Časopis Myslivost

Únor / 2011

Psík mývalovitý – nový hostitel tasemnice měchožila větveného

Myslivost 2/2011, str. 71  Ing. Ivan PAVLÁSEK, DrSc., Státní veterinární ústav Praha, MVDr. Jiří BISCHOF
Ve Státním veterinárním ústavu v Praze jsme v říjnu a listopadu roku 2010 diagnostikovali první dva případy výskytu Echinococcus multilocularis u psíka mývalovitého na území České republiky. Tím se rozšiřuje druhové spektrum možných hostitelů této epidemiologicky velmi závažné parazitózy – původce alveolární echinokokózy člověka.
 
Problematice výskytu Echinococcus multilocularis, zejména u lišek, příležitostně i jiných šelem, je v oddělení patologie a parazitologie Státního veterinárního ústavu v Praze (SVÚ) věnována zvýšená pozornost již od roku 1994 v rámci metodiky kontroly zdraví Státní veterinární správy České republiky.
První pozitivní nález této tasemnice jsme zjistili na našem území počátkem září 1995 u lišky pocházející z Prachaticka. Od této doby, tj. za 15 let, jsme vyšetřili více než 10 tisíc lišek z krajů českých, Vysočiny a jižní Moravy. K dispozici tedy máme dostatečné množství objektivních údajů o rozšíření E.multilocularis u lišek z uvedených krajů, potažmo České republiky.
Nejvíce pozitivních nálezů (více než 40 %) pochází z oblastí jižních, západních a severních Čech (na Českokrumlovsku v některých měsících roku byla frekvence výskytu dokonce 100 %), což odpovídá hodnotám, které jsou uváděny v odborné literatuře pro oblasti s tradičním výskytem např. v Rakousku, Německu, Francii, Švýcarsku, ale i na Sibiři, Aljašce, v Číně a Japonsku. V ostatních námi prošetřovaných krajích činily pozitivní nálezy až 20 %. Systematické sledování výskytu E.multilocularis je v souladu se Směrnicí 2003/99 ES Evropského parlamentu a Rady EU o monitoringu zoonóz a jejich původců zařazené do skupiny „A“ platné pro všechny členské země EU.
 
Stručná charakteristika životního cyklu E.multilocularis a metoda postmortální diagnostiky
Tělo dospělé tasemnice tvořené hlavičkou s věncem malých a velkých háčků, čtyřmi přísavkami a 3 - 6 články dosahuje délky 2,5 - 6 mm. Hlavním přirozeným konečným hostitelem, v němž tasemnice pohlavně dospívá, jsou lišky, v endemických oblastech také psi, kočky a další šelmy. Trusem postižených zvířat jsou vylučována vajíčka velmi odolná vůči nejrůznějším vlivům vnějšího prostředí a představují zdroj nakažení tzv. mezihostitelů. V mírném podnebním pásmu je to především hraboš polní a další vnímavé druhy volně žijících drobných hlodavců. Příležitostně je jím i člověk, který se nakazí náhodně např. vajíčky tasemnice kontaminovanými lesními plody, vodou, přímým kontaktem s nakaženým zvířetem apod.
V mezihostitelích probíhá larvální nepohlavní fáze vývoje s tvorbou mnohováčkových měchýřků či cyst lokalizovaných většinou v játrech, plicích, mozku, ale i dalších orgánech a tkáních. Toto larvální stadium způsobuje onemocnění ohrožující život člověka a označuje se jako hydatidóza nebo alveolární echinokokóza.
K vývoji dospělých tasemnic E.multilocularis dochází v tenkém střevě konečných hostitelů, jejichž kořistí jsou hlodavci s larválními stadii parazita obsahující živé skolexy – zárodky budoucí tasemnice.
Diagnostika E.multilocularis se v naší parazitologické laboratoři provádí metodou částečné helmintologické pitvy prohlížením sliznice střev šelem pomocí stereomikroskopu.
 
