Časopis Myslivost

Březen / 2012

Povídání s Hanou Naušovou, Dámou v zeleném

Myslivost 3/2012, str. 84  Zdeněk Hlaváč
Učarovala mi Šumava. Možná pozdě, možná je to i tím, že klouby a svaly již nejsou tak poslušné a na horské velikány se musím dívat od jejich úpatí. Šumava je jiná… Při loňské návštěvě Kašperských Hor jsem si uvědomil, že by zde měla působit moje dávná „kolegyně v zeleném“, Ing. Hana Naušová (mnohým známá pod dívčím jménem Kozáková). Slovo dalo slovo a sešli jsme se v příjemné hospůdce a nad vynikajícím „kančo - zelo – knedlem“ se zrodilo následující povídání…

Jaká byla Tvá cesta k myslivosti?

Má cesta k myslivosti byla jednoduchá. V naší vesnici, Damníkově, byla hájenka, a když jsem byla ve 4. třídě, dva lesníci se domluvili, že povedou myslivecký kroužek. Vždycky jsem byla zvídavá, a tak jsem se hned přihlásila.

V té době začaly soutěže „O zlatou srnčí trofej“ a i náš kroužek se těchto soutěží zúčastňoval. V prvním roce jsem nebyla úplně úspěšná, a to mě poněkud nabudilo a začala jsem se intenzivně zajímat o vše, co se v přírodě děje. Ať už se jednalo o pobytové stopy zvěře, její chování, odlévání stop, biologii druhů a samozřejmě kynologii, botaniku a nakonec i myslivecké tradice a zbraně. V dalších letech jsem vyhrávala okresní kola a postupovala do národního kola. To byla také silná motivace, protože ta byla spojena se soustředěním účastníků, tedy jakýmsi táborem, kde se vždycky sešla úžasná parta lidí. Nejen vedoucích, ale i účastníků. S mnohými z  nich se přátelím stále. Dlouhá léta jsem pak na národní kola jezdila jako vedoucí.

Pak přišla otázka, kam po základní škole. Na střední lesnické školy dívky v té době nesměly, tak jsem si zvolila veterinární školu, kam jsem se ale nedostala. Skončila jsem na gymnáziu. Myslivost pro mě neskončila, stala jsem se adeptem a zdárně jsem složila zkoušky. Jo, pasování a přijetí bylo velmi náročné. Ale to si asi zažil každý myslivec.

Po gymnáziu už jsem mohla na svoji milovanou lesnickou školu. Vlastně mě ani nikdy nenapadlo, že bych nebyla lesákem. Od té 4. třídy to bylo pro mě jasné.

 

Jaká je podle Tebe úloha ženy v myslivosti? Jak Tě „berou“ tví mužští kolegové, lesníci, myslivci, kynologové?

Úloha ženy v myslivosti?

Myslím, že je jen na okrasu…

Ne, vážně si myslím, že myslivost jako taková není až tak úplně pro ženy. Dnes, když se na to dívám s odstupem spousty let, tak si říkám, že jsem měla velkou odvahu. V té době byly ženy v myslivosti opravdu výjimkou. Co se týče mých mužských kolegů lesníků, myslivců a kynologů…myslím, že oni si zvykli, že jsem jednou z nich, nepožaduji žádné úlevy, ani ohledy. Věřím, že se mnou nemají problém. Doufám, že mě i mé pejsky hodnotí podle toho, jakou práci odvádíme.

Víš, myslím, že úloha ženy v myslivosti je tak trošku v tom, že se to prostředí malinko zjemní. Přeci jen se asi muži chovají v přítomnosti žen maličko jinak. No, a pro ženu samotnou je to velmi příjemné být obklopena tolika muži. Možná proto jsem si podvědomě zvolila tuto cestu, kdo ví!

 

Prozraď něco o svém zaměstnání, o podmínkách, prostředí, v němž pracuješ.

Po vysoké škole jsem nastoupila jako těžební technik na polesí Kalovy u LZ Kašperské Hory. Bylo to celkem těžké období, nebylo úplně jednoduché se prosadit a získat si autoritu. Někdy jsem si připadala jako slon v porcelánu. Od svého vedoucího jsem žádnou podporu neměla, a tak jsem se v tom trošku plácala. Po mateřské dovolené (dvou synech) jsem se vrátila jako pozemkový referent zpět k LZ Kašperské Hory a vyřizovala jsem restituce.

