Časopis Myslivost

12 / 2011

Myslivost – vznik, současnost a směřování

Myslivost 12/2011, str. 12  Ing. Jiří PONDĚLÍČEK
Historicky lov provázel a stále provází člověka již milióny let, samozřejmě Evropa není výjimkou. Naopak právě ve středověké Evropě se začínají tvořit první psané i nepsané regule. Obdobně tomu bylo jak v zemích Českého království, v Rakousku Uhersku, tak i v německých zemích. Ponejprv se opravdu jednalo pouze o lov za účelem obstarání si potravy.

Následně lov, zvláště velké zvěře, si přisvojovali panovníci. Přesto již od samého počátku se jednalo o sounáležitost člověka s přírodou a využívání jejích obnovitelných zdrojů.

Lovci a následně myslivci dávno před vznikem institutu ochrany přírody byli první, kteří se do hloubky seznamovali s děním v přírodě a přizpůsobovali se mu. Prvotní cíl, efektivita lovu, byl rozšířen o humánní aspekty, jako je zákaz lovu v době kladení mláďat, přikrmování zvěře v době nouze atd. Jednotlivé poznatky o fungování přírodních zákonitostí vedly k definování pravidel, které se následně staly tradicemi a zákony.

První právní ustanovení týkající se lovu zvěře na území Čech je datováno již rokem 950 – Honební regál knížete Boleslava I. Po období kdy myslivost provozoval pouze král a významná šlechta bylo v roce 1573 přijato usnesení Českého sněmu z roku 1573, kde byly definovány první zásady ochrany zvěře. Tento nový trend a vývoj neustále pokračoval. Snaha zákonodárců stanovit práva a povinnosti lovcům o zvěř se odráží i v Prvním loveckém řádu císaře Karla VI. 1728, přes patent císaře Josefa II 1786, který uzákonil povinnost krmit zvěř a hradit škody zvěři. Následná poměrně bohatá legislativně právní směs zákonů a nařízení vyústila v současný zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb., který reaguje na demokratické zřízení ČR. Precizuje vlastnická práva a povinnosti v honitbách spolu s definování cílů mysliveckého hospodaření, jako je povinnost ochrany a péče o zvěř.

Ihned v úvodních paragrafech současně platného zákona o myslivosti se hovoří o zachování všech druhů zvěře v přírodě (§ 3), což je úkolem orgánů státní správy myslivosti. Poskytuje se například podpora a ochrana geograficky původním druhům zvěře. Chovem zvěře se rozumějí odborné zásahy sledující určité vymezené biologického cíle, zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře, cílené zvyšování chovné kvality zvěře a úprava stavů zvěře na optimální stav.

Základní povinnosti (§ 8). Ochranou myslivosti se rozumí ochrana zvěře před nepříznivými vlivy prostředí, před nakažlivými nemocemi, před škodlivými zásahy lidí a před volně pobíhajícími domácími zvířaty; ochrana životních podmínek zvěře, zajištění klidu v honitbě. Každý, kdo vstupuje se svou činností do přírody, si musí počínat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému ohrožování nebo zraňování zvěře a k poškozování jejích životních podmínek.

Toto je pouze krátká ukázka ze zákona, ve které je jasný akcent na úzké propojení mezi přírodou, člověkem a zvěří. Po pravdě řečeno, Česká republika je jednou z mála zemí, která má vlastní, speciální výraz zahrnující činnosti a povinnosti k přírodě a chování v ní ke zvěři. Slovo myslivost je odvozené od slova myslet, zahrnuje především zodpovědnou péči o přírodu jako celek. Nejedná se tedy pouze o lov hunting, polovnictvo nebo das jagdwesen. Spojení game management je složenina, která vznikla až později. Myslivost je v Čechách rovněž vědním oborem, vyučovaným i na univerzitách. 

Na mezinárodní úrovni se spojily mnohé státy a v různých dohodách podporují ochranu zvěře a biodiverzity na světě, která přímo ovlivňuje myslivost. Například se jedná o Bernskou úmluvu, dohodu AEWA, o zachování  africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků, která chrání 235 druhů ptáků a ratifikovalo jí 118 zemí. Naplňování zmíněné dohody vyústilo v zákonnou úpravu používání netoxických broků na vodní pernatou zvěř. Dále jsou to právní akty Společenství - směrnice 2009/147/ES umožňující definovat ptačí oblasti jako chráněná území vyhlašovaná za účelem ochrany ptáků a společně s evropskými významnými lokalitami tvořících soustavu NATURA 2000. Na území ČR je 41 oblastí vyhlášených pro ochranu 65 druhů ptáků.

