Časopis Myslivost

Březen / 2012

Ze Světnova do Afriky

Myslivost 3/2012  Antonín Čech
Ročník 2010 kulového seriálu, který se každoročně koná na Světnovské střelnici nedaleko Žďáru nad Sázavou, a především jeden ze závodů pořádaných pod hlavičkou CK Velma, byl výjimečný hned dvěma událostmi. Jednou byl absolutní nástřel (200 bodů z 200 možných) dosažený v kulovém čtyřboji Miroslavem Náhlíkem a druhou byl návrh tlumočený Janem Velíkem, který jako hlavní sponzor oceňuje vítěze šestiboje loveckým safari do Afriky. Byl to nápad změřit síly našich nejlepších kuličkářů s nejlepšími profilovci z Jihoafrické republiky. Tento nápad prý vzešel přímo od střelců v Africe, kteří měli možnost již několik let doprovázet vítěze tohoto závodu při lovech v JAR. Naši vítězní střelci totiž překovávali očekávání a zkušenosti, které s našimi lovci místní průvodci doposud měli.

Brali jsme vše s rezervou, i když jsme se zaujetím poslouchali vyprávění o jakémsi kulovém parcouru stříleném v otevřeném terénu africké buše. Dvě podobné disciplíny jsme důvěrně znali právě z „Velíkova“ závodu, kde klasický kulový čtyřboj je doplněn antilopou skákavou střílenou vsedě u stolu z loktů na 200 metrů a gong (kruh o průměru 20 cm) střílený vsedě s oporou o trámek s dekou na 300 metrů. Právě tento šestiboj byl pro vítěze tohoto závodu branou pro cestu do Afriky.

O to větší bylo moje překvapení, když mi v polovině prosince 2010 Honza Velík zavolal a požádal mě o schůzku týkající se cesty našich střelců do Afriky. Předal mi DVD s amatérským záznamem z jednoho afrického závodu a seznámil mě s nabídkou Africké střelecké asociace, která nás zve na měření sil s šestičlenným výběrem afrických profilovců s tím, že 10. března letí náš výběr do JAR. Zaúkoloval mě a opět odletěl do teplých krajin.  

Začala korespondence mezi mnou a mým africkým protějškem Willem Bothou. Během týdne jsem dal dohromady šest jmen střelců, kteří podle mého jsou jednak vynikajícími kuličkáři, a jednak někteří z nich mají i zkušenosti právě z lovů v Africe. Trojici, která již v Africe lovila (Martin Šlechta, Ondřej Borák a já) doplnil vítěz šestiboje z roku 2009 Miroslav Náhlík a dále další dva střelci, kteří pravidelně v uplynulých ročnících Velké ceny CK Velma stáli „na bedně“ (Petr Valchář a Jindřich Mahel). Každého jsem se při oslovení ptal, zda mají výhrady k dalším členům družstva, ale nestalo se tak a všichni přijali účast v tomto družstvu.

Africká strana slíbila příspěvek na cestu a veškeré náklady s ubytováním a stravou si vzal na svoje bedra Honza Velík, ale i tak každý musel sáhnout hluboko do své kapsy. Oslovil jsem firmu Sellier a Bellot. Ti nám iniciativně vyšli vstříc a na podnikové střelnici doladili vhodné střelivo pro každého ze střelců. Přijeli jsme do Vlašimi s různými rážemi od 223 Rem, přes 243 Win, 308 Win, 30-06 Sprg, 270 Win. Nakonec pětice nejvíce důvěřovala své 223 Rem a střelivu Match s 3,36g střelou a jen já dal důvěru své 270 Win a střelivu PTS, které jsem testoval a které svojí přesností na různé vzdálenosti dělalo divy. Náboje jsme měli za poloviční cenu a navíc každého z nás firma vybavila uzamykatelnými schránkami na střelivo, protože takové množství (každý z nás jel se 100 až 120 náboji) nelze jinak převážet.

