Časopis Myslivost

Březen / 2011

Za vlky do země Čingischána

Myslivost 3/2011, str. 26  Libor BENÍČEK
Na podzim jsem dostal zajímavou nabídku, zda bych neměl zájem lovu vlka v Mongolsku. Několikrát jsem se zabýval již možností lovu vlka v Rusku, ale pravděpodobnost ulovení byla vždy velmi malá a bylo to o velké náhodě. I když tato nabídka byla velmi zajímavá, nedůvěra z úspěšnosti lovu byla velká. Ulovit vlka na plánované lovecké akci ale není jen tak. Po setkání s mým mongolským přítelem a prodiskutování celé lovecké cesty a způsobu lovu, jsem se rozhodl této lovecké akce zúčastnit. Oslovil jsem pár známých a podařilo se mi dát dohromady skupinu lovců a začaly přípravy.
Po oživení informací o Mongolsku mne překvapila rozloha Mongolska 1 566 500 km2 což je desetkrát více než rozloha naší republiky. S počtem 2,7 milionu obyvatel je zde nejmenší zalidnění na světě. V hlavním městě Ulaan Baataru žije 844 000 obyvatel (1/3 populace země) a statisticky se uvádí, že 1 % obyvatel částečně rozumí nebo mluví česky. Průměrná nadmořská výška Mongolska je asi 1500 m.
Bylo nutno vyřídit pro všechny lovce mongolská víza, objednat letenky a připravit vybavení na předpokládaných –20 až- 30 0C, které tam v této době průměrně bývají.
Přišel čas odletu. Z Prahy přes Moskvu jsme se letecky dostali do Ulaan Baataru. Ihned po příletu bylo nutno upravit čas na hodinkách, jelikož časový posun je 7 hodin. Z letiště jsme se přesunuli do hotelu v centu. Po krátkém odpočinku jsme se vydali na prohlídku města a nemohli jsme si odpustit návštěvu císařského paláce, kde dožil poslední vládnoucí mongolský císař. Překvapil nás malý prostor, na kterém se palác nachází a velikost obývaných prostor a zázemí. Jedná se o přízemní stavby, jen zimní sídlo císaře je dvoupatrová budova v celém paláci a v minulosti i v celém městě. Po večeři v korejské restauraci jsme ulehli ke spánku, jelikož nás brzy ráno čekala cesta 700 km terénními auty na místo lovu.
Ráno v 5.00 hodin konečně vyrážíme na místo lovu mezi kočovné pastevce asi 60 km od ruské hranice přímo pod Bajkalem. Cestou jsme zažili snad všechny druhy zimního počasí od sněhové vánice, kdy se nedalo pomalu jet, nekonečné desítky kilometrů zledovatělých cest, krásné slunečné počasí a všudypřítomný mráz. Posledních 200 km jsme jeli jen terénem po stepích a úpatí hor.
Na místo jsme přijeli po 14 hodinách až v noci a prakticky jsme nevěděli, kde jsme. Přivítal nás místní pastevec na svém zimním stanovišti oproti předpokladu v dřevěném domku a ne v jurtě, jak nám bylo avizováno. Ihned bylo rozhodnuto, že zde přespíme a budeme tu mít základnu pro lov. Pro nás to byl šok, protože naše výprava s doprovodem a řidiči aut čítala 15 osob a nedokázali jsme si představit, jak se do tak malého prostoru všichni vejdeme. Místní začali navrhovat různé varianty od dočasného vystěhování pána domu i s rodinou k sousedům (asi vzdálených 5 km), naše přemístění do jiné jurty a její obyvatelé by se přesunuli místo nás, až po variantu, že doprovod přespí v autech. Po krátké debatě jsme jejich snažení ukončili tím, že nejedeme za pohodlím, ale lovit a stačí nám na přespání teplo. Tím jsme si asi definitivně získali jejich sympatie a paní domu začala na stůl snášet obrovské množství jídla.
Po vzájemném představení celé naší lovecké skupiny a domácích přišlo i na moravskou slivovici, která kupodivu všem místním chutnala. Dlouho do noci se ještě debatovalo o nadcházejícím lovu a probírali se informace místních kočovníků o pohybu vlků a variantách lovu.
