Časopis Myslivost

Březen / 2012

Koroptev – perla české a moravské myslivosti

Myslivost 3/2012, str. 17  Ing. Luděk KRÁLÍČEK
Stávající postavení koroptve v české a moravské myslivosti je tristní. Druh, který byl v minulosti hlavní lovnou zvěří je v součastné době chráněn nejen dle platného zákona o myslivosti č. 449/ 2001 Sb., ale i dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992. Sb., která zařazuje a prohlašuje koroptev polní (Perdix perdix) mezi druhy ohrožené. To do značné míry komplikuje myslivecké obhospodařování tohoto druhu.

Od roku 2007 poskytuje Ministerstvo zemědělství příspěvky na přístřešky pro koroptve a komorování koroptví. Tyto dva tituly byly do vybraných činností mysliveckého hospodaření doplněny na návrh Myslivecké a Ekologické komise Českomoravské myslivecké jednoty. Komorování lze uplatnit pouze na základě výjimky ze zákona č. 114/1992 Sb., § 56. Také je nutný souhlas orgánu státní správy myslivosti dle § 7 zák. č. 449/2001 Sb. Je ale nutné si uvědomit, že bez zařazení koroptve mezi chráněné druhy by nebylo možné čerpat tento druh podpory, který vychází z § 62 bod b) zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb.

Zajímavý je také pohled na čerpání dotačních titulů v posledních třech letech. Na přístřešky pro koroptve bylo čerpáno v rámci dotací: v roce 2007 celkem 336 500 Kč, v roce 2008 celkem 71 600 Kč a v roce 2009 celkem 263 200 Kč. Na komorování pak bylo čerpáno v roce 2007 celkem 22 000 Kč, v roce 2008 celkem 27 600 Kč a v roce 2009 celkem 107 000 Kč.

 

Součastné stavy koroptví myslivci odhadují na 69 631 jedinců (rok 2009). Nemohou je aktivně chránit před predátory s výjimkou lišky, selete a lončáka černé zvěře, jelikož všechny ostatní druhy mají alespoň nějaký stupeň ochrany a nepůvodní predátory může lovit pouze myslivecká stráž. Velkomyslně je v oblastech chovu koroptve celoročně povolen odlov černé zvěře, kuny – oba druhy a jezevce.

Tlumení chráněných druhů predátorů je možné pouze na základě výjimky ze zákona č. 114/1992 Sb., § 56. Ačkoli tato možnost existuje, neznám z praxe jediný případ, že by žadatel se svojí žádostí na tlumení chráněných predátorů při ochraně koroptví u orgánů státní správy ochrany přírody uspěl.

Hlavní výskyt koroptve je dnes na okrajích měst, na letištích na plochách zemědělské půdy ležící ladem za účelem budoucí výstavby logistických center a dalších „nezbytných zařízení“ nutných pro rozvoj naší společnosti.

V nedávné minulosti existovala i dotovaná podpora vypouštění koroptví. Dá se konstatovat, že vypouštěné koroptve divokou populaci příliš nepodpořily. Největší množství koroptví odchovává líhňařské středisko Liteň, které je v držení Okresního mysliveckého spolku Beroun. Liteňští myslivci koroptve nejen odchovávají, ale i vypouštějí v místní honitbě, a to pomocí vypouštěcích voliér, ve kterých si pár koroptví odchová vlastní nebo dodaná kuřata. Tento způsob odchovu se mi jeví nejvhodnější.

Dobré je si i připomenout, že ve všech okolních zemích se koroptev loví a tato skutečnost nemá na stávající populace negativní dopad.

 

Rozbor vlivů

Jak jsme tedy o „perlu české a moravské myslivosti“ pečovali, že jsme se ocitli v roli statika bez zásadního vlivu na její populaci? Kde je selhání myslivecké péče o tento druh a které příčiny myslivci nemohou ovlivnit?

Úbytek koroptví byl zaznamenán i v minulosti. Silné zimy z let 1928 nebo 1940 zdecimovaly stavy koroptví na minimum. Tento druh, který svoji životní strategii staví na značné populační dynamice, se z těchto ztrát ve velmi krátké době zregeneroval a bez problémů přežil toto nepříznivé období. Krajina zůstala neporušena a její struktura nadále odpovídala potřebám tohoto druhu.

