Časopis Myslivost

Březen / 2012

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

Snad všechna myslivecká sdružení se kromě své činnosti v péči o zvěř podílejí na společenském a kulturním životě ve svých obcích. Pořádají pro veřejnost myslivecké plesy, poslední leče, svatohubertské mše, dětské dny, myslivecké táboráky, prostě desítky a stovky akcí, často jako jediné kulturní a zábavné vyžití pro spoluobčany. A někde si vymýšlejí speciality: třeba cestu pohádkovým lesem pro děti nebo střeleckou soutěž pro rodinné týmy. Takovou specialitou byla i tradiční každoroční oslava MDŽ (Mysliveckého dne žen), pořádaná vždy druhý březnový pátek Mysliveckým sdružením Únor.

    

 

PADLA FACKA NA SÁLE

 

     Možná si zaslouží vysvětlení ten zvláštní název – Únor. To bylo tak. Místní myslivci si založili své sdružení v roce 1958 a ustavující schůze se konala 10. února. Shora bylo založení schváleno s jednou podmínkou, týkající se názvu – žádná Diana, protože bohyně přece nic neříká našim pracujícím. Vzhledem k desátému výročí roku 1948 by se soudruhu tajemníkovi líbilo Myslivecké sdružení „Vítězný Únor“. Tento skromný návrh byl ovšem sdělen formou „berte, nebo nechte ležet“. Část chlapů by snad raději sdružení ani nezakládala, část byla tím nápadem nadšená. Taková už byla doba … Hádku utišil nejstarší člen Jakub: „Hele, zakládáme se v únoru? Jo! A vyhráli sme nad vrchností, že nám to po roce povolila? Jo! Takhle si ten název vysvětleme, však to není na věčný časy …“. No – na věčný časy to nebylo, ale na deset let ano. Zkráceně užívaný název „Únor“ se ale tak vžil, že v šedesátém osmém jen statečně a oficiálně vyškrtli slovo „vítězný“. Vycházeli prostě z toho, že sdružení bylo založeno v únoru. A pak se ten název zažil tak, že přečkal i sametovou revoluci, kdy odolali návrhu přejmenovat se alespoň na „February“. Dnešní mladé členy už ani nenapadne spojovat si název zimního měsíce s nějakou politikou, stejně jako spojovat si mysliveckou zábavu s Mezinárodním dnem žen. Březen byl vhodný, protože všechny podobné akce v okolí už proběhly, a tak mívali pěknou návštěvu a slušně si přivydělali na nájem honitby. Někdy na jejich MDŽ ovšem bývalo až moc živo, a tak si raději zajišťovali pořadatelskou službu trochu ve stylu bodygárdů.

 

+++

 

   Stejné to bylo i tentokrát. Pořadatele měl na starost syn jednatele (sám myslivcem nebyl) Ivan řečený Sumo (190 cm, 115 kg). Byl to bezva chlap, jen nesměl moc pít, jeho „opička“ totiž bývala dost agresivní. Ovšem nebyl hloupý, o své slabosti věděl, a tak se zařekl, že do půlnoci ani kapku – a také to dodržoval.

     A protože budil už  svou postavou respekt – a měl k ruce ještě dva podobné pořízky, stačilo tam, kde se trochu začalo jiskřit, důrazné slovní napomenutí: „Koukej, mladej, nenaparuj se nám tady, běž si tu přebytečnou energii vybít na parket s dámou svýho srdce! Anebo chceš jít s náma ven?“ Ivan se dokonce ovládal tak, že přešel i dramatickou chvilku, když spěchal hasit jedno nebezpečné ohnisko. Zrovna došel za záda potenciálního rváčka, který se předtím pokoušel bez úspěchu převrhnout stůl plný skla. Nyní se dotyčný napřáhl k pořádné facce svému sokovi, ale jeho nápřah skončil na Sumově tváři. Ten ho jen za tu ruku chytil, malinko mu obě zkroutil a vyvedl ho ze sálu se slovy: „Na vzduchu vychladneš a všechno zas bude fajn …“ Vysloužil si potlesk přítomných! Ono se totiž vychládalo v mrazu, na březen po relativně mírné zimě nečekaně velkém, docela rychle.

   Myslivecký den žen tak v pohodě dospěl k půlnoční tombole, po níž se začali někteří hosté pomalu vytrácet a pořadatel Ivan si dal první slivovičku. Další následovaly, a tak když kapela podle domluvy ve tři dohrála, pořadatelská služba už byla při vyhánění zdravého jádra hostů ze sálu, aby se mohlo uklidit a jít domů, výrazně méně přívětivá: „Koukejte padat, frajeři!“

   „Padat, jo?! Když sme vám tu dělali útratu pro vaše sdružení, sme vám byli dobrý! Když sme se vysypali do tý vaší chudý tomboly, sme byli taky dobrý! A teď se nemůžem dát ani šláftrunk?“

