Časopis Myslivost

Březen / 2012

Střelba na běžící zvěř

Myslivost 3/2012, str. 22  Petr Valchář
Několika větami bych se chtěl zmínit o stále diskutovaném tématu, kterým je střelba na zvěř, která je v pohybu. Na běžící zvěř se střílí převážně na společných honech, kde se loví zajíc, liška a prase divoké, nebo při osamělém lovu, kdy většinou střelec udělá první ranou chybu a zvěř postřelí a druhou ranou se to snaží napravit. Se zkušenostmi právě se střelbou na běžícího divočáka, poslední dobou s asi nejčastější takovou střeleckou situací, bych se chtěl podělit se čtenáři časopisu Myslivost.

Myslivost provozuji 21 let a samozřejmě mě lákala možnost se zúčastňovat společných honů na černou zvěř. Je mnoho myslivců, kteří tento druh lovu odsuzují. I já mám výhrady. Ale je to povolený způsob lovu, a když je dobře vedený závodčími a v lečích odvedou výbornou práci lovečtí psi, tak je na mnoho let na co vzpomínat. A asi v dnešní době s přemnoženou černou zvěří jsou doslova tyto hony nutností.

Moje první lovecké začátky na společných honech samozřejmě nebyly moc dobré. Stále chybělo lovecké štěstí. Zvěř na mne nešla, a když ano, tak to byly jen chybené rány. Dost mě to trápilo a začal jsem hledat, kde dělám chyby. O několika možných nedostatcích se zmíním.

 

Jakou zbraň a optiku?

Na černou zvěř používám převážně kulovnici, výjimečně brokovou kozlici. Nevím už ani, kde jsem to pochytil, ale moji první kulovnici CZ 537 jsem nechal osadit vysokou montáží s podhledem. I když na ní seděla optika značky ZEISS, bylo mi to houby platné. Optika byla s čtyřnásobným zvětšením a měla sice teoreticky velké zorné pole, ale jenom jsem běžící kus zvěře při potřebě rychle zamířit nemohl najít.

Tak jsem si řekl, že budu používat podhled a otevřená mířidla. Než jsem si ale uvědomil, zda zamířit optikou nebo otevřenými mířidly, tak zvěř přeběhla do druhé honitby.

Prvním krokem, byla výměna optiky i s montáží. Na kulovnici jsem dal nízkou montáž s novou optikou s šestinásobným zvětšením. Ale pořád to nebylo to pravé. Další věcí, co mi nevyhovovalo, bylo lomení pažby. Německá pažba je pěkná, ale když se do flinty položíte, je vaše oko utopené proti ose zaměřovací optiky. A znovu se hledáte. Stále platí, že hlaveň střílí a pažba trefuje.

Druhou kulovnici jsem si nechal osadit americkým typem pažby a nastalo výrazné zlepšení. Jelikož lovím černou zvěř i v noci, tak jsem si pořídil sedminásobný zaměřovací dalekohled značky Meopta se svítícím bodem. Podotýkám, ta optika je vynikající na čekanou. Díky nové pažbě nyní zbraň sedne do ramene a daří se i s malým zorným polem, který moje optika má, rychle zamířit.

Další úpravou bylo doladění spouště. CZ 550 má několik seřizovacích šroubů, kterými se dá spoušť upravit. Napínáček zůstal zachovaný, ale přestal jsem ho používat. I když mám násuvnou montáž, nesundávám ji a mířím jen zaměřovací optikou.

Možná je to jen detail, ale používám stahovací řemen na zbraň. Při lovecké postoji mám řemen utažený, takže mám zbraň připravenou jako na střelnici, nic mi nepřekáží.

U brokovnice jsem žádné úpravy neprováděl a mířím továrními mířidly.

Zmíním se ještě o střelivu. Nepoužívám žádné „NEJ“ náboje. Co střelivo musí umět? Vyrovnaný výkon a mít se zbraní výbornou přesnost a spolehlivost. Dalším důležitým faktorem je konstrukce střely, která zajistí prostřelení zvěře, a tím umožní případný dosled.

 

Jak správně zamířit?

