Časopis Myslivost

Únor / 2011

Opakovací kulovnice Merkel RX Helix

Myslivost 2/2011, str. 20  Ing. Martin HELEBRANT
Dne 1. září 1898 bratři Albert Oscar, Gebhart a Karl Paul založili továrnu. Jejich příjmení bylo Merkel a továrnu si založili v Durynském Suhlu, kde podobných firem existovalo víc. Továrně dali svoje jméno Suhler Waffenwerk Gebrüder Merkel.
Bratři Merkelové jsou dnes již dávno někde na nebeské střelnici, ale továrna žije stále dál. Na rozdíl od mnoha jiných po konci druhé světové války majitelé nepřenesli výrobu do té části Německa, která byla okupovaná západními Spojenci. Takže po rozdělení Německa na východní a západní část jim byla továrna zestátněna a následně byla zbrojní výroba v Suhlu sjednocena (s těmi zbytky, které v Suhlu zbyly po ostatních, na Západ uprchlých firmách) pod společnou značkou VEB Ernst Thälmann Werke Suhl.
Ale výroba pokračovala stále dál a v oboru loveckých zbraní patřila bezesporu k tomu nejlepšímu, co tehdejší státně řízená ekonomika východního bloku mohla nabídnout. Luxusní zbraně ze Suhlu měli Eisenhower i Chruščov, na svůj suhlský (merkelův) troják také nedá dopustit slavný Michail T. Kalašnikov, suhlské zbraně byly oblíbeným dárkem pro nejrůznější státní návštěvy. Bez ohledu na pokomunističtěné jméno, zbraním z produkce továrny se pořád říkalo „merklovky“.
Po roce 1990 si továrna prošla nelehkým obdobím přechodu zpět k tržnímu hospodářství, ale díky svému jménu a reputaci výrobce luxusních zbraní nezahynula a když se nakonec podařilo kapitálové propojení s jiným známým výrobcem zbraní, firmou Heckler & Koch, přežila a ve svém názvu Merkel Jagd- und Sportwaffen GmbH se dodnes na své zakladatele odkazuje.
Během posledních 10 až 15 let se jí podařilo dohnat technologický propad z let komunistického hospodářství. Jádro produkce tvoří kozlice s postranními zámky, dvojky se závěrem a postranními zámky Anson – Deeley a pochopitelně slavné trojáky řady 96. Všechny tyto zbraně mají přímou vazbu ještě na dobu, kdy v továrně vládli její zakladatelé, rozdíly mezi kozlicemi dnešní řady 303 a kozlicemi z roku 1924 jsou jen minimální, o ostatních zbraních platí to samé. Tyto tradiční zbraně jsou dodnes montované s vysokým podílem ruční práce a dohromady tvoří skupinu zbraní Meisterstück – mistrovské dílo.
Druhou skupinu zbraní tvoří nové konstrukce, označované souhrnně jako MEM – Merkel Engineered Manufacturing – to by se dalo volně přeložit jako Merkelova technologická výroba. Je to již skutečná soudobá sériová výroba s plným využitím číslicově řízených obráběcích strojů a minimem manuálních prací. Sem patří jednoranné kulovnice se sklopnými hlavněmi, kozlice řady B3 a B4, samonabíjecí kulovnice SR1 a opakovací kulovnice s válcovým otočným závěrem KR1.
V roce 2010 na veletrhu IWA pak firma představila novou opakovací kulovnici RX Helix. Zkratka se čte R (jako Repetier – opakovací kulovnice) římská deset (koncové dvojčíslí roku vzniku a Helix je latinské slovo pro šroubovici, narážka na přímoběžný závěr s rotací závorníku. Pozvání na návštěvu továrny spojenou s prezentací nové zbraně jsem nemohl odmítnout.
