Časopis Myslivost

Září / 2011

Jak dál s mysliveckým plánováním – možnosti řešení stávajícího stavu

Myslivost 9/2011, str. 16  Ing. Zdeněk VALA, Ph.D.
V předchozích dvou příspěvcích jsem se věnoval legislativě a nejčastějším problémům mysliveckého hospodaření v praxi. Rád bych na tuto problematiku navázal a zhodnotil možnosti řešení stávajícího neuspokojivého stavu. Cílem jakéhokoliv systému hospodaření se zvěří by mělo být zajištění vyváženého stavu mezi zvěří a prostředím dosažením tzv. únosných stavů zvěře. Za únosný stav se tedy považuje stav, kdy jsou stavy zvěře na takové výši, při které nedochází k nadměrnému poškozování prostředí a zároveň jejich početnost umožňuje přiměřené lovecké vyžití. Únosné poškození okusem, ohryzem a loupáním je udáváno procentickým podílem v různé výši a nemá bohužel oporu v současné legislativě.
 
 
Jak tohoto stavu dosáhnout, respektive jak se k němu alespoň přiblížit?
Podle národního lesnického programu pro období do roku 2013 v cíli II. - zlepšení a ochrana životního prostředí, klíčové akci 11, je pro dosažení vyváženého stavu mezi lesem a zvěří nutné:
* zvýšit ekologickou stabilitu lesních ekosystémů snížením skutečných nadměrných stavů spárkaté zvěře a využívání přírodě bližších forem hospodaření,
* snížit poškozování lesních porostů tak, aby náklady na ochranu proti škodám zvěří byly pro vlastníky lesů ekonomicky přijatelné,
* využít všech zákonných možností daných držitelům honiteb, aby při tvorbě plánů mysliveckého hospodaření v honitbách důsledně uplatňovali své zájmy ve snižování početních stavů zvěře na únosnou míru,
* při vypracování ročních plánů mysliveckého hospodaření v honitbě pro zvěř spárkatou vycházet z posouzení celkového stavu ekosystému, výsledku porovnání kontrolních a srovnávacích ploch a výše škod, způsobených v uplynulém období na lesních porostech,
* využít všech zákonných možností vlastníků honebních pozemků a upravit hranice honiteb tam, kde nerespektují přirozené migrační cesty zvěře a brání tak mysliveckému hospodaření se zvěří,
* na základě vzájemných vztahů mezi spárkatou zvěří a lesními ekosystémy a zkušenostech z okolních zemí navrhnout a ověřit nový systém stanovení výše odlovu (nový sytém mysliveckého plánování) vycházející z posouzení stavu ekosystému,
* změnit vyhlášku č. 553/2004 Sb. o podmínkách, vzoru a bližších pokynech vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě, tak aby výše odlovu byla stanovována podle míry negativního ovlivňování lesního ekosystému, (se změnou této vyhlášky bude nutná také změna vyhlášky č. 491/2002 Sb. o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd).
 
V uvedeném přehledu jsou popsány současné legislativní možnosti, které lze využít pro úpravu početního stavu zvěře v závislosti na prostředí. Z myslivecké praxe je však patrné, že tyto legislativní možnosti nejsou dostatečné a nevedou k úpravě početnosti zvěře na únosnou míru (což je zřejmé za téměř 10 let platnosti současného zákona o myslivosti). Proč tomu tak je? Důvodů je celá řada a některé z nich byly popsány v předchozích příspěvcích.
 
Z čeho by tedy měl vycházet nový systém mysliveckého hospodaření se zvěří?
Za nejméně vhodný vstupní údaj lze považovat zjišťování početnosti zvěře sčítáním, protože bývá zatíženo největší chybou. Sčítání by se mělo stát pouze doplňujícím údajem, tak aby uživatel honitby získal rámcovou představu o početnosti zvěře v honitbě. Za přesnější vstupní údaje lze považovat zjištění procentického poškození lesních porostů zvěří okusem ohryzem a loupáním. To by ovšem znamenalo stanovit a implementovat do právních norem únosnou míru poškození porostů zvěří v jednotlivých typech prostředí. Výše odlovu zvěře by pak mohla být stanovena v závislosti na stupni poškození prostředí a podle výše průměrného odlovu v předchozích letech. V rámci úprav by bylo možné přihlédnout i k početním stavům zjištěných sčítáním. Principy nového systému mysliveckého hospodaření by měly být v souladu s principy trvalé udržitelnosti a měly by být schopny zajistit v konečném důsledku vyvážené hospodaření mezi zvěří a prostředím.
O možné změně způsobu mysliveckého hospodaření se mluví už dlouhou dobu. Bohužel se pouze mluví…
Vážení čtenáři, problematika mysliveckého hospodaření a plánování je natolik obsáhlá a složitá, že ji nelze shrnout do několika článků. Snažil jsem se upozornit pouze na nejdůležitější problémy a nedostatky stávajícího systému. Na stránkách našeho časopisu na internetu www.myslivost.cz v sekci Myslivecké fórum bylo založeno nové diskusní vlákno „Myslivecké plánování v praxi - nejčastější problémy“, kde máte možnost se k dané problematice vyjádřit, stejně tak i na stránkách časopisu Myslivost.
 
Co říci závěrem?
Snad jenom to, že zvěř jako přirozená součást ekosystémů patří do kulturní krajiny a měla by být zachována v přiměřené početnosti v závislosti na prostředí i pro budoucí generace. Toho však nelze dosáhnout beze změn ve stávajícím systému mysliveckého hospodaření.
Ing. Zdeněk VALA, Ph.D.
Ústav ochrany lesů a myslivosti,
Lesnická a dřevařská fakulta,
Mendelova univerzita v Brně
vychází v 5:18 a zapadá v 20:54 vychází v **:** a zapadá v 12:52 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...