Časopis Myslivost

Únor / 2011

Ten problém není a ani nemůže být černobílý

Myslivost 2/2011, str. 70  Jaroslav SLUNEČKO, myslivecký hospodář
Zvěř je obnovitelné přírodní bohatství naší země. Žije volně v přírodě. To se již ale netýká nás lidí, kteří jsme ve své volnosti omezováni zákony, vyhláškami, ale i nepsanými zvyklostmi. Zvěř na rozdíl od nás nemá žádné rozhodovací schopnosti, které by regulovaly, nebo uzpůsobovaly její život na základě nějakého poznání, nebo zkušeností. To my rozhodujeme našim myšlením o životu, bytí, nebo nebytí všech zvířat a ostatních volně žijících živočichů jak si usmyslíme. Zvěř a ostatní tvorové v přírodě silně ovlivňují náš život, utváří náš názor na svět, ať si to uvědomujeme, připouštíme, nebo ne.
Volně žijící zvěř má nejen ze zákona, který jsme vytvořili, ale hlavně ze zákona přírody, práva, která ji musí zaručit její přežití, její volné rozmnožování, ne jak já člověk si to přeji, ale jak ji příroda přikazuje. To, jak se jako lidé chováme, jak se snažíme všemi lidskými možnostmi ovlivnit přírodu a všechno tvorstvo v ní ovlivňovat k „obrazu svému“, je velmi často na hraně obou zákonů. Uvědomuje si to vůbec někdo, jak je příroda silná, jaké obrovské úsilí vynakládá, aby se nám ji nepodařilo totálně zničit? ¨
Všimnete si toho úsilí, když před vaším domem z asfaltového chodníku nejen že vyroste, ale dokonce vykvete „obyčejná pampeliška“. Ten květ je zárukou, že bude založen další život rostliny. Uvědomí si někdo to úsilí za přežití, když se za řevu technoparty líhnou ptáčata, že v houštině, kterou prolézá skoro ještě za tmy houbař, nebo prolétne s řevem čtyřkolkář, se rodí nový život srnčete? Uvědomujeme si tu nezdolnou sílu přírody, když zvěř ještě stále v této době má vynikající čich, sluch, že má ten šestý smysl, který varuje - pozor něco není v pořádku! Tak kdo si to neuvědomuješ, honem se vzpamatuj! To může nastat konec života v přírodě a dávej pozor, do ní patříš i ty člověče.
         
„Zvěř způsobuje značné škody na lesních porostech, na polních kulturách.“ Ano, velmi často se o tom mluví nejen v tzv. odborných kruzích. O tom se nemusí moc spekulovat. To přece se stačí podívat na stromek, keř, nebo klas obilí, palici kukuřice. Čtu a poslouchám to sdělení velmi často. Právě tak jako čtu a slyším pouze jedno řešení. „Je to tím, že zvěře je moc, je přemnožená a musí se vystřílet!“ Fuj, to slovo hrůzy by se nemělo používat, copak zvěř žije v koncentráku!?
Nikde neuslyšíte a nedočtete se, že zvěře není nikdy dost, že moc se zdá proto, že žije ve stále menším prostoru, a jak kriticky se zmenšila úživnost v přírodě, že zvěř je v mnohých případech štvanec, bez klidu a možností odpočinku. Potom se nikdo z nás nemůže divit, když v pudu sebezáchovy vezme zvěř právě to, co je k dispozici, bez ohledu na to, zda je to pro ní dobré nebo ne. My, lidé, jsme ji k tomu donutili! Vždyť jen řepka dvounulka, o kolik mnoho srnčích životů se dokázala „postarat“!
 
