Časopis Myslivost

Březen / 2012

Afrika a lov krále zvířat

Myslivost 3/2012, str. 49  Zdeněk Blacký
Snad budou na úvod čtenáře zajímat i obecnější souvislosti poplatkových lovů. Rád bych uvedl i několik skutečností, které charakterizují dnešní Afriku a podmínky k lovu, ale obecné závěry platí jistě nejen pro africký kontinent. Doufám, že to nebude znít příliš jako klišé, když napíšu, že lidstvo všeobecně bohužel využívá přírodní zdroje velmi bezohledně, agresivně s jednoznačným momentem ziskovosti, bez jakékoliv úcty a pokory k přírodě.

Bohužel nejinak je tomu i v mnoha afrických zemích v oblasti lovu zvěře. Stavy zvěře v Africe se díky populační explozi místního obyvatelstva obecně snižují. Vlády afrických států si toho jsou většinou vědomy a snaží se tuto situaci i pod vlivem mezinárodních ochranářských tlaků reagovat. Například v Keni byl vydán všeobecný zákaz lovu zvěře již v roce 1977, ovšem v praxi situace po několika desítkách let platnosti tohoto zákazu vypadá tak, že se díky pytláctví snížily stavy zvěře v této zemi o 70 %. Domorodé obyvatelstvo zabírá stále více a více půdy pro zemědělskou činnost, zvyšuje civilizační tlak na přírodu obecně, a tím se stále zhoršují životní podmínky a zmenšuje se životní prostor pro populace divoké africké zvěře.

Ukazuje se, že hlavním problémem je vlastnický vztah ke zvěři a ekonomický přínos pro místní obyvatelstvo. Pokud je zvěř ve státním vlastnictví, pak dochází ke střetu zájmu domorodců hospodařících na zemědělské půdě. A ti se stejně jako u nás snaží minimalizovat škody zvěří, ovšem tak, že redukují stavy zvěře nezákonným způsobem, navíc využívají samozřejmě zvěřinu pro svoji obživu.

Dalším problémem je lov zvěře, u které se cení některá část těla, například kožešina u šelem, rohy u nosorožce nebo kly u slona, kde je ekonomický přínos pro domorodce tak významný, že se vyplácí riziko spojené s pytláctvím. V Tanzanii jsem byl svědkem zásahu proti pytlákům na jejich základně. Ti však stačili včas zmizet, ale zásahový oddíl si počínal na místě s velkou razancí a po zabavení všeho užitečného včetně úlovků, celý tábor nekompromisně vypálil. Přesto je v Africe velmi málo států, které jsou schopny potlačit opravdu účinně nelegální lov zvěře, a pak dochází i k drastickému snižování stavů zvěře. Pytláctví je nutné maximálně potlačovat ale daleko účinnější je vytvořit takové společenské podmínky, kdy samotné místní obyvatelstvo začne ve vlastním zájmu chránit populace divoké zvěře ve volné přírodě.

Takové společenské podmínky se legislativně podařilo vytvořit například v Namibii, kde v šedesátých létech minulého století bylo povoleno podmíněné soukromé vlastnictví zvěře, která se nacházela na farmách, a tím byly vytvořeny okolnosti, které způsobily, že oproti Keni se stavy zvěře v Namibii naopak zvedly o 80 %. Farmáři v Namibii dokonce na své farmy introdukují pro namibijské přírodní podmínky i nepůvodní druhy africké zvěře, které obohacují nabídku pro poplatkové lovce a dnes poplatkové lovy představují pro tuto zemi obrovský ekonomický přínos.

Stejně tak existují i státy jako Kamerun nebo Středoafrická republika, kde se loví pouze trofejově zralé kusy samčího pohlaví, antilopy bongo nebo derby eland a vlastníci loveckých koncesí mají eminentní zájem udržovat pro poplatkové lovce dobré stavy této zvěře. Stejně tak například se rychle zvedly stavy endemické nyaly horské v Etiopii po zavedení možnosti poplatkového lovu, i když její stavy dávaly málo naděje na přežití druhu. A to proto, protože ekonomický přínos je pro domorodce významný a oni sami přestali pytlačit a stali se dnes ochránci této zvěře.

Naopak existuje v Africe řada zemí, kam díky nestabilitě politických poměrů poplatkoví lovci prakticky přestali jezdit (např. Súdán, Čad, Kongo, Angola atd.), a to mělo za následek dramatický úbytek všech druhů zvěře, protože je domorodci prakticky zlikvidovali.

Bohužel i v zemích s relativně stabilními politickými poměry, kde jsou mnoho desítek let zřízeny známé národní parky, dochází ke snižování stavů zvěře a na území národních parků můžete namísto divoké zvěře čím dále tím častěji vidět krávy, ovce nebo kozy.

