Časopis Myslivost

Březen / 2011

Neobvyklé nálezy trichinel u divokých prasat odlovených v Dolní Dobrouči

Myslivost 3/2011, str. 46  Prof. MVDr. Břetislav KOUDELA, CSc.
Trichinelóza je častým námětem parazitologických článků v časopisu Myslivost. Čtenáři byli opakovaně informováni, že trichinelami se mohou infikovat četní masožraví a všežraví hostitelé, včetně člověka a zdrojem infekce pro hostitele je syrové nebo nedostatečně tepelně opracované maso s larvami trichinel.
 
Také bylo často zdůrazňováno, že maso divokých prasat představuje v našich podmínkách nejpravděpodobnější možný zdroj infekce trichinelami pro člověka. V posledních deseti letech byly trichinely zjištěny celkem u 9 kusů černé zvěře, přičemž první nález byl zjištěn u divokého prasete uloveného v květnu 2001 v katastru obce Krásná v Moravskoslezských Beskydech v okresu Frýdek-Místek. Stále se však objevují nové poznatky, které rozšiřují naše znalosti o výskytu této parazitózy na naše území. Obsahem tohoto příspěvku jsou informace o neobvyklém opakovaném nálezu trichinel u divočáků odlovených v Dolní Dobrouči severovýchodně od Ústí nad Orlicí.
Přestože byla trichinelóza opakovaně tématem různých příspěvků v Myslivosti, bude užitečné zopakovat důvody, proč se maso divokých prasat vyšetřuje.
Poslední epidemie trichinelózy lidí, vyvolaná konzumací infikovaného masa uloveného divočáka, byla zaznamenána na území Čech v roce 1954 ve Smrdově u Pacova a z 11 osob, které onemocněly, tři na trichinelózu zemřely. V současnosti představují divoká prasata pro člověka žijícího v České republice nejpravděpodobnější zdroj trichinel. Proto je každý lovec, resp. uživatel honitby, povinnen předložit každý ulovený kus černé zvěře ještě před jeho zpracováním k vyšetření na trichinely.
Z porovnání údajů o počtu ulovených divokých prasat, které eviduje Ministerstvo zemědělství, s počtem vyšetřených kusů divokých prasat však vyplývá závažná skutečnost, že v od počátku roku 2004 do konce roku 2009 nebylo na trichinely vyšetřeno více než 200 tisíc kusů ulovených divokých prasat!
Například v roce 2009 bylo uloveno na území České republiky 121 185 kusů divokých prasat a na přítomnost larev trichinel v mase jich bylo vyšetřeno pouze 96 232. Z těchto údajů vyplývá, že jenom v roce 2009 nebylo vyšetřeno na trichinelózu téměř 25 000 divokých prasat.
 
Vyšetření
Preventivní opatření z hlediska bezpečnosti potravin v případě trichinelózy spočívají v kontrole masa zvířat, jejichž maso je využíváno k lidské spotřebě.
V posledním vydání Manuálu zdraví suchozemských zvířat z roku 2008, který pravidelně aktualizuje Světová organizace pro zdraví zvířat (dříve Mezinárodní úřad pro nákazy zvířat, Office International des Epizooties, OIE), jsou uvedeny dvě základní skupiny metod pro diagnostiku trichinelózy zvířat. V první skupině přímých metod, pomocí nichž jsou prokazovány larvy ve svalovině, jsou uvedeny metoda kompresní a metoda trávicí.
V druhé skupině jsou zmíněny metody imunologické, které slouží k průkazu protilátek proti trichinelám v séru nebo masové šťávě („meat juice“) infikovaných zvířat. Tyto imunologické metody se prozatím pro diagnostiku trichinelózy zvířat nepoužívají.
Dnes již klasickým vyšetřovacím postupem pro kontrolu masa na přítomnost larev trichinel je metoda kompresní, která byla vyvinuta v druhé polovině 19. století pro vyšetřování vepřového masa. Principem tohoto postupu, který je často označován jako trichinoskopické (trichineloskopické) vyšetření, je roztlačení (komprese) kousků svaloviny mezi dvě skla a následné pozorování pod mikroskopem.
Pro toto vyšetření bylo vyvinuto tzv. kompresorium, které se skládá ze dvou silných skel rozdělených na 28 polí a opatřených šrouby pro vzájemné spojení a stlačení vzorků masa mezi nimi. Do každého pole kompresoria se vkládá vzorek svalové tkáně o velikosti ovesného zrna. Doplňujícím přístrojem ke snadnějšímu prohlížení kompresorií jsou různé modifikace projekčního zařízení, trichinoskopu (trichineloskopu).
Kompresní metodou lze zachytit infekce trichinelami, pokud se v jednom gramu svaloviny vyskytují více než 3 larvy. Tato metoda však selhává při průkazu larev některých druhů trichinel, které nevytváří dobře viditelné cysty kolem larev. Současná česká legislativa umožňuje vyšetřovat svalovinu divokých prasat kompresní metodou pouze v případě osobní kontroly úlovku (tedy při tzv. vlastní spotřebě zvěřiny).
Novějším laboratorním postupem pro vyšetřování velkého počtu vzorků masa je metoda trávicí. Vzorky masa vystaví účinku uměle připravené žaludeční šťávy připravené z pepsinu a kyseliny solné, která natráví svalová vlákna a případné larvy trichinel se uvolní a následně se prokazují při prohlížení sedimentu pod mikroskopem. Tato metoda je náročnější na přístrojové vybavení a čisté chemikálie. Je však citlivější a umožňuje odhalit velmi slabé infekce trichinelami.
Experimentálně bylo prokázáno, že trávicí metoda umožňuje detekovat infekci v případech, pokud je v jednom gramu masa přítomna pouze jedna larva.
Podle současné legislativy se pro vyšetření masa divokých prasat odebírají vzorky z obou bráničních pilířů, z čelisti, dolní části kýty, mezižeberní svaloviny a svaloviny jazyka, tj. celkem 6 vzorků z jednoho uloveného zvířete.
 