Nyní přejdeme k tomu, jak správně zamířit. Zde je asi největší problém, kdy musí střelec táhnout s pohybující se zvěří a musí předsadit! Protože střela, než dorazí k cíli, má určité zpoždění a zvěř se pohybuje určitou rychlostí a v momentě výstřelu urazí nějakou dráhu. Jak jsem uvedl, snažil jsem se odstranit nedostatky zbraně a pak hlavně nedostatky v sobě samém. A to tak, že jsem se zařekl, že se naučím trochu střílet.

O teorii střelby na pohybující se zvěř je napsáno moře knih, ale praxe je náročnější. Osobně mi velmi pomohlo, že jsem se začal zúčastňovat střeleckých akcí, kde pohybující terče byly součástí soutěže. Tento druh závodů se střílí malorážkou, nebo kulovnicí na vzdálenost 35 – 50 m. Střílí se na běžící terč lišky a kňoura. Rychlost terče je kolem 6 m/s, která odpovídá přibližně klusající zvěři. Velikost průseku je 4 – 6 m. Zdá se to hodně, ale i zkušený střelec má někdy problém to stihnout.

Někdo namítne, že se to dá trénovat i na brokových disciplínách LK, T, Z. Určitě má pravdu, ale jen částečně. U brokové střelby je samozřejmě také nutné předsazení, ale díky vysokému počtu broků v náboji nemusí být přesnost zamíření stoprocentní. U kulovnice a brokovnice s jednotnou střelou se žádná chybička neodpouští.

 

Jak se dá mířit a předsadit bych rozdělil na dvě kategorie:

První je střelba brokovnicí, kde rychlost střely je kolem 400 m/s. Tato střelba ve velikosti předsazení se trochu podobá střelbě malorážkou. Samozřejmě, že výkon brokovnice je v porovnání s malorážkou neporovnatelný. Takže to bych za tak zásadní neviděl, důležité je dobře zamířit a vystřelit. To co se děje pak, že „to“ udělá hluk, že vás „to nakopne“ je jedno. Střela je venku a letí tam, kde se mířilo. Na střelnici malorážkou míříme na zbraně kňoura (na ryj) a střely dopadají ve směru pohybu o 39 cm na střed komory.

 

Střelba kulovnicí, kde rychlost střely je kolem 800 m/s je poněkud odlišná. Na střelnici míříme na terči před přední běh a střely dopadají asi o 12 cm zpět na desítku terče. Převážně předsazujeme, někteří to doklikají a míří stále na komoru. Tento způsob je ale v lovecké praxi nepoužitelný, protože pohyb a směr zvěře je pokaždé jiný. Na střelnici se střílí teoreticky na ideální postavení zvěře ke střelci, kde je úhel 90˚. Nutností je stále s pohybem cíle táhnout, nezastavovat pohyb zbraně a nestrhávat! Co mne zaujalo na závodech u vynikajících střelců, je vlastnost, že i když vystřelí, stále táhnou s terčem, dokud jim nezmizí za záštitou. Díky tomu mají stále kontakt s cílem a vnímají, jak vystřelili.

Malorážka je vynikající zbraň na trénink, který je relativně levný, ale kule je jiná třída. Zmínil jsem se, jak střílíme běžící terče na střelnici, lov je zase o něčem jiném. V honitbě je spoustu dalších ovlivňujících faktorů, které to jen ztěžují. A tím je různá rychlost zvěře, překážky, malý prostor, kde se může bezpečně vystřelit, k tomu je třeba ve zlomku okamžiku určit věk zvěře, kterou je povoleno lovit.

Další neméně důležitou věcí je počasí. Je radost střílet při teplotě +25 0C někdy v létě na střelnici v tričku. Opak je ale v zimních měsících po hodinovém stání na stanovišti, kdy teplota je pod 0 0C a lovec je oblečený jako polárník. Pokud střelec chce být úspěšný a nezmařit několikahodinové obeznání zvěře na obnovách, musí to vydržet a stále se soustředit a poslouchat, co se v leči děje. Okamžitě zbystřit pozornost při zvyšujícím hlášení loveckých psů. Rychle reagovat na zalámání a šelest. Vtom okamžiku je nutné si připravit zbraň. Získáte tím drahocenné sekundy, které následně využijete k posouzení zvěře a případné střelbě.

