Časopis Myslivost

Březen /2013

Výsledky dotazníkového šetření zabývajícího se mortalitou zvěře na pozemních komunikacích

Myslivost 3/2013, str. 56  Jiří Mrtka
Vážení čtenáři časopisu Myslivost, v uplynulých měsících jste se mohli zúčastnit dotazníkového průzkumu, zabývajícího se mortalitou zvěře na pozemních komunikacích ČR. Snahou bylo odhadnout množství sražené zvěře na našich silnicích a vyčíslit náklady, které by bylo nutné vynaložit na kompenzaci škod, vzniklých po srážkách. Následující příspěvek si klade za cíl seznámit Vás s výsledky tohoto šetření.

Data o kolizích automobilů se zvířaty (předmětem výzkumu nebyly jen druhy řadící se mezi zvěř) byly získávány na základě dotazníkového šetření, určeného řidičům motorových vozidel. Při sestavování dotazníku byla využita upravená metodika podle podobného výzkumu ve Švédsku. O existenci dotazníku informovala odborná periodika, která jsou určena přátelům a ochráncům přírody, myslivcům a řidičům automobilů. Dotazník bylo možno vyplnit buď v papírové, nebo elektronické podobě. Elektronickou podobu mohli zájemci nalézt na webové adrese www.prejetazvirata.cz, papírovou na výstavě Natura Viva 2011 v Lysé nad Labem, odborných seminářích, apod. Cílem bylo informovat o dotazníku v periodikách či na akcích, které mají celonárodní charakter tak, aby byly získány odpovědi ze všech částí ČR.

Řidiči byli dotazováni na počet najetých kilometrů na silnicích ČR za posledních pět let a na všechna zvířata, která po tuto dobu srazili, včetně případů, kdy zvíře nezůstalo po srážce ležet na silnici a odešlo.

Respondenti tedy nebyli dotazováni na to, co viděli již přejeté na silnici, ale pouze na vlastní srážky se zvířaty. Jestliže si vzpomněli na nějakou kolizi, byli dále dotazováni na druh, kraj a kategorii komunikace, na které došlo ke střetu, na náklady vynaložené na opravu vozidla a zda došlo během střetu k ohrožení posádky vozidla.

Pro druhy, u kterých bylo získáno více než 10 záznamů o kolizích, byla spočítána průměrná frekvence kolizí (PFK), která byla dána poměrem mezi počtem nahlášených kolizí a celkovým počtem najetých kilometrů všech dotazovaných řidičů.

Druhy, pro které bylo nahlášeno méně než 10 záznamů, byly sloučeny do skupin s podobnými ekologickými nároky, nebo byly z dalších výpočtů zcela vyloučeny. Hodnota PFK byla vynásobena průměrným dopravním výkonem na území ČR, který byl spočten z dopravních výkonů z let 2006 - 2010. Tyto údaje poskytlo Ministerstvo dopravy ČR. Vzhledem k předpokladu, že počet nahlášených kilometrů nebude zcela přesný, byl vypočten 95% interval meze spolehlivosti pro počet vykazovaných kolizí podle Poissonova rozdělení.

Předpokládané počty sražených zvířat byly poté porovnány s odhadovanou velikostí populace daných druhů a s údaji o úlovcích. Tyto údaje byly čerpány z mysliveckých statistik, které poskytlo Ministerstvo zemědělství ČR.

V průběhu roku 2011 bylo získáno celkem 1008 vyplněných dotazníků, které bylo možno zpracovat. Z tohoto počtu 576 dotazníků bylo vyplněno v papírové podobě a 432 dotazníků na webových stránkách. Většina respondentů uvedla, že jsou řidiči amatéry 85,3 %, řízení vozidla jako povolání nahlásilo 14,7 %. Řidiči byli rozděleni do dvou kategorií, na odborníky (účastníci konference Zoologické dny) 32,3 % (n = 326) a veřejnost (ostatní) 62,7 % (n = 682). Z celkového počtu respondentů nahlásilo kolizi se zvířetem 46,4 %.