 
Ráno vyrážíme na obeznávku pohybu vlků sice trochu později než jsme plánovali, ale únava z cesty dlouhé debatování v noci i síla moravské slivovice zapříčinili, že jsme stávali trochu později než jsme plánovali. Rozdělili jsme se po dvou do aut a vyrazili jsme do velkého údolí mapovat pohyb vlků. Nám se podařilo nalézt tři čerstvé stopy vlků, kteří směřovali do hor a vůbec je nezajímala čerstvá padlina telete, okolo které těsně procházeli. Doprovod konstatoval, že byli již pravděpodobně nažráni a nutilo je přicházející svítaní před jejich cestou do hor.
Druhé osádce vozidla se podařilo zaregistrovat pohyb dvou vlků na velkou vzdálenost, ale nepodařilo se jim je již dostihnout autem. Třetí osádka vozidla nalezla rovněž jen stopy, které směřovaly do stejné oblasti, jako stopy našich vlků.
Při snídani se vyhodnotila situace a rozhodlo se, že se půjde lovit do oblasti, kam směřovaly stopy vlků. Auty jsme se přemístili k dalšímu zimnímu sídlu pastevců, kde nás již čekali honci z řad místních pastevců na koních. Každý z účastníků lovu včetně doprovodu a honců i našeho tlumočníka obdržel vysílačku, která je nezbytnou součástí komunikace mezi honci na koních, našim doprovodem a námi lovci v průběhu samotné nátlačky. Přes tlumočníka Tugyho jsme se ve vysílačkách dozvídali podrobnosti o pohybu honců, zvěře a jak postupně probíhá každá leč. Také mezi sebou jsme mohli bez problémů komunikovat a upozorňovat se navzájem na pohyb zvěře, i když jsme stáli při obestavené leči od sebe ve velkých vzdálenostech.
Přes velkou snahu a celkem tři leče se nám nepodařilo zastihnout vlky tak, aby zůstali v leči.
Po návratu a večeři bylo rozhodnuto, že Petr s Alešem pojedou k řece lovit ryby na dírku, Petr ml. a Josef vyrazí na noční lov a já se synem a doprovodem pojedeme navštívit okolní pastevce a zjistit, jaká je situace s pohybem vlků. Již při první návštěvě jurty jsme zažili ale deprimující zážitek, kdy jsme našli v jurtě samotného pastevce, kterému tři dny před našim příjezdem roztrhali vlci 60 ovcí. V noci při sněhové vánici ho psi upozornili, že se něco děje v ohradě, kde měl přes noc uzavřené ovce, snažil se zjistit co se děje, ale sněžení prý bylo tak husté, že neviděl ani na 5 metrů, a tak musel svoji snahu ochránit ovce vzdát. Ráno pak zjistil, že mu vlci odehnali třetinu stáda do rokle asi 300 m od jurty a tam je všechny roztrhali.
Při vyprávění celé nešťastné události pastevcem našemu doprovodu bylo vidět, jak mu stékají slzy po tváři. Až zde si člověk uvědomí, že celý majetek tohoto pastevce je jurta, vybavení v ní a to zbylé stádo ovcí a dobytka, co je venku. Proto všichni pastevci tak nenávidí vlky a v minulosti nabízeli lovci, pokud uloví vlka, ovci nebo tele.
Po dopití pravého mongolského čaje, který se vaří z mléka, čaje, vody a místo cukru je osolen, se loučíme s hostitelem a slibujeme, že nějakého vlka určitě ulovíme. Při návštěvě dalšího pastevce nás čeká podobný příběh, jen těch roztrhaných ovcí bylo „jen“ dvacet!. Bylo proto dohodnuto, že se sem ráno vrátíme a budeme zde celý den lovit a místní pastevci nám na koních pomůžou jako honci při nátlačkách.
Po návratu všech v noci jsme ještě zhodnotili situaci a bylo rozhodnuto brzy ráno vyrazit na obeznávku při svítání a teprve pak se rozhodneme, jak budeme lovit. Část doprovodu již v noci odjíždí do zítřejšího místa lovu.