 
Cesta z Prahy do Suhlu nám trvala autem dobré 4 hodiny a dalších 35 minut jsme bloudili ulicí, kde firma sídlí. Továrna stojí na předměstí, jen kousek od olympijského střeleckého areálu, den předtím ale vítr srazil dvě velké tabule s označením továrny. Továrna sama není na pohled nijak extrémně rozsáhlá a mezi stavebními firmami, opravnami automobilů a dalšími komerčními objekty nám tak trochu splynula. Nakonec jsme ji našli, abychom zjistili, že máme další problém: Kudy dovnitř? Nějaké dveře tu byly, dokonce hned vedle parkoviště pro zákazníky, ale nějaká recepce? Nikde nic. Jen za velkou prosklenou stěnou navazující na dveře stál rytec (tedy: rytkyně, ale to zní opravdu ošklivě) zdobil baskuli nějaké zbraně. Klepeme, nic. Nakonec jsme si všimli vedle dveří malého tlačítka s domácím telefonem. Zvoníme, slečna u svěráčku zvedla hlavu od rozdělané práce a mačká pod stolem nějaké tlačítko. Jsme uvnitř a dál už jde všechno jako na drátku. Napřed jsme byli pozváni na prohlídku výroby.
Ta je umístěna v zjevně nepříliš staré, nevysoké budově hned vedle správní budovy. Celá továrna není nijak veliká a uspořádání sleduje logický tok výroby, začíná přejímkou materiálů a pak již pokračuje až ke konečné montáži a zdobení. Továrna v posledních letech výrazně omladila svůj strojový park, obrobna se chlubí celou baterií číslicově řízených obráběcích center, prostory jsou světlé a přiměřeně vzdušné. Ale na první pohled se vám zdá, že jsou maličké jako dlaň. Zdání asi klame, ročně Merkel vyrobí kolem 15 000 zbraní všeho druhu.
Hlavně se vyrábí kováním za studena z plné tyčoviny (ročně projde kovacím lisem 110 tun hlavňové oceli, ze kterých vzejde celkem asi 30 000 hlavní, za studena se kovají i brokové hlavně) a kovárna je umístěna ve stejné budově jako zbytek výroby. Kování je nečekaně tiché. V celé výrobě jsem viděl jen jeden jediný stroj, který prozrazoval již na první pohled svůj věk. Byl to honovací, dokončovací stroj Gehring na vývrty hlavní. Ten již asi něco pamatuje, ale kolem něj je opět příslovečný německý pořádek. Všude je až podezřelé ticho a klid, ani dělníků moc k vidění není (firma má kolem 200 zaměstnanců), jen čas od času potkáváme někoho v montérkách, jak tlačí z jednoho pracoviště paletu s výrobky.
Úplně upřímně, viděl jsem již takovýchto moderních provozů docela dost a tenhle nijak nevybočuje z dobrého světového standardu. Prohlídka začala být zajímavá ve chvíli, kdy jsme se dostali k bílé montáži, kde jsou zbraně sestavovány ještě před povrchovou úpravou součástek. Bílá montáž moderních zbraní skupiny MEM se neprovádí, MEM je v podstatě „pásová“ záležitost a zbraně z této skupiny byly od počátku konstruovány pro hromadnou výrobu. Ale montáž zbraní skupiny Meisterstück – to je něco úplně jiného. Každá z těchto zbraní je lícována a sestavována ručně, puškařsky. Uvědomte si, že kozlice se skládá z asi 140 součástek, dvojka nebo dvoják je o něco jednodušší, má jen 125 součástek. Překvapí, že troják je na tom podobně.
Část součástek se vyrábí na CNC strojích, ale ve strojní výrobě jsou ponechány přídavky na konečné slícování. Montáž plyne v klidném, tichém soustředění, tak trochu mi to připomínalo klášterní skriptotium. Zatímco pažby na zbraně skupiny MEM jsou vyráběny na CNC kopírovací frézce, pažby Meisterstück jsou s kovem lícovány a dokončovány ručně, částečně přesně podle rozměrů zákazníka. Asi 20 % této produkce totiž má již předem určeného zákazníka.
Po bílé montáži, kdy jsou všechny součástky slícovány na nulové vůle je zbraň znovu celá rozebrána a následují povrchové úpravy – kov se brynýruje, dřevo se napouští olejem. Pak následuje černá montáž, konečné vymezení případných vůlí vzniklých během povrchové úpravy a zbraň je hotová. Jen pro představu, bílá montáž trojáku v nejvyšší kvalitě zabere až týden, černá jeden den.
Samostatnou kapitolu tvoří zdobení zbraní. Pracoviště rytců připomíná spíš moderní kanceláře, opět s velkým oknem po celé délce dílny. Nemá smysl popisovat proces vzniku rytin, tohle buď vidíte, nebo máte smůlu. Výroba bohaté rytiny s motivem podle přání zákazníka může trvat až 8 týdnů, ke zdobení se u Merkelů používá i zlato. Pokud by vás to zajímalo, nejvíce zlata na jedné zbrani bylo použito na výzdobu zbraně pro nejmenovaného arabského zákazníka – asi 50 gramů.