Dvakrát jsme se sešli na střelnici ve Světnově, kde jsme při teplotě okolo nuly simulovali africkou střelbu podle záznamu, který jsme zhlédli na DVD. Nejdůležitější bylo zrychlit střelbu, protože na pět výstřelů bývá většinou pouhých 90 sekund, a to včetně zaujetí polohy, která se navíc často během položky mění. A pak byl asi největší oříšek odhadnout v otevřeném a různě členitém terénu vzdálenost, která se běžně při závodu pohybuje od 50 do 350 metrů. Ještě, že jsme měli vzorky jihoafrických terčů, a tak jsme si snažili vrýt do paměti na jakou vzdálenost se v puškohledu ten který terč jeví.

Dálkoměry jsou zakázány a ani před začátkem střelby není dovoleno prohlédnout si terče přes optiku. Prostě přijdete na stanoviště, na pokyn k přípravě vyjmete zbraň z pouzdra, napáskujete si náboje do zásobníku či schránky a zasunete náboj závěrem do nábojové komory. Na pisknutí zaujmete střeleckou polohu, zavřete kliku závěru a odstřílíte celou položku 5 výstřelů.

Byly to terče antilopy skákavé, buvolce běločelého, impaly, prasete bradavičnatého a již zmíněný gong. Maximální 30bodové, ale malé,  kruhy byly na srdci a hlavě, okolo oblast s 15 body a hodně hodně blízko  – 15 bodů. Takže maximální zisk na terči byl 150 bodů a minimální -75 bodů.

Po různých přípravách, balení a peripetiích s nahlašováním velikostí a hmotností kufrů se zbraněmi a střelivem jsme konečně ve čtvrtek 10. března vyrazili na letiště do Vídně, odkud jsme odlétali s přestupem ve Frankfurtu nad Mohanem do Johanessburgu. Odtud jsme po dobrodružném přihlašování zbraní letěli už vnitrostátní linkou do Bloemfontein. Tam nás čekal usměvavý Honzův správce Skalk.

Po srdečném objetí a potřesení rukama, nás naložil do mikrobusu a hurá na střelnici, kde jsme si odzkoušeli a doladili zbraně. Ubytováni jsme byli v krásném prostředí a po vydatné večeři jsme odpadli a spali jako nemluvňata. V sobotu nás čekala účast na závodu čtyřčlenných družstev z celé JAR, kde jsme si jako hosté mohli v praxi ověřit, do čeho jdeme. To byl pro nás trénink a křest ohněm.

Když jsme viděli jejich vyladěné terčovnice a odstřelovačky s tlumiči a kompenzátory, tak jsme si s našimi Varminty CZ 527 a jednou CZ 550 Americanem připadali jako chudí příbuzní a než jsme začali střílet a poté vyhodnocovat terče, tak jsme viděli nejeden úsměv na tvářích soupeřů nad naším vybavením.

Pak jim ale padl úsměv, protože ve třech disciplínách ze šesti jsme měli lepší nástřel než vítězné družstvo. Protože to byly čtyřčlenná družstva a nás bylo šest, tak vždy dva střelci stáli. Každý z nás se tedy účastnil čtyř disciplín.

Další zajímavostí bylo, že celé družstvo střílelo na každém stanovišti do stejného terče, takže jak průběh závodu, tak i vyhodnocování probíhalo velice rychle. Byl to krásný pohled na devatenáct třicítek a jednu dvacítku u nejlepšího nástřelu celé soutěže, který se nám podařil při střelbě z trojnožky na antilopu skákavou.