K výskytu psíka mývalovitého v České republice
Psík mývalovitý, dříve někdy označován jako mývalovec kuní, je psovitá šelma. Podle Kowalczyka (2006) byl jako kožešinové zvíře po roce 1928 introdukován do evropské části Ruska a některých území východo a severoevropských států ze Sibiře a Střední Asie (Kazachstán, Kyrgyzstán). Pro šíření do Evropy jsou zřejmě nejvýznamnější Amurská a Usurijská oblast známé svou největší rozmanitostí flóry a fauny z celého Ruska. Ve Finsku se psík vyskytuje od roku 1935, Švédsku 1945 - 1946, Rumunsku 1952, Polsku 1955, Německu a Maďarsku 1961-1962, Norsku 1983. Nedávno byl zaznamenán i v jižních Alpách v Itálii.
Areálem jeho rozšíření jsou podle různých literárních údajů dále Slovensko, Bulharsko, Srbsko, Dánsko, Nizozemí, Francie, Švýcarsko, Rakousko, Slovinsko, Bosna.
Na území České republiky se začal objevovat v oblastech severní Moravy, Slezska a severovýchodních Čech v období let 1959 – 1965 a v roce 1966 zde byl také zaznamenán první jeho odlov v počtu 8 kusů.
Statistické údaje Ministerstva zemědělství ČR informují, že se u nás populace psíka mývalovitého následně podle zjišťovaného výskytu a kolísavého odlovu zvyšovala. Na přelomu století (rok 2000) dosáhl jeho roční odlov 165 kusů. Zatímco za 30 let (1971 – 2000) bylo uloveno 774 těchto zvířat, tak za následujících 9 let, tj. v období novelizovaného zákona o myslivosti, to bylo již 5515 kusů prakticky s každoročním vzestupem. Lze však předpokládat, že statistické údaje z těchto hlášení nemusí být zejména u této populace zcela úplné. Nicméně poukazují již dnes na poměrně značnou početnost tohoto zcela nového a do jisté míry nežádoucího druhu nejen pro jeho škodlivost, ale i potenciální nepříznivou zdravotní problematiku.
Podle areálu původního rozšíření rozlišují Ellerman,Morrison-Scott (1951), Ward, Wurster-Hill (1990) šest poddruhů této psovité šelmy. V rámci jejich členění se dá usuzovat, že na našem území, podobně jako ve výše uvedených zemích Evropy, se s největší pravděpodobností vyskytuje poddruh Nyctereutes procyonoides ussuriensis, který se k nám dostal z původních oblastí jihovýchodního Ruska a východní Číny migrací do severozápadní části Ruska. V období od roku 1935 – 1984 obýval v Evropě 1,4 miliónu km2,což je dáno jeho značnou plasticitou v adaptaci na různé klimatické a životní podmínky.
 
Psík mývalovitý je přizpůsobivá a poměrně razantní všežravá šelma. V našich honitbách nachází velmi příznivé až výborné životní podmínky (klimatické, potravní, krajinné, prostorové, nemá žádné predátory) ke svému postupnému a dnes již poměrně značnému rozšíření na celém území republiky. Je vysloveně nočním zvířetem, které ve dne vychází na lov jen výjimečně.
Žije v brlohu, který si sám vyhrabává nebo obsazuje opuštěné liščí, eventuálně jezevčí nory, které si přizpůsobuje ke svému životu.
Jeho reprodukční schopnosti jsou poměrně vysoké. V brlohu samice vrhá obyčejně 5 - 8, ale i 12 štěňat. Mláďata se po 4 měsících osamocují. Před příchodem zimního období dosahuje hmotnosti až 10 kg a podobně jako jezevec s bohatou zásobou vnitřního tuku se ukládá k nepravému zimnímu spánku. Ten přerušuje pouze při výraznějších oblevách za účelem vyprázdnění se a příjmu vody.
Žije zpravidla v párech nebo rodinách, i když některé literární údaje uvádějí také polygamii.
Ze stručné charakteristiky základní biologie psíka mývalovitého je zřejmá určitá obtížnost jeho potenciálního odlovu, což v kombinaci s jeho zákonným vyřazením z lovné zvěře (zák. č.449/2001 Sb.) vytváří ty nejlepší předpoklady pro jeho plošné i početní šíření v krajině.
Výsledky vyšetření
 