Hotová zbraň jde k nastřelení a pak do expedice. My jsme se vrátili zpět do administrativní budovy, kde nás již čekalo podrobné seznámení s novou kulovnicí.
 
 
RX Helix je konstruovaná v duchu posledních trendů moderních loveckých zbraní – zbraň má snadno odnímatelnou hlaveň, umožňuje rychlé opakování výstřelů a důraz je kladen na vysokou bezpečnost zbraně. Tenhle trend se poprvé výrazně objevil u kulovnic Blaser R93 a zatím se zdá, že je to trend trvalý, nikoliv jen nějaký krátkodobý módní výstřelek.
Závěr sám je uzamčen pomocí rotačního závorníku se šesti uzamykacími ozuby ve třech řadách, úhel uzamčení je asi 60°. Závorník uzamyká do hlavňové stopky, namáhání při výstřelu je tady omezeno pouze na hlaveň a závorník. Díky tomu bylo možné tělo zbraně konstruovat z hliníkové slitiny a snížit tak hmotnost zbraně. Celý závěr je poměrně krátký, kompaktní a hlavně je kratší než délka náboje. To umožnilo konstruovat pouzdro závěru jako uzavřené - při nabíjení zbraně zadní část závěru neopouští pouzdro závěru. Výhozné okénko je směřované doprava. Konstrukce závorníku sama o sobě není nijak revoluční, ale za zmínku stojí, že závorník je identický se závorníkem samonabíjecí kulovnice Merkel SR1. Je to tedy prověřená konstrukce a z hlediska výrobce je zde nezanedbatelná výhoda zjednodušení součástkové základny. Závorník je ovládán řídicím čepem, který zapadá do křivkové drážky v nosiči závorníku. Nosičem závěru a závorníkem prochází setrvačný zápalník.
Závěr je ovládán pomocí napínací rukojeti (kliky závěru) umístěné na pravé straně zbraně. Rukojeť je spojena s ozubeným kolem, které zapadá do dvou ozubených hřebenů. Jeden je spojen s nosičem závorníku, druhý se spušťadlem. Ozubené kolo ve spojení s hřebeny poskytuje převod přibližně 2:1 ve prospěch nosiče závorníku, tj. dráha napínací rukojeti je přibližně poloviční než je dráha závěru.
Helix má spušťadlo, tedy odnímatelnou část, která obsahuje kromě bicího a spouštěcího mechanismu také zásobníkovou šachtu. Bicí a spouštěcí mechanismus je hodně zajímavý. Konstruktéři v Suhlu nepoužili u podobných konstrukcí dnes asi nejběžnější řešení s přímoběžným úderníkem, ani prověřenou konstrukci s vnitřním kladívkem. Namísto ní je úderník tvořen pantografem, jehož horní rameno slouží jako úderník. Bicí pružina je pak uložena na vnitřní úhlopříčce pantografu. Spoušťová páka drží úderník (horní rameno pantografu) v poloze stlačené dolů, síla úderníku směřuje prakticky přímo vzhůru. Po stisknutí spouště se uvolněné horní rameno pantografu vymrští vzhůru a vpřed a udeří na temeno zápalníku. Celé řešení je chytrým spojením přímoběžného úderníku s vnitřním kladívkem a Merkel ho má již patentově chráněné.
Pokud by z nějakého důvodu závěr nebyl v přední poloze a zcela uzamčený, zadní hrana nosiče závorníku nedovolí, aby úderník dopadl na zápalník. Pantograf také umožňuje elegantní řešení možnosti bezpečného uvolnění napnutého bicího mechanismu bez výstřelu a jakékoliv manipulace se spouští.
Hmatník napínání bicího mechanismu je umístěn na krku pažby. Je svázán se spodní opěrkou bicí pružiny, která je podélně posuvná. Při vypuštění bicího mechanismu stiskem hmatníku směrem dolů spodní opěrka bicí pružiny ustoupí, bicí pružina ztratí svoji oporu a tedy i napětí. K opakovanému napnutí bicího mechanismu stačí zatlačit hmatník pojistky směrem vzhůru, opěrka bicí pružiny vystoupí vpřed a pružinu napne.
