Časopis Myslivost

Duben / 2011

Neobvyklé nálezy svalovek u divokých kachen

Myslivost 4/2011, str. 64  Prof. MVDr. Břetislav KOUDELA, CSc.,
Jako svalovky jsou označováni paraziti, jejichž cysty se nacházejí ve svalovině. Svalovky mají podobné jméno jako svalovci - trichinely, avšak jejich vzájemná podobnost je pouze v tom, že se jejich stádia nacházejí ve svalovině. Svalovky patří v zoologickém systému do rodu Sarcocystis, a proto jsou v české odborné literatuře často popisovány pod počeštělým označením jako „sarkocysty“.
Sarkocysty poprvé pozoroval ve svalovině myši v roce 1843 německý badatel Miescher. Velmi pečlivě popsal mikroskopické cysty uvnitř svalových vláken, které obsahovaly velký počet drobných částic. Miescher neoznačil tyto útvary názvem parazita, pouze konstatoval, že je ve svalových vláknech myši cosi „navíc“. Později byly na jeho počest nazvány podobné a větší útvary ve svalovině prasete domácího jako „Miescherovy váčky“. Tyto váčky ve svalovině prasete byly však na rozdíl o prvního popisu sarkocyst ve svalovině myší pozorovatelné pouhým okem jako bělavé cysty vyplňující jednotlivá svalová vlákna a jejichž obsahem byly početné mikroskopické cystozoity.
V následujícím období byly popsány „Miescherovy váčky“ ve svalovině celé řady zvířat a v roce 1882 bylo Lankesterem pro parazity, kteří se mají podobu cyst ve svalových vláknech, navrženo rodové označení Sarcocystis. Do dnešní doby bylo popsáno více než 200 druhů sarkocyst, přičemž u některých hostitelů je ve svalovině potvrzeno i několik druhů sarkocyst. Například v mase prasat je možno rozlišit celkem čtyři druhy sarkocyst, které se liší velikostí a strukturou stěny cysty.
Dlouho se nevědělo, jak se sarkocysty dostanou do svaloviny, tzn., jak se jednotliví hostitelé nakazí. Teprve v 70. letech minulého století byl objasněn vývojový cyklus sarkocyst. Zjistilo se, že jejich vývoj pokračuje jen tehdy, pokud je maso se sarkocystami pozřeno vhodným masožravcem nebo všežravcem. Ve střevě tohoto druhého hostitele pokračuje vývoj, jehož výsledkem jsou stadia vylučovaná trusem do vnějšího prostředí. Ve vnějším prostředí přežívají sarkocysty ve formě mikroskopických a velmi odolných stádií, která se nazývají sporocysty. Ty kontaminují potravu a nakazí tak se jimi další vhodný hostitel, u kterého se z nich opět vytvoří svalová stádia. Jednotlivé druhy sarkocyst se přenášejí pouze mezi pro daný druh typickými hostiteli. To znamená, že např. sarkocysty druhu Sarcocystis miescheriana se nacházejí pouze ve svalovině prasat a jsou infekční pouze pro psovité šelmy. Tímto druhem sarkocyst se tedy nakazí psovitá šelma, když sežere maso prasete se sarkocystami tohoto druhu a prase se nakazí, kdyžpozře krmivo kontaminované stádii, která v trusu vyloučil pes nebo liška.
Počátkem prvního zářijového víkendu roku 2010, tedy na počátku doby lovu kachen, byly na dvou místech na Moravě odloveny dvě kachny divoké (Anas platyrhynchos), u nichž byly nalezeny v prsní svalovině nezvyklé útvary, které se bílou barvou výrazně odlišovaly od typicky tmavě červené prsní svaloviny. Tyto protáhlé útvary o délce 5 až 7 mm a šířce kolem 2 mm byly u obou odlovených kachen identické a připomínaly svými zaoblenými rohy protáhlá zrnka rýže. Nacházely se nejvíce ve svalovině v oblasti u prsní kosti (obr. 1) a některé z nich byly více na povrchu a některé v hlubších vrstvách svaloviny. U jedné z odlovených kachen byl počet těchto útvarů v řádech desítek, u druhé pouze do deseti. Při naříznutí masa napříč svalovými vlákny se tyto útvary snadno uvolňovaly a vyčnívaly do místa řezu (obr. 2). Po vypreparování měly tyto útvary pružnou konzistenci a byly obaleny tuhou stěnou (obr. 3). Jednalo se tedy o cysty, ze kterých se po nastřižení stěny uvolnily ve velkém počtu protáhlé „tyčinky“ se špičatými konci, které při prohlížení pod mikroskopem připomínaly hroty kopí a byly dlouhé 12 až 15 tisícin milimetru.
Na základě našeho pozorování považujeme nalezené cysty za parazity rodu Sarcocystis. U kachen byly pozorovány podobné sarkocysty již v roce 1869 a byly pojmenovány o 24 let později na počest prvního objevitele C. V. Rileyho jako Sarcocystis rileyi. Tento druh sarkocyst byl poprvé pozorován u lžičáka pestrého (Anas clypeata) a v pozdějších letech také u dalších druhů kachen včetně kachny divoké (Anas platyrhynchos).