Celkem bylo zaznamenáno 1121 hlášení sražení různých druhů zvířat. Z tohoto počtu bylo 770 savců, 318 ptáků a 13 obojživelníků a plazů. Ve dvaceti případech nebyl druh identifikován.

Za sledované období, tedy mezi lety 2006 až 2010, se na českých silnicích a dálnicích v průměru najelo 50 164 mil. km/rok. Dotazovaní řidiči během této doby najeli celkem 77,4 mil. km, což je 0,15 % průměru všech najetých km v ČR za posledních 5 let. Nejnižší nahlášený počet najetých kilometrů od jednoho řidiče byl 50 km, naopak nejvyšší 650 000 km. Každý řidič - respondent v průměru ročně najel 15 357 km.

Statistické vyhodnocení neprokázalo, že by počet najetých kilometrů řidičem měl průkazný vliv na pravděpodobnost srážky se zvířetem. Na pravděpodobnost kolize nemělo také prokazatelný vliv, zda se jednalo o řidiče profesionála nebo amatéra.

Co se týká počtu kolizí, tak ani zde nebyla zjištěna statistická průkaznost, i když profesionálové zaznamenali více kolizí než amatéři a řidiči z řad veřejnosti více než odborníci. Kolize byly hlášeny ze všech krajů ČR. Nejvíce z kraje Středočeského, tedy z kraje, který je nejlidnatější. Obdobně byl nejnižší počet srážek uveden v Karlovarském kraji, který je nejméně lidnatý. Rozdíly v počtu hlášení z jednotlivých krajů lze vysvětlit rozdílnou lidnatostí, početností populací jednotlivých druhů a rozdílnou hustotou silniční sítě.

Z pohledu jednotlivých řidičů je kolize se zvířetem relativně vzácná událost. Data v této práci však naznačují, že za posledních pět let takovouto kolizi prožil téměř každý druhý řidič.

V následujícím textu se budeme dále věnovat pouze těm druhům, které legislativa řadí mezi zvěř nebo jejichž výskyt může ovlivňovat výkon práva myslivosti. Z těchto druhů byly nejčastěji nahlášeny kolize se zajícem polním (téměř 20 % ze všech hlášení), srncem obecným (17,7 %), kočkou domácí (13,5 %) a bažantem obecným (5,3 %). Kolize s kunami, liškou obecnou a prasetem divokým byly nahlášeny ve 2 – 4 % případů. Ve více než 1 % hlášení byl zaznamenán pes domácí, jezevec lesní, holub a káně. Ostatní druhy byly uvedeny v méně než 1 % případů.

Vzhledem k možné obtížné identifikaci nahlášených jedinců byla kuna lesní a kuna skalní sloučena do skupiny kuny, holub domácí a holub hřivnáč do skupiny holubi a káně lesní a rousná do skupiny káňata.

Díky malému počtu nahlášených jedinců byli jelen evropský (n = 6), daněk skvrnitý (n = 2) a muflon (n = 2) sloučeni do skupiny velcí býložravci. Hrdlička zahradní (n = 9), koroptev polní (n = 7), sluka lesní, havran polní, vrána obecná, kachna divoká, racek chechtavý, kalous ušatý a sova pálená (všichni n = 1) byli z dalších výpočtů vyřazeni z důvodu malého počtu nahlášených jedinců.

Výše průměrné frekvence kolizí (PFK) se pohybovala v intervalu od 0,128 kolize/milión najetých km u velkých býložravců až po 2,835 kolize/milión najetých km u zajíců. Předpokládané roční ztráty na silnicích celé České republiky jsou nejvyšší u zajíce polního 144 000 jedinců a srnce obecného 129 000 jedinců. Ke sto tisícům se také přibližuje kočka domácí s 98 000 jedinci. Předpokládané ztráty u nejčastěji hlášeného zástupce pernaté zvěře bažanta obecného jsou 39 000 jedinců. Dále následují kuny s 19 000 jedinci. U lišky obecné a prasete divokého se předpokládané roční ztráty pohybují ve stejné výši 17 000 jedinců, u holubů pak 11 000 jedinců. Předpokládané roční ztráty u psa domácího činí 10 000 jedinců, u jezevce lesního a káňat shodně 8000 jedinců a u velkých býložravců 6000 jedinců.