 

Nejsem žádný čarostřelec. Před několika lety jsem byl rád, že trefím vrata. Ale díky závodům, které stojí hodně času a peněz, se mi začalo trochu dařit i v lovu na běžící zvěř. Na třech společných lovech se mi podařilo ulovit dvakrát po třech a jednou čtyři kusy černé zvěře. Kromě jednoho stromu a jedné dostřelné rány jsem neminul. Jednou jsem byl lovit na Vysočině, a když hajný Franta viděl, co mám za zbraň a optiku, tak mi chtěl půjčit svůj kulobrok s variablem. S díky jsem odmítl, že jsem na svoji kulovnici zvyklý. Skončilo to úlovkem tří selat. Divočáci byli v pohybu. Možná to bylo tím, že se na mne konečně usmálo štěstí, ale určitě pomohlo trénování.

Vím, že jsou mezi námi stále nepoučitelní, kteří dělají stále stejné chyby. O možných nedostatcích ve zbraních jsem se zmínil. Znám střelce, který si třeba vezme téměř pokaždé jinou zbraň. Potom se nedivme, že se naháňky mění někdy doslova ve válku, kdy padají desítky ran a na výřadu není téměř nic. Hajný Vladimír v honitbě, kde se loví hodně prasat, spočítal, že je potřeba k úspěšnému ulovení divočáka průměrně 7 ran! To je dost vysoký počet.

Podle mne je chyba, že málo střílíme. Je spousta brokových závodů, které mají hlavně přínos při lovu drobné zvěře. Ale střelba kulovnicí na běžící terč? Myslím, že v republice mi stačí na počet těchto závodů prsty mých rukou.

Asi se hloubavý čtenář zeptá, co střelba brokovnicí jednotnou střelou. Bohužel, ani já co se týče střelby brokovnicí s jednotnou střelou, v současnosti o žádné soutěži nevím. Možná je to zamyšlení pro provozovatele střelnic k pořádání těchto soutěží, možná by to byla cesta, jak dostat na střelnici další myslivce. Je to škoda, že se myslivci závodům, popřípadě kontrolním střelbám, vyhýbají. Proč? Často slyším odpovědi typu: „Nemám čas, je to drahé, mne to nebaví….‘‘ Pak ale v hospodě nechají peníze, které mohly být lépe využity. Potom tu připravenost vidíme v honitbách, kde po nás zůstane jen postřelená zvěř! Každá vystřelená střela je nebezpečná! A když jsou jich stovky navíc, tak jen zvyšujeme riziko, že přibudou další mimořádné události.

 

Závěrem mohu snad konstatovat, že já osobně preferuji při společných naháňkách opakovací kulovnice. Brokovnice, popřípadě kulobrokové zbraně, jsou dobré v tom, že máte pohotové minimálně dvě rány. Potom, ale nastává velké zpoždění při přebití. Optimálním řešením jsou samočinné kulové a brokové zbraně, ale zákon omezuje nabít tuto zbraň jen dvěma náboji. Tak se zase do popředí dostává opakovací zbraň, která se dá nabít 5 - 6 náboji. Čas na přebití u zkušeného střelce je minimální. Kulovnice, která má zásobníkové provedení, je podle mého názoru bezkonkurenční. Střelec může během krátké doby znovu doplnit zbraň dalším plným zásobníkem.

Co vy na moje názory, pravidelní i nepravidelní střelci na naháňkách? Podpoříte moje názory, a nebo napíšete zkušenosti jiné? Jak je to se společnými lovy a hlavně se střelbou na běžící zvěř u vás v honitbě? Jak často a jak u vás trénujete takovou střelbu? Ať už je to jakkoliv, přeji vám všem Lovu zdar při střelbě na běžící zvěř.

Petr VALCHÁŘ

vychází v 7:45 a zapadá v 15:58 vychází v 14:24 a zapadá v 3:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...