Ve vztahu k našemu nálezu je podstatná skutečnost, že naprostá většina těchto popisů pochází ze Severní Ameriky, kde jsou tyto sarkocysty považovány za relativně časté parazity kachen. První obsáhlejší sledování kachen se zamřením na výskyt sarkocyst byly uskutečněno již v roce 1940 a druh Sarcocystis rileyi byl potvrzen u 8 kachen z 279 vyšetřovaných. V západní Kanadě zjistili koncem 70. let minulého století sarkocysty u 3 % odlovených kachen. Podobná studie, provedená v Severní Dakotě v USA a publikovaná v roce 1976, prokázala sarkocystózu, nazývanou také jako „nemoc rýžových prsou“ („rice breast disease“) u téměř u 8% z více než 300 vyšetřených kachen. V severoamerické Louisianě zjistili v letech 1987 až1989 sarkocysty dokonce u 14% z 241 vyšetřených dospělých divokých kachen floridských (Anas platyrhynchos fulvigula).
Pravděpodobně první evropský nález sarkocyst u divoké kachny byl zdokumentován v roce 2002 v Rakousku. Ze stejné doby pochází další nález ze stejného roku, který byl publikován počátkem roku 2003 v Polsku. Autoři této práce uvádějí, že v prsní svalovině jedné divoké kachny z celkového počtu 148 kachen vyšetřených divokých kachen ze severozápadního Polska byly nalezeny cysty připomínající Sarcocystis rileyi.
V dubnu 2010 byly zjištěny sarkocysty ve větším rozsahu u divokých kachen odlovených na Slovensku. Myslivci z mysliveckého sdružení v Tvrdošíně zaznamenali „biele zrnká vyzerajúce jako ryža“ v prsní svalovině u jedné pětiny odlovených kachen na horním toku řeky Oravy. Další potvrzené nálezy sarkocyst u divokých kachen pocházejí na Slovensku z oblasti podunajské nížiny. V letošním roce byla publikována vědecká práce o nálezu Sarcocystis rileyi u jedné divoké kachny z Litvy. Tato práce obsahuje detailní analýzu nalezených sarkocyst pomocí morfologických i genetických metod a výsledkem je konstatování, že se jedná o druh identický se severoamerickým druhem Sarcocystis rileyi. Autoři této práci konstatují, že se doposud neznámým způsobem rozšířil parazit ze severoamerického kontinentu do Evropy.
Výše uvedené nálezy sarkocyst u divokých kachen v Evropě vyvolávají řadu otázek. Největší záhadou však zůstává šíření tohoto parazita v evropských podmínkách. V Severní Americe pokračuje vývoj Sarcocystis rileyi pouze tehdy, když je maso nakažené kachny pozřeno skunkem pruhovaným (Mephitis mephitis), který je také označován jako skunk smradlavý. Ve střevě skunka pokračuje vývoj a do vnějšího prostředí vylučuje skunk stádia, která musí pozřít kachna, v jejíž svalovině se pak vytvoří sarkocysty. V Severní Americe se překrývají areály výskytu skunků pruhovaných a kachen se sarkocystami. Naproti tomu v Evropě se setkáváme se skunky pruhovanými pouze v zoologických zahradách. Není tedy jasné, jakým způsobem se evropské divoké kachny ve stejném období a na od sebe vzdálených místech infikovaly.
Nabízejí se dvě možná vysvětlení této záhady. Prvním možným vysvětlením je import druhu Sarcocystis rileyi ze Severní Ameriky a jeho následná adaptace na jiné masožravce obvyklé v evropských podmínkách. Jako potenciální masožravci, kteří by v evropských podmínkách zastoupili skunky ve vývojovém cyklu Sarcocystis rileyi, se nabízejí v poslední době se šířící nepůvodní masožravci, jako jsou psíci mývalovití, norci američtí nebo mývali severní.
Druhou alternativou je výskyt nového „evropského“ druhu sarkocyst, pro který je typická tvorba velkých cyst v prsní svalovině divokých kachen a jehož patřičného masožravého hostitele doposud neznáme. Doufáme, že dalším zkoumáním nalezených sarkocyst u divokých kachen z moravských honiteb přispějeme k objasnění výskytu tohoto parazita v Evropě.
Závěrem tohoto příspěvku je třeba uklidnit myslivce, že sarkocystami změněný vzhled masa divokých kachen sice příliš neláká ke kulinářskému zpracování, ale nepředstavuje pro myslivce žádné zdravotní riziko. Sarkocysty ze svaloviny kachen nejsou nakažlivé pro člověka. Pokud však zjistíte sarkocysty ve svalovině kachen odlovených v následující lovecké sezóně ve vaší honitbě, uvítáme zaslání tohoto materiálu na adresu autorů tohoto článku. Pomůžete tím k objasnění řady otázek, které se týkají výskytu a šíření sarkocyst u divokých kachen v Evropě a doposud zůstávají nezodpovězeny.
 
Tento příspěvek vznikl za finanční podpory výzkumného záměru MŠMT ČR MSM6215712402
 
Prof. MVDr. Břetislav KOUDELA, CSc., Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
RNDr. Jiljí SITKO, CSc., Ornitologická stanice Muzea Komenského Přerov
 
vychází v 7:46 a zapadá v 16:38 vychází v 6:54 a zapadá v 15:05 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...