Tentokrát bez problémů ráno vstáváme a odjíždíme asi 30 km na místo lovu. Po krátkém bloudění a s pomocí vysílaček se domlouváme, jak se rozestoupíme na ranní pozorování. Nám připadlo místo ve velkém řečišti vyschlé řeky a velkým výhledem. Doprovod jiné osádky zaregistroval pohyb vlků na druhé straně na úpatí hor, a tak nás tam vysílají prověřit situaci. Nacházíme jen čerstvé stopy několika vlků, které směřují k sídle pastevců a zpět. Po příjezdu za ostatními k jurtě pastevce, kteří nás tam již čekají, nacházíme asi 100 m za jurtou roztrhanou a částečně již sežranou krávu od vlků.
Po krátkém občerstvení a příjezdu honců na koních jdeme lovit. První dvě leče jsou opět neúspěšné a stále se nám nedaří zastihnout vlky v leči. Přichází třetí leč a konečně se nám daří zastihnou vlky. Jeden nám ale probíhá přes honce dozadu i přesto, že jeden z doprovodu po něm střílí. Další dva vlci se objevují na horizontu a je vidět, jak se snaží dostat z leče nepozorovaně ven. Jednomu se to daří, a i když jej Josef s Petrem pozorují, jak schází soutěskou přímo k nim, tak se ho přesto nedočkali a vytratil se neznámo kam. Další vlk ustupuje pomalu před honcem na koni až se dostává na okraj louky. Tam po něm střílí syn, ale netrefuje a vlk se dal na ústup mezi střelce. Ke vší smůle nevhodně postavený automobil, který nás rozvážel a nevyrovnaná řada střelců umožní vlku v nejvhodnějším místě pro střelbu proniknou a střelba, která pak následuje od syna a Aleše mu již neublíží.
Trochu smutní z neúspěchu se vracíme do tábora. Po večeři je rozhodnuto, že se ještě v noci přesuneme asi 50 km do nové lokality, kde vlci v jedné oblasti strhnou každou noc několik kusů dobytka. Po příjezdu do malého městečka se ubytováváme v malém hotelu a uléháme ke spánku.
Brzy ráno vyrážíme do nové lokality a náš doprovod se kousek za městem setkává se čtyřmi vlky. Snaží se jednoho ulovit, ale skončilo to jen postřelením vlka na běh. Brzké svítání nám neumožňuje dosled, a proto spěcháme na určené stanoviště na vrcholky kopců. Krkolomná jízda po svazích kopců pokrytých jen kamením a vypnutá světla aut v nás budí rozpaky, ale zručnost našich řidičů nás nechává v klidu. Konečně jsme každý na svém místě a začíná svítat. S přibývajícím světlem se před námi otvírá překrásná scenérie velkého údolí lemovaného vysokými horami, ideální místo pro pastevce na přezimování s dobytkem. Náš hlavní lovčí zaregistruje vlčí smečku, která se pohybuje v těsné blízkosti stád.
Nezbytné povely do vysílaček pro ostatní a začínáme utahovat smyčku okolo vlků. Složitý sjezd aut z vrcholku kopců do údolí využívá část vlků a uniká nám. Pak syn uvidí jednoho vlka, který se snaží uniknout soutěskou z údolí. Nasedáme rychle do aut a snažíme se mu zkřížit cestu. Postupně jsme vysazováni tak, abychom mu znemožnili uniknout jinam. Jaké bylo naše překvapení, když se náhle před nám objevují tři vlci a snaží se uniknout každý jiným směrem. Jednomu se daří uniknou dozadu a vzdálenost 500 m byla na střelbu velká. Druhý vlk uniká i přes střelbu přes horizont do lesa a za chvíli je slyšet další střelba v soutěsce, kam utíkal první vlk, kterého jsme viděli. Po krátké chvíli slyšíme radostné volání do vysílačky, že je vlk střelen. Netrpělivě čekáme, až přijede auto a uvidíme konečně vlka zblízka.
Konečně přijíždí auto a již z dálky vidíme na střeše v ohrádce velkého vlka. Z auta vystupuje usmívající se syn a všichni mu gratulují. Místní lovci obdivují velikost vlka a konstatují, že se jedná o alfa samce ze smečky a již dlouho se jim nepodařilo střelit tak velkého vlka.
