Časopis Myslivost

Duben / 2011

Za lovem tetřevů, tetřívků a losů do Běloruska

Myslivost 4/2011, str. 74  Václav Tlapák
Doby, kdy tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a tetřívek obecný (Lyrurus tetrix - Tetrao tetrix) patřili i v našich krajích k lovné zvěři, jsou nenávratně pryč. Jejich stavy se ve středoevropských zemích jen stěží udržují na minimech, umožňujícími zachování rodu. Jistě to souvisí s rozvojem nároků lidské společnosti. K faktorům, které nejvíce omezující jejich přírodní prostředí patří zabírání a narušování původních teritorií k hospodářským účelům, zejména tokanišť a rašelinišť a původních lesních porostů, které jsou nezbytné pro život těchto ptáků. Častým obyvatelem takovýchto území je vedle tetřevů a tetřívků nejmohutnější druh parohaté zvěře a častý objekt loveckých tužeb - los evropský (Alces alces alces).
Stále však existuje několik zemí, v nichž tetřevi i tetřívci, včetně losa evropského, nacházejí svou původní domovinu nedotčenu v jejím ryzím přírodním ekosystému. I přes postupující nárůst nároků lidské společnosti na úkor přírody, poskytuje zmíněným druhům zvěře biotop základní životní potřeby - dostatek zdrojů potravy, klidu a míst k rozmnožování. Jsou to zejména rozsáhlé borovicové lesy s mnoha rašeliništními lokalitami, porosty bříz a prutníky jív a jiných měkkých dřevin rostoucích ostrůvkovitě mezi velkými celinami úhorů a pastvin. Tyto původní ekosystémy se nacházejí v Evropě ve skandinávských zemích, evropské části Ruska a v pobaltských republikách, z nichž stojí za zmínku zejména Bělorusko.
Bělorusko, jehož úředním jazykem je běloruština, ale běžně se domluvíte rusky, se rozkládá na rozloze 207 600km2. Na této rozloze žije 10 235 000 obyvatel. Přepočtem zjistíme, že hustota obyvatel činí 49 obyv. na km2. Z toho jen v hlavním městě žije v současnosti téměř 2 mil. Obyvatel, což je pětina veškerého obyvatelstva Běloruska. V porovnání s naší republikou je zalidnění v Bělorusku dvaapůlkrát nižší (v Čechách činí zalidnění 130,5 obyvatele na km2). Jinak řečeno, na stejný počet obyvatel připadá v Bělorusku třikrát větší rozloha země.
A navíc Bělorusko je zemí rovinatou s nejvyšší nadmořskou výškou 345 m.n.m. Většina lesů je tvořena právě borovicovými lesy, které na podmáčených slatích a rašeliništích nedorůstají do velkých výšek a spíše působí dojmem naší třicetileté tyčkoviny. Jedná se však o typická tokaniště tetřevů. Další dřevinou, typickou pro oblast Běloruska je bříza, tolik potřebná pro obživu tetřívků. Velké množství úhorů a vrbových prutníků, neudržovaných vodotečí s jívami vytváří ideální biotop pro nerušený život těchto velkých a nádherných ptáků. Takové úhory jsou též vhodnými lokalitami, na nichž se odehrává tok tetřívků.
Dalším fenoménem běloruského venkova je trend odlivu většiny obyvatelstva za prací do větších a velkých měst. Podíváme-li se do minulosti této pobaltské země, zjistíme, že se zmítá pod neustálým tlakem nadvlády okolních zemí a v současnosti pod tlakem vlastního vnitropolitického Lukašenkova totalitního režimu. Vezmeme-li v úvahu pouze události žijících generací, dostáváme se do období druhé světové války. Její bojové linie v tažení fronty od Leningradu směrem na Moskvu procházely právě územím Běloruska. Pozůstatky této katastrofy jsou na mnoha místech Běloruska zřejmé dodnes z hmatatelných válečných artefaktů v podobě vojenské techniky, ochranných valů, apod. Válkou utrpělo běloruské obyvatelstvo obrovské ztráty zejména na životech, ale také ztráty materiální, z nichž se v podstatě nevzpamatovalo dodnes.