Pro loveckou praxi je důležité, že celá manipulace probíhá zcela bezhlučně. Proti nechtěnému uvolnění bicího mechanismu je chod jištěn malým kulatým tlačítkem na horní straně pojistky. Pokud není tlačítko stisknuté, nelze uvolnit bicí mechanismus. Závěr lze otevřít a zavřít bez ohledu na stav bicího mechanismu. Celé spušťadlo lze jednoduchým vytlačením dvou čepů oddělit od těla zbraně – pouzdra závěru. Celý mechanizmus je tak uživateli snadno přístupný k důkladnému vyčištění.
Spoušť Helix nemá napínáček a podle výrobce se ani v budoucnu nepočítá, že by jej měla mít. Odpor spouště je regulovatelný v rozmezí asi 3 – 15 Newton (tj. asi 0,3 – 1,5 kg).
V době vzniku tohoto článku se k RX Helix nabízel pouze tříranný jednořadý zásobník, zasouvaný do zbraně zespodu. Zásobník je ve zbrani držen dvěma bočními záchyty, jejich hmatníky jsou po obou stranách zbraně hned nad dnem zásobníku. K vyjmutí zásobníku je třeba stisknout současně hmatníky na obou stranách zbraně. Podle výrobce se připravuje i varianta se zásobníkem na 5 nábojů.
RX Helix je konstruovaná jako zbraň s výměnnými hlavněmi. Hlaveň je plovoucí, tedy nedotýká se kromě vetknutí do pouzdra závěru nikde předpažbí. Je uložena v pouzdře závěru na rozměrné válcové ploše zadku hlavně, svírané kleštinou a je podélně zajištěná excentrickým příčným čepem. Správná orientace hlavně vůči svislé rovině je zajištěna podélným perem. Výsledkem je opakovatelně přesné ustavení hlavně vůči pouzdru závěru. To je důležité proto, že montážní lišta pro optické zaměřovače je na horní ploše pouzdra závěru.
Montážní lišta má rozměry Mil-Std 1913 – tzv. Picatinny lišta. Tento rozměr se již dávno stal standardem u vojenských zbraní a čím dál tím častěji bývá použit i u loveckých zbraní. Tzv. „pikašína“ je zcela spolehlivý systém opakovaně přesného ustavení zaměřovače na zbrani, existuje k ní nepřeberné množství kroužků a díky příčným záchytům zpětnorázových sil umožňuje bezproblémovou a spolehlivou montáž i na zbraně komorované v těch nejvýkonnějších rážích.
V případě RX Helix je třeba smeknout před uměním designérů zbraně, protože jednou z překážek většího rozšíření montážních lišt Mil-Std 1913 na lovecké zbraně býval uváděn „hrubý, zubatý vzhled“ lišty zvyšující riziko jejího zachycení o větve nebo oděv. Designéři od Merkelů odvedli jako jedni z prvních vynikající práci, když při dodržení plné funkčnosti lišty dokázali její vzhled učesat tak, že ani na lovecké zbrani nepůsobí rušivě.
Uvedený způsob uchycen hlavně umožňuje ve spojení se závěrem s rotačním závorníkem také snadné přerážování zbraně. Jediné, co v případě změny ráže je třeba vyměnit, je hlaveň, závorník a případně zásobník. Sejmutí, resp. výměna hlavně je jednoduchá. Ze zbraně vyjměte zásobník a otevřete závěr, napínací rukojeť je zcela v zadní poloze. Zkontrolujte nábojovou komoru. Nyní otočte zbraň spodní stranou vzhůru a stiskněte tlačítko záchytu předpažbí. Sejměte tahem směrem vpřed předpažbí ze zbraně. Na levé straně zbraně je nyní vidět rozborná páčka, ovládající sevření kleštiny a excentrický záchyt podélných reakčních sil. Stiskněte ji zcela směrem dolů. Nyní lze hlaveň směrem vpřed vysunout z pouzdra závěru.
Pokud zbraň chcete přerážovat, musíte vyměnit i závorník. V takovém případě po vyjmutí zásobníku a kontrole nábojové komory opět závěr zavřete – vraťte napínací rukojeť do přední polohy. Teprve nyní sejměte předpažbí a uvolněte rozbornou páčku. Závorník zůstane zamčen v hlavni a vyjmete jej společně s ní ze zbraně. Závorník lze z hlavně vyjmout pootočením (odemknutím) a vytažením směrem vzad. Není k tomu zapotřebí žádný nástroj a i síly (alespoň u kusu, který jsem měl k dispozici) byly zanedbatelné. Sborka zbraně probíhá identicky, jen v opačném pořadí.
