z okresu Ústí nad Orlicí (8 – 3, 2, 3), ale žádné medailové trofeje nepocházely z okresů Chrudim a Svitavy. Dalších 10 medailových trofejí pocházelo z jediného okresu Litoměřice (3, 5, 2)z kraje Ústeckého, takže se jakoby zdá, že jezevci se buď neloví, a nebo jen s podměrečnými lebkami v okresech Děčín, Chomutov, Louny, Most, Teplice či Ústí nad Labem. Po devíti trofejích bylo ze tří okresů krajů Jihočeského (5, 2, 2) s výjimkou okresů České Budějovice, Český Krumlov, Prachatice a Strakonice a konečně z jediného okresu Nový Jičín kraje Moravskoslezského (1, 4, 4), z něhož v katalogu chyběly trofeje z okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Opava a Ostrava. Dalších 8 trofejí pocházelo ze dvou okresů kraje Karlovarského (0, 5, 3) odkud chyběly trofeje z okresu Sokolov a 7 trofejí ze dvou okresů kraje Libereckého (0, 4, 3) při neúčasti jezevčích lebek z okresů Česká Lípa a Jablonec nad Nisou.
Závěrem lze opravdu jen s obtížemi předpokládat, že ve vyjmenovaných okresech se jezevci neloví, spíše se jedná v tomto případě o malou propagaci úpravy lebek jezevců a jejich předkládání nejdříve na okresní chovatelské přehlídky a následně i na celostátní výstavy.
Neustále narůstají počty u nás lovených psíků mývalovitých (Nyctereutes procyonoides), jak je také patrno z tabulky č. 3.
Když uvážíme, že v roce 1984 byli v českých zemích uloveni pouze dva psíci (tehdy ještě mývalovci kuní), že o 5 let později v roce 1989 se jejich úlovky zdesateronásobily na 22 kusů, že za dalších 10 let jsme jich lovili čtyřikrát více a za dalších 5 let v roce 2004 opět asi devětkrát více a následně za dalších 5 let v roce 2008 se ulovilo už dokonce 940 psíků, je to nárůst neobyčejně rychlý ovlivňující nepochybně i stavy naší drobné zvěře včetně na zemi hnízdících ptáků. A to i přesto, že se jedná o všežravce, kteří zimu přespávají nepravým spánkem. Jejich kožky nejsou příliš kvalitní, ale lze je použít k dalšímu zpracování. Poměrně rychle se rozmnožují, ale jejich lov zatím není umožněn všem myslivcům, kteří se s nimi poměrně vzácně setkávají, a protože je téměř neloví, tak se jejich stavy neustále zvyšují. Je doporučeníhodné, aby byl umožněn lov, byť třeba ne v době jejich rozmnožování tohoto druhu zvěře, všem našim myslivcům (samozřejmě vlastnících povolenku k lovu).
Potom bychom asi měli i na chovatelských přehlídkách a na celostátních výstavách větší množství medailových trofejí (lebek) i od této zvěře než je tomu dosud. Na mezinárodní výstavě Natura viva 2009 v Lysé nad Labem byla totiž oceněna na bronzovou medaili (20,50 – 20,99 b. CIC) pouze jediná lebka psíka mývalovitého, zatímco na medaili stříbrnou či dokonce zlatou (od 21,50 b. CIC) jsme ani nepomysleli. Jediného psíka mývalovitého uvedeného ve výstavním katalogu s trofejí (lebkou) oceněnou na 20,83 bodů CIC ulovil v honitbě Višňová na okrese Liberec v roce 2006 Antonín Erban.
Podobná, ne-li horší je situace u mývalů severních (Procyom lotor), kteří jsou u nás také nepůvodní a vzhledem ke škodám na drobné zvěři a na ptačích hnízdech, za nimiž se mýval dokáže šplhat i do korun stromů, na jejich chovu nemáme zájem. Ale také tento druh zvěře je celkem nelogicky povolen lovit pouze mysliveckým hospodářům a mysliveckým strážím. Je otázkou, zda časem nás státní správa v důsledku jejich přemnožení nedonutí k vypisování a vyplácení zástřelného.
Údaje o evidovaných úlovcích tohoto původně amerického druhu zvěře jsou za poslední roky vcelku jednoznačné: rok 2003 – 20 úlovků, rok 2004 – 24 úlovků, rok 2005 – 29 úlovků, rok 2006 – 41 úlovků, rok 2007 – 71 úlovků a rok 2008 – 111 úlovků.
Před rokem 2003 nebyly žádné úlovky mývalů oficiálně registrovány. Pokud se jedná o jejich trofeje (lebky), byla na Mezinárodní výstavě Natura Viva 2005 v Lysé nad Labem hodnocena jedna trofej na medaili zlatou (nad 19,00 b. CIC), byla ohodnocena na 19,87 b. CIC a mývala ulovil v roce 2003 J. Karger v honitbě Nýznerov na okrese Jeseník v současném Moravskoslezském kraji. Další trofej z roku 2005 byla oceněna na medaili stříbrnou (mezi 18,50 – 18,99 b. CIC – měla 18,57 bodů CIC) a konečně třetí tehdy hodnocená trofej z roku 2003 byla bronzová (mezi 18,00 – 18,49 b. CIC), která měla 18,28 bodů CIC.
Také tentokrát na výstavě Natura Viva 2009 v Lysé nad Labem byly oceněny tři trofeje mývalů severních – všechny na zlatou medaili – nejsilnější na 20,22 bodů CIC, což je náš nový národní rekord a mýval byl uloven v roce 2006 v honitbě Černava na okrese Nymburk ve Středočeském kraji E. Blahutem. Další zlaté trofeje pocházely z honitby Niva na okrese Prostějov v kraji Olomouckém z roku 2005 a z honitby Pravčice na okrese Kroměříž v kraji Jihomoravském z roku 2006.
Umístění honiteb, z nichž pocházejí medailové trofeje mývalů, opět ukazuje, že rozšíření tohoto druhu zvěře je celorepublikové, s čímž se budeme muset zřejmě brzy vyrovnat. O tom, jakým způsobem je k tomu možno přistupovat, již bylo popisováno.
Závěr lze jednoznačně konstatovat, že regulace (nikoliv však vyhubení!) šelem je z hlediska chovu ostatních druhů zejména drobné zvěře (ale nejenom zvěře vyjmenované v zákonu o myslivosti) stejně tak nezbytná, jako regulace počtů všech druhů zvěře spárkaté, o níž se dlouhodobě a stále diskutuje, aniž bychom věnovali stejné, anebo alespoň odpovídající úsilí například zkvalitňování jejího životního prostředí.
Prof. Ing. et Ing.h.c. Josef Hromas, CSc
spolupracovník Středoevropského institutu ekologie zvěře Wien – Brno - Nitra