Celkem startovalo 30 družstev a náš celkový výsledek nás zařadil na 13. příčku, což byl pro mnohé šok a na závěrečném a společném posezení to Afričané patřičně ohodnotili. Tam nám byl také oficiálně představen šestičlenný výběr JAR, bylo to šest nejlepších střelců dle výsledků ročníku 2010: Daan, Stephan, Piet, Jako, Corrie a Willem. Pro představu podotýkám, že této specifické a nádherné střelbě se v JAR věnuje aktivně asi 1500 střelců (u nás se L4K - lovecké sportovní střelbě z kulovnice - věnuje okolo 50 střelců). Neděli jsme měli volnou a v pondělí nás čekalo měření sil opravdu s těmi nejlepšími.

Pondělní ráno nás přivítalo snídaní uprostřed buše pod širým nebem, kde se pak odehrávala vlastní soutěž. Je úžasné, jak organizátoři dokázali využít terénu pro sestavení tak zajímavé a různorodé soutěže. Přitom jednotlivá střeliště nebyla od sebe dále než 150 metrů.

Soutěž začala střelbou od starého rozlomeného stromu. Jakou polohu střelec zaujme, bylo na každém z nás. Terč buvolce běločelého byl na vzdálenost něco přes 200 metrů. Čas 90 vteřin na 5 výstřelů. Většina z nás volila poklek s využitím opory odlomené části stromu a jeho kmenu. Střílelo se vždy po třech střelcích a střídali se tři Češi, pak tři Afričani a opět další trojice. U další disciplíny začínali Afričané a tak se to opakovalo.

Začínala trojice Jindra Mahel, Tonda Čech a Mira Náhlík, po trojici Afričanů pak stříleli Petr Valchář, Martin Šlechta a Ondra Borák. Nejlepším byli Jindra a Martin s plným počtem 150 bodů.

Potom jsme se přesunuli ke starému obrovskému kaktusu, který sloužil jako možná opora ve stoje. Terč impaly byl ve vzdálenosti také přes 200 metrů a na 5 výstřelů byl stejný časový limit.  Nejlepšími byli Martin a Ondra se 120 body.

Další v pořadí byla střelba z kopce na pět gongů o průměru 20 cm rozmístěných v různých vzdálenostech od 100 do 350 metrů. Tam jsme asi nejvíce chybovali v odhadu vzdálenosti. Poloha byla libovolná, a tak jsme stříleli vleže. Zvládnout těch pět výstřelů za 1,5 minutu a do různých stran bylo opravdu náročné. Nejlepšími byl Jindra a Ondra se 4 zásahy, což znamenalo 120 bodů.

Poté nás na úpatí kopce čekala tři umělohmotná termitiště a úkolem bylo zasáhnout třemi výstřely terč antilopy skákavé ve vzdálenosti asi 250 metrů a dvěma střelami terč buvolce běločelého na vzdálenost asi 200 metrů. Opět vše za 90 sekund. Je fakt, že tato poloha nám moc neseděla, nějak jsme se nemohli s tím hladkým plastovým hříbkem srovnat a já sám bych potřebovat termitiště tak o dvě čísla menší. Také naše výsledky zde byly nejslabší, i když Martin a Ondra dali opět 120 bodů.

Předposledním byla konečně naše parádní disciplína, kde jsme mohli zúročit to, co umíme. Střílet na kratší vzdálenost a z volné ruky, bez opory a střídat různé polohy. Terčem bylo prase bradavičnaté. Na první výstřel bylo 20 sekund a střílelo se na 120 metrů od sloupku plotu, poté se postoupilo asi na 90 metrů a vsedě či vkleče se během 30 sekund vystřelilo dvakrát a potom se pokračovalo asi na 70 metrů, kde střelec měl opět 30 sekund na dva výstřely vestoje. Ondra a Petr dali plných 150 bodů. Nikdo z nás neměl méně než 120 bodů. Byla to jediná disciplína, kde jsme jinak úžasné africké střelce převálcovali.

