Časopis Myslivost

Leden 2012

Přesné stanovení věku ulovené dospělé černé zvěře

Myslivost 1/2012, str. 32  Mgr. Vladimír Bádr, Ph.D.
V mnohých honitbách je černá zvěř co do výše lovu hlavní zvěří spárkatou. Počet konaných konferencí a sympozií i samotných příspěvků v mysliveckých časopisech věnovaných divokým prasatům již nelze ani spočítat. Nechci tvrdit, že se diskuse o černé zvěři za poslední léta nikam neposunula, byť značná část polemiky směřuje stále dokola k početním stavům černé zvěře, populačním prognózám, legislativním opatřením a škodám na zemědělských plodinách; občas bez jakéhokoliv posunu znalostí, ale najdou se i příspěvky přínosné. Co mě osobně ovšem dlouhodobě absolutně chybí, je odborná diskuse kolem věku ulovené dospělé zvěře a samozřejmě následně i rozbory chovatelské – typu „parametry trofeje/ přesně definovaný věk kusu“.

Není žádným tajemstvím, že k černé zvěři je přistupováno v celé ČR úplně jinak než k ostatním druhům spárkaté. O cíleném chovu pro dosažení kvalitních trofejí se nedá ve volných honitbách ve větším rozsahu vůbec hovořit. Nezpochybňuji, že se sem tam nalezne subjekt, kde je lovci vyčiněno za ulovení 3-4letého, trofejově nezralého kňoura a řečeno „měl jsi ještě vyčkat“; ale současně tvrdím, že v drtivé většině případů jde JEN o problém lovu kusu nad legislativní rámec „do 2 let stáří“ – ať z důvodů porušení stanovené doby lovu dospělé zvěře, či skrze rozpor s povolenkou lovu, schváleným plánem,…a v českých poměrech především nezměrnou závistí čehokoliv komukoliv. Otázky chovatelské ustupují zcela do pozadí.

V tomto příspěvku, i v pokračování následující dva měsíce, se pokusíme předložit informace, jež by mohly vést alespoň k jinému pohledu na věk černé. Jsem si vědom, že by byla velmi naivní myšlenka ovlivnění mysliveckého hospodaření s černou zvěří.

Nebude diskutován věk ulovené zvěře mladé, do 20 měsíců jejího stáří. O tom bylo napsáno mnoho. Vlivem četně prezentovaných tabulek a ukázek vývinu chrupu - výměny mléčných zubů za trvalé a růstu stoliček M1 a M2 - již mnoho myslivců dokáže věk definovat. Pokud jde ovšem o ulovené jedince ve věku kolem dvou let a starší, je situace přesně opačná. Kdo se účastní naháněk, byl jistě svědkem nejednoho sporu či výtky, zda věk uloveného kusu nepřesahuje 24 měsíců. Nezřídka bývají vymáhány na lovcích pokuty, nejeden případ skončil i před orgánem státní správy myslivosti – ve správním řízení. Z pohledu chovatelského bude jistě také každý souhlasit, že je rozdíl, zda kňour dosáhne např. 110 bodů v pěti letech, nebo v osmi a podobně. K těmto všem případům se vztahuje nyní předložený příspěvek.

Zásadně bude dále popisován věk biologický, vůbec nechci hrát oblíbenou českou hru, „kdy je prase ještě seletem, kdy již či ještě lončákem; zda máme dobrou legislativu, jak pohlížet na myslivecké výkaznictví dané vyhláškou č. 553/2004 Sb.; na myslivecké statistiky o lovu černé zvěře.“ Nebude dlouze teoretizováno ani označení „dospělá“ černá zvěř. Toto slovo sice v nadpisu používám, ale výlučně pro okamžitou orientaci čtenáře, čeho se asi článek týká. Není nyní prostor na diskuzi, zda je myšleno „pohlavně či fyzicky“, nebo jen „legislativně“ dospělou. Vůbec netvrdím, že by měla zvěř „dospělá“ černá začínat 20. měsícem! (Můj názor na tuto věc lze alespoň stručně vyjádřit tak, že uznávám „24 měsíců věku = zvěř mladá, čili ještě lončák, 25 měsíců – už v kategorii dospělých“, byť při dřívějším pojetí kategorií sele/lončák ve vztahu doby lovu ke kalendářnímu datu a odhadu, kdy se prase zhruba narodilo, existovala teoretická možnost, aby měl lončák až 27 měsíců.) Budeme se tedy od teď dále bavit jen o věkové kategorii zvěře 20 měsíců a starší. Proč již od 20 a ne až od 24 měsíců? Protože ve věku 18-20 měsíců dochází k výměně posledního ze zubů mléčných, druhého řezáku, a to je poslední časově jednoznačně vymezitelný termín.

