Časopis Myslivost

Leden 2012

Myslivecký výzkum úbytku zaječí zvěře v krajinném prostředí

Myslivost 1/2012, str. 56  Oldřich Kučera
V nedávné době uplynulo 30 let, kdy byl na základě ministerského nařízení „Dlouhodobá opatření ku zvýšení početních stavů zajíců v krajinném prostředí“ zahájen výzkum ve Výzkumném ústavu lesního a vodního hospodářství - Jíloviště Strnady. Do plánu tohoto nařízení bylo zařazeno i vybudování poloprovozního střediska pro chov zajíců v zajetí u Lesního závodu Litovel, ale v počtu, který nebyl v ústavu uskutečnitelný. Navíc zde měla být zkoumána hlavně taková problematika, která si vyžadovala bezprostřední porovnávání koloběhu životních projevů v zajetí chovaných jedinců s obdobnými, opakovaně zaznamenávaným dlouhodobým sledováním zajíců žijících v divoké přírodě, jejíž uskutečňování si mnohdy vyžadovalo dobrovolnou spolupráci s aktivními myslivci.

Přihlížet se mělo z důvodu novosti takto pojatého šetření i k zahraničním poznatkům a zkušenostem. Za tím účelem přeložila Doc. RNDr. T. Kučerová - Nevěčná, CSc. francouzskou publikaci autorů Olier-Montet (Comment créer et conduire un élevage de lievres - Kniha o chovu zajíců v zajetí), která se stala základem výzkumných postupů.

Po vybudování střediska byly do připravených chovných zařízení (kotců) umístěny chovné páry získané z různých částí Moravy. Tito zajíci se po uplynutí karanténní doby stali základními kameny výzkumného programu, vzniklého na základě nepříznivě se vyvíjející situace v chovu polní zvěře. Jakýmsi „vlajkonošem“ tohoto programu se stal právě zajíc polní. Domnívali jsme se, že druh, u něhož se již začíná projevovat slábnoucí valence (přizpůsobivost prostředí), projevující se nemožnosti udržovat rovnováhu mezi uhynulými a přežívajícími jedinci, by se mohl v nepříliš vzdálené budoucnosti stát druhem ohroženým, případně zranitelným, jehož početní stavy budou neustále klesat, nedočká-li se pomoci od člověka.

V průběhu let probíhajících výzkumných prací byla vyvinutá maximální snaha vést výzkum v intencích jeho zadání, aby v době co nejkratší bylo možné vyplnit mezery v našich momentálních znalostech z oblasti morfologie, biologie, etologie a ekologie, potravních nároků a dalších dosud neznámých skutečností ze života zaječí zvěře. Chov v zajetí vytvářel poměrně velmi příznivé podmínky tím, že umožňoval přímou konfrontaci některých jevů mezi jedinci žijícími v stabilních podmínkách a těmi vystavenými všem rozmarům přírody.

Získané nové poznatky měly být v co nejkratší možné době předány k odzkoušení v reálu myslivecké praxi k případnému využít při pokusu o stabilizaci ohrožených kmenových stavů zajíců v honitbách.

Sledovaly se vlivy povětrnostní a klimatické ve vztahu k přežívání zajíců v jednotlivých ročních obdobích, vliv pachů v ovzduší na nervový systém, čichový smysl a orgán – nos zajíce. Sledovala se ale i potřeba vody jakožto základního činitele existence živočišného organismu, zdroje odkud druh vodu čerpá, kolik ji spotřebovává, monodieta zaječí zvěře apod., sociálně společenské vztahy mezi reprodukčními skupinami zajíců i mezi jednotlivci, využívání populačního prostoru, nároky na jeho kvalitu a mnoho dalších ukazatelů koloběhu života tohoto lidskou společností tak oblíbeného tvora.

Ověřovala se také technologie chovu zajíců v zajetí s následnou možností převodu odchovaných jedinců zpět do přirozeného prostředí Ve spolupráci s ředitelem výzkumného ústavem biofaktorů a veterinárních léčiv Pohoří – Chotouň, prof. B. Ševčíkem se zkoumala možnost léčby kokcidiózy u v zajetí i ve volnosti žijících zajíců. Vyvinula se speciální granulovaná potrava pro zajíce z volnosti, jakož i chované v zajetí, s možností jejího medikování.

Značná pozornost se věnovala studiu toxikologické zátěže poskytované potravy s možnosti negativního vlivu na zdravotní stav chovaných zajíců. Chemická analýza potravy poskytované chovaným jedincům (luční seno, speciální zaječí granule) byla uskutečněna se zaměřením na případný obsah reziduí toxických látek (chemických prvků, cizorodých prvků). Přítomnost sledovaných prvků byla ve všech zkoumaných vzorcích potvrzena, a to mnohdy až v nadlimitních hodnotách. Jmenovitě byla sledována hladina obsahu kadmia, olova a rtuti. Pro tuto stať jsme použili pouze výsledky získanými u rtuti, neboť ta patří mezi prvky, jejichž vliv na zdravotní stav živého organismu je jednoznačně negativní. Je to jed kumulativní, jehož většina se přitom koncentruje především v ledvinách, v menší míře v játrech. Část se vylučuje tělními otvory močí, trusem a mlékem postižených jedinců.

