Časopis Myslivost

12 / 2011

Kterak čeští sokolníci k největší nominaci v historii UNESCO přišli

Myslivost 12/2011, str. 36  Dr. Ing. Bc. Bohumil STRAKA,
Kterak čeští sokolníci k největší nominaci v historii UNESCO přišli aneb Ohlédnutí za tím, jak trpělivost přináší růže Tento měsíc si připomínáme první výročí historické události, kdy 16. listopadu 2010 na svém zasedání v Nairobi v Keni, připsalo UNESCO České Republice na seznam světového kulturního dědictví lidstva novou kulturní památku s názvem „Falconry, a living human heritage“, v překladu Sokolnictví, živoucí dědictví lidstva. Ptáte se, proč je název naší kulturní památky anglicky? Inu, nebyli jsme jediná země, která nominovala tento kulturní statek a angličtina se pro nás stala jednotícím jazykem.
A byl to tak trochu historický unikát a diplomatický úspěch. Asi 98 % nominací totiž podávají samostatně jednotlivé země, na jejichž území se daná kulturní památka nachází, zcela výjimečně památku nominují dvě či více zemí společně v tzv. multinacionální nominaci. Nominace sokolnictví je výjimečná právě tím, že je multinacionální a navíc se stala největší nominací, která nemá obdoby v historii existence seznamu UNESCO. Na nominaci spolupracoval do té doby nevídaný počet celkem 11 zemí: kromě ČR, Belgie, Francie, Španělsko, Jižní Korea, Mongolsko, Maroko, Katar, Saúdská Arábie, Sýrie a Spojené Arabské Emiráty. Říká se, že kvantita a kvalita nejdou dohromady, avšak v tomto případě výjimka potvrzuje pravidlo, protože naše nominace patřila, bez falešné skromnosti, mezi ty nejkvalitnější. Žádnou jinou nominaci nevyzdvihnul mezinárodní hodnotící výbor expertů v souhrnném hodnocení jako outstanding example of co-operation between states and the exemplary quality of the information provided was underlined, tedy v překladu „výjimečný příklad spolupráce mezi národy“. Z loňských 147 nominací z celého světa prošlo do finále a bylo zapsáno pouze 45 nových kulturních památek, z nichž pouze dvě byly multinacionální.
Rekordní počet zemí a kvalita nominační dokumentace, které jsme dosáhli, však nebyla jediná nej. Sokolnictví je pravděpodobně také vůbec nejstarší památkou na seznamu UNESCO, pomineme-li přírodní památky, které však nejsou dílem člověka. Sokolnictví existovalo již v dobách před časem egyptských pyramid (které jsou též na seznamu UNESCO), déle než 5000 let jako umění lovu s dravými ptáky, které zachovává nepřetržitě své tradice. Otcové předávali dovednosti svým dětem po více než 300 generací, čímž se toto starověké umění zachovalo až po naše 21. století.
Od dávných počátků na Blízkém východě se sokolnictví rozšířilo na všechny kontinenty světa, což lze doložit i tím, že existuje mnoho set slov v různých jazycích odvozených ze sokolnických výrazů, přičemž některá slova „zmezinárodněla“. Například málokdo ví, že univerzální výraz „gentleman“ je původně odvozen ze sokolnického výrazu pro samici sokola stěhovavého „gentle“, a byl jím označován ten, co létá se sokolicí a dodržuje etiku a vybrané mravy.
Obohacení slovní zásoby je jen jedním z mnoha přínosů sokolnictví lidstvu. Sokolnictví také dalo světu první zoologickou vědeckou knihu „De arte venandi cum avibus“ (O umění lovit s ptáky), kterou sepsal římský císař Fridrich II ve 13. stol. Ve středověku bylo dokonce mnoho válek ukončeno a urovnáno diplomatickými dary sokolů.
Kromě kulturních hodnot má sokolnictví praktické využití i dnes. Letiště po celém světě jsou hlídána sokolníky, kteří pomocí cvičených dravců omezují střety letadel s divokými ptáky a zachraňují tak lidské životy. Zemědělské plodiny jsou chráněny sokolníky před nežádoucími hejny ptáků, stejně jako některé skládky odpadu.
 