Posuzování věku podle poslední stoličky M3 je nejednoznačně vykládáno, a proto bude dobré je na příkladu ukázat. Jako vstupní informace nám tedy postačí vědět, že ve věku 20 měsíců má prase v dolní čelisti vyrovnané 4 zhruba stejné, stejně dlouhé a zhruba stejně široké, dlátovité, řezáky párů I1 a I2, viz obr. č. 1.

 

Domnívám se, že je dále neudržitelný stav, kdy se my, myslivci, na jednu stranu tváříme jako odborníci a chovatelé zvěře a na stranu druhou při posuzování věku dospělé zvěře černé jsou stříleny tipy od pasu! Nelze nevzpomenout nejběžnější „metodu odhadu“, jíž je prostý úsudek: „Jakého věku by se tady mohlo prase dožít? Dvouleté poznáme (snad), u tříletého bude sice plný trvalý chrup včetně všech částí poslední stoličky M3, ale řezáky ani tato stolička nemohou být skoro obroušené. Věku šesti a více let se téměř žádné prase nemůže dožít, zvláště ne kňouři, neboť bez ohledu na povolení lovu dospělé zvěře se vždy najde někdo, kdo věk neodhadne, respektive mnohde se ráda takto pravidelně „mýlí“ celá myslivecká sdružení. O reálnosti těchto vstupních dat patrně nikdo nepochybuje. Takže vyřčený závěr nad uloveným kňourem s délkou páráků kolem dvaceti cm je čtyři nebo pět let a ve většině případů to bude pravda. O něco jiný stav je u bachyní, zvláště když se jim podaří přežít naháňky.

 

Předložený příspěvek má následující skladbu a ambice:

1. část příspěvku:

a) vysvětlit princip absolutně nejpřesnější laboratorní metody k určování věku dospělé zvěře černé,

b) doložit, že lze sporné případy takto jednoznačně vyřešit – vždy s přesností na ± 1 měsíc, tedy stejně přesně jako u ostatní zvěře spárkaté, byť černá se rodí v průběhu celého kalendářního roku,

2. část příspěvku (v následujícím čísle Myslivosti):

a) provést srovnání všech běžně užívaných metod sloužících odhadu věku s věkem skutečným;

vždy (platí i pro metodu dle Brandta) dokladovat na příkladech možné chyby a tím naznačit rozptyl odhadu věku pomocí té které metody,

b) vyvrátit mýtus použitelnosti Brandtova indexu k přesnému odhadu věku a ukázat, že jen

posouzením dolní čelisti nebo jejího fragmentu existuje možnost reálného odhadu věku trofejové zvěře (adekvátně platí, že jen tehdy se mohou hodnotitelské komise na chovatelské přehlídce trofejí vyjádřit k věku kňoura fundovaně!),

3. část příspěvku (opět za měsíc):

a) výběr literárních i experimentálních dokladů o věku dospělé černé zvěře – podložené případy - zvěř značená, případně výsledky laboratorního stanovení věku dle bodu ad 1).

 

Vysvětlení principu absolutně nejpřesnější laboratorní metody k určování věku černé zvěře

 

Objasnění je nejvhodnější provést rovnou na příkladu z nejběžnějších, kdy současně můžeme diskutovat zásadní fakta k růstu stoličky M3.

 

Popis materiálu:

V lednu byl uloven kus, jež má řezáky I1 a I2 dorostlé do jedné roviny jako na obr. č. 1. Tyto sice ještě nejsou nijak výrazně obroušeny, ale současně má tento jedinec stoličku M3 vyrostlou v určitém stádiu – poslední, třetí část ještě nebyla nad úrovní dásně, viz obr. č. 2 a 3.