„Zvěř působí škody!“ A kdo je odpovědný za to, že v lesích zmizely lesní palouky, zvěřní políčka, že až na malé výjimky se neudržují, neobnovují a nezřizují studánky? Všechny plochy v chamtivosti v honbě za penízem jsme zalesnili. Místo úživných podrostů jsou holiny, nebo neúčelné křoviny. Kdo je odpovědný za to, že se změnil polnohospodářský systém, když se vysévají monokultury na obrovské plochy, když při obdělávání se ničí téměř vše živé a zanikla rozmanitost vhodné potravy pro zvěř? Že nejsou meze, doprovodná zeleň cest a vodotečí, že prostě zmizela pestrost krajiny? Kdo je odpovědný za to, že došlo k tak velkému přírůstku divočáků? Jak si může ten, co vyseje bezmezný lán kukuřice, stěžovat na vysoký stav divočáků, když jim téměř po celý rok bohatě stoluje. Stěžuje si? Ne, možná i potrestání by to zasluhovalo. Kdo je odpovědný za to, že ze špatně udržovaných lesů, polí, luk a vůbec neudržovaných svodnic, potoků, říček, rybníků a různých nádrží se v deštích voda nezadrží, rozlévá se po krajině a způsobuje obrovské materiální škody. A to mluvíme o škodách na silnicích, domech, protržených hrází a bohužel i lidských životech. Kdo je odpovědný za ty obrovské ztráty na zvěři a všech těch co v přírodě volně žijí? Tyto ztráty se totiž v období přírodních katastrof nevyčíslují, v té době nikoho nezajímají. A proč také. Vždyť to není moje, to je jenom naše. Alespoň kdyby pojišťovny jednou poukázaly na to, proč jsou škody zbytečně tak veliké.
 
A tak myslivci, až si dají do pořádku svoje bydlení a obec, začínají znova oživovat přírodu. Kde jsou ti, co venčí svoje pejsky, hledají houby, běhají až do noci po lesích? To zůstává na myslivcích, kteří jsou v tom společenstvu jediní, kteří se celý rok starají a přitom jsou jediní, kteří tou prací nezískávají prostředky na živobytí. Protože všechny získané prostředky jdou zpět na udržování přírody a zvěře. Nikdo si z těch peněz nezaplatí nájem, nekoupí chleba, nebo kalhoty. Ale majitelé lesů, polí nebo jejich nájemci, ti někdy málo, ale někdy i miliony mají pro svoje živobytí. A nikdo nemá odvahu, nebo zájem všechny ty věci pojmenovat a začít dělat pořádek.
 
Pokud někdo chce otevřít zákon o myslivosti, potom ne pro sedmdesátihektarové honitby, ale proto, aby zákon určil povinnost zajistit trvalou úživnost v honitbě, zajistit, aby v lesích, polích, prostě ve volné přírodě, se ukončily veškeré činnosti v určitou denní dobu a příroda měla klid. A také zajistit, aby ten, kdo se za svoje peníze o přírodu stará, udržuje ji a chová se k ní a v ní k jejímu prospěchu, nebyl nazýván krvežíznivcem, bouchalem, který chce všechno živé včetně lidí vystřílet.
A chce-li někdo znova zřídit meze, remízky, parcelovat pole na malé celky to je dovoleno, na to nemusíme mít zákon. A myslivci mnohokráte dokázali, že k takové práci se umí postavit a nelitují žádný čas k tomu potřebný.
A tak by se nemělo říkat „škody způsobené zvěří“. Mělo by se říkat, škody na lesích, polích lukách, vodách způsobuje člověk ten, který svým působením v přírodě jako lesník, zemědělec, ale i ten co staví domy, silnice, vypouští exhalace, staví zelené elektrárny, prostě ten, co ovlivňuje život v přírodě, zvěře a všeho toho živého v ní způsobuje škody.
V našem životě je odpovědný za způsobené zlo nejen ten co jej způsobí, ale i ten, který jiného zlo donutí dělat. Proto beru v ochranu zvěř. Takové posouzení by bylo velmi spravedlivé. A nejen ke zvěři, ale ani k nám, by se nemělo v souvislosti se škodami vyslovovat to ošklivé slovo - vystřílet.
vychází v 7:06 a zapadá v 16:22 vychází v 16:20 a zapadá v 5:26 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...