Samozřejmě nejde pouze o právní akty a dohody. Zodpovědní myslivci ctí tyto dokumenty a již dávno před jejich existencí pomáhali při záchraně ohrožených druhů zvěře. Jedná se o instalaci hnízdních budek pro vodní ptáky, políčka pro zvěř, napajedla, remízky a kryty pro zvěř, berličky pro dravce, ale i oborní chovy ohrožených a vzácných druhů spárkaté zvěře. Péče o koroptve a tetřevovité.

Všechny tyto vyjmenované činnosti rovněž finančně podporuje Ministerstvo zemědělství formou dotační politiky.

Ve světě existuje i množství organizací, které v rámci péče o zvěř stanovují různé sjednocující regule. CIC (Mezinárodní rada pro zvěř a ochranu volně žijících živočichů) nebo FACE. Na posledním jednání CIC v Petersburku byl dokonce Doc. Ing. J. Feuereisel, Ph.D. oceněn cenou Edmonda Blanca za knihu „Zelená čísla“ o finančních potřebách českých myslivců nutných pro řádnou péči o zvěř a hospodaření v honitbě. Autor knihy posuzuje jak peněžité, tak nepeněžní vstupy a činnosti včetně optimálního množství krmných dávek pro zvěř v období nouze, brigádnických hodin atd. Před tím bylo toto významné ocenění uděleno Ing. Jenišovi a F. Řehořovi za vynikající výsledky v péči o chov jelení zvěře.

Jako velký úspěch lze uvést zápis sokolnictví jako nehmotného kulturního dědictví do seznamu památek UNESCO a to i na národní úrovni. V současné době se obdobným způsobem na národní úrovni projednává i soubor činností  - myslivost – plánovité trvale udržitelné obhospodařování zvěře a jejího prostředí jako přirozené součásti života na venkově. Myslivost by měla být zapsána do seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR.

 

Jaké je tedy směřování a budoucnost myslivosti?

Kulturní krajina Evropy se silným zalidněním a urbanizací, protkaná nejhustší dopravní sítí velice ovlivňuje přirozený stav zvěře v přírodě. Dalším faktorem působícím na ekosystém je zemědělská produkce orientovaná převážně na monokulturní porosty obilovin a pícnin. Je skutečnou realitou, že na mnoha místech Evropy by se zvěř bez systematické pomoci lidí nemohla obejít. Naopak na místech s velkoplošným zemědělským způsobem hospodaření umožňujeme nekontrolovatelné rozmnožování přizpůsobivším se druhů spárkaté zvěře.

Již dnes se setkáváme s úbytkem populace druhů zvěře, která pro svůj zdárný vývoj potřebuje pestrou stravu (koroptev, zajíc). Naopak do popředí se dostaly druhy, které vzhledem k uspokojivé potravní nabídce a následnému přemnožení působí obrovské škody na zemědělských a lesních kulturách (prase divoké, jelenovití).  

Zde vidím nezastupitelnou funkci myslivosti a lidí praktikujících výkon práva myslivosti. Nejde pouze o lov, ale o intenzivní ochranu právě těch druhů živočichů, kteří by bez této pomoci z volné krajiny vymizeli. Myslivci musí aktivně hájit přírodu a myslivost samou a to hned několika způsoby.

Jedním z nejvýznamnějších a přitom málo využívaných je prezentace myslivosti laické veřejnosti. Nemyslím tato slova jako kritickou výčitku. Spíše chci apelovat na nutnost znovu a znovu se k tomuto tématu vracet. Od nejútlejšího věku pozitivně působit na mladou generaci. Nepřestávat s touto sisyfovskou prací. Je nutné hledat další cesty, jak prezentovat myslivost jako potřebnou součást přírody. Je nutné vysvětlovat veřejnosti to, že lov je pouze část myslivosti a i tato část je neoddělitelně spjata s přírodními zákonitostmi. Cílem je systematickou prací a péčí zachovat co největší biodiverzitu krajiny.

Čeká nás nelehký úkol zlomit negativní propagandu sdělovacích prostředků dehonestujících myslivost. Bohužel zde musím konstatovat i nejednotný pohled státní správy na ochranu přírody. „Přirozená“ likvidace Šumavy, Pálavy a dalších lokalit nedává pozitivní výhled do budoucnosti.

Kormorán, vydra, norek americký a bobr způsobují a budou způsobovat škody. Ministerstvo zemědělství permanentně jedná o odpovědnosti za škody těchto živočichů. Nelze se smířit s pouhou konstatací, že kormorána je již u nás dost a není nutné ho dále zařazovat mezi zvláště chráněné živočichy s nejvyšší ochranou. Ministerstvo zemědělství již před 20 lety na tento problém selektivní ochrany poukazovalo.