V roce 2005 vyšla v nakladatelství Malá Skála drobná publikace „Krajina a revoluce“ (Jiří Sádlo a kol.), která si všímá krajiny v historických perspektivách. Kniha nás nutí přemýšlet v širších souvislostech a poukazuje na vztahy mezi příčinami a skutečnými dopady na krajinu a tedy i na všechny její složky. Velký důraz je kladen na vliv změn na druhovou pestrost živočichů a rostlin. Upozorňuje i na skutečnost, že promítnutí příčiny do důsledku může mít i delší časový odstup. Což je i reakce (úbytek) koroptve na základě změn v krajině ve dvacátém století.

 

Jak tedy došlo ke změně krajiny v období úbytku populace koroptve

Po druhé světové válce ubylo v Československu odhadem 2,6 – 3,0 miliónů obyvatel německé národnosti. Kulturní zemědělská krajina v okrajových částech republiky zůstala v řadě míst k dispozici přírodní sukcesi. Došlo k postupné přeměně stepních společenstev na společenstva lesního charakteru.

Po druhé světové válce byl hojně používán pesticid DDT, který systémově rozvrátil populace všech dravců a sov po celém světě. Ačkoli se dravci a sovy lovili v Evropě od nepaměti jako „škodná“, začal jejich globální zánik hrozit až po nástupu tohoto systémového jedu. Vzhledem k ohrožení populací dravých ptáků a sov byly všechny druhy zařazeny na seznamy druhů ohrožených a tento stav trvá doposud, bez ohledu na skutečnou míru jejich ohrožení.

Kolektivizace v padesátých letech a intenzifikace zemědělství v sedmdesátých letech a po roce 1989 lze popsat následovně. Hlavním znakem padesátých let byl zánik mezí a polních cest. Sedmdesátá léta byla ve znamení scelování lánů a nástupu účinnější mechanizace a chemizace. Devadesátá léta byly ve znaku ještě větší intenzifikace a přeměny zemědělství na součást průmyslového odvětví pro produkci vysokoproduktivních pícnin a energetických plodin. Negativně se projevila i útlumová opatření v rámci evropských pravidel, zatravňování a pastva dobytka ve středních a vyšších polohách.

Všechny tyto skutečnosti měly za důsledek rozpad kulturní stepi, která byla těžištěm výskytu typických stepních druhů jako je koroptev a sysel. Pouze jeden z těchto druhů je druh v minulosti lovný, avšak poklesy populací zaznamenali oba ze stejných příčin.

Poslední řádná inventarizace půdy v ČR proběhla v roce 1938. Lesnatost byla uváděna ve výši 33 % území a je takto oficiálně uváděna dodnes. V roce 2009 na popud EU proběhlo šetření ohledně přiřazení půdy do jednotlivých kategorií. Na základě tohoto šetření byla lesnatost v ČR uvedena ve výši 66 % (promítnutí korun stromů a keřů na zemský povrch). Nárůst tedy na dvojnásobek! Jak je to možné?

V Evropě je mnoho typů lesa, patří mezi ně již různé křoviny a trniny. Naše krajina zarostla od druhé světové války nebývale. Stačí si zajít do jakéhokoli okresního muzea a požádat o fotografie krajiny z období první republiky. Uvidíte úplně jiný typ krajiny – krajinu, která plodila druhově pestrou škálu rostlin a živočichů. Krajinu, jejíž vlajkovou lodí byla koroptev polní – perla české a moravské myslivosti. Celou Českou republiku najednou můžete porovnat v publikaci „Letem českým světem 1898 - 1998“ – obraz proměny českých zemí v odstupu století.

Zemědělská krajina utrpěla úbytek nejen koroptve a syslů. Plevelné rostliny jsou dnes na seznamech chráněných rostlin, za posledních sto let zmizelo 18 druhů motýlů, půdní organismy nedosahují ani 20 % objemu toho, co před 70 lety. Nezměnila se tedy pouze struktura, ale i obsah. Koroptev ztratily nejen domov, ale i potravu.

Lesní krajina se naopak mění pozitivně. Probíhá přeměna k druhově pestřejšímu a strukturově rozrůzněnějšímu lesu. Dochází k návratu velkých šelem jako je rys, vlk a medvěd.

