Časopis Myslivost

Duben / 2011

Vliv pachového ohradníku na mortalitu srnčí zvěře na příkladu dálniční komunikace

Myslivost 4/2011, str. 12  Ing. Jiří MRTKA1, Doc. Ing. Marie BORKOVCOVÁ1, Ph.D. a Ing. Zdeňka LIPOVSKÁ2
Usmrcování jedinců různých druhů zvířat projíždějícími auty nezpůsobuje jen snižování početnosti daného druhu, ale současně dochází i k poklesu takzvané genetické biodiverzity. Škody, nevznikají jen na zvěři, ale i na automobilech. Samostatnou kapitolou jsou pak střety se spárkatou zvěří, kdy může dojít i k ohrožení lidského zdraví. Nejpočetnější a nejrozšířenější naší spárkatou zvěří je zvěř srnčí. Pro snížení počtu střetů s touto zvěří se jeví jako vhodné opatření pachový ohradník. V našem sledování jsme testovali přípravek Duftzaun od firmy Hagopur. Jaký účinek však můžeme od tohoto opatření očekávat?
 
Před  zahájením pokusu, který by se zabýval vlivem tohoto přípravku na výši mortality srnčí zvěře, bylo potřeba ověřit, jak zvěř na pachový ohradník reaguje. Využili jsme k tomu zimní období. V lednu 2010 byl nainstalován pachový ohradník na dvě sousedící lokality. V obou případech se jednalo o vzrostlý les poblíž komunikace I. třídy. Zimní období jsme zvolili proto, abychom mohli podle stopních drah posoudit, jak zvěř na ohradník reaguje. Lesní úsek byl vybrán z toho důvodu, abychom omezili zanášení těchto drah větrem.
Na obou lokalitách byl pachovým ohradníkem ošetřen úsek o délce 100 m. Na prvním byla rozteč mezi sousedními stanovišti 5 m a na druhém 10 m. Po instalaci docházelo k nepravidelným kontrolám, kdy byly zaznamenávány stopní dráhy srnčí zvěře, které vedly přes pachový ohradník, stejně tak jako ty, které přes něj neprošly. Výsledky tohoto pozorování pro lokalitu se stanovišti po 5 metrech zobrazuje graf č. 1, pro lokalitu se stanovišti po 10 m graf č. 2.
Z grafů je patrné, že většina jedinců přes pachový ohradník prošla. Bylo to 70 % pro lokalitu se stanovišti po 5 m, respektive 80 % jedinců pro lokalitu se stanovišti po 10 m. Pachový ohradník tedy pro srnčí zvěř nepředstavuje neprůchodnou bariéru, i když musíme připustit, že výsledky mohou být do jisté míry ovlivněny nízkými teplotami, které v tu dobu panovaly.
 