Jak již jsem uvedl jedním z cílů myslivosti ve vztahu ke konkrétnímu danému biotopu je zachování biologické rovnováhy. Tam kde zemědělský hospodář intenzivně a velkoplošně hospodaří, musí naopak myslivci, ve spolupráci se zemědělci, zajistit odváděcí vnadění pro spárkatou zvěř včetně zintenzivnění lovu. Tvorbou biopásů zvyšujících potravní bohatost podpořit stavy drobné zvěře. Důležité je zabezpečení vody v krajině a kryty pro zvěř. Rovněž nesmíme zapomínat na regulaci invazivních druhů (kormorána, psíků mývalovitých), optimalizaci predačního tlaku (lišek, a jezevců) v neposlední řadě extrémní nárůst populace černé zvěře.

Bude se jednat obrovský kus práce, který budou muset opakovaně myslivci vynaložit, aby obhájili svou nezastupitelnost a opodstatněnost ve společnosti, která v současné době nedokáže docenit tuto dobrovolnou činnost.

Naopak ve vztahu k zemědělcům, do budoucna se nebude možné schovávat za zdlouhavost při prokazování škod u soudů. Aktivním vystupováním a spoluprací se zemědělci a lesníky je nutné hledat vhodné způsoby a postupy, jak snížit stavy černé a jelení zvěře. Domnívám se, že pokud zemědělci uvidí snahu myslivců o spolupráci a řešení situace s černou zvěří, budou následně vstřícnější při volbě vhodného druhu obhospodařování polí a luk. Pak se například mohou správným postupem při kosení luk snížit i ztráty na srnčí zvěři. Větší ochotu by obě strany měly nalézt v dohodě o rozčlenění rozsáhlých lánů.

Možná Vám v tuto dobu budou tyto cíle připadat vzdálené, ale pokud se celospolečenský pohled na myslivost a image myslivců nezmění, pokud si vzájemně dotčené stany nenajdou společné místo u jednacího stolu, nelze očekávat zlepšení. Z nesvářených stran budou nadále vycházet stále nové a nové podněty, jak koho omezit či poškodit. Bude se hledat viník a ten se často hledá v pracovnících státní správy nebo v zákoně. S čímž nelze souhlasit a je to zástupná vějička naděje. Ve finále na tento stav doplatí opět příroda a zvěř. Apeluji tedy na myslivce, zemědělce, lesníky, ale i ochránce přírody, aby hledali cestu dohody.

 

Ministerstvo zemědělství, finančně podporuje z prostředků státního rozpočtu vyjmenované druhy zvěře, úpravy biotopů, selektivní snižování populace některých živočichů a naopak rozmnožování jiných. Vždy však v souladu s existujícím ekosystémem. Celková výše podpor v různých kapitolách se pohybuje okolo 38 milionů ročně. Dále vyjednává s Ministerstvem životního prostředí o nutnosti řešit problematiku rybožravých predátorů nebo problematiku bobra. Pracovníci ministerstva si velice váží historického odkazu našich předchůdců a práce myslivců. Nadále podporují záchovné chovy kozy bezoárové či bílých jelenů. Opakovaně je vydáván „Metodický pokyn orgánům státní správy pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území České republiky“ a „Doporučená opatření pro redukci početních stavů prasete divokého na území České republiky“, které by měly usnadnit lov a přispět k zajištění vyvážného stavu zvěře v kulturní obhospodařované krajině. Státní správa může iniciovat zlepšení tohoto stavu, může v souladu se zákonem přistoupit i k výjimečným opatřením, ale faktický výkon práva myslivosti plně závisí na vás, na myslivcích.

 

Jaké tedy vize a cíle do budoucna? 

V krátké době tedy v průběhu roků 2012 a 2013 budou honební společenstva uzavírat nové nájemní smlouvy o pronájmech výkonu práva myslivosti. Chtěl bych zde uklidnit myslivce. Rozhodně neočekáváme nějaký nekontrolovatelný rozpad honiteb. Honitby možná až na malé výjimky zůstávají. Velice bych uvítal konstruktivní jednání zástupců obou stran, držitelů a uživatelů honiteb. Je nutné si uvědomit, že jedni bez druhých se neobejdou. Odměřené a nevstřícné jednání může způsobit prodloužení doby nehospodaření na honebních pozemcích. Ne všechna honební společenstva jsou schopna okamžitě převzít veškerou odpovědnost vyplývající ze zákona o myslivosti. Naše společnost není připravena na to, aby odpovědnost za myslivost převzali profesionálové najatí vlastníky pozemků, ale i tato varianta může být lokálně reálná.