Psík mývalovitý č.1
Do SVÚ Praha byl dopraven psík mývalovitý (samec) z jedné lokality Polabské nížiny ve Středočeském kraji s požadavkem vyšetření na vzteklinu. Jako důvod bylo uvedeno poranění lovce tímto zvířetem včetně přímého střetu s jeho psem. Mývalovec byl zastřelen dne 18. 10. 2010. Výsledek vyšetření (IF a biologický pokus) byl negativní. Následně jsme parazitologicky vyšetřili svalovinu a trávicí ústrojí. Trichinoskopicky jsme neprokázali přítomnost Trichinella spp.. Částečnou helmintologickou pitvou celého střeva jsme nalezli vůbec poprvé na našem území tasemnici Echinococcus multilocularis Leuckart, 1863 (obr. 1, 2, 3). Důkladným vyšetřením sliznice tenkého střeva v úseku 100 – 120 cm před slepým střevem jsme napočítali 180 exemplářů této tasemnice.
V souvislosti s tímto nálezem byly následně (30. 11. a 12. 12. 2010) ve stejné honitbě a v blízkosti odlovu psíka mývalovitého cíleně uloveny dvě lišky, u kterých jsme rovněž potvrdili výskyt E.multilocularis, avšak v podstatně nižší intenzitě (4 a 5 exemplářů)..
 
Psík mývalovitý č.2
V jedné lokalitě o výměře 1600 ha v Broumovském výběžku je mývalovec loven již od roku 1976. V posledních letech se jeho početní stavy zvýšily a jeho přítomnost je zjišťována celoplošně – v lesích, skalnatém území, poblíž velkých stájí, zemědělských usedlostí a lidských obydlí ve vzdálenosti i 600 – 700 m (obr. 6), na okraji obcí apod. Psík je zde loven celoročně na základě povolení příslušné Správy chráněné oblasti s vědomím příslušného státního orgánu řídícího myslivost. Za poslední tři roky bylo v dané lokalitě uloveno 15 jedinců této tzv. volně žijící zvířeny a podle mysliveckého a biologického posouzení skutečné škodné. Většinou mladší jedinci bývají někdy nalézáni při okrajích silnic usmrcení v nočních hodinách po střetu s motorovými vozidly.
Dne 20. 11. 2010 byl v uvedené honitbě uloven samec a okamžitě dopraven do SVÚ Praha (obr. 4, 5). Jeho hmotnost byla 8,5 kg, po stažení kůže a zbavení podkožního tuku 5,5 kg. Parazitologické vyšetření svaloviny a plic bylo negativní. Pro zajímavost byla délka všech úseků tenkého střeva 315 cm a délka úseků tlustého střeva 55 cm. V trusu odebraného z konečníku jsme při koprologickém vyšetření zjistili vajíčka hlístic Capillaria spp. a tasemnice. Obvyklou diagnostickou metodou jsme pomocí stereomikroskopu vyšetřovali sliznici tenkého střeva po celé jeho délce. V úseku 120 – 200 cm před slepým střevem jsme napočítali celkem 58 exemplářů dospělých tasemnic E.multilocularis.
 