   „Jaká chudá tombola, no – řekni! Jaká chudá tombola?“ vybral si Ivan Sumo jednu z vyslovených myšlenek. „To u nás na poslední leči, to bys koukal, co je v tombole zvěřiny! A ne pár umrněnejch bažantíků bez klínu a srnče, co asi zhaslo hladem,“ rozváděl ji Štefan od stolu přepolních a místní na to zase: „To bych asi koukal, kdybys mě pozval, jak je to vopravdu, kecalové!“ „Jenže přitroublý svalovce, co by nám vyhazovali nad ránem hosty, my nezvem,“ přilil olej do ohně Štefan. No – na oba vášnivé diskutéry se v té chvíli pověsilo alespoň šest rukou kamarádů, kteří tak zabránili eskalaci konfliktu. Ovšem protože zatím měl v hádce poslední slovo Štefan, který se svou partou už raději opravdu sál pomalu opouštěl, zůstala v Ivanovi touha to tak nenechat. Zatímco zdejší myslivci uklízeli s pořadatelskou službou sál, on se nenápadně vytratil a čekal před „kulturákem“, až  se ven vykulí drzá parta od sousedů.

   „Tak přitroublej svalovec, jo?“ postavil se do cesty Štefanovi. Než bys napočítal do tří, jak Vlasta Burian v Antonu Špelci ostrostřelci, začala mela. Chlapi se řezali, ženské ječeli a všechen ten rámus přitáhl pozornost policistů, jejichž vůz byl zaparkován ve tmě u výjezdu z malého parkoviště. Čekali tam na šanci usvědčit případné opilce za volantem. Dočkali se ovšem zcela jiného případu. Než se do té březnové bitvy na akci pořádané mysliveckým sdružením „Únor“ zapojili, obě strany už mohly počítat ztráty. Sumo přidal Štefanovi a jeho dvěma spolubojovníkům pár šrámů a ubral pár zubů, sám pak v zápalu boje na namrzlé vozovce uklouzl a zlomil si ruku. Policisté preventivně zavolali sanitku, preventivně dali každému dýchnout (v „nadpromile“ alkoholu si účastníci ruční výměny názorů navzájem nezadali) a vše sepsali – protože ale nešlo o žádné vážné zdravotní problémy, až na Ivana, který si vše ale podle svého tvrzení přivodil sám, skončila celá výtržnost pokutou v řízení o přestupku u příslušné obce. A bylo jasné, že Ivan se o bohatosti tomboly ve Štefanově mysliveckém sdružení osobně hned tak nepřesvědčí.

 

+++

 

   Tady by příběh o nebezpečnosti alkoholu pro myslivce nejen na honech vlastně mohl skončit, ale pro nás má ještě pokračování, i když zdaleka ne tak dramatické.

    V Mysliveckém sdružení Únor byli všichni členy naší jednoty. Tím pádem se i na Ivana, jako na jimi najatého pořadatele pro Myslivecký den žen, vztahovalo pojištění proti úrazu. Tož tedy po poradě s otcem jednatelem i dalšími myslivci sedli a oznámili pojistnou událost, Ivanovu zlomenou ruku při myslivecké kulturní akci. Ovšem pojišťovna je tak trochu detektivní agentura pracující na principu starého hesla „důvěřovat, ale prověřovat“.

    Z prověřování vyšlo najevo, že k onomu A v žádosti o pojistné plnění existuje i B, nalezené v policejním protokolu i záznamu ošetřujících zdravotníků. Totiž to, že celá „pojistná“ událost se seběhla venku, tedy už mimo sál, kde se myslivecká akce konala, že k Ivanovu zranění došlo ve rvačce, kterou sám svou agresivitou vyvolal, a že – „last but not least“ jak říkají Angličani – nadýchal po akci více než dvě promile. A to bylo podstatné – alkohol prostě pojistnému plnění vždycky zabrání.

   Takže z toho nebylo nic, i když se s tím Ivan stejně jako chlapi z mysliveckého sdružení s originálním názvem těžko smiřovali a naši pojišťovnu Halali teď asi sotva chválí ...

  

+++                         

 

   Poučení z naší dnešní „soudničky“? I po honu nebo na mysliveckých plesech pijte s mírou! Když už to s tím pitím trochu přeženete, tak se pak neperte! Když už se přece do nějaké rvačky připletete, dávejte pozor, ať si neublížíte! A když už se v opilecké mele nějak poraníte, zapomeňte na pojišťovnu!

 

     Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:

 

§ 2 písm. a) (vymezení pojmů) zákona o myslivosti, § 47 (přestupky proti veřejnému pořádku) a § 49 (přestupky proti občanskému soužití) zákona o přestupcích, Skupinová pojistná smlouva na pojištění úrazu Halali, všeobecné pojišťovny a.s.

 

Na motivy skutečného pojišťovacího  případu připravil Jaroslav Šprongl.

 

 

 

 

vychází v 7:41 a zapadá v 15:59 vychází v 13:29 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...