Běžná turistika je pro jednotlivé státy velmi náročná na výstavbu drahé infrastruktury a pokud je třeba i spojená s návštěvou národního parku, není pro africké země dostatečně zisková, a proto motivující. Většina zisku z tzv. fototuristky zůstává zahraničním turistickým organizacím, a tak prakticky jedinou nadějí, která skutečně funguje pro udržení stavů zvěře, se do budoucna jeví paradoxně poplatkový lov - lovecká turistika

Zisky z lovecké turistiky zůstávají téměř bezezbytku v dané zemi a vlády jednotlivých států by si měly urychleně uvědomit, že lovecká turistika představuje trvale obnovitelný ekonomický zdroj příjmů a ekonomický přínos pro jednotlivé země a místní obyvatelstvo je tak významný, že se, doufejme všeobecně, stane i motivací pro skutečně účinnou ochranu divokých populací africké zvěře.

 

Pojďme ale už ke konkrétním loveckým zkušenostem. Jako nelovící doprovod jsem měl možnost zúčastnit se lovu lva v JAR. Tato příležitost se nenaskytne každý den a doufám, že postřehy z tohoto lovu budou zajímat i čtenáře Myslivosti. Klient naší agentury projevil přání ulovit si k významnému životnímu jubileu lva. Je to samozřejmně výjimečný úlovek, který patří, jak je obecně známo, do tzv. velké pětky, do které se počítá ještě buvol kaferský, nosorožec, slon a levhart.

Lov lva je finančně náročný, ale cena za odstřel je porovnatelná se zlatým jelenem o vyšší bodové hodnotě, ale navíc se při tom podíváte na opačnou stranu zeměkoule a zažijete vskutku neobvyklé lovecké zážitky. Lva lze lovit v Africe samozřejmě ve více zemích ale má to svá úskalí. Pokud byste chtěli ulovit lva například v Tanzanii, pak si musíte zaplatit 21denní licenci, a to už skutečně není levná záležitost.

Lovit krále zvířat můžete různým způsobem - loví se většinou na újedi, ale při troše štěstí je možné se setkat se lvem i během dne při lovu jiné zvěře. Pokud chcete střelit lva ve volné přírodě, pak je to možné, ale pokud ulovíte hlavního lva od smečky, pak přijde ke smečce nový lev, a ten zabije všechna lvíčata, protože hlas přírody mu velí mít ve smečce své vlastní potomstvo, což je obrovský zásah do sociální struktury smečky. Proto doporučuji lovcům ulovit lva v Jihoafrické republice, kde se loví lev na farmách.

Lvi v JAR jsou jako trofej bezkonkurenční, protože hříva, která se velmi cení, je svou mohutností a délkou neporovnatelná se hřívou lva uloveného ve volné přírodě, ten ji má totiž většinou prořídlou od toho, jak se prodírá křovinami, nebo popřípadě pocuchanou ze soubojů s ostatními lvy.

JAR je lidnatá země a mimo lovecké farmy a národní parky se se zvěří zřídkakdy potkáte. Loví se na farmách o velkých rozlohách, a tak i hodnota loveckého zážitku se blíží k lovu ve volné přírodě. Farmu, kde jsou lvi, poznáte okamžitě, protože hlavní oplocení je jištěno elektrickými dráty sahající do výše 3 metrů a další asi metrový elektrický ohradník je zhruba metr od hlavního oplocení směrem dovnitř farmy, aby se lvi nemohli podhrabat a protože jsou to člověku nebezpečná zvířata, tak každých 50 metrů jsou ještě na oplocení cedulky s nápisem: Nebezpečí – pozor lvi.

Na rozdíl od farem, kde nejsou lvi, tady musíte počkat u hlavní brány s několika zámky na příjezd farmáře a jeho doprovodu a ti Vás odvezou do lodge, kde bydlí rodina farmáře, jeho pomocný personál a kde jsou ubytováni i lovci.

Je to obvykle skupina luxusně zařízených, stylových domků, která je i uvnitř farmy také obehnána vysokým plotem s elektrickým jištěním - taková ta „lví, stísněná, nebezpečná atmosféra“ je cítit na každém kroku. Ubytujete se a po příchodu do hlavní budovy vám ihned nechá farmář podepsat prohlášení, kde svým podpisem stvrzujete, že veškerá rizika spojená s lovem lva jsou vám známa a účastníte se lovu na vlastní nebezpečí.

Pak se probírají detaily lovu – hlavně jaká ráž se použije. Zbraň se obvykle půjčuje na místě, ale lev a šelmy obecně jsou na ránu poměrně měkké a i na lva postačí ráže 30-06 Springfield nebo 300 Win. Mag. Farmář vám také vysvětlí, kam lva zasáhnout tak, aby nebyly zbytečné problémy. Pokud se nepodaří lva správně střelit, pak mohou samozřejmě nastat komplikace – viděl jsem videoreportáž, kde postřelený lev běžel ze vzdálenosti asi 80 m na lovce, což mu trvá skutečně několik málo vteřin, a lovec stačil naštěstí znovu vystřelit při posledním doskoku. Lev dopadl na zem tak, že lovec vytahoval svoji nohu zpod zhaslého lva. Samozřejmě, že při lovu takové šelmy, jako je lev je nutné dbát nejvyšší opatrnosti a mít k dispozici tzv. „stavěcí zbraň“, to je většinou dvoják s kratšími hlavněmi v tropické ráži např. 416 Rigby, 458 Lott nebo 470 Nitro Express, které mají dostatek energie zastavit lva v prudkém pohybu alespoň na zlomek vteřiny, který může zachránit život.