 

Ponechme stranou, zda se má či nemá kolem takového případu dělat „humbuk“. Určitě jsou mezi námi ti, kteří se kloní na stranu „nemá“ – s hlavním argumentem, že je černá přemnožená a potom aby se každý bál ulovit i jakéhokoliv lončáka. K tomu budou tvrdit, že M3 stolička nebyla úplně dorostlá, a tak nejde průkazně o zvěř dospělou. Druhá strana má ovšem také nezpochybnitelný kus pravdy: pokud se jednou nad něčím mávne rukou a šlo by o zvěř již nad 24 měsíců, potom by se jednalo o precedens, a jak by se dal udržet v MS pořádek v dalších případech, když bude tolerováno porušení doby lovu dospělé zvěře, případně když by se případ stal navíc na naháňce?

Společná otázka je tato: dá se vůbec určit věk černé zcela přesně na měsíc? Odpověď zní: z pouhého vizuálního posouzení M3 stoličky určitě nedá.

Je nezbytné upozornit na shodu veškeré odborné literatury: M3 stolička vyrůstá jednak jako poslední a také absolutně nejdéle! Dále však už vznikají určité potíže v přesnosti formulace „růstu“ či charakterizování „termínu dosažení plného vývinu“ – a to zcela podle péče, jakou autoři písemnosti věnovali, případně, zda si vůbec uvědomovali všechny souvislosti. U těch pečlivých se dočteme, že se první část, první třetina, stoličky dostane nad úroveň dásně ve věku 20-24 měsíců, ale třetí část se tamtéž dostává až ve třetím roce života, běžně ve věku 24-28 měsíců, některé zdroje připouštějí až 32 měsíců. Podle mého názoru by tato fakta měla být psána v učebnicích myslivosti tučně. A dál: jestliže je běžně tabulkově uváděno, že první stolička „dorůstá“ v 5. -7. měsíci života jedince, zatímco druhá ve 12.-14. měsíci, co by potom mělo být napsáno adekvátně pro stoličku M3 ? Pozastavení nad slovy „dorůstá“, „vyrůstá“, „roste“ se zdá na první pohled jako nepodstatné, ale opak je pravdou zvláště v tom, co bude uvedeno níže! Těmi měsíci 5-7 a 12-14 je označován věk, ve kterém dosáhl daný konkrétní zub plné výšky, plného vývinu a tyto termíny byly mnohonásobně experimentálně doložené na značkované zvěři. (Jistě, bylo by zcela chybné také říkat „zub roste 2 měsíce“, neboť má svůj základ vytvořen o mnoho měsíců dříve. Také neplatí, že by se data 5.-7, či 12.-14. měsíc života vztahovala k době, kdy se zub „prořezává“ z čelistní kosti či obdobně…a o něco později…z dásně). V této souvislosti potom máme pro M3 stoličku v literatuře naprosto nepřesný stav, daný z určité části objektivně – je největším, nejdelším zubem; ale rovněž odvislý od výše zmiňované subjektivní pečlivosti i erudice autora.

 

Vlastní metoda:

 

Jde o metodu čistě laboratorní plně odpovídající metodě Mitchellově (užité Mitchellem r. 1963 na skotských jelenech). Vychází z těchto nezvratitelných skutečností:

a)                   Mezi kořeny a na kořenech všech zubů, jež mají omezenou dobu růstu (zuby tzv. brachyodontní - růst ukončen v krátké době po prořezání z dásně), se vytvářejí vrstvy sekundárního cementu. Tyto jsou na povrchu zubu a opírají se o čelistní kost, v níž je daný zub uložen. Sekundární cement zajišťuje jednak pevné usazení zubu v zubní jamce i v době, kdy čelistní kost ještě šířkově a délkově roste, jednak je prostřednictvím přibývajících vrstev sek. cementu zub „vyzdvihován“ ze zubní jamky. Účelem tohoto mechanismu je potom náhrada opotřebení (snížení) výšky korunky zubu. Tedy povytažení (spodních i horních) zubů zajišťuje stále stejně dobrý styk zkusných ploch obou čelistí, což je zásadní pro kvalitní zpracování potravy v ústní dutině. Jde o univerzální mechanismus prokázaný u velkého množství savců.

