Časopis Myslivost

Duben / 2013

Národní park Wigry a Augustovský prales

Myslivost 4/2013, str. 34  Jan Kusolits
Augustovský prales (Puszcza Augustowska) je velký lesní komplex v Podlaském vojvodství v severovýchodním Polsku, který se rozsprostírá i na území Litvy a Běloruska. Jeho rozloha činí 160 000 ha (polská část má 114 000 ha). Na jeho území se nachází i NP Wigry, který bych chtěl tentokrát čtenářům Myslivosti představit.

Prales se nachází v nížině, která vznikla v době ledové – jedinými vyvýšeninami jsou duny. Nejvýznamnějšími řekami jsou Rospuda, Blizna a Czarna Hanca. Je zde též několik jezer - Wigry, Sajno, Biale Augustowske, Necko, Studzieniczne, Serwy, Blizno, Pomorze aj. Jezero Wigry má rozlohu 2187 ha, jeho maximální hloubka je 73 m a nachází se v centrální části národního parku.

Podnebí je nejdrsnější v celém Polsku (kromě hor). Průměrná roční teplota je +6 0C (v zimě -6 0C a v létě +17 0C). Zima trvá v průměru 115 dní (od konce listopadu), sníh leží někdy až 100 dní.

Augustovský prales byl v minulosti částí původních pralesů rozkládajících se na hranicích Litvy, Ruska a Mazowieckého knížectví. Do 13. století bylo jeho území osídleno kmenem Jacwingů (příbuzných tehdejších Prusů a dnešních Litevců). Po jejich vyhubení Řádem německých rytířů byl prales znovu osídlen až v 15. století. Tehdy byl prales rozdělen na části (dnes bychom řekli lesní správy) Puszcza Perstunska, Prelomska a Berznicka.

V polovině 16. století se prales stal majetkem polské koruny a lovila se zde větší zvěř; pratuři, zubři, losi, jeleni, divočáci, medvědi a vlci. Tehdy se začalo i s hospodářským využíváním pralesa; kácení stromů, které byly potom dopravovány po řekách do baltských přístavů, vyráběla se rovněž smůla a dřevěné uhlí, sbíral se med divokých včel apod. První osadníci byli tedy včelaři, dřevorubci, uhlíři, kováři a lesníci, kteří zakládali osady hlavně v 17. a 18. století.

Během povstání proti ruskému samoděržaví v lednu 1863 se zde ukrývali polští povstalci a událo se tu i několik šarvátek s carským vojskem. V rezervaci Kozi Rynek jsou mohyly padlých povstalců z bitvy mezi Poláky a Rusy dne 29. 6.1863.

Během I. světové války prales značně utrpěl, poněvadž Němci ve velkém káceli stromy, které potom odváželi do Německa. Padlo asi 15 % rozlohy lesů.

Za II. světové války se zde skrývali polští partyzáni. Odehrávali se zde i exekuce polského obyvatelstva – například v okolí vsi Szczebra bylo v letech 1941 – 1944 popraveno asi 8000 lidí, především Židů.

Co se flóry pralesa týče, tak 85 % jeho rozlohy tvoří porosty borovice a smrku. Některé z nich jsou staré v průměru 120 let. Výjimkou nejsou stromy o výšce 30 – 40 m. Dochovalo se i hodně rašelinišť, v jižní části pralesa rostou bahenní olše (9 % rozlohy) a místy též habry, stejně jako duby, javory, jasany a břízy. Vzhledem k drsnému podnebí se zde dochovaly rostliny boreálního charakteru – zakrslé břízy, tisy a masožravé rostliny.

V pralese žije více než 2000 druhů živočichů (drtivou část tvoří hmyz, obratlovci – 297 druhů). Ze savců se zde vyskytuje vlk, psík mývalovitý, rys, jezevec, jelen, los, srna, zajíci – polární i polní, bobr, ondatra, vydra aj. V minulosti zde žili také pratuři, zubři, medvědi a rosomáci. Z ptáků potom čáp černý, orel křiklavý, káně lesní i myšilov, několik druhů datlů, tetřev hlušec a tetřívek. Vody Augustovského pralesa obývá více než 30 druhů ryb.

 

Národní park Wigry je jedním z největších v Polsku. Byl vyhlášen 1. 1. 1989 rozhodnutím Rady ministrů ze dne 27. 6. 1988 jako patnáctý národní park v Polsku (dnes je jich celkem 23). Jeho rozloha činí 14 988 ha, z toho 9458 ha tvoří lesy, 2908 ha vodní plochy a zbytek 2633 ha jsou zemědělsky využívané plochy. Nejpřísnější stupeň ochrany mají lesní komplexy o rozloze 623 ha, zemědělská půda má stupeň CHKO.