Po nezbytném focení a gratulacích je vyhodnocen další postup. Je rozhodnuto, že vlky, kteří nám unikli, necháme chvíli v klidu a uděláme další leč v místě, kam pravděpodobně podle informace jednoho s pastevců v noci přešla smečka vlků. Obestupujeme leč a chvíli po zahájení již slyšíme vzrušenou debatu honců, že se v leči nachází smečka vlků a postupuje dopředu. Z leče postupně vybíhají čtyři vlci. Dva běží okolo našeho tlumočníka a unikají beze střelby. Po dalších dvou se snaží lovci střílet, ale bez úspěchu.
Po návratu honců se dovídáme, že ještě dva vlci prorazili dozadu. Po krátkém občerstvení je rozhodnuto, přejedeme do oblasti, kam nám ráno vlci unikli. Přijíždíme do krásného údolí širokého 1 km mezi dvěma zalesněnými hřebeny hor. Ideální místo pro nátlačku, kdy se honci snaží vytlačit vlky z jedné strany hor přes údolí na druhou stranu.
Já usedám se synem pod košatou borovici na protější straně údolí a máme ideální výhled do celého údolí. Již slyšíme z dáli honce a náhle vybíhá jeden vlk oproti nám a směřuje na Aleše, který stojí vedle nás. Vysílačkou se ho snažím upozornit, že mu musí nadběhnout přes malý horizont, kam v tuto chvíli nevidí. Při snaze se dostat ke střelbě ho ale vlk spatří a stáčí se uprostřed louky a běží přímo na Petra a doprovod v salaši. Přes vysílačku se je snažím upozornit, že na ně běží vlk, ale Petr se soustředil na druhého, který vyběhl před ním a střílí na něj. Jeho průvodce ale vlka postřeluje na běh a ten probíhá asi 70 m za Petrem. Přes moje intenzivní volání do vysílačky mne, ale Petr neslyší a vlk uniká.
Po skončení leče se dovídám, že k velké smůle mu vysílačka nefungovala. Po postřeleném vlku střílí ještě Petr ml., ale bez úspěchu. Už vidíme honce na vrcholcích protějšího horizontu a zaregistruji, jak se snaží z vlků uniknout levou stranou leče. Ihned dávám informaci průvodcům a ti berou do auta Petra ml. a snaží se unikajícímu vlku zkřížit cestu. Moc tomu ale nevěřím, protože vzdálenost je velká.
Jaké bylo naše překvapení, když po půl hodině přijel usměvavý Petr i s vlkem. Po nezbytných gratulacích focení a občerstvení mongolskou vodkou (která mimochodem přišla vhod v sílícím mrazu) bylo rozhodnuto udělat ještě jednu leč v místech, kam vběhl postřelený vlk.
Po obestavení leče jsme ale zjistili, že stojíme prakticky na jediné polní cestě mezi dvěma údolími, která je intenzivně využívána pastevci. Vlka jsme tam již nezastihli, asi jeho zranění nebylo tak vážné, ale pro změnu jsme se pobavili neuvěřitelnými přepravními prostředky, které po cestě projížděli. Od motorky naložené vším možným a řidičem, který se neuvěřitelně trápil jízdou na zledovatělé cestě a Petr ml. mu musel několikrát pomoci postavit motorku, která mu spadla, až po malá dodávková auta naložená zbožím a kůžemi, z jejichž malých kabin vystoupilo třeba i deset lidí, by pomohli tlačit. Je to asi jediný způsob pro pastevce, jak doplnit zásoby na zimu a prodat kůže z chovaných zvířat.
Po návratu celé naší skupiny k jurtě našich honců zavládla veselá nálada mezi pastevci a bylo znát, že mají velkou radost z ulovených vlků a zůstane jim zase více dobytka přes zimu. Po jídle a občerstvení bylo rozhodnuto, že zpáteční cestu využijeme ještě k večernímu lovu. Dnešní šťastní lovci odjeli se svými trofejemi do města a my jsme se rozdělili na dvě skupiny a vyrazili na večerní lov. Mne s Petrem se nepodařilo setkat s vlky. Druhá skupina měla větší štěstí a potkala tři vlky a Alešovi se podařilo jednoho ulovit.