Rozložená zbraň se vejde i s nasazeným zaměřovacím dalekohledem a výměnnou hlavní do kufříku o rozměru asi 70 x 50 cm. To sice není úplná „kabelka“, je to větší kufřík než běžný, ale pořád se hodně pohodlně vejde od kufru jakéhokoliv automobilu a nebudete s ním nikomu vadit ani v tramvaji nebo autobuse.
Pažbení zbraně je dvojdílné, předpažbí a pažba jsou dva kusy dřeva. Předpažbí je nesené na samostatném nosiči předpažbí. Americká, poměrně hodně přímá pažba, je vhodná zejména pro rychlé hozené rány na naháňkách, přitom je pořád ještě dostatečně pohodlná pro přesnou střelbu na velké vzdálenosti. Osobně sice preferuji spíš pažbu typu Monte Carlo, ale to je opravdu velice subjektivní názor, který nikomu nevnucuji. Laserem řezaná rybina na úchopových plochách je čistá a tak právě dost ostrá na to, aby ani zpocená ruka na pažbě neklouzala a přitom vám nedrásala dlaň.
 
Měl jsem možnost vyzkoušet si střelbu z RX Helix v ráži 30-06 Springfield. Před vlastní střelbou jsem ale zbraň rozebral a prozkoumal, jak je vyrobená. Zapůjčená zbraň pocházela ještě z předsériové výroby, ale zjevně byla velmi čistě a přesně vyrobená. Slícování dřeva s kovem nemělo vadu, také povrchová úprava byla bez chybičky. První dojem – zbraň je hodně lehká, ale dobře vyvážená, zejména pro hozené rány na pohyblivý cíl. S pažbou jsem neměl žádné problémy, jsem celkem komerční postavy. Pojistka, záchyt zásobníku napínací rukojeť – to všechno je v přirozeném a snadném dosahu, ruka netápe a polohy jsou jasně zřetelné. Odpor pojistky při zajišťování/odjišťování je přiměřený a bezpečný, při napínání bicího mechanismu je odpor podstatně vyšší ale ani tady nejde o odpor, který by nezvládla i ruka drobné lovkyně. Chod spouště byl zcela hladký a krátký, odhaduji jej na pouhých několik milimetrů. Na moje gusto byl odpor spouště až skoro příliš lehký, někde kolem 5 Newton. Pro střelbu v tunelu to bylo vcelku jedno, ale pro reálnou loveckou praxi, pro pohyb se zbraní v terénu dávám osobně přednost odporu kolem 10 Newton. Opět se jedná o individuální preferenci. Ale přidat se dá vždycky, podstatné bylo, že spoušť se pohybovala opravdu hladce, bez drhnutí nebo skoků. Odpor narůstá lineárně až k bodu odpálení.
Zbraň, kterou jsem měl k dispozici, byla osazena zaměřovacím dalekohledem Swarowski Z6i 1-6x24 s přisvícením záměrného bodu. Tahle optika je univerzální, ale přece jenom spíš inklinuje k naháňkovým, záměrný bod je tvořen opravdu tenkými nitěmi, takže přesné zamíření nebyl problém.
Střílel jsem ze zbraně na firemní tunelové střelnici, používané jinak k nastřelování dokončených zbraní. Ve zbrani jsem použil náboje Norma Oryx se střelou 11,7 gramu těžkou (v0 = 823 m.s-1; E0 = 3964 Joule). Dnes je to jeden z nejúspěšnějších druhů loveckých nábojů s velmi dobrým účinkem v cíli a dobrou přesností.
První dojem byl dobrý, ačkoliv výkonný náboj 30-06 ve spojení s nízkou hmotností zbraně se nutně projeví poměrně výrazným zpětným rázem zbraně. Zejména pokud střílíte vsedě s oporou. Ale zvládnout se dá. První výsledky mě nijak nenadchly. Ať jsem dělal, co jsem dělal, pod asi 2 a ¾ cm jsem se s tříranými nástřelkami nedostal, a to jsem na 50 metrů nepovažoval za nic světoborného. Moje stará ZKK 600 střílí lépe.
