Časopis Myslivost

Březen / 2011

Tak nevím. Malé zamyšlení ředitele lesnické školy

Myslivost 3/2011, str. 7  Ing. Miroslav KUTÝ, ředitel SLŠ Hranice
Již třiadvacet let vyučuji předmětu myslivost na Střední lesnické škole v Hranicích. Škola vychovává a vzdělává kromě odborných lesních hospodářů i neméně odborné, profesionální myslivce. Vedle hluboké odborné způsobilosti, klade škola důraz na důkladnou znalost, dodržování a aplikaci zákonných norem vyplývajících ze zákona o myslivosti a přidružených vyhlášek a předpisů. Úcta k mysliveckým zvykům, tradicím a projevům myslivecké etiky je zde samozřejmá. Svědčí o tom řada společenských akcí, které čtyřleté studium lesnictví provází.
Žáci jsou vedeni a připravováni k tomu, aby velmi dobrou úroveň české myslivosti nejen udržovali, ale i rozvíjeli. Například kroužky trubačů, střelců, včelařů a jiné akce skvěle prezentují nejen školu, ale i naši myslivost. Většina žáků má velkou snahu, chuť a ambice se na dění v české myslivosti podílet.
Bohužel, řada z nich se po absolvování školy setkává s nezájmem a odmítáním u uživatelů honiteb na podílení se na práci v mysliveckých sdruženích. Nedostávají šanci realizovat to, co se ve škole naučili. Průměrný věk našich myslivců je asi 58 let. Je hrubě neprozíravé takto mrhat potenciálem vzdělaných, mladých odborníků. Obavy z nových, moderních názorů, či ukrajování z podílů zvěřiny, případně tvrzení, že mladí mají zájem jen o lov, nejsou namístě.
Při diskuzích ve výuce i při nezávazných osobních kontaktech s našimi žáky a žákyněmi se dozvídám zajímavé názory, příběhy i skutečnosti. Protože pocházejí z celé Moravy a Slezska i některých míst z Čech, mohu si udělat pestrý obrázek o tom, jak se myslivost v těchto místech provádí a vyvíjí. Jistě, mnohdy je to pohled, názor či pocit mladého člověka bez praktických zkušeností, ale často je kriticky laděný.
Studují u nás chlapci a děvčata pocházející z mysliveckých rodin, či mající již základní vědomosti o myslivosti z kroužků mladých myslivců, či ochránců přírody. Většina žáků však pochází z větších měst. Ti sice mají zájem o přírodu a dění v ní, ale představy o výkonu práva myslivosti jsou někdy velmi zkreslené. Řada z nich na nás zpočátku pohlíží jako na lovce, jejichž zálibou je zabíjení nebohých zvířátek. Bohužel tento názor získali částečně z médií myslivosti nenakloněných, od některých protimyslivecky zaujatých učitelů základních škol, lektorů jednostranně zaměřených přírodovědných kroužků, či povrchního názoru rodičů. Je štěstím, že se přihlásili na naši školu, která může jejich představy opravit a uvést na pravou míru. Po ukončení studia již většina ví, čím se myslivci zabývají a jak jsou nepostradatelní pro rozvoj a ochranu české krajiny, životního prostředí a zachovaní nejen druhů zvěře, ale i dalších živočichů a rostlin. Setkávám se také s praktickými projevy zájmu a ochotou zvěř i ostatní živočichy chránit, starat se a pečovat o ni.
Setkávám se však i s kuriózními jevy. Například jeden bývalý žák mne ohromil odpovědí na můj dotaz, když jsem chtěl vědět, čím je pro myslivce významný 16. květen. Les okamžitě vztyčených rukou dával znamení, že ví velmi dobře o důležitosti tohoto dne. Jen jeden chlapec, s rošťáckým úsměvem na tváři, se nehlásil. I vyvolal jsem ho. Cituji: „Šak my sme už s tatů strelili medajlového srnca v sobotu. Do 16. mája by ho jistě zabili sůsedi, tož co.“ Groteskní chvilka, že?
Nebo jiný zážitek při přepravě autobusem na lesnickou exkurzi. Při náhodně vzniklé zácpě na silnici uvidíme z oken, jak na přilehlém poli seče kombajn kukuřici. Ve vzniklých průsecích stojí se zbraní v rukách číhající myslivci a čekají, kdy se objeví takřka jistá prasata. Těžko se mi pak dívalo do očí těm studentům, kterým jsem dal dílčí nedostatečnou z neznalosti zakázaných způsobů lovu.
Další čerstvý špatný příklad. Na školním honě se ulovilo několik divočáků. Při vyvrhování a pak následném zpracování zvěřiny najdou žáci v tkáni několika kusů zapouzdřené broky i posty. Musím podotknout, že školní honitba je v létě a na podzim takřka bez černé zvěře. V tomto období je v okolních polních honitbách skrytá v řepce, obilovinách a kukuřici. Do naší honitby se vrací až v pozdním podzimu a v zimě. Nechci spekulovat, kde již k zahojenému zranění tato zvěř přišla. Avšak vysvětlování použití nepovoleného střeliva je dosti těžké.
Tak nevím, vážení kolegové myslivci, jistě uznáte, že máme pak co napravovat. Nicméně děláme to rádi, citlivě a někdy i s notnou dávkou humoru. Mnozí mi můžete namítnout, že když se tyto protizákonné skutečnosti dovídám, proč je nepředám příslušným orgánům k řešení. Ne, nepředám! Přece nezklamu důvěru svých žáků, kterou ke mně cítí a pak úkolem nás pedagogů je věci vysvětlovat, upřesňovat a napravovat.
Mohl bych ještě dál poukazovat na některé další nešvary, například na nevhodné maskáčové a jiné nemyslivecké odívání myslivců a další zlozvyky. Pořád jsem však ještě přesvědčen, že většina českých myslivců se chová zodpovědně, je hrdá na své tradice, dodržuje zákonné předpisy a mládeži jde vzorem. Ti, kteří tak nečiní a vidí jen maso, jsou jen obyčejní bouchalové ochuzující se o nádherné zážitky při souznění s naší přírodou. Česká myslivost vždy byla, je a věřím, že ještě dlouho bude společenskou záležitostí. Je jen na nás, jak nás bude většinová společnost vnímat a posuzovat.
Tak nevím, zda se něco změní. Chtěl jsem tímto poukázat na jevy, které existují, které mládež vidí a vnímá. Byl bych smutný, kdybych od ní slyšel, že teorie je věc jedna, avšak praxe věcí jinou. Toto přece platívalo, bohužel, v době nedávno minulé. Dnes bychom však měli býti již na úrovni lepší.
Tak opravdu nevím!
vychází v 7:40 a zapadá v 16:46 vychází v 9:38 a zapadá v 20:30 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...