Mezi krátkodobé cíle v horizontu tří let je nutné začít seriózně řešit problematiku černé zvěře. Již nejde o jednotlivé uživatele honiteb. Situace již není vážná, situace je kritická. V loňském roce se ulovilo již 144 184 kusů. To je nejvíce, kolik kdy v republice bylo uloveno. Pro představu početní stavy černé zvěře v České republice jsou normovány na 11 100 kusů. Mohu zodpovědně říci, že se nejedná ani o přepsání, ani o špatný výpočet nebo špatnou konstrukci vypočtu.

 

Česká myslivost má dlouhou tradici. Vždy se snažila o rozumné využití přírodních zdrojů. Byly publikovány desítky knih a článků, jak správně pečovat o zvěř. Byly sepsány mnohé zásady správného hospodaření, přesto na mnoha místech stále vytrvávají chybné názory. Jak dlouho již pečujeme o srnčí zvěř? Přestože relativně minimálně migruje a její teritorium je malé, nemáme dobré výsledky. Stavy zvěře a zvláště pak zastoupení pohlaví je špatné. Samičí zvěř je přestárlá a její odlov nedostatečně pokrývá potřeby správného chovu. Je nutné oslovit právě ty, kteří právo myslivosti fakticky vykonávají, aby vzali za své staronové poznatky a začali se jimi řídit.

Jaký je Váš názor na vysokou? Každý myslivec by přivítal, alespoň jednou za život možnost královského lovu na jelena. Samozřejmě čím vyšší bodové ohodnocení trofeje, tím lepší. Zde se ptám, chceme jako myslivci křížením neevropských druhů šlechtit evropského jelena za účelem abnormálně vyvinutého paroží? Zde nekritizuji oborní chovy, ale mířím na farmové chovy. Právě u těchto početně malých populací dochází k cílenému přešlechťování a snaze zhodnotit lovecky trofeje, nemluvě o snahách o nelegální prodej farmových, trofejově silných jelenů na poplatkový odstřel ve volné honitbě. Toto bychom měli striktně odsoudit a veškeré takovéto snahy eliminovat. Myslím si, že bychom měli silněji prezentovat a propagovat jiný názor na trofejovou zvěř. Rozhodně nadále trvat na rozdělení trofejí z oborních chovů a z volnosti.

 

Jednou z posledních problematických otázek je chov a péče o drobnou zvěř. Početní stavy drobné zvěře v porovnání s padesátými až sedmdesátými lety se extrémně snížily. Příčiny znáte. Je jich hned několik, ale jak se s nimi vyrovnat, pokud chceme zvýšit počty zajíců a volně žijících bažantů? Bažantnice jsou samostatná kapitola a již si asi všichni odzkoušeli, že voliérově odchovaní jedinci nemají v divoké přírodě schopnost dlouhodobě přežít.

Životní prostředí a intenzivní zemědělství, tady bychom měli seriózně diskutovat. Jak nastavit konsenzuální podmínky pro výměru monokulturních lánů. Jedna věc je ekonomika zemědělství a jednotlivců v něm pracujících druhá věc je zachování živočišných druhů. Stále věřím, že jednání mezi zemědělci, Agrární komorou, myslivci, ČMMJ a dalšími profesně a odborně erudovanými organizacemi povedou k hojnějšímu vytváření biopásů, které jsou mimo jiné dotovány z operačních programů pro zemědělství. Věřím, že se podaří přesvědčit zemědělce o biodiverzitě nutné pro celé prostředí, nejen pro drobnou zvěř.

Predace drobné zvěře, tento faktor je klíčový spolu s nevhodnou jednostrannou stravou. Intenzivním odchytem nebo lovem můžeme snížit stavy lišek, jezevců a dalších šelem. Řešení tohoto úkolu je právě na myslivcích. Hlasy, které negativně hovoří o dravých ptácích, mají pravdu, že určitá část mláďat drobné zvěře opravdu slouží za jejich potravu, nicméně tato predace není jedinou rozhodující pro jejich přežití. Rovněž víme, že tento predační tlak nesnížíme. 

Jedním z posledních, ale důležitých úkolů je široká diskuse o budoucnosti myslivosti. Do roku 2016 platí materiál Ministerstva zemědělství „Další vývoj myslivosti po vstupu České republiky do evropské unie“, který navazuje na „Zásady myslivecké politiky“. Tento materiál vláda vzala na vědomí 10. dubna 2002 pod č.j. 418/02. V průběhu příštího roku bychom chtěli zahájit vyhodnocení těchto materiálů a zahájit jednání s mysliveckými organizacemi o nových vizích myslivosti pro další deseti až dvacetileté období.

Ing. Jiří PONDĚLÍČEK

Ministerstvo zemědělství

 

 

 

vychází v 7:49 a zapadá v 15:58 vychází v 16:21 a zapadá v 7:49 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...