První pokusy o ochranu přírody na území dnešního národního parku jsou datovány do počátku 20. století. První rezervace zde vznikla ale až v roce 1959 z důvodu ochrany bobrů, kteří v Polsku prakticky nežili a dostali se sem z území bývalého SSSR (v letech 1944 – 1949). Rezervace se jmenovala „Stary Folwark“ a měla rozlohu 120 ha. Pro zajímavost – dne žije v oblasti Suwalek asi 5000 bobrů.

Průlomem v ochraně přírody bylo rozhodnutí vojvodské rady v Suwalkách ze dne 12. 1. 1976, kterým byla vyhlášena CHKO Wigry o rozloze 10 940 ha. Ochranná zóna činila 2770 ha. Od roku 1982 začaly přípravy na přetvoření CHKO v národní park – jejich součástí byly vědecké výzkumy všech přírodních hodnot wigierského regionu, analýzy ekonomické i administrativní apod. Od počátku bylo zdůrazňováno, že budoucí národní park má reprezentovat přírodu jak Suwalského pojezeří, tak i Augustovského pralesa stejně jako charakter zemědělského hospodaření typického pro tuto oblast Polska.

Ročně navštíví NP Wigry asi 120 000 turistů. Je pro ně připraveno 190 km turistických stezek, oblíbené je zde i vodáctví – sezóna trvá od 1. 5. do 31. 10. Po jezeře Wigry jezdí v tomto období i výletní loď. Z hlediska ubytování velké hotely zde nenajdete, zato ale množství penzionů, kempinků a i čím dál tím více zemědělských usedlostí se specializuje na agroturistiku. Oblíbený je i sportovní rybolov a lov, poněvadž zvěře a ryb je zde opravdu hodně a lidí málo.

Národní park Wigry jsem navštívil v roce 2006 s manželkou, synem a naší labradorkou Stelou. Bydleli jsme v penzionu, který patřil lesníkovi a nacházel se poblíž jezera Blizno mezi Augustowem a jezerem Wigry. Po strastiplné cestě z Varšavy (není to daleko, ale tehdejší stav polských silnic a obrovské množství kamionů jedoucích z a do Litvy nám ztrpčovaly cestu) jsme zde rádi složili hlavy. Lesník a jeho rodina, kteří bydleli hned vedle v hájence, měl dva penziony – vlastně velké domy s možností ubytování pro 12 osob. Byly komfortně vybavené – dokonce i s krbem – s možností vlastního vaření a cena byla tehdy více než přijatelná.

Lesník byl kamarád mého kolegy z Varšavy, který sem jezdil na dovolenou už řadu let. Prales začínal hned za penzionem, a tak jsme se dali v následujících dnech do poznávání jeho krás. Pan domácí nám vyprávěl, že divočáků, jelenů, srnčí zvěře je zde velké množství a když je tuhá zima, tak se za nimi táhnou vlci a rysi, kterých prý také není zrovna – na polské poměry – málo. Na jaře potom vždy sleduje tok tetřevů hlušců i tetřívků – tytam jsou doby, kdy se ještě směli lovit.

Ještě v 80. letech 20. století sem jezdili politici z Varšavy a zahraniční lovci, neboť zdejší lesy byly proslulé množstvím tetřevů hlušců i tetřívků. Potom došlo k prudkému poklesu jejich počtu, ale i dnes Augustovský prales představuje – kromě polských Beskyd a Tucholský borů na západě Polska – poslední útočiště těchto zajímavých opeřenců.

Nemohli jsme samozřejmě vynechat jezero Wigry i s klášterem, který patřil Kamedulskému řádu. Založen byl v roce 1667, řeholníci založili i město Suwalki (1715), které je centrem polských Litevců. Po třetím dělení Polska mezi Prusko, Rusko a Rakousko (1796) připadlo toto území Prusku, které bylo evangelické. Klášter byl okamžitě zrušen a jeho majetek zabavila pruská koruna. Dnes – po nákladných opravách – je možné se zde ubytovat, ovšem rezervaci je nutné provést s delším předstihem.

Projeli jsme se i lodí po jezeře Wigry, ovšem nejzajímavější byl pro nás pořád prales. Podle stop a okusů zde žije opravdu velké množství zvěře. Zahlédli jsme i impozantního mořského orla, kterého vyplašil náš syn se psem. Zajímavým úkazem jsou tzv. suchary, což jsou jezera bez odtoku i přítoku z doby ledové, kterých je v oblasti Suwalek několik desítek. Všude jsme potkávali rybáře, turisty naštěstí jen zřídka (byl totiž začátek června). Rozhodně jsme nemohli vynechat návštěvu správy parku v Krzywém, kde je i malá přírodovědná expozice.

Návštěvu Augustovského pralesa, národního parku Wigry a oblasti Suwalek doporučuji všem, kteří hledají (zatím) nedotčenou přírodu, hluboké lesy, čistá jezera a řeky, popřípadě si chtějí zarybařit, fotografovat či lovit.

Text a snímky Jan KUSOLITS

vychází v 7:48 a zapadá v 15:58 vychází v 15:42 a zapadá v 6:38 Nákupní košík 0
Zpracování dat...