V roce 2000 Město Kašperské Hory převzalo zpět svůj historický majetek na území NP Šumava a já jsem nastoupila u Kašperskohorských městských lesů, s.r.o. jako vedoucí provozu. Je to práce, která mě obrovsky baví, a jsem moc ráda, že ji můžu dělat. Tým spolupracovníků funguje téměř dokonale. Vyhovuje mi práce v mužském kolektivu. Město Kašperské Hory je třetím největším vlastníkem obecního majetku v ČR. Všichni, kteří se u nás byli podívat, se shodují na tom, že „u nás“ se stále dělá ta klasická poctivá česká lesařina. Máme velké štěstí, že vlastník (město Kašperské Hory) chce mít i pro budoucí generace zdravý a silný les.

 

Intenzivně se věnuješ myslivecké kynologii. Jaká plemena prošla Tvým chovem, popř. jakých úspěchů jsi dosáhla se svými psy?

Prvního pejska jsem si zasloužila po jednom úspěšném návratu z národního kola soutěže o ZST. Byl to kokršpaněl a moc mě neposlouchal. Pak přišla doba studií, kdy na pejsky nebyl čas. Hned po vysoké škole jsem si pořídila fenu velkého münsterlandského ohaře, která mi dělala spoustu radosti, složila podzimní a všestranné zkoušky, byla i výborná aportérka a milovala vodu. Byla chovná a měla dvakrát štěňata. Když odešla na věčnost, zbyl po ní velký smutek. Přes protesty rodiny jsem si po roce pořídila fenu flat coated retrívra. Udělala LZ a byla mi skvělou průvodkyní po hlubokých šumavských hvozdech. Podle hlášení jsem poznala, jakou zvěř sleduje, byla skvělá vyháněčka, jen na černou byla opatrnější. Milovala vodu a lov na kachny. Na bažantích honech mi nosívala úlovky celé řady střelců, pouštěla se i daleko za křídlovanými kusy. S tou jsem se rozloučila vloni na podzim. Hned v zápětí mi padl do oka německý honič. Je to plemeno u nás vcelku neznámé, a tudíž pro mě se stalo výzvou. Takže nyní mám 5měsíční štěně a zjišťuji, že ještě o výchově loveckých psů nevím zdaleka vše.

 

Před mnoha lety jsme se setkali ve stejném mysliveckém sdružení, na známých damníkovských naháňkách a lukovských zaječích honech coby střelci. Co ty a puška?

Na roky v mysliveckém sdružení Damníkov –Luková vzpomínám moc ráda, a to nejen proto, že to byl čas mého mládí. Atmosférou to občas připomínalo úžasný film „Slavnosti sněženek“! Dodnes mám v živé paměti sázky, které se uzavíraly na počet odlovených zajíců, i na slavné „Myslivecké posvícení“ s vynikající kuchyní paní Hlaváčové a dalších manželek myslivců.

Tady na Šumavě si na zajíce nevystřelím. Máme tu jen dva domácí ušáky, které si předcházíme. Myslím, že jsou větší než dospělý lišák a možná už hodně pamatují.

Já a puška? I to mělo svůj vývoj. Začalo to brokovnicí, která byla nezbytná na naše lovy na drobnou, a nejen tu. Ostatně o mém úspěšném zásahu jednotnou střelou v březovém porostu ses zmínil v jedné ze svých povídek o lovu černé zvěře (tedy myslím, že jsem se tam poznala). I když přeci jen je něco jiného vidět divočáka na obrázku, anebo před ním uskakovat.

Pak jsem si pořídila kulovnici 243Win. Myslím, že je to taková přiměřeně dámská ráže. Nikdy jsem nebyla velký lovec, stačilo mi zvěř vidět, ale prostě občasný lov k té myslivosti patří. Můj výčet ulovené spárkaté zvěře by nebyl příliš dlouhý, pár srnců, divočáků a jeden kolouch. Poslední zmiňovaný úlovek způsobil to, že jsem odložila zbraně do trezoru a již několik let chodím na lovy s fotoaparátem a na hony jako psovod. Prostě lovení patří historickým vývojem k mužům, a tak to tak nechám.