Závěry a doporučení
Doposud nebyla v zahraničí ani u nás uskutečněna systematická sledování výskytu E.multilocularis u psíka mývalovitého a literárních údajů je tudíž velmi málo. Např. v Japonsku (jedna oblast na ostrově Hokkaido) postmortálně vyšetřili Yimam a kol. (2002) během června až září v roce 1999 třináct psíků (poddruh Nyctereutes procyonoides albus), z nichž u tří (23,1 %) zjistili E.multilocularis.
V Polsku vyšetřili Machnicka-Rowinńska a kol. (2002) 25 psíků mývalovitých s pozitivním nálezem u dvou kusů (8 %). Šarkunas a kol. (2010) uvádějí, že v Německu, Polsku a Litvě se procento pohybovalo mezi 2,7 – 10 %.
Výsledky našich zjištění, kdy jsme u obou psíků z různých oblastí detekovali tuto „malou tasemnici“ naznačují, že její frekvence výskytu může být na našem území značně vysoká podobně jako u lišek.
Do současné doby je k dispozici také velmi málo informací o významu psíka mývalovitého pro lidské zdraví, i když někteří autoři např. z Polska (Kowalczyk, R., 2006) a Finska (Westerling, B., 1991) považují toto zvíře dnes za jeden z hlavních vektorů vztekliny v Evropě. V devadesátých letech minulého století byl tento druh zvířete příčinou onemocnění vzteklinou v Polsku a Pobaltských republikách v 7 - 16 % případů a v roce 2004 dokonce ve více než 50 %. Během vzteklinové enzootie ve Finsku v 80. letech bylo 77 % zjištění identifikováno právě u psíka mývalovitého.
Kromě tohoto pro člověka smrtelného onemocnění po objevení se prvních klinických příznaků představuje podle těchto autorů psík značné nebezpečí také v šíření E.multilocularis podobně jako liška obecná. Tento předpoklad podporují i naše prozatím skromné nálezy E.multilocularis u psíka mývalovitého, jakožto nového hostitele této tasemnice na území České republiky.
 
Na základě stručně zmíněných biologických vlastností a schopností tohoto zvířete lze předpokládat, že bude u nás pokračovat jeho šíření jak početní, tak i do dalších oblastí, kde jeho výskyt nebyl doposud zaznamenán. Doporučujeme, aby myslivci ve všech honitbách věnovali výskytu tohoto zvířete maximální pozornost. Bylo by žádoucí zmapovat jeho existenci v jednotlivých lokalitách a spolupodílet se na zjištění jeho role v přírodní ohniskovosti virových a parazitárních onemocnění. Doporučujeme, aby myslivci za tímto účelem úzce spolupracovali s veterinárními inspektoráty a ulovené, případně uhynulé, jedince této populace, odesílali k vyšetření do laboratoří SVÚ za účelem cílené diagnostiky vztekliny, ke zjištění výskytu E.multilocularis a případně dalších původců onemocnění přenosných na člověka.
 
Z výše uvedeného doporučujeme, aby při případné novelizaci zákona o myslivosti byly zváženy i všechny epizootologicko-epidemiologické a biologické důvody k opětnému zařazení psíka mývalovitého mezi lovnou zvěř s podobnými zásadami jako je to např. u lišky, jezevce či jiných druhů zvěře škodné. Je jen obtížně pochopitelné, že od roku 2001 (zák. č. 449/2001 Sb.) byl tento druh vypuštěn ze seznamu lovné zvěře a může být loven jako volně žijící zvíře pouze mysliveckou stráží (§ 12, odst.1 a § 14, odst.1, písm. f uvedeného zákona), přičemž se zde uvádí, že tato psovitá šelma je v naší přírodě nežádoucí.
 
Poděkování: Autoři příspěvku upřímně děkují svým kolegům Bc. Daniele Pejchové, Bc. Ondřejovi Mácovi a Romanovi Malečkovi z oddělení patologie a parazitologie SVÚ Praha za spolupráci při přípravě fotodokumentace.
 
Ing. Ivan PAVLÁSEK, DrSc.
Státní veterinární ústav Praha
MVDr. Jiří BISCHOF
vychází v 6:02 a zapadá v 19:58 vychází v 18:40 a zapadá v 6:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...