Poslední položka se střílela z hráze vyschlého jezírka. Jako opory byly přichystány trojnožky, ale polohu si každý mohl zvolit jakoukoliv. A tentokrát to šlo opět vleže. Terče byly opět dva. Antilopa skákavá nalevo ve stěně buše a prase bradavičnaté v dáli v buši. Čas pro tři výstřely na antilopu ve vzdálenosti do 250 metrů a dva na prase bradavičnaté nad 250 metrů byl opět 90 vteřin. Mira a Martin dali krásných 130 bodů.

A zápolení bylo u konce. Všem nám bylo jasno, že naši hostitelé byli lepší a po zásluze nás porazili. Vždyť z celkových 36 položek Afričané dosáhli plných 150 bodů sedmnáctkrát, zatímco nám se to podařilo pouze čtyřikrát.  Výsledek výběru JAR byl 4490 bodů a náš nástřel činil 3450 bodů.

Při krásném společném posezení pod širým africkým nebem a vyhodnocení závodu jsme již podruhé během tří dnů slyšeli slova uznání za výsledky a střelbu, kterou jsme předváděli. Nebyli jsme prý prvním výběrem střelců různých zemí, kteří změřili síly s africkým výběrem, ale nikdo nedokázal držet krok s jejich střelci a dosáhnout navíc sériovými loveckými zbraněmi a střelivem takovýchto nástřelů.

Hlavně pěli chválu nad střelivem, které vykazovalo úžasné soustřely, ale díky nepřesnému odhadu vzdáleností nebyly zásahy vždy uvnitř třicetibodového kruhu, a tím jsme ztráceli. Prý s jejich vybavením a možnosti delší dobu takové závody střílet, by si již nebyli tak jisti svou neporazitelností.

Ač byly při střelbě teploty blížící se 40 0C, stříleli jsme v bundách od Banneru, o které africká strana také projevila zájem. Nejraději by nás z nich svlékli a s vděčností je přijali jako památku, ale zachránilo nás pouze to, že oni jsou střelci o pár čísel větší a do kabátů se nevešli. O rozdílu tělesné konstituce vypovídají krásné střelecké košile, kterými nás obdarovali a které nám jsou opravdu hodně hodně velké. Tak nám nezbude, než požádat vedení firmy Banner, aby našim africkým přátelům v rámci propagace ušili kabáty a ty jim předali při jejich letošní návštěvě a měření sil u nás.

Dalším oceněním našeho střeleckého vystoupení bylo to, že jsme dostali každý z nás odstřel jednoho kusu samičky antilopy skákavé. Na závěr jsme poděkovali za pohostinnost, předali upomínkové předměty od S+B a ČMMJ a jako pozvánku k měření sil v létě 2012, DVD s jedním z dílů Tisíce let české myslivosti věnovaný ME v lovecké kombinaci 2008 v Polsku, aby se mohli připravit na střílení po našem. Loučili jsme se jako dobří přátelé.

Večer jsme se přesunuli na farmu Loskop poblíž Kimberley, majetek hlavního iniciátora a sponzora této akce Jana Velíka. Zde jsme prožili několik neopakovatelných dní naplněných výpravami africkou přírodou i lovem. Mira Náhlík a Martin Šlechta lovili v rámci ceny za vítězství Velíkova závodu z roku 2009 a 2010. Ostatní pak využili svého pobytu nejen k poznání, ale i k lovu. Nyní když čtete tento článek, je to téměř rok, kdy jsme se vrátili z prosluněné Afriky opět do šedi a nevlídného březnového počasí, které tou dobou vládlo u nás.

 

Poznatky ze závodů v Africe jsme pak využili v loňském ročníku velké ceny CK Velma a upravili pátou a šestou disciplínu „po africku“. Antilopa skákavá se sice střílela na 200 metrů, ale vždy po jednom výstřelu se střídala poloha - vleže, vsedě s oporou loktů o stůl, vestoje s oporou pevné tyče, s oporou volné tyče a z volné ruky. Gong jsme pak stříleli na pět různých vzdáleností vsedě u stolu s oporou o trámek a deku. Navíc jsme zkrátili časové limity a hned byl závod dramatičtější a do posledního výstřelu otevřený, ale to nezabránilo zvítězit Ondrovi Borákovi a získat tak podruhé cestu na safari do Afriky.