V období zvýšeného hynutí nově narozených mláďat v raném postnatálním čase, pro něž vizuálně nebylo možné najít vysvětlení, byl požádán Státní veterinární ústav o provedení pitvy. Opakovaně provedenými pitvami nebyl nalezen jednoznačný důvod pro jejich uhynutí. Poté, co bylo publikováno zjištění, že v mléce domácího zvířectva byly nalezeny cizorodé látky – chemické prvky, bylo rozhodnuto požádat jmenovaný ústav o provedení chemické analýzy mateřského mléka zaječek. Následně bylo odebráno 56 vzorků mléka od přesně zaevidovaných kojících zaječek a tyto podrobeny chemickému rozboru, který přinesl následující výsledky: hladina obsahu kadmia byla zjištěna v rozmezí od 0,004 do 0,195, olova od 0,013 do 1,057, rtuti od 0,007 do 0,241 mg. kg –l.

Jak se projevila tato skutečnost u zaječek, od nichž byly odebrány vzorky mléka, ve vztahu k životaschopnosti jejich mláďat, dokladuje připojená tabulka č. 1, pro níž jsme z celého souboru sledovaných látek vylučujících se přirozenými tělními otvory použili rezidium rtuti, které v daných vzorcích vykazovalo nejvyšší hladinu obsahu. Poznatky, k nimž se touto cestou dospělo, jsou, dle našeho názoru, značně podceňované, ba přímo bagatelizované, přesto, že jsou varující.

Například při zatížení mateřského mléka rtutí pravidelně docházelo k úhynům kojených mláďat již od hladiny obsahu této látky 0,037 mg. kg-1. Dále pak bylo zjištěno, že hladiny maximálního obsahu Cd, Pb, Hg, mnohonásobně převyšovaly povolené maximální hodnoty podle tehdy platné vyhlášky č. 63. Při rozborech kvality mateřského mléka se také zjišťoval obsah mléčného tuku. S komplexních výsledků analýz byly zjištěny skutečnosti uvedené v připojené tabulce č. 2. Z přehledu je patrné, že do 6. až 7. dne věku mláďat stoupá procentický obsah tuku v mléce kojící zaječky. V průběhu této doby se porodní hmotnost mláďat zvojnásobí - 220 až 240 g. Narození zajíčci s hmotnosti pod 90 gr v rozhodující většině hynou již v prvních dnech života (průměrná hmotnost jednodenních zajíčku byla 118 gr).

Těmito zjištěními byla v naší republice poprvé prokázaná přímá souvislost mezi kontaminovanou potravou a stupněm kontaminace mateřského mléka a malé života schopnosti mláďat.  Na mysl se vkrádá otázka A co lidé? Jsou imunní vůči tomuto fenoménu?

Uvědomujeme si odpovědným způsobem, že jako součást emisí škodlivin je přítomna i rtuť. Chemické analýzy ji nacházejí například ve výfukových plynech automobilů, zemědělské činnosti, průmyslové výroby atd. Rtuť vypuštěná tímto způsobem do životního prostředí představuje vážné riziko svou schopnosti překonávat velké vzdálenosti i tisíce kilometrů daleko od zdroje znečištění. Rtuť patří mezi kontaminanty, jejichž vliv na zdravotní stav živého organismu je jednoznačně negativní. Rezidium této látky se může ve zvyšujícím se množství kumulovat v živočišném organismu podle postavení živočicha v potravinovém řetězci

V průběhu let tak, jak bylo naplňováno zadání výzkumného úkolu, získávaly se nové a nové poznatky, podstatně měnící některé vžité názory na zaječí zvěř a její místo v přírodě. Shromáždila se celá řada významných poznatků, které život zajíce negativně, ale i pozitivně ovlivňují. Předpokládáme, že jejich vyřešení si vyžádá ještě celou řadu dalších sledování, jejichž motem by mohlo být prohlášení Ústavního soudu: Zvěř jako přírodní bohatství si stát vytkl za úkol chránit, a tak naplňovat znění Ústavy České republiky. (Dr. Lastovecká, ústavní soudkyně.). Je proto žádoucí, aby do budoucna veškeré stavební úpravy, zemědělská a lesnická činnost, myslivecké aktivity, dotýkající se tohoto usnesení odpovídaly tomuto nálezu Ústavního soudu. Týká se to jak myslivců, tak i ochránců přírody a dalších činností v přírodě. Nelze podle našeho názoru věnovat pozornost a ochraňovat pouze vybrané druhy volně žijících zvířat, což lze chápat jako určitou snahu zviditelnit se, ale stejnou povinnosti je tuto pozornost a ochranu věnovat všem lidskou činnosti ohroženým druhům, mezi které zaječí zvěř beze sporu patří a jejíž existence v přírodním prostředí v odpovídajícím množství, je pro lidskou populaci nanejvýše žádoucí.

V odborné literatuře se uvádí, že domácí zvířata, jako například krávy aj., mohou za určitých okolností působit jako velice účinný filtr zapojující se mezi kontaminovaným životním prostředím a člověkem. Domníváme se, že za určitých podmínek může i volně žijící zvěř, takto působit. Nově získané poznatky byly průběžně publikovány tak, aby mohly být využity v honitbách při pokusech o stabilizaci ohrožených kmenových stavů.

Souborné vyhodnocení výsledků získaných na středisku v Litovli byly shrnuty do u nás první monografie zaječí zvěře, která vyšla pod názvem „Umělý chov zajíce“. I když je tento název poměrně zavádějící, publikace svým obsahem značným způsobem převyšuje svůj název.

Samotné řešení úbytku drobné zvěře v naší krajině je a do budoucna bude úzce spojeno s kompletním řešením eko-toxikologických problémů dnešního, lidskou činností narušeného prostředí, které se, i když si to nechceme přiznat, stále spíše zhoršuje.

Oldřich KUČERA, Litovel

Přiložené dokumenty

tabulka Tabulka 1 (11,69 KB)
Tabulka-2 Tabulka 2 (10,02 KB)
vychází v 7:48 a zapadá v 16:35 vychází v 17:01 a zapadá v 7:58 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...