Časopis Myslivost

Září / 2011

Obraz lesa a prosperita živočišného druhu

Myslivost 9/2011, str. 12  prof. Ing. Jaroslav SIMON, CSc.
Les pokrývá v České republice více než 30 % území a jednoznačně je nejvýznamnějším krajinným prvkem, který vytváří dominantní prostředí pro širokou škálu živočichů, včetně zvěře. Kvalita lesního prostředí, ekosystému lesa, z pohledu živočišného druhu, resp. kolekce druhů na území, je však často rozdílná. Lze ji rámcově posuzovat na základě komplexního kritéria – kapacity přírodního (životního prostředí), hodnotitelé podle jejich základních složek.
 
 
Kapacita lesního prostředí
Jak již bylo uvedeno, kapacitu lesního prostředí z pohledu živočišného druhu, lze hodnotit v úrovni jednotlivých složek a jejich atributů, z nichž zásadní jsou:
* orografie, členitost, diferenciace prostředí,
* vodní plochy a toky,
* hospodářské prvky a objekty, např. lesní cestní síť, skládky, oplocené seče atd.,
* vegetace (stromové, keřové i bylinné patro) v atributech typ, složení, struktura atd.
 
V úrovni uvedených složek je pouze úroveň vegetace záležitostí ovlivnitelnou, i když uvedené ovlivnění je zcela v rukou vlastníka, resp. správce či uživatele lesního majetku v rámci jeho hospodářských strategií a managementu.
Uvedené strategie vycházejí z cíle hospodaření vlastníka, a pokud nejsou omezovány některými dalšími aspekty, např. zájmy ochrany přírody na specifických územích, jsou limitovány pouze legislativně (zejména zákon č. 289/1995 Sb. – lesní zákon). Každý vlastník logicky sleduje ekonomické aspekty hospodaření a při hodnocení blízké i vzdálenější historie je tento aspekt snadno zjistitelný.
Můžeme jej posuzovat na základě obrazu lesa, který se vyznačuje typickými znaky:
* střídání generací lesa, často stejnověkých porostů na středních i větších plochách (využití holosečí),
* snaha o co nejsnadnější a nejlevnější založení porostů a jejich pěstování (vysoký podíl smrkových porostů),
Uvedený fakt s sebou přináší, z pozice zvěře následující problémy:
* snížení trofické (potravní) úrovně prostředí, řešené často intenzivním přikrmováním, což je záležitost často diskutabilní,
* snížení topické (pobytové) úrovně prostředí, což je problém dlouhodobý, obtížně řešitelný, odrážející se mimo jiné v chování zvěře a přinášející často zvýšení nesouladu mezi myslivcem, jehož zájmem jsou přirozeně vyšší stavy zvěře a vlastníkem s jeho ekonomickými a dalšími zájmy.
 
Uvedené naznačené schéma je přirozeně velmi zjednodušené a neplatí všude. Je celá řada příkladů, které je možné uvést jako záležitost souladu uplatňování hospodářských strategií a zvěře. Lze říci, že každý druh zvěře, který obývá lesní prostředí, má specifické požadavky na atributy kapacity lesního prostředí. Přesto je možné hovořit o rámcovém zobecnění obrazu lesa.
 
Obraz lesa a jeho optimalizace
Základním momentem zlepšení obrazu lesa je zvýšení diferenciace stromového inventáře, a to při obnově lesa i pěstebních zásazích. Zde se jedná jednak o obnovu lesa na menších plochách v různě volených schématech s využitím přirozené obnovy lesa, zejména listnáčů (mladý porost pod starým porostem). Dále pak při výsadbě, rovněž na menších plochách, rozšíření druhového spektra dřevin v bioskupinách. Uvedený aspekt přinese nutně zvýšení biodiverzity, a to v případě bylinného patra i rozšíření potravního spektra. V případě uplatnění holých sečí, tak jak je zvykem, např. ve stejnorodých smrkových porostech, je jistě vhodné např. formou podsadeb zapojit, zaclonit vzniklé porostní stěny. Je vhodné chránit les v místech terénních zlomů, ale také v zářezech vodních toků a okolí vodních ploch.
V okolí lesních cest a objektů je vysoce efektivní podporovat vytvoření keřového patra stejně tak výskyt okusových dřevin, které je vhodné ponechat i v porostech, pokud nebudou narušovat naplnění cíle vlastníka. Jejich výskyt je zejména vhodný v klidových zónách zvěře, kde je dobré dále ponechání jistého procenta volných ploch jako sukcesních stádií. Při uplatňování pěstebních zásahů je jistě účelné ponechání okusových dřevin v porostech, případně i dalších dřevin v okrajích porostů (mlaziny), pro zvýšení krytu.
Jak vyplývá z několika málo uvedených poznámek, lze charakterizovat optimální obraz lesa jako les plošně diferencovaný s členitou texturou a strukturou (horizontálně i vertikálně), s bohatou druhovou skladbou dřevin s výskytem drobných volných ploch ponechaných samovolnému vývoji. K realizaci uvedené rámcové představy existuje celá škála ověřených lesnických opatření v souladu s aktuální legislativou. Jsem toho názoru, že o všech těchto, ale i dalších záležitostech a opatřeních, vedoucích ke zvýšení diferenciace a odstranění lesa, je jistě možné s vlastníky lesních majetků na profesní úrovni cíleně diskutovat.
 
Závěr
Na závěr lze říci, že několik uvedených opatření nalézá jednoznačně podporu v zásadách státní lesnické politiky, zcela jistě nalezne podporu i v kruzích ochrany přírody, i když jejich pohled určitě nebude myslivecký, nezanedbatelné je i zvýšení estetické funkce lesa, oblast jeho stability a dále například i vazba na územní systémy ekologické stability. Zcela určitě se nalezne vazba i na některý dotační titul. A podpora realizace, a to nejen slovní, může přinést další rozšíření představy, že myslivec je skutečně také ochráncem přírody.
 
prof. Ing. Jaroslav SIMON, CSc.
Ekologická komise ČMMJ
vychází v 7:49 a zapadá v 15:58 vychází v 16:21 a zapadá v 7:49 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...