 

Jak vidíš, zejména po „válce o brouka“ v létě 2011, osud šumavských lesů?

Osud šumavských lesů. To je věc, která mě dost trápí. Myslím, že mám dvě roviny, rozumovou a pocitovou. Rozum mi říká, že, ať je to sebehorší, příroda si nakonec pomůže sama po svém. Bude jí to trvat stovky let, ale nakonec bude na Šumavě zase smrková monokultura, která bude opět při nějaké kalamitě rozvrácena. Nemyslím si, že je politika MŽP správná. Pohybuji se v lese již desítky let, vím, že je to na jednu generaci lesa málo, ale přeci jen, když se člověk dívá, vidí. Cesta, která byla zvolena, je zbytečně krutá a nesmyslně drahá, navíc si myslím, že nepovede k očekávanému cíli. Když si uvědomím, jak nám narůstá státní dluh a my tu necháváme hnít tisíce kmenů za miliardy korun, přijde mi to jako velké plýtvání.

Během mediálního boje o Šumavu zaznělo několikrát z úst ekologů, že lesáci nemají do NPŠ co „kecat“. Tohle mě vážně dost naštvalo. Nevím, kdo je více odborně vzdělán, co se týče lesních ekosystémů, než lesák (možná třeba veterinář, nebo botanik). Když si vzpomenu na studia a vezmu to popořadě…geologie, pedologie, botanika, dendrologie, entomologie, zoologie, bioklimatologie, ochrana lesa, ekologie lesa, ochrana a tvorba krajiny, zakládání a pěstování lesů, lesnická typologie a spousta dalších předmětů týkajících se lesa Navíc to jsou poznatky shromaždované a vypozorované lesníky stovky let zpátky.

Když padly tisíce kubíků při orkánu Kyrill, byla to hrůza, ale věděla jsem, že to zvládneme. Padlé stromy jsme zpracovali a nové holiny hned zalesnili nejen smrkem, ale i jedlí a bukem. Kůrovcová kalamita následující a šířící se z ohnisek v NPŠ však byla mnohonásobně horší. A ještě neskončila!

V loňském roce jsem se zúčastnila některých protestních akcí místních občanů a nedovedu si dost dobře vysvětlit, jak je možné, že jeden jediný člověk na straně ekologů hýbá nejen MŽP, ale ovládl i  média, ve kterých má maximální prostor na rozdíl od lesáků.

V každém případě je třeba říci s konečnou platností, kam má území NPŠ dojít a v jakém časovém horizontu. Rozhodně není naplněno hlavní a jediné poslání NPŠ: „Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí,…“

 

Pocitově to je horší, nedokážu chodit po suché Šumavě a mít v srdci jiný pocit než smutek. Jdete místy, kde kdysi byly krásné hvozdy, nyní jsou tiché a mrtvé. Nezazpívá tu jediný pták, co by tu taky hledal. Ani tetřev nenajde obživu. Přirozená obnova je jen výjimečná, zelené stromky jsou ty, které byly podsázeny do porostů v minulých desetiletích. Hladiny spodních vod klesají, potůčky vysychají, suché lesy nemají retenční schopnosti a my se divíme, že v podhůří po každém větším dešti „šplouchne“ voda lidem do sklepů. Mizí přirozené biotopy.

Víš, my, co tu žijeme, to cítíme jinak než aktivisté, kteří sem přijedou na brigádu a zase se vrátí do svých bytečků ve městech. My se musíme potýkat s horským nepříznivým počasím, drsnou krajinou a různými omezeními. My odtud nechceme utíkat, víme, že za všechno se platí. Šumava je i ve své melancholii krásná, a pokud někoho chytne za srdce, už ho nikdy nepustí. My se o ni opravdu bojíme. A rozhodně se nám nelíbí, že o ní rozhodují lidé, kteří tu nežijí, a ani jí nerozumí.

 

Hani, díky za rozhovor a snad se ještě na krásné a zelené Šumavě potkáme.

vychází v 7:47 a zapadá v 15:58 vychází v 15:10 a zapadá v 5:27 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...