b)                   Vrstvy sekundárního cementu se tvoří neustále, ale je zde v průběhu roku výrazná sezónnost v celkovém množství i podílu ukládaných látek - zejména vápenatých iontů. V rámci roku se proto dají rozlišit vrstvy „letní“, světlé a široké, bohaté na vápník, a naopak mezi nimi vrstvy „zimní“, relativně užší, tmavší a na vápník chudší. V průběhu jednoho kalendářního roku se tedy tvoří vrstva světlá + vrstva tmavší. Při dobrém histologickém zpracování se dají světlé letní vrstvy od sebe odlišit právě prostřednictvím tmavých zimních – mají podobu letokruhů na příčném řezu kmenem stromu.

c)                   Vrstvy sek. cementu vznikají u černé zvěře na všech zubech s výjimkou špičáků, neboť ty jako jediné rostou celý život (tzv. zuby hypselodontní, tj. s neukončeným vývojem). Nikdy, opravdu nikdy, by se nemohlo stát, že je tvorba vrstev sek. cementu vynechána – ani za špatných životních podmínek. Mít zuby je pro život stejně zásadní jako mít kostru. Bez tvorby sekundárního cementu by pevné usazení zubů v čelistní kosti nebylo možné.

d)                  Vrstvy sek. cementu začnou vznikat jakmile konkrétní zub dokončil vývoj, tj. dorostl do plné výšky. Při časově postupné výměně mléčného chrupu za trvalý a obdobně při růstu stoliček je tedy počátek tvorby vrstev sek. cementu vždy nějak posunut.

e)                   Světlé letní vrstvy sek. cementu se u černé zvěře tvoří v našich klimatických podmínkách od března do října. Kombinace ad d) a ad e) je zcela zásadním zjištěním – výchozím principem!

 

Konkrétně u černé zvěře byla metoda ukládání vrstev sek. cementu mezi kořeny stoliček asi poprvé zkoumána již kolem roku 1960 německým profesorem Reumuthem v Rostocku. Všechno výše uvedené platí, nic nezpochybnil, ale bohužel se nedokázal dostatečně vypořádat s vizualizací vrstev – nebyl schopen od sebe vždy odlišit světlé vrstvy z jednotlivých kalendářních let. Jistě, neměl tehdy možnosti počítačové analýzy obrazu a další technické vymoženosti dnešní doby. Pozorný čtenář teď asi zaznamenal rozpor mezi datem 1960 a rokem 1963 viz výše. K tomu je na místě sdělit, že Mitchell (1963) nebyl objevitelem metody jako takové, počítání vrstev sek. cementu bylo provedeno vícekrát před ním, ale on je jako první užil ve větším měřítku u jelenů a také výsledky publikoval v nejuznávanějším světovém časopise – Nature. Pro nás je s ohledem na příští číslo Myslivosti zajímavé potom ještě to, že Reumuth měl vzorky zubů dospělé černé zvěře od samotného Brandta. Brandt (1961) také jasně uvedl: „Kdyby se Reumuthovi vše podařilo, potom by navržení metody párákových a klektákových indexů zcela pozbylo smyslu!“

Úspěšný byl v metodě až další Němec - Ueckermann (1977 a 1981), který sledoval ukládání sekundárního cementu mezi kořeny M1 stoličky. Nás může těšit, že před ním na Slovensku vyzkoušel metodu i Hell (1976), jež ovšem propagoval použít místo stoličky M1 řezáky I1 a I2. Ano, i tam se vrstvy tvoří. Výsledky Hella budou komentovány v příštím čísle spolu s rozborem Brandtovy metody a dalšími. Pro nás je podstatné, že oba posledně jmenovaní autoři metodu správně používali. Výběrem zubu se oba lišili, nakonec každý z nich užíval vždy jen jeden. Ueckermann potom přičítal k počtu zjištěných ročních vrstev v případě stoličky M1 půl roku a Hell pro I2 18 měsíců. Tím získávali konečný věk.