Vlastní pokus jsme se rozhodli provést na dálnici D1, a to na území SSÚD Velký Beranov. Pod tuto správu spadá část D1 mezi Prahou a Brnem, konkrétně se jedná o 93,9 až 141,5 km. Celková délka tohoto úseku je tedy 47,6 km. Na tomto území probíhá monitoring usmrcené srnčí zvěře již od roku 2008. Na základě výsledků tohoto monitoringu byly pro účely pokusu počátkem roku 2010 vybrány 3 km, kde byla zjištěna nejvyšší mortalita srnčí zvěře. Jedná se o 97 až 99 km a o 129 až 130 km.
Dálniční komunikace byla vybrána proto, že lze zde obecně očekávat velmi vysokou mortalitu, o čemž svědčí práce Anděla a Hlaváče, kteří uvádějí pro srnce obecného na komunikaci dálničního typu mortalitu ve výši 3,4 ks/km/rok. Pro porovnání - pro komunikaci I. třídy uvádějí 1,7 ks/km/rok, pro komunikaci II. a III. třídy shodně 0,8 ks/km/rok.
Pachový ohradník byl uveden  do provozu k začátku května 2010. Pěnové koule o velikosti tenisového míčku byly umísťovány na keře, stromy či dřevěné kolíky ve výšce asi 0,7 – 0,9 m nad zemí. Rozměry použitých kolíků byly 1 x 0,01 x 0,01 m. Záměrně byly použity kolíky o minimálních rozměrech, neboť je zde předpoklad, že v případě dopravní nehody nezvýší její rozsah. Rozteč dvou sousedních stanovišť byla na základě předchozího pokusu zvolena na 5 m. Jednotlivá stanoviště byla umísťována v patě svahu či na vrcholu dálničního náspu, zkrátka tam kde je předpoklad, že se přicházející zvěř zastaví, tak že byla vytvořena linie rovnoběžná s trasou dálnice. Toto můžete vidět na připojeném snímku.
Po čtyřech týdnech byla do pěny vstříknuta účinná látka. Za další 3 měsíce došlo k reaplikaci účinné látky. Jedná se tedy téměř o maximální časové rozpětí, kdy firma Hagopur, výrobce pachového ohradníku, garantuje jeho účinnost. Ke konci října 2010 byl pokus uzavřen.
Na každém kilometru byla na každé straně komunikace spotřebována jedna dóza s pěnou a dvě s účinnou látkou, což představuje celkové náklady asi 3000 Kč na 1 km. Cena kolíků a práce do těchto nákladů započítána není. Během pokusu došlo na několika místech k odcizení kolíků. Nenechavce, kteří toto měli na svědomí, jsme pracovně rozdělili do dvou skupin. „Rozumnější“ či více naší věci naklonění, kteří zcizili pouze každý druhý kolík, a tudíž pouze zvětšili původní pětimetrovou rozteč na desetimetrovou. Do druhé skupiny lze zařadit ostatní, kteří bez ostychu sesbírali všechny kolíky, a to i z úseku přesahujícím délku 100 m. Ztráty na těchto místech byly průběžně doplňovány. Vliv těchto ztrát na konečné výsledky lze vyjádřit jen stěží.
Výsledky pokusu zobrazuje graf č. 3. Při vyhodnocování výsledků jsme narazili na problém, jak zařadit několik kusů srnčí zvěře, které byly sraženy na pomezí ošetřeného a neošetřeného úseku. Velikost tohoto pomezí tzv. okrajové zóny jsme stanovili na 100 m, z toho 50 m zasahuje dovnitř ošetřeného úseku a 50 m vně ošetřeného úseku. Sražená zvířata nalezená v neošetřené části okrajové zóny mohla ve skutečnosti přecházet přes pachový ohradník a do neošetřené části se dostat až vlivem srážky s automobilem či naopak. V okrajových zónách byly celkem nalezeny 3 ks srnčí zvěře. Dva mírně uvnitř ošetřeného území a jeden vně toto území. Vzhledem ke snaze o co největší objektivitu jsme se proto rozhodli propočítat výsledky pro dvě možnosti. První, v grafu označená jako 2010-A, započítává všechny tyto jedince do ošetřeného úseku, 2010-B pak tyto jedince započítává do neošetřeného úseku.
V roce 2008 bylo od začátku května do konce října na vybraných úsecích sraženo celkem 17 ks srnčí zvěře, v roce 2009 to bylo 15 ks. Po ošetření pachovým ohradníkem v roce 2010 to bylo 8 ks, respektive 5 ks podle toho, kam zařadíme ony tři kusy z okrajových zón. Snížení mortality se tedy pohybuje v rozmezí 50 - 69 % oproti průměru z let 2008 a 2009.
Sama o sobě však tato čísla o mnohém nevypovídají. Co když tento pokles odráží pouze hypotetické meziroční snížení početnosti srnčí zvěře a mohl by tedy teoreticky být zaznamenán bez ohledu na použití pachového ohradníku? K zodpovězení této otázky by bylo třeba znát vývoj početnosti populace srnčí zvěře na daném území. Jak však toto kvantifikovat?
My jsme se rozhodli jít cestou porovnání vývoje výše mortality ošetřených úseků s okolními, neošetřenými. Mortalitu neošetřených úseků zobrazuje graf č. 4. Opět narážíme na problém zařazení oněch tří kusů. Proto jsou pro rok 2010 opět spočítány obě dvě varianty. Z grafu je patrné, že výše mortality na neošetřených úsecích je po celé sledované období velice konstantní, proto se lze domnívat, že i velikost populace je konstantní a tedy, že snížení mortality na ošetřených úsecích je opravdu způsobeno použitím pachového ohradníku a ne výkyvem v početnosti populace.
 
K posouzení komplexního vlivu pachového ohradníku na výši mortality srnčí zvěře by bylo zapotřebí dlouhodobější pozorování, které by zahrnulo různé typy komunikací. Z dosud zjištěných poznatků vyplývá, že pachový ohradník rozhodně nepředstavuje neprůchodnou bariéru, pravdou je spíš opak. Přesto bylo zaznamenáno významné snížení mortality. Zvěři sice není bráněno v přechodu komunikace, nicméně to vypadá, že ta se zřejmě stává ostražitější a počet srážek s automobily se tak snižuje. Pokud tomu tak vskutku je, byly by pro použití ohradníku vhodnější komunikace nižších tříd s menší intenzitou provozu.
Jsme toho názoru, že by bylo třeba se do budoucna zaměřit na reakci zvěře na pachový ohradník po jeho dlouhodobé aplikaci. Dále by bylo vhodné posoudit vliv pachového ohradníku na komunikacích s odlišným stupněm vývoje vegetačního doprovodu. Domníváme se, že na vegetací zarostlých místech, kde je předpoklad, že zvěř přichází ke komunikaci pomalu a v klidu, bude jeho použití úspěšnější než v zcela otevřené krajině, kde je větší předpoklad, že zvěř přistupuje ke komunikaci ve větší rychlosti a neklidná.
Na závěr bychom chtěli poděkovat panu Hlaváčovi a pracovníkům SSÚD Velký Beranov, bez jejichž přispění by vznik tohoto příspěvku nebyl možný.
Tato práce byla podpořena výzkumným projektem IGA-MENDELU TP5/2011 “Možnosti zpomalení ústupu biodiverzity při zachování produkčních i mimoprodukčních funkcí krajiny “, který je financován Mendelovou univerzitou v Brně.
 
Ing. Jiří MRTKA1, Doc. Ing. Marie BORKOVCOVÁ1, Ph.D. a Ing. Zdeňka LIPOVSKÁ2
Autoři působí na Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství1 a na Ústavu aplikované a krajinné ekologie2, Agronomické fakulty, Mendelovy univerzity v Brně
 
vychází v 7:39 a zapadá v 16:48 vychází v 9:56 a zapadá v 21:35 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...