Po druhé světové válce následovalo období ruské nadvlády, na níž navázal Lukašenkův totalitní režim. V novodobé historii měly všechny tyto etapy a jejich politika za příčinu absolutní utlačování obyvatelstva, které se projevilo morální devastací obyvatelstva a celkovou nechutí cokoliv budovat. Sice obnova venkova po druhé světové válce nastala intenzivním vybudováním vesnic  - „děrevní“, názvu zjevně odvozeného od dřevostaveb,  které se v té době masivně stavěly z nejdostupnějšího materiálu, dřeva z okolních lesů, ale ne na pozemcích vlastních, ale státem přidělených. Také nařízení neuváženého zdaňování domácích produktů – vajec, masa z domácích porážek, ovoce, zeleniny aj. udělalo své a podpořilo nechuť hospodařit na pozemcích, chovat dobytek, starat se o zahrady, louky, pastviny a půdu, která prošla procesem kolektivizace a známým znárodněním.
Po osamostatnění Běloruska od Ruska skončila bratrská pomoc a je to paradoxem, že země začala dále hospodářsky strádat. Navíc došlo k další ráně běloruskému obyvatelstvu v podobě vlastní totality. Jednou větou - socializmus za posledních 60 let v Bělorusku měl za následek zextenzívnění krajiny ve smyslu její ekologizace. Lidé si zvykli žít více v symbióze s přírodou, využívat jejích darů za minimálního využití moderní techniky (aut, lesní těžební techniky, výkonné zemědělské techniky aj.), která je drahá a pro většinu obyvatel těžko dostupná. Pastviny a pole tak postupně zarůstají, kolchozní stavby jsou rozebírány na stavební materiál používaný při opravách stávajících domů. Mnoho venkovského obyvatelstva je bez stálého zaměstnání. Navíc pod neustálou kontrolou militaristicky-policejního státu, v němž převažuje zaměstnání u státních orgánů a institucí. Oficiální příjmy venkovského  obyvatelstva činí něco okolo 50 USD měsíc. V obchodech, které jsou jen ve střediskových obcích, seženete pivo, vodku pochybné kvality a dvakrát týdně černý chléb.
Avšak veškeré tyto vlivy společně vytvářejí ideální lovecký ráj, v němž žije dostatek tetřevů, tetřívků, jeřábků, a v důsledku výskytu vlka mnoho silných divokých prasat a losů. Příliš se nedaří srnci. Ten je vystaven vysokému tlaku tvrdých přírodních podmínek a výskytu obávaného predátora.
Cestovat do Běloruska vyžaduje jistou míru znalostí a zkušeností s touto loveckou destinací a je dobré využít služeb zavedené a zkušené lovecké kanceláře, která zajistí veškeré potřebné doklady a povolení k bezproblémovému průjezdu hranic tam i zpět. Dopravu je možné uskutečnit dvěma způsoby, a to letecky z Prahy do Minska nebo po ose vlastním automobilem východní cestou přes celé Bělorusko nebo severní cestou přes Polsko, Litvu a Lotyšsko. Každý z těchto dvou způsobů má své výhody a nevýhody.
Cesta letecky je finančně nákladnější, je o něco málo kratší a neumožňuje vézt větší zátěž než 20 kg v limitu na jednoho cestujícího. Je však třeba počítat s cestou automobilem na letiště do Prahy a potom z Minska dalších asi 500 km na sever k ruským hranicím. Oproti tomu cesta automobilem je o něco zdlouhavější, ale je možné kdykoliv zastavit, občerstvit se a cestu rozdělit na dvě etapy s přespáním v Polsku nebo v Litvě. Také nezažijete stres, že vám letadlo uletí z důvodu průtahů při odbavování.
Při mnoha loveckých pobytech našich klientů, jsem se však vždy setkal s pečlivou starostlivostí našich hostitelů. Ubytování bylo zařízeno ve stylových dřevěnicích nebo v loveckém zařízení „ochotničeskovo rajona“. Strava byla připravována pětkrát denně, a to brzo ráno před odchodem do honitby na tokaniště nebo ranní lov losa, což bývá běžně okolo třetí hodiny ranní. Naopak večeře bývá podávána i kolem půlnoci po návratu z večerní vycházky. Kaleidoskop jídel je úžasný a je projevem umění běloruské gastronomie a umu žen loveckých průvodců s ohledem na omezený rozsah surovin pro jeho přípravu. Mnohdy jsme vypomáhali i vlastním sběrem lesních plodů, případně lovem ryb v místním jezeře, které pak posloužily k přípravě chutné krmě pro všechny zúčastněné. K dispozici byla i teplá voda, sociální zařízení, které odpovídá běžnému standardu. Vždy bylo zatopeno v kamnech, a to nejen proto, aby se měli lovci kde usušit.