Z hlediska frekvence hlášení jednotlivých druhů není první místo zajíce polního překvapující. Zajímavá však je druhá pozice srnce obecného. Dosud známé průzkumy založené na pěších pochůzkách jednotlivých úseků silnic předpokládaly u tohoto druhu mortalitu nižší. Srnec je větší zvíře, mnoho jedinců nemusí být usmrceno bezprostředně po srážce, odchází z komunikace a hyne. Další jedinci jsou odstraněni samotnými řidiči. Tyto skutečnosti nebrání tomu, aby údaje o takovýchto kolizích byly zapsány do dotazníků. Pochůzkami silnic však takovéto případy zaznamenány být nemohou. Z tohoto důvodu jsou údaje z dotazníků pravděpodobně reprezentativnější než údaje zjištěné terénním průzkumem.

Na druhou stranu některých druhů, obzvláště těch menších si řidiči nemusí všimnout, což by ve výsledku znamenalo podhodnocení výše ztrát těchto druhů. K tomuto pravděpodobně došlo u kun, kdy odhadovaná mortalita zjištěná pěšími pochůzkami je výrazně vyšší než mortalita zjištěná z dotazníků.

Někteří zahraniční autoři došli k závěru, že v průběhu posledních tří dekád silnice ve spojení s automobily pravděpodobně překonaly lov jako hlavní příčinu úmrtí některých suchozemských obratlovců. Toto zjištění je ve shodě s výsledky této práce. Pokud získané údaje porovnáme s průměrným ročním úlovkem za posledních pět let, zjistíme, že ztráty na silnicích představují 15 - 61 % z velikosti lovu.

Výsledky naznačují, že mortalita na silnicích převyšuje lov u zajíce polního a jezevce lesního. Obdobná situace nastává pravděpodobně i u srnce obecného a kun. K výraznému převýšení lovu dochází i u domácích koček a psů. Lov těchto dvou druhů je však legislativně omezen na úzkou skupinu myslivců a proto tyto údaje nejsou dostatečně vypovídající. Nejnižší podíl mortality na lovu byl zjištěn u bažanta obecného. Velká část úlovku však pochází z bažantnic nebo z jedinců vypuštěných krátce před lovem. Tato zvěř tedy „nemá čas“ být sražena a výsledky jsou v tomto případě pravděpodobně zavádějící.

Vzhledem k velikosti lovu je také překvapující relativně malá mortalita prasete divokého. Tuto skutečnost lze vysvětlit způsobem života v tlupách, které jsou obvykle vedeny nejstaršími a tedy nejzkušenějšími jedinci a neobyčejnou inteligencí tohoto druhu. 

Pokud získané údaje o počtu sražené zvěře přepočítáme na celostátní úroveň, tak tyto ztráty představují 8 - 46 % z předpokládané velikosti populace. Nejvyšší hodnoty jsou u zajíce polního a srnce obecného, nejnižší u velkých býložravců. Vzhledem k nedostatku věrohodnějších informací byly údaje o velikosti populací čerpány z myslivecké statistiky. Už na první pohled je evidentní, že tyto údaje nejsou zcela reprezentativní. Například pro prase divoké uváděná velikost populace dosahuje 56 069 ks, lov 116 936 ks (průměrné hodnoty za roky 2006 - 2010). Je naprosto zřejmé, že nemůže být uloveno dvakrát více zvěře, než jaká je velikost populace. Lze se tedy domnívat, že dopad silniční mortality na populace kopytníků je méně závažný než nakolik naznačují výsledky této práce.

Podle údajů z tohoto výzkumu je například každý den na našich silnicích sraženo 395 zajíců nebo 353 srnců. Na jednu srážku se zajícem je potřeba najet v průměru asi 350 000 km, na srážku se srncem 390 000 km. Toliko k druhům a počtu sražené zvěře na našich komunikacích.