K nálezům trichinel v Dolní Dobrouči
V ranních hodinách dne 14. prosince 2010 ulovil Lubomír Bárta kňourka, který vykazoval známky předchozího zranění. Po odstřelu lovec zjistil, že kňourek o hmotnosti 38 kg byl již dříve zasažen a měl poraněné oba zadní běhy. Vzorky svaloviny uloveného kňourka byly zaslány na vyšetření na Státní veterinární ústav v Jihlavě a zde byly pomocí trávicí metody zjištěny larvy trichinel.
Následoval postup určený Pohotovostním plánem Státní veterinární správy ČR. Vzorek svaloviny byl zaslán k potvrzení pozitivního nálezu do Národní referenční laboratoře pro oblast parazitů při Státním veterinárním ústavu v Olomouci. Po potvrzení bylo zajištěno u lovce veškeré infikované maso, které bylo následně vyšetřeno na Ústavu parazitologie Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Zaměřili jsme se na zjištění počtů larev trichinel v různých svalových partiích a také jsme zkoušeli, zda by bylo pro zjištění trichinelózy u tohoto kňourka postačující vyšetření pomocí kompresní metody.
Vyšetřením svaloviny bylo potvrzeno, že infekce byla relativně slabá, neboť přepočetný počet larev na jeden gram svaloviny byl v rozmezí 1,5 až 4,2 larev. Opakovaným vyšetřením svaloviny kompresní metodou se nepodařilo larvy trichinel prokázat, protože počty larev v gramu svaloviny byly nízké. Tato skutečnost odpovídá deklarované citlivosti kompresní metody (3 larvy na gram).
 
Druhého pozitivního divočáka ulovil na stejném vnadišti ve večerních hodinách dne 14. ledna 2011 opět Lubomír Bárta. Bachyňka o hmotnosti 35 kg patřila do stejné skupiny divokých prasat jako kňourek ulovený 14. prosince 2010. Podle hmotnosti se dá s velkou pravděpodobností předpokládat, že se jednalo o zvířata ze stejného vrhu.
Okolnosti potvrzení nálezu byly obdobné jako při prvním nálezu. Po zjištění larev trichinel v parazitologické laboratoři Státního veterinární ústav v Jihlavě byl vzorek svaloviny zaslán k potvrzení pozitivního nálezu do Národní referenční laboratoře pro oblast parazitů při Státním veterinárním ústavu v Olomouci.
Následně bylo opět potvrzeno, že infekce byla opět relativně slabá, neboť přepočetný počet larev na jeden gram svaloviny byl v rozmezí 1,2 až 1,9 larev. Opakovaným vyšetřením pozitivního selete kompresní metodou se nepodařilo larvy trichinel prokázat.
 
Třetího divočáka o hmotnosti 36 kg ulovil pan Bárta na stejném místě o pět dní později. Vyšetření svaloviny tohoto divočáka pomocí trávicí metody v Národní referenční laboratoři pro oblast parazitů na Státním veterinárním ústavu v Olomouci opět prokázalo larvy trichinel. Jednalo se zase o slabou infekci, kterou nebylo možno potvrdit kompresní metodou.
 