Tímto závodem navíc končil seriál kulových závodů 2011 a pořadí potvrdilo správný výběr střelců, kteří v březnu reprezentovali kuličkáře v Africe. Zvítězil Martin Šlechta a na dalších místech se umístili Ondřej Borák, Petr Valchář, Jinřich Mahel, Miroslav Náhlík a Antonín Čech. Tedy všech nás šest se umístilo na prvních šesti místech i v seriálu.

Před deseti lety, kdy se opět začal střílet kulový čtyřboj i kulovnicí, nástřel nad 190 bodů znamenal umístění na stupních vítězů. Nyní výsledek okolo 190 bodů většinou nestačí ani na první desítku.

Pro dokreslení výkonnostního růstu kuličkářů uvádím tabulku nejlepších výkonů našich střelců v roce 2011. Vybíral jsem z výsledků kulového seriálu 2011, CP 2011 v L4K a ME 2011 v lovecké sportovní střelbě v Maďarsku. Většina z nejlepších neměla horší výsledek než 190 bodů. Celkem tedy nástřelu 190 bodů a vyššího v loňském roce dosáhlo aspoň jednou na uvedených závodech 22 střelců. A opět na prvních místech se objevuje známá šestice.

 

Nyní stojí před námi důstojně přivítat a postarat se o africký výběr, který by měl v měsíci srpnu přiletět do naší vlasti. Předpokládáme, že se v sobotu 11. srpna 2012 zúčastní jako hosté Velké ceny CK Velma, který bude pro ně i tréninkem a nejspíš v pondělí (bude ještě upřesněno) proběhne na střelnici ve Světnově u Ždáru nad Sázavou měření sil obou výběrů.

Velíkův závod proběhne možná opět s drobnými obměnami. Pondělní měření sil by mělo být závodem v lovecké kombinaci podle pravidel FITASC. Přidání běžícího divočáka a dvou brokových disciplín k pevným terčům nám dá trochu výhodu a možnost eliminovat jejich výkonnost a přesnost zbraní při stacionární kulové střelbě.

Bude na nás a především na Janu Velíkovi přichystat pro naše Africké hosty program. Škoda, že s ohledem na úsporná opatření mi při prvním čtení rozpočtu ČMMJ byl příspěvek na tuto akci škrtnut. Stále si myslím, aby i toto oficiální měření sil nejlepších kulových střelců a myslivců z řad členů ČMMJ reprezentujících ČR s výběrem nejlepších profilovců reprezentující JAR mělo jako oficiálního hostitele ČMMJ a nestalo se jen aktivitou Jana Velíka a šestice střelců za podpory OMS Žďár nad Sázavou. Jsem rád, že firmy Sellier & Bellot, a.s. i Zbrojovka Uherský Brod, a.s. nám přislíbily v rámci závodu předváděcí akce přímo na Světnovské střelnici a ceny do soutěže.

Vyzývám tedy touto formou další zájemce, kteří by nám mohli pomoci jednak s programem pro naše hosty (lovecké akce, exkurze, prezentace) a jednak i jakoukoliv materiální či finanční formou, a tím se i prezentovali a ukázali více o nás našim hostům.

Dále zveme co nejširší střeleckou i mysliveckou veřejnost k účasti v závodě Velké ceny CK Velma, kde si všichni mohou sami změřit síly i s těmito ostrostřelci z Afriky. A následně všechny rádi přivítáme jako diváky, aby podpořili oba výběry při vzájemném klání. Sledujte jednak stránky časopisu Myslivost a webové stránky www.strelnice.net , kde budou zveřejněny aktuální informace o této mezinárodní akci.

 

vychází v 7:41 a zapadá v 15:59 vychází v 13:29 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...