 

Jednou z hlavních příčin úmrtí nejen lovných druhů zvěře jsou kolize s automobily. Ohrožena není pouze zvěř, ale především lidské životy a nezanedbatelné jsou také ztráty na majetku. Ve většině případů naštěstí nedochází k ohrožení lidského zdraví.

Necelých 92 % respondentů dotazníkového šetření uvedlo, že během kolize nedošlo k ohrožení posádky vozidla. Posádka vozidla byla ohrožena, ale přitom nezraněna v 5,7 % případů. Ke zranění došlo zcela ojediněle, pouze 0,6 % (n = 5). Z tohoto počtu bylo zranění čtyřikrát vyhodnoceno jako lehké a jednou jako středně těžké. Těžké zranění nebo dokonce úmrtí člena posádky nebylo hlášeno. Zaměřme se tedy nyní na náklady, které by bylo nutno vynaložit na kompenzaci škod vzniklých během dopravních nehod se zvěří.

Celkové náklady byly rozděleny na náklady spojené s opravou vozidel a náklady vynaložené na navrácení sražené zvěře do přírody. V souvislosti s náklady na opravu vozidel došlo k vyčíslení nákladů na jednu kolizi (PNJK) jako poměr mezi celkovými nahlášenými náklady a počtu nahlášených kolizí s konkrétním druhem. Náklady na opravu vozidel byly vypočteny vynásobením PNJK s předpokládaným počtem jedinců sražené zvěře.

Při ocenění sražené zvěře byl použit Sazebník minimálních hodnot upytlačené zvěře, který zpracoval Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti v ČR. Tento materiál vychází z kalkulace nákladů na uvedení věci do původního stavu, tj. kalkulace nákladů na navrácení obdobného jedince daného druhu do přírody. Výhodou tohoto postupu je, že řeší problém ocenění ekologické škody (odčerpání jedince z populace a ekosystému) a chovné hodnoty, jejichž finanční ohodnocení je často problematické.

Struktura ohodnocení minimálních nákladů na navrácení jedince do přírody je následující: náklady na odchyt jedince (imobilizace, odchytové zařízení, práce, atd.), náklady na nákup jedince (cena zvěřiny, cena lovu - trofeje), veterinární úkony (vyšetření, vakcinace, atd.), náklady na transport a transportní zařízení, náklady na karanténu a adaptaci zvěře (zařízení, manipulace, atd.) a administrativní náklady. U druhů drobné zvěře, kde jsou uvedeny náklady na navrácení souhrnně, bez ohledu na kategorii, byla jako výchozí hodnota uvažována tato částka. Druhy spárkaté zvěře, u kterých byly zvlášť uvedeny náklady na navrácení samce, samice a mláděte, byly tyto hodnoty zprůměrovány. Tento průměr byl pak použitý jako výchozí hodnota. Náklady na navrácení zvěře do přírody byly vypočteny vynásobením výchozí hodnoty s předpokládaným počtem sražených jedinců daného druhu.

Respondenti si velmi dobře pomatují ty kolize, kdy jim vznikne škoda na vozidle, kterou jsou nuceni odstranit vynaložením finančních prostředků. V mnoha případech byli schopni uvést částku s přesností na desítky korun. V tomto ohledu dotazníky poskytly pravděpodobně velmi spolehlivé údaje. Respondenti ve svých odpovědích uvedli, že na opravu poškozeného vozidla museli vynaložit finanční náklady ve 155 případech, což představuje necelých 14 % všech kolizí. K  poškození vozidla došlo nejčastěji po srážkách se savci.