Domluvili jsme se s farmářem, že začneme lovit lva na druhý den ráno. Protože jsme lovili v zimním období a večer byl úplněk, byli jsme po ránu překvapeni, že i v Africe se musel nejdříve oškrabat led z čelního skla speciálního terénního auta, kde seděli stopaři během jízdy na předních blatnících, na nichž byly pro ně upevněny sedačky. Běžně v Africe stojí stopaři při jízdě autem za lovci sedícími na otevřené korbě auta. Pokud však sedí na předních blatnících, samozřejmně, že se čtou daleko lépe stopy na zemi a také reakce na eventuální útok šelmy je pro celou posádku auta lépe zvládnutelná.

Ale to už jsme vyrazili po písčité cestě, kde jsou stopy dobře čitelné. Na sedačkách byli usazeni dva mladí sebevědomí lví stopaři v perfektně ladících režných hnědých loveckých oblecích. Asi po čtvrt hodině jízdy autem jsme narazili na první čerstvější stopu lva. Byla otištěna hned vedle stopy auta – ohromila nás velikost otisku – stopa lva byla jen o málo menší než-li šíře stopy auta - jenom mi blesklo hlavou, co to musí být za mohutné zvíře, což se posléze potvrdilo.

Stopaři radili pokračovat v hledání a dalších několika minutách jsme narazili na skutečně čerstvé stopy lva - nemohl být daleko. Sesedli jsme z auta a šlo se šoulat. Jsou to opravdu trochu jiné pocity, než když u nás šouláte ráno na srnce. Tady si rychle uvědomíte, že nejen lovíte, ale můžete být i loven. Nezbývá vám nic jiného, než se spoléhat na postřeh a zkušenosti stopařů a farmáře s lovem krále zvířat.

Vnořili jsme se do poměrně hustého křovinatého porostu, kdy si musíte dávat pozor nejen na způsobený hluk, ale i bystře sledovat okolí, abyste o lvu věděli dříve než on o vás. Chování lva je vždy těžko vypočitatelné. I lev, král zvířat, se člověku raději vyhne, ale může se zachovat i úplně jinak.

Náhle jeden ze stopařů luskl prsty, neklamné znamení, že lva zpozoroval – mohutný lev byl asi 80 m před námi pod hustým keřem. Jeho hříva žlutočerveně zářila v paprscích vycházejícího slunce, impozantní pohled. Pozorovali jsme ho pár minut, ale nebyl ve vhodné poloze ke střelbě, protože hrozilo nebezpečí, že by se při zásahu mohla poškodit i lebka, která je cennou trofejí.

A tak byl lovec nucen zkusit obejít lva a najít vhodnější místo pro střelbu. To se po pár minutách podařilo. Po odmáčknutí lev značil dobrou ránu, ale i tak se dala ještě jedna rána jistoty. Čekali jsme, až vše ztichne a potom farmář, lovec a lovecký doprovod utvořili rojnici a krok za krokem opatrně postupovali s odjištěnými zbraněmi stavěcích ráží v rameni směrem k místu, kde ležel lev, připraveni při sebemenším pohybu lva okamžitě znovu střílet. Posledních deset metrů šel ke lvovi, stále se zbraní v rameni připravenou k okamžitému použití, už jenom majitel farmy. Když strčil hlavní do lva a nic se nestalo, všichni jsme si oddechli a již uvolněně jsme přicházeli ke lvu a gratulovali úspěšnému lovci k ulovení krále zvířat ale jakého krále zvířat.

Lev ležící před námi měl jistě přes 300 kg – mohutné tělo, krásná zářící hříva, okrově se lesknoucí srst a hlavně neuvěřitelně mohutné přední běhy s obrovskými tlapami na předloktí silnějším než lovcovo stehno. Neskutečně mohutný kus.

Naložit takového lva na plošinu terénního auta byl i pro několik silných chlapů tvrdý oříšek, ale i to se po chvíli povedlo a už jsme vezli uloveného lva na místo, kde se mohl úlovek bez problémů zvěčnit. Zkušení stopaři naaranžovali lva k focení a pak už jen cvakali spouště fotoaparátů a uvolněné, usměvavé tváře všech zúčastněných dokreslovaly úspěšně zakončený lov krále zvířat v JAR.

Jako trofej se bere deka lva a lebka. Kromě těchto dvou atributů je obvykle lovci slavnostně předán i dráp z přední tlapy a tzv. floating bones – jako bumerang tvarované asi 8 cm dlouhé dvě kůstky, které jsou volně uloženy ve svalech hrudníku lva a ty se zasadí společně se lvím drápem na řetěz kolem krku, který trvale lovci připomíná neobvyklý lovecký zážitek.

Ing. Zdeněk BLACKÝ

majitel lovecké cestovní agentury Safarex – www. lovzvere. cz

 

vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...