Firemní nastřelovač, který mi koukal přes rameno se ale tvářil spokojeně. Když jsem vyjádřil svoji nespokojenost a brblal cosi o špatném dni, únavě z dlouhé cesty autem, odpověděl mi otázkou, co víc bych od lovecké zbraně s relativně lehkou hlavní a dobrou, ale přece jen tovární municí na 100 metrů čekal. Informace o 100 metrech mě poněkud zaskočila. Na druhou stranu, pokud máte temný tunel s osvětleným terčovým listem a na výsledky koukáte na televizním monitoru, tak se snadno stane, že vzdálenost neodhadnete. Takže přesnost je dobrá, dokonce bych řekl, že opravdu dobrá.
S prudce zvýšeným sebevědomím jsem zkusil, co udělá s přesností ohřev hlavně opakovanou rychlou střelbou. Celkem 9 ran vystřílených v rychlém sledu za sebou hlaveň ohřálo tak, že jsem na ní ruku neudržel. Pak jsem nastřílel další dvě nástřelky. Nástřel se nezměnil, pouze rozptyl nepatrně vzrostl na asi 33 mm. Takže i v případě, kdy vystřílíte na naháňce více ran nablízko v rychlém sledu, není problém (pokud tep, ruka a oko dovolí) vystřelit dostřelnou ránu až někam daleko přes 200 metrů. Bohužel mě nenapadlo vyzkoušet, co se stane s nástřelem po vyjmutí a opětovném nasazení hlavně, tenhle test mě napadl až po vrácení zbraně. Takže mohu posloužit jen informací od výrobce, že nic. Zbraň má držet nastřelení i po mnohonásobném sejmutí a nasazení hlavně. S ohledem na konstrukci spojení hlavně s pouzdrem závěru a rozměr dosedacích ploch jsem ochoten tomuto vyjádření věřit.
S ohledem na zpřevodování pohybu napínací rukojeti vůči závěru jsem měl obavy, zda nebudou problémy s vytahováním vystřelených nábojnic, ale nic mimořádného jsem nezaznamenal. Vyhazování bylo spolehlivé a razantní – opět zřejmě jako důsledek zmíněného převodu.
Výrobce o zbrani hovoří jako o jedné z nejrychlejších opakovacích kulovnic. Objektivně posoudit to neumím, ale faktem je, že ergonomie zbraně je pečlivě šita na míru rychle opakovaným ranám. Zbraň při přebíjení přirozeně zůstává založená v rameni, napínací rukojeť je v perfektním dosahu a její krok nijak nenutí střelce k pohybům blížícím se mezím kloubní pohyblivosti. Helix je určitě výrazně rychlejší než klasická kulovnice s válcovým odsuvným závěrem, porovnání s jinými zbraněmi s přímoběžným závěrem po mě nechtějte, nebylo by to fér. Každopádně jsem měl při střelbě dojem, že při opakované ráně zabere srovnání zbraně po výstřelu zpátky do záměrné víc času, než kolik je třeba na vlastní přebití. Na tom ale může mít podíl také značný výkon náboje v relativně lehké zbrani.
 
RX Helix je moderní lovecká kulovnice, dobře a solidně vyrobená, přizpůsobená potřebám moderního lovce. Její konstrukce, zejména bicího mechanismu, je velmi kreativní, ale zjevně zcela spolehlivá. Uspokojí i svým vzhledem, myslivci – zejména ti evropští - jsou konzervativní, nová Helix svým vzhledem nijak výrazně nevybočuje ze zavedeného kánonu lovecké zbraně. K tomu přistupuje renomé zavedené značky, které nijak neuškodila ani léta komunistické totality. Svojí přesností drží krok s kvalitními soudobými kulovnicemi a rychlostí střelby se blíží samonabíjecím zbraním.
Možnost výměny hlavní z Merkel RX Helix dělá univerzální loveckou zbraň pro všechny druhy lovů a navíc výrazně zjednodušuje transport i skladování zbraně mimo lov sám.
V době vzniku článku jsem neznal cenu zbraně na českém trhu, ale asi nebude malá. Na druhou stranu, při očekávatelné životnosti a celkové kvalitě zbraně asi ani malá být nemůže. Kvalita prostě zadarmo nikdy nebyla, není a ani nebude, ať se vám snaží marketingoví kouzelníci namluvit cokoliv.
vychází v 5:18 a zapadá v 20:54 vychází v **:** a zapadá v 12:52 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...