Výše uvedené informace mohou vyvolat řadu úvah. Jako první se nabízí otázka, jak je možné, že jeden lovec uloví v krátké době tři divoká prasata infikovaná trichinelami. Tuto skutečnost lze vysvětlit pozorováním lovce. Ten uvádí, že se jednalo o skupinu selat, která se pohybovala bez bachyně a snažila se připojit ke skupině čtyřech lončáků. Je tedy pravděpodobné, že se jednalo o zvířata z jednoho vrhu, která se společně infikovala pozřením pozitivní svaloviny. Tím pozitivním materiálem mohla být například infikovaná liška, neboť trichinelózní liška byla koncem roku 2006 z oblasti kolem Ústí nad Orlicí potvrzena. Také současné poznatky o migraci černé zvěře, které mění zažité představy o mnoho desítek kilometrů dlouhých migrací v krátkém časovém období, vysvětlují situaci, kdy Lubomír Bárta střelil tři trichinelózní selata v krátkém časovém období na stejném místě.
Další souvislost s aktuálními nálezy trichinel, která může zneklidňovat myslivce, je úvaha o začátku epidemie trichinelózy divokých prasat. K tomu lze konstatovat, že zvýšený výskyt trichinelózy u divokých prasat je potvrzen i v okolních zemích. Například v Polsku v roce 2000 zaznamenali trichinelózu u 80 divočáků ze 44 378 vyšetřených (0,18 %) a v roce 2009 již potvrdili trichinelózu u 552 divokých prasat z 50 433 vyšetřených (1,09 %). V České republice se frekvence nálezů sice zvyšuje, ale celkový počet pozitivních divokých prasat včetně těch uvedených v předchozím textu je od roku 2001 „pouze“ 12 kusů.
 
Z popisu výsledků vyšetření pozitivní svaloviny divočáků z Dolní Dobrouče vyplývá další závažná skutečnost. Jedná se citlivost použitých metod vyšetření. Potvrdily se poznatky z literatury, že trávicí metoda je výrazně citlivější než metoda kompresní. Z našich porovnání je možno odvodit, že výsledek vyšetření trávicí metodou z akreditované laboratoře bude mít pro lovce větší výpovědní hodnotu než výsledek získaný metodou kompresní, kterou lze v současnosti využít pro osobní kontrolu úlovku. Vyplatí se tedy zaslat vzorky svaloviny do laboratoře, která má potřebné zkušenosti s trávicí metodou.
Zjištěný relativně malý počet larev trichinel přepočtený na jeden gram svaloviny by mohl vyvolat dojem, že se nejedná o závažný nález, protože v případě pozření slabě infikovaného masa člověkem by nedošlo k závažnému onemocnění. Proto je třeba zopakovat, že mírný průběh trichinelózy bez výrazných klinických projevů nastává po pozření 10 až 50 larev. Při pozření 50 až 500 larev jsou pozorovatelné výrazné klinické příznaky a více než 1000 pozřených larev představuje přímé ohrožení života.
Vyšetření svaloviny na přítomnost larev trichinel je základním předpokladem ochrany člověka před tímto závažným onemocněním.
Popsaný případ potvrzuje oprávněnost opatření, podle kterého musí být všechna ulovená divoká prasata před uvedením do tržní sítě i před konzumací v domácnosti lovce vyšetřena na trichinelózu. Plánovaná změna legislativy, v rámci které bude za vyšetření volně žijící zvěře vnímavé k trichinelóze zodpovědný uživatel honitby, má tedy plné opodstatnění. Pokud budou myslivci přistupovat k vyšetřování divokých prasat na trichinelózu stejně zodpovědně jako členové Mysliveckého sdružení v Dolní Dobrouči, nehrozí konzumentům zvěřiny žádné riziko.
 
Autoři příspěvku děkují Lubomíru Bártovi z Jablonného nad Orlicí za poskytnuté informace.
Finančně podpořeno grantem Národní agentury pro zemědělský výzkum QH81069.
 
Prof. MVDr. Břetislav KOUDELA, CSc.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
MVDr. Karol RAČKA
Státní veterinární ústav Jihlava
MVDr. Jiří HARNA
Národní referenční laboratoř pro oblast parazitů
Státní veterinární ústav Olomouc
 
 
 
vychází v 7:39 a zapadá v 16:48 vychází v 9:56 a zapadá v 21:35 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...