Je zřejmé, že se ani jeden, Ueckermann ani Hell, nemohli takto vypořádat s celoroční dobou metání selat. Pokud by se tedy sele nenarodilo velmi časně zjara (únor/březen), ale o 2 měsíce později, potom se už nemohla objevit v tomto kalendářním roce světlá letní vrstva u zubu M1 (květen + 5-7 měsíců = říjen-prosinec) a podobně se Hellovi neukázala letní vrstva sek. cementu na zubu I2 v příštím roce. Jinými slovy nebyli schopni odlišit prasata narozená v květnu od všech ještě později metaných. (Pozn.: Tmavé úzké vrstvy sek. cementu se dobře odečítají, pouze když leží mezi sousedními světlými.) Věk prasete tedy dle Ueckermanna i Hella mohl mít odchylku i přes půl roku. A našemu případu z úvodu by rozhodně nepomohli. Oba autoři také uváděli zásadně celé roky stáří, ale již nevysvětlili, jak tyto počítají.

Jistě, musíme si položit dvě otázky:

A)                  nakolik přesně je třeba znát věk prasat

B)                  jak budeme věk prasat vyjadřovat

 

Ad A) Na začátku uvedený případ – spor o dosažení resp. překročení 24 měsíců stáří hovoří jasně: v takových případech je potřeba znát věk s přesností na ± 1 měsíc. A takové zpřesnění můžeme skutečně nabídnout – viz dále.

Ad B) Dosud se odhad věku dospělé černé zvěře na chovatelské přehlídce trofejí buď neuvádí vůbec, nebo uvádí vždy na „celé roky“. Jistě, jinak to ani zatím nešlo a nejde. Je třeba se tím ovšem začít zabývat. Dál je na místě toto upozornění: zatímco v případě Němců Ueckermanna, Brandta… i dalších později zmíněných není pochyb, že věk počítali podle správné logiky, tedy když uváděli „2-3letý“ kňour, tak mysleli stáří 24-36 měsíců, v českých poměrech to jisté není. Máme přece „dvouleté“ jeleny špičáky staré v době lovu 1 rok a 2-7 měsíců, a proti tomu „roční“ srnce ve stáří 11 měsíců až 1 rok a 4 měsíce.

Pro černou zvěř u nás neexistuje žádný zažitý způsob označování věku. Každý si také snad uvědomuje zásadní komplikace: celoroční doba možného narození kusu a v mnohých oblastech i celoroční lov dospělé zvěře (výjimky z doby lovu dle §2 vyhl. č. 245/2002 Sb.; případně další výjimky v souvislosti s přemnožením černé).

Otázku, jak věk vyjadřovat, považuji proto za diskuzní, ale fundovaně se jí lze zabývat až po ukázce možností metod odhadu stáří.

 

Zpřesnění: věk stanoven na ± 1 měsíc

 

Princip našeho zpřesnění spočívá ve studiu vícero zubů od konkrétního jedince. Jak bylo konstatováno, dorůstají pravidelně v určitých měsících stáří: M1 5-7 měsíců, M2 12-14 měsíců, M3 (myšlena jen 1. třetina zubu) 20-24 měsíců, I1 14-16 měsíců, I2 18-20 měsíců a daly by se stejně tak použít i předstoličky. Vše jsme vyzkoušeli a nejvíce se osvědčily stoličky M1- M3, následovány předstoličkami a nejhorší je zkoumání povrchu řezáků. Nyní to zásadní: řez stoličkou M1 je nepostradatelný a dále se k němu jeví jako nejvhodnější do kombinace zub M2, neboť jeho růst je posunut právě o půl roku. Jen díky tomu může být zpřesnění dosaženo.

 

Konečně náš příklad.

Obr. č. 4 a 5 ukazují průřezy stoličkami  M1 a M2.

 

Prase ulovené v lednu 2010 bylo staré 27 měsíců ± 1 měsíc. Narodilo se tedy na přelomu měsíců září/říjen 2007 ± 1 měsíc. Toto potvrdily oboustranné průřezy M1 a M2.