 

Role myslivců

Od roku 1947 do roku 1992 patřila naše myslivost se svými výsledky mezi světovou špičku. Komunistický režim chápal myslivost, stejně jako například sport, za výkladní skříň svého režimu. Navíc myslivost přinášela tolik potřebné devizové prostředky. Myslivecká věda měla v těchto letech nebývalou podporu a byla směřována k zabezpečení co nejvyššího počtu úlovků.

Samostatnou kapitolou je podpora voliérově chovaných bažantů a jejich následný lov devizovými cizinci. Na tomto poli se proslavili dva zaměstnanci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, Zbraslav nad Vltavou, oddělení biologie a chovu zvěře, pánové Ing. Václav Hanuš a Ing. Zděněk Fišer. Voliérový chov byl doveden po všech stánkách k dokonalosti. Prostřednictvím chovů v líhňařských střediscích, která byla zřízena ve většině okresů s tradičním výskytem drobné zvěře, byla produkce drobné pernaté zvěře co se týče počtu bez problémů zajištěna.

V těchto podmínkách, kdy honitby zaplavovali každoročně vypouštění bažanti z voliérových chovů ztratila koroptev svůj lovecký význam velice rychle. Myslivci si následně mohli dovolit luxus přenechat koroptev v péči ochrany přírody. Koroptev přestala být cílem mysliveckého hospodaření a zůstala zcela na okraji zájmu. Zůstala odloženým šperkem na dně klenotnice.

Remízová mánie je další doprovodnou akcí podpory chovu bažanta. Remízy postupně přerostlé v neprostupné houštiny s množstvím vzrostlých stromů představují ale pro koroptev spíše negativní faktor, neboť jsou vynikajícím krytem pro predátory.

 

Role ochrany životního prostředí

Do roku 1989 byla spolupráce mezi myslivci a ostatními vládními i nevládními ochránci bezproblémová. Probíhal společný monitoring chráněných druhů a další akce na podporu ochrany životního prostředí.

Po roce 1989 ovládlo Ministerstvo životního prostředí hnutí, které myslivost považuje za činnost, která je ve vztahu k ochraně životního prostředí nepřátelská a je nutné ji všemi prostředky omezit. Jako hlavní nástroj začala být používána restrikce.

Ani v jednom období však nevstoupil v platnost jediný záchranný program na podporu pestrého společenstva kulturní stepi. Většina prostředků byla a je směřována na ochranu lesních společenstev a společenstev spjatých s vodou. Na podporu koroptve bylo vydáno jen několik plakátů a brožurek.

 

Agroenvironmentální dotace

Se vstupem České republiky do Evropské unie začaly být na našem území používány dotace, které měly motivovat zemědělce k šetrnému využití zemědělské krajiny. Se značnou nadějí jsme hleděli například na systém ponechání zemědělské půdy v klidu. Tento systém však u nás nikdy nezačal v podstatě fungovat. A tak jediným dotačním titulem, který nějakým způsobem napomáhá koroptvi, jsou v současné době biopásy.

 

Závěr

Stávající byrokracie spojená s mysliveckým obhospodařováním koroptve staví pevnou hráz, která myslivcům znemožňuje se o koroptev aktivně a řádně starat. Řešením je neprodleně koroptev vyřadit z chráněných druhů. Stanovit dobu lovu a zpočátku povolit její lov alespoň pro sokolnické dravce. Podaří-li se odstranit tuto byrokratickou zátěž, budou si muset myslivci vybrat, co budou chtít chovat. Zda bažanta nebo koroptev. Obojí není možné, nároky na strukturu krajiny (biotop) jsou do značné míry odlišné. Rozhodnou-li se myslivci pro bažanta, měli by alespoň část honitby vyčlenit pro koroptev s tím, že budou vědět, jak má biotop pro koroptev vypadat, co by měl obsahovat a co v současné době zatím neobsahuje. Dokud se ale aspoň toto minimum nepodaří prosadit, můžeme nadále pouze vydávat brožurky o koroptvi perle české a moravské myslivosti.

Ing. Luděk Králíček

tajemník Myslivecké a Ekologické komise ČMMJ

vychází v 7:51 a zapadá v 15:58 vychází v 18:13 a zapadá v 9:53 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...