Po gratulacích se konečně vydáváme do města na hotel. Dnes jsme byli v terénu téměř 18 hodin a už to bylo na všech znát. Po příjezdu na hotel nás čekalo překvapení. Ulovení vlci během dne byly uloženi na chodbě v hotelu a bylo doporučeno i Alešovi, abychom i jeho trofej uložili do hotelu z toho důvodu, že se ulovení vlci občas ztrácejí, Jsou totiž velmi výhodným obchodním artiklem a celé vlky vykupují Číňané a Japonci pro využití na medicínské účely.
Večerní posezení s doprovody na hotelu bylo veselé, dopila se poslední slivovice a šťastní lovci usínali spokojeni. V průběhu posezení bylo rozhodnuto zkusit štěstí ještě ráno za svítání a využít dopoledne před odjezdem do Ulaan Baataru ještě k lovu.
Brzy ráno vstáváme a přejíždíme na vrcholky kopců na pozorování. Jedna naše skupina zaregistruje pohyb vlků na velkou vzdálenost. Složitý terén neumožňuje se k nim ale přiblížit. Místní lovci nám hlásí smečku vlků v prostorách zalesněného kopce s tím, že prověří, zda tam vlci zůstali. My se přesouváme k sídle pastevců na snídani. Čas ale běží neúprosně a když se dozvídáme, že vlci zůstali v zalesněném kopci a organizace leče by zabrala minimálně tři hodiny, musíme lov zdvořile odmítnou. Tlačí nás čas, abychom stihli zpáteční cestu do Ulman Baataru.
Po návratu na hotel se rychle balíme, vlky nakládáme na ohrádky na auta. Nemůžeme odmítnout ještě oběd u místního náčelníka policie, který nám celou dobu dělal doprovod a jeho manželka se nám starala o jídlo. Nezbytnou skleničkou vodky na rozloučenou se s nimi loučíme a vyjíždíme směr Ulaan Baatar.
Polovinu cesty jedeme po zledovatělých nezpevněných cestách a na hotel do města přizdíme ve tři hodiny ráno. Hlavní město nás přivítalo nesnesitelným smogem a všudypřítomným zápachem po síře z nekvalitního uhlí, které je spalováno hlavně na předměstí v koloniích, kde bydlí všichni v jurtách. Tito obyvatelé se sem přestěhovali z venkova. Před pěti lety byla v Mongolsku dlouhá a krutá zima s velkými mrazy a pastevcům umrzly asi dvě třetiny stavu dobytka. Někteří tak přišli o veškerý dobytek a přesto, že jim stát poskytl možnost bezúročné půjčky na zakoupení nového dobytka, tak radši zvolili cestu přestěhování se na předměstí Ulaan Baataru v dobré víře, že zde získají zaměstnání a obživu. Přestěhovaly se jich sem tisíce a jejich jediným majetkem je jurta, kterou si přivezli.
Nezbytná koupel na hotelu, kontrola zavazadel, hodinka spánku a musíme odjet na letiště. Zde se s námi loučí celý doprovod a řidiči a opouštíme Ulaan Baatar zamořený smogem.
 
Počáteční nedůvěra byla na závěr vystřídána spokojeností účastníků lovecké akce. Vysoká profesionalita našich hostitelů a jejich zkušenosti s lovem vlků nám připravili krásné lovecké zážitky. Šťastní střelci zářili spokojeností a těm, co chybělo pověstné štěstíčko při střelbě, se těšili rovněž z jejich úlovků. Za celý pobyt naše skupina spatřila celkem 25 vlků, na všechny se nadalo střílet. Zajímavý způsob lovu, nedotčená příroda a staletí stejný způsob života místních pastevců na mongolském venkově, to vše v nás zanechalo hezké vzpomínky na jinou část světa, než kterou známe z našeho uspěchaného života. Již na letišti jsme se s našimi hostiteli loučili s tím, že se sem s lovci určitě vrátíme.
Libor Beníček
beniceklibor@seznam.cz
vychází v 7:40 a zapadá v 16:46 vychází v 9:38 a zapadá v 20:30 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...