Stoličky M1 ukázaly vždy dvě zcela jasně doložitelné vrstvy sek. cementu. Obě vrstvy jsou zhruba stejného rozsahu, tj. stejně vysoké, a jestliže vrstva označená „rok 2009“ nemohla vzniknout jindy než v průběhu března až října, potom je zjevné, že ani vrstva „rok 2008“ nemohla mít dobu svého vzniku nijak podstatně zkrácenou. To ovšem znamená, že zub M1 musel být do března plně dorostlý, a když jeho růst trvá 5-7 měsíců, muselo se dotyčné prase narodit do konce října 2007. Jen z pohledu zubu M1 nemohlo dojít k narození výrazně pozdějšímu, neboť potom by zub M1 dorostl později než v březnu, a to by se projevilo v omezení síly vrstvy „rok 2008“. Dále: teoreticky by sice k narození mohlo dojít také naopak i dříve (ukončení růstu zubu M1 potom někdy v průběhu zimy před měsícem březnem), toto ovšem vylučuje stav přítomnosti sek. cementu u stoličky M2, obr. č. 5, -existuje „celý rok 2009“, ale nic z roku 2008. Stačilo by přitom, aby se jedinec narodil v červenci 2007 a už by potom musel být přítomen zbytek vrstvy roku 2008 (z měsíců září-říjen 2008). Tím je určena přesnost stanovení věku ± 1 měsíc.

Je zjevné, že tedy došlo k porušení legislativně stanovené doby lovu dospělé zvěře (pokud se nejedná o honitbu s výjimkou viz výše).

Za nejdůležitější poznání lze považovat skutečné potvrzení literárních předpokladů růstu stoličky M3 – dosažení plného vývinu 2/3 zubu ve 27 měsících. Ano, poslední třetina stoličky M3 by dorostla u tohoto kusu nejdříve ve věku 28 měsíců. Bylo by samozřejmě pro mysliveckou praxi velmi užitečné znát, nakolik jde o pravidelný jev. Tím by se mohl snížit i počet sporů.

 

Nyní představíme druhý případ - kňoura, jež se narodil „klasicky“ únor/březen a byl uloven rovněž v lednu. Stav čelisti - obr. č. 6 a 7. K průřezům stoliček M1 a M2 přidáváme i M3 (obr. č. 8-12). Není třeba opakovat výše popsané - věk kňoura byl nedožitých 9 let, jedině průřez stoličkou M1 mohl zajistit zpřesnění: zbytek vrstvy r. 2001 dokladuje, že šlo o prase z časného jarního vrhu. Samozřejmě, zpřesnění v tomto případě není oproti našemu prvnímu příkladu nijak důležité, jde jen o dokreslení stavu, jaký lze v mikroskopu při této době narození prasete pozorovat. Snímky č. 9 a 11 demonstrují místo a rozsah ukládání vrstev sek. cementu pod korunkami (mezi kořeny) stoliček M2 a M3.

 

Závěr

 

Existuje metoda, jíž se dá absolutně přesně stanovit věk jakéhokoliv prasete, narozeného kdykoliv v roce. Musí k tomu být zajištěna dolní čelist nebo její fragment se zuby. Pro technické zpracování a vizualizaci vrstev je zvláště vhodné čelist nebělit peroxidem, zamrazit ji syrovou nebo po uvaření a vyjmutí zbraní. Rozbor lze stanovit i po mnoha letech. Přesné stanovení věku konečně dává možnost zhodnocení různých vizuálních metod odhadu – zda jsou využitelné, případně s jakou odchylkou opravdu pracují. To se dovíte již za měsíc. Zde je důvod, proč byla prvně představena metoda nejpřesnější a nepostupovalo se klasicky „od známého k neznámému“, od metod chronologicky dřívějších k pozdějším.

Znalost přesného věku prasat také umožní fundovaný pohled na tvorbu zbraní, chovatelskou diskuzi nad parametry zbraní. Bude objasněno, z čeho vzešel požadavek osmi let stáří na dosažení trofejové zralosti kňourů, ale i to, kde jsou dosud slabá místa současného poznání.

 

Mgr. Vladimír Bádr, Ph.D.

badr.vladimir@seznam.cz

vychází v 5:49 a zapadá v 20:19 vychází v 10:42 a zapadá v 22:35 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...