Lov sám je velmi napínavý a ve volné krajině náročný na pohyb a fyzickou zdatnost při chůzi lovce. Každý lovec je doprovázen loveckým průvodcem, který v dané lokalitě vyrůstal, zná ji a dokáže se v zarostlém terénu velmi dobře pohybovat. Bez jeho pomoci by se lovci nikam nedostali, protože se jedná většinou o průvodce, kteří si pamatují chodníčky a cesty z dob, kdy byla krajina ještě hospodářsky využívána a dovede se hbitě vyhnout hlubokým močálům, nepřístupným rašeliništím a neprostupným pralesům. Jejich bystrý sluch vycvičený souzněním s přírodou jim okamžitě sdělí, kde toká tetřev, kde bublá tetřívek, případně říjí los. Mnozí z průvodců umí výborně vábit. Přivábí vám jeřábka stejně obratně a spolehlivě jako silného losího býka. Důležité je se na ně plně spolehnout, protože máme vyzkoušeno, že náš lovec uslyší typické zvuky běloruské přírody až o polovinu času později než průvodce.  S dorozumíváním s průvodci není problém, i když neumíte příliš rusky. Pomocí slovanských slovíček se lehce dorozumíte v základní komunikaci.
Lov pernaté probíhá při toku od první poloviny měsíce dubna. K lovu stačí čtyři lovecké dny. Tetřev hlušec se loví brzy ráno za rozbřesku při toku na tokaništích na vrcholku borovice brokovnicí broky o velkosti 5,2 mm. Pro vstup na tokaniště, které se většinou nachází na rašeliništích, je potřeba vysokých holínek.
Naopak lov tetřívků probíhá na lukách a úhorech ze záštit. K lovu tetřívka je třeba použít kulovničku malé ráže (Hornet, .223 Rem, 5,6x50R Mag. apod.). I když jich toká několik najednou, jsou většinou mimo účinný dostřel z brokovnice. Odměnou za přiskakování k tokajícímu tetřevovi a čekáním v nepohodlné salašce na bublajícího tetřívka vám bude do smrti připomínat trofej vámi ulovené pernaté zvěře.
Jiné je to s lovem losa. Jeho období říje spadá do období říje jelení zvěře. Optimální termín k lovu losa je od 10. do 30. září. K lovu je potřeba počítat optimálně s deseti loveckými dny. Jedná se o silnou královskou zvěř, a proto je k jejímu lovu potřeba zvolit zbraň odpovídajícího výkonu. Vhodná je jakákoliv ráže nad velikost 7 mm s hmotností střely nad 11,2 g. Přestože se v Bělorusku vyskytuje los evropský s bidlovitým parožím, můžete při lovu narazit i na exempláře s parožím lopatovitým s hmotností až 25 kg, někdy i těžším.
Scenérie přírody a lov sám vás natolik zaujme, že jeho kouzlu zcela podlehnete a jste ochotni obětovat veškeré výdobytky moderní techniky. Ponesete si s sebou jen základní potřeby pro pobyt v přírodě a stanete se součástí místní přírody. Odměnou vám bude krásný zážitek z lovu a z úlovku trofeje vašeho losa.
A dalším paradoxem je to, že tento lovecký ráj skončí s totalitním režimem, přes který se do Běloruska těžko dostává, ale stojí za to vytrvat v úsilí a tuto cestu za hranice všedních loveckých dnů zrealizovat. Jakmile se stane volně dostupným pro lovce z vyspělých států Evropské unie, ráj se změní v tvrdou komerční realitu bez poezie, která se od dob Komárkových lovů v Karpatech už z mnoha honiteb dávno vytratila.
 
Ing.Václav TLAPÁK, Ph.D.,
majitel fy. NATUR SERVICE, s.r.o., poskytující služby v myslivosti
vychází v 7:46 a zapadá v 16:38 vychází v 6:54 a zapadá v 15:05 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...