Na opravu vozidel řidiči vynaložili částku ve výši 2 003 770 Kč. Z této částky byl největší podíl použit na opravu vozidel po srážkách se srncem obecným - 957 470 Kč a divokým prasetem -  779 550 Kč. Vzhledem k počtu sražených jedinců jednotlivých druhů byly nejčastěji vynaloženy náklady po kolizích s velkými býložravci (jelen lesní, daněk skvrnitý a muflon. Řidiči byli nuceni investovat do opravy vozidel po 70 % kolizí s velkými býložravci, dále po 54 % kolizí s prasetem divokým a po 46 % kolizí se srncem obecným.

Průměrné náklady na jednu kolizi (PNJK) byly nejvyšší u prasete divokého 29 983 Kč a srnce obecného 4811 Kč. Poměrně vysoké byly tyto náklady ještě u velkých býložravců 4360 Kč a domácího psa 2688 Kč. U ostatních druhů náklady nedosahovaly částky 1000 Kč. Pokud bychom získané údaje přepočítali na celostátní úroveň, tak by se celkové náklady na opravu vozidel vyšplhaly na 1 304 mil. Kč, přičemž největší podíl by připadal na kolize se srncem obecným (47,5 %) a prasetem divokým (39,1 %). Dále následují kolize se zajícem polním (7,7 %). Nad jedno procento se ještě vyšplhaly kolize se psem (2,1 %) a velkými býložravci (2 %). U ostatních druhů to bylo méně než jedno procento.

Průměrné náklady na navrácení jednice do přírody se podle druhů pohybují od 25 000 Kč u velkých býložravců až po 3100 Kč u bažanta obecného. Přepočtem na celostátní úroveň zjistíme, že by náklady na navrácení zvěře do přírody dosáhly 3 277 mil. Kč. Z této částky připadá největší podíl na navrácení srnce obecného (57,5 %) a zajíce polního (17,1 %). Dále následuje prase divoké (8,8 %) a velcí býložravci (4,6 %). Vzhledem k tomu, že se jedná o běžné druhy, tak není nezbytné kompenzovat jejich ztráty opětovným vysazením do přírody. Usmrcením této zvěře však vzniká škoda v podobě snížení genetické diverzity jednotlivých druhů, dochází ke ztrátám zvěřiny jakožto kvalitní potraviny, myslivcům se snižuje příležitost lovu apod. Snaha o vyčíslení těchto škod se tedy ze strany myslivců jeví jako oprávněný požadavek.

Součtem nákladů spojených s opravou vozidel a nákladů vynaložených na navrácení sražené zvěře do přírody zjistíme, že na kompenzaci škod, které vznikají po srážkách automobilů s výše uvedenými druhy, by bylo nutno ročně vynaložit částku ve výši 4 581 mil. Kč. Z této částky připadá necelá třetina na náklady na opravu vozidel a zbytek na náklady na navrácení zvěře do přírody.

Škody, vznikající během srážek, se tedy pohybují řádově ve stovkách až tisících milionů Kč. K podobným závěrům došla řada autorů, kteří se této problematice věnovali v jiných částech světa. Tato práce však oceňuje pouze škody na vozidlech a zvěři. Kromě těchto ztrát je třeba brát v úvahu i náklady na výjezd policie, přivolání myslivců, veterinářů či zdravotní služby, náklady na ošetření zraněných, případné náklady na zdržení dopravy, atd. Vyčíslení reálných nákladů na kolize je tedy složitější, než se na první pohled jeví. Z výše popsané situace je evidentní, že skutečné náklady na kompenzaci kolizí jsou vyšší, než nakolik udává tato práce. Pochopení nákladů je přitom stěžejní při posuzování peněžních výdajů na ochranná opatření.

 

Ing. Jiří MRTKA Ph.D., Doc. Ing. Marie BORKOVCOVÁ, Ph.D., Bc. Ing. Zdeňka LIPOVSKÁ

Autoři působí na Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství, Agronomické fakulty, Mendelovy univerzity v Brně

 

 

Přiložené dokumenty

Tabulka-1 Tabulka 1 (11,27 KB)
tabulka-2 Tabulka 2 (11,09 KB)
vychází v 6:09 a zapadá v 19:52 vychází v 1:51 a zapadá v 17:26
 
Zpracování dat...