A jaký byl vůbec náš motiv o zařazení sokolnictví na seznam UNESCO?
Myšlenka dostat sokolnictví pod ochranu UNESCO vznikla již dávno, protože sokolnictví se koncem 20. stol. dostávalo pod tlak ortodoxních bigotních environmentalistů, kteří jednak vnímali sokolníky jako nežádoucí konkurenty na poli ochrany přírody, a jednak často pokrytecky nebo prospěchářsky razili tzv. princip předběžné opatrnosti (zakazovat vše, co se jim „odborníkům“ nezdá), zatímco sokolníci názorově zastávají tzv. princip trvale udržitelného rozvoje a využívání přírodních zdrojů (nezakazovat a nezříkat se přiměřeného využití přírodních zdrojů).
Když jsem poprvé před pěti lety přijel do Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici na výzvědy a ptal se naivně, jak se dělá nominace UNESCO, bylo mi řečeno, ať na to hned zapomenu, že je potřeba disponovat týmem opravdových kulturních expertů, kteří na tom budou pracovat na plný úvazek po dobu několika let, a že sokolnictví stejně nemá šanci.
Tým profesionálních expertů jsme neměli, ale zato zde byla šikovná kolegyně Marcela Medková a kolega Petr Zvolánek, předseda Klubu sokolníků ČMMJ. Ačkoliv jsme vše dělali jako neplacení nadšenci ve volném čase, nevzdali jsme se, a po dlouhých peripetiích za řehtání úředního šimla naše trojka sokolníkůnakonec dosáhla svého. Nominaci na národní úrovni jsme obhájili a sokolnictví bylo zapsáno na národní seznam nemateriálních kulturních památek ČR dne 16. června 2009, což byla nutná podmínka k nominaci na vyšší mezinárodní úroveň UNESCO.
Snad je to jen náhoda, ale první verze textu mezinárodní nominace sokolnictví se také zrodila ve třech lidech. To jsme se tuhle potkali na zasedání UNESCO v Istanbulu v roce 2008 se sokolníkem Dr. Foxem a kulturním expertem Dr. Khalafem a odpoledne a večery jsme trávili společně za počítačem, zatímco ostatních 400 delegátů UNESCO si užívalo plnými doušky doprovodného programu v tomto krásném multikulturním největším městě Evropy.
Nejprve jsme sloučili naši českou národní verzi s jejich emirátskou verzí a vznikl zárodek mezinárodního textu, který jsme pak zobecnili, aby se později mohly nabalovat další země. No a za týden bylo hotovo. Přivádí mě to k osobní zkušenosti, že spolupráce ve třech lidech bývá velmi produktivní a konstruktivní.
V mezičase se v červenci 2009 konal ve Velké Británii světový festival sokolnictví za účasti tisíců sokolníků z 52 zemí, který prezentoval sokolnictví přítomným diplomatům, aristokratům, komisařům UNESCO, kulturním expertům i široké veřejnosti jako živoucí kulturní dědictví lidstva. Při této příležitosti se konala výroční konference Mezinárodní Asociace pro Sokolnictví a Ochranu Dravých Ptáků IAF, kde jsem byl zvolen do funkce vicepresidenta. Nová funkce mi umožnila převzít iniciativu na mezinárodní scéně a pomoci zkoordinovat dokončení dokumentace nominace, která musela být podána do sídla UNESCO v Paříži v termínu do konce srpna 2009.
Byla to opravdová zkouška ohněm, protože pracovní skupina nominujících zemí se mezitím rozrostla na neuvěřitelný tucet a pak už to vypadalo jako v Babylóně, každý mluvil obrazně i doslova jiným jazykem, každý měl jiný názor a často to vyžadovalo notnou dávku trpělivosti, argumentů a diplomacie, abychom se společně na něčem shodli. Například na jednom ze závěrečných pracovních setkání kulturních expertů a reprezentantů sokolnické komunity nominujících zemí, které svolaly Arabské Emiráty do Abu Dhabi, se celý první den řešil pouhý název nominace, než jsme konsensuálně dospěli ke konečnému výsledku.
Když se poohlédnu zpět, dlouhý proces nominace sokolnictví pro mě znamenal obětovat přes tisíc hodin života během pěti let (ostatní však obětovali další desetitisíce hodin). Dále to znamenalo mnoho týdnů strávených na pracovních či vyjednávacích schůzkách, kvůli kterým jsem musel procestovat řadu zemí: USA, Francie, Arabské Emiráty, Katar, Chorvatsko, Jihoafrická Republika, Anglie, Turecko, Španělsko, Belgie, Rakousko, Slovensko a nakonec Keňa, kde jsem už jen s napětím zažíval ten historický úspěch. Říkal jsem si, teď už bude klid, ale mýlil jsem se. Už do Nairobi mi volali redaktoři z televizí a po návratu se ozvali další z rádií a časopisů žádající interview a články. Navíc se rok 2011 byl a je velmi hektický a ve znamení oslav.
Velká oslava zápisu sokolnictví na seznam UNESCO se konala hned začátkem roku 19. ledna 2011 přímo v budově Evropského parlamentu ve Štrasburku. Oslavu zorganizovali společně Federace organizací pro myslivost a ochranu přírody v EU (FACE), Mezinárodní Asociace pro Sokolnictví a Ochranu Dravých Ptáků (IAF), Mezinárodní rada pro myslivost a ochranu zvěře (CIC) a skupina europoslanců tzv. „European Parliament’s Sustainable Hunting Intergroup“.
Největší oslava v historii sokolnictví a vlastně i myslivosti je však v plánu až koncem roku. V 13. století cestovatel Marco Polo popsal setkání 10 000 sokolníků na dvoře Kublajchána (vnuk slavného Čingischána). Sokolníci a myslivci z 80 zemí se nyní zúčastní podobné slavnosti a na Festivalu se setkají v hojném počtu znovu, tentokrát v Arabských emirátech v historické oáze Al-Ain od 10. do 18. prosince 2011. Ale o tom všem snad zase jinde a jindy...
 
Další zdroje informací o této rekordní nominaci jsou k dispozici na internetu:
Elektronická verze nominace UNESCO: www.unesco.org/culture/ich
Mezinárodní asociace pro sokolnictví IAF: www.iaf.org
Klubu sokolníků ČMMJ: www.sokolnictvi.net
Sokolnický festival: www.falconryfestival.com
 
 
Dr. Ing. Bc. Bohumil STRAKA,
Vicepresident Mezinárodní Asociace pro Sokolnictví IAF
 
vychází v 7:26 a zapadá v 18:04 vychází v 20:44 a zapadá v 12:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...