Časopis Myslivost

Únor / 2011

KE ŠKODÁM ZPŮSOBENÝCH ZVĚŘÍ

Myslivost 2/2011, str. 16  Ing. Jiří Hanák
V poslední době se mezi odbornou mysliveckou veřejností vede diskuse ke škodám způsobených zvěří, kdy názor naší organizace – Myslivecké matice české - se velmi blíží názoru předního mysliveckého odborníka MVDr. Fejfara, který již delší dobu na problematiku upozorňuje
Ze zákonů o myslivosti, o ochraně přírody a dalších závazných předpisů vyplývá povinnost ochraňovat a udržet množství a druhovou skladbu volně žijících živočichů včetně ochrany jejich přirozeného životního prostředí. U živočichů obhospodařovaných myslivostí je tato povinnost ochrany a udržení reprodukovatelného množství zvěře uložena myslivcům, potažmo uživatelům honiteb.
Zvěř žije ve svém přirozeném prostředí dramaticky narušeném činností a hospodařením člověka. Došlo k zásadní změně původního lesostepního biotopu, který nabízel bohatou potravní nabídku, na monokulturní jalové neúživné lesy, na velkých plochách jsou pěstovány zemědělské plodiny sezónního typu a zvěř se musí nuceně přizpůsobovat tomu, co člověk změnil a ve své podstatě zdevastoval. V tomto prostředí zvěř musí žít a živit se a vše, co zvěř spotřebuje ke své obživě ve své oprávněné a jediné domovině, je nazváno škodou a zvěř je tak apriori řazena mezi škůdce.
Domníváme se, že už samotná formulace a status výrazu škody způsobené zvěří je neobjektivní, zavádějící a vůči zvěři nespravedlivý. Na jedné straně chceme, aby zvěř v naší přírodě žila a byla zachována i pro budoucí generace a na druhé straně pokud uspokojuje svoji přirozenou potřebu potravy a vše co si vezme, nazýváme škodou.
Z jiného pohledu stále voláme po ekologii, životním prostředí, pro záchranu kdejakého čolka či brouka (čolkové a brouci nechť prominou, že jsme si je vzali za příklad), se hledají nejvhodnější trasy pro výstavbu dopravních cest, dálnic a dalších staveb, kvůli ekologii se staví obchvaty, tunely, biologické koridory pro přesun obojživelníků a realizují se další a další opatření za desítky a desítky milionů korun, ale když se zvěř ve svém prostředí jen nasytí, aby jen přežila, určité skupiny ji nazvou prostě a jednoduše škůdcem.
Takové označování zvěře přežívá z počátku 90. let, z doby naivního budování kapitalismu se snahou o absolutizaci ekonomických výnosů bez ohledu na dlouhodobé důsledky v přírodě. To pomíjíme takové signály, které hovořily o tom, že akcelerace důrazu na tzv. škody způsobené zvěří byl jen druh rétoriky k vytvoření ekonomických rezerv, případně skrytých zdrojů u některých lesnicky hospodařících subjektů.
Tzv. kulturizací krajiny a přírody, jejím vytěžováním pro zisk a ekonomické zájmy, vznikl pro zvěř nový biotop, ve kterém si zvěř přirozeně ke své obživě vezme to, co má k dispozici a není její vinou, že se jedná zrovna o plodiny a porosty, které jsou prioritním zájmem člověka k získání finančního prospěchu.
Naše současná legislativa si k řešení tzv. škod způsobených zvěří, vzala za příklad sousední země, které jsou sevřeny zastaralými zákony starými více než 150 let a už se jaksi zamlčelo modernější a spravedlivější řešení, například z Francie, Belgie, Irska, Skandinávie nebo Švýcarska, o Itálii nemluvě, kde se věc tzv. škod neřeší vůbec.
Podle našeho názoru je nanejvýš nespravedlivé, aby za tzv. škody zvěří odpovídal v plné výši myslivec, řádně hospodařící uživatel honitby, který udržuje stavy zvěře tak, jak to po něm zákony a závazné předpisy požadují a stát, který všechny povinnosti po nich požaduje, se z celého procesu zcela vyjímá.
Přitom řada tzv. škod je způsobena nikoliv přemnožením zvěře, ale její koncentrací do míst, kde zoufale hledá kryt a klid před drastickou invazí motorkářů, čtyřkolkářů a dalších narušitelů a aktivit v přírodě, jejichž zákonnou eliminaci z přírody stát prakticky neřeší či i podle stávající legislativy nerealizuje. Tedy i zde je důvod, aby za tyto škody nesl odpovědnost plně stát, protože není v silách myslivců a uživatelů honiteb uvedené narušitele z honiteb vypudit a tak zabezpečit zvěři klid a rovnoměrné rozmístění po regionu.
Odpovědnost uživatele honitby by měla začínat až tehdy, pokud dojde prokazatelně k porušení nebo zanedbání mysliveckého hospodaření, neplnění plánu lovu nebo k přemnožení zvěře z viny uživatele. I v těchto případech se naprosto nedostatečně využívá statut možnosti nařízení zvýšení odlovu. Pohodlnější je totiž ihned žádat o finanční odškodnění. Podle našeho názoru by k tomuto mělo dojít až po vyčerpání všech výše uvedených možností a nabízených řešení.
Otevřeně se diskutuje o tom, že také limit neuhrazovaných škod do výše 1 % lesních porostů je nedostatečný, protože například naprosto nezohledňuje stáří porostu, kde je samozřejmé, že mladší porost je pro zvěř atraktivnější. Zcela je pomíjen vliv kvality lesního hospodaření, není naprosto zohledněna druhová skladba porostů, kdy bohatost a různorodost porostů eliminuje tzv. škody na zájmových druzích rostlin pro hospodaření člověka. Takže jinými slovy subjekt hospodařící v lese sám a v prvé řadě předurčuje kvalitou a profesionalitou své práce výši tzv. škod, protože pokud má zvěř dostatek různých okusových dřevin, potom na kulturních porostech působí škody minimálně.
U zemědělských plodin se naprosto nevyužívá možnost dotací ke krytí případných škod. Jeví se jako nedostatečná motivace k realizaci biopásů na rozhraní pole – les a už vůbec neexistuje motivační rámec pro úhradu odváděcích pastevních políček s atraktivními plodinami, které by realizovali sami zemědělci. Domníváme se, že pokud je možné najít zdroje financování těchto políček zemědělcům například ve Francii, není důvod, proč by to nešlo i u nás, jen by to zřejmě chtělo kvalifikovanější a aktivnější orgány státní správy myslivosti, nejvyššího samozřejmě v prvé řadě.
Domníváme se, že by bylo užitečné zavést mezi odborníky diskusi k uvedené problematice a postupně přijmout nová opatření k řešení uspokojující všechny zainteresované strany.
Dr.ing.,Jiří HANÁK,
president MMČ
vychází v 7:26 a zapadá v 18:04 vychází v 20:44 a zapadá v 12:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...