Časopis Myslivost

Květen / 2013

Na rumunských tokaništích

Myslivost 5/2013, str. 42  Martin Mikoláš
Ještě před východem slunce mě vzbudil zpěv ptáků, ležel jsem pod krásným smrkem v pohoří Piatra Craiului. Bylo to moje první ráno v rumunských horách. Pomalu jsem se vydal dál po cestě směrem k hlavnímu hřebeni, vychutnávaje si kouzelný okamžik tajuplného přechodu noci v den. Co to slyším? Zdá se mi to, nebo ne? Lesem se nesl můj oblíbený zvuk, hlas tokajícího tetřeva. Když jsem se přiblížil, napočítal jsem, celý překvapený, tři kohouty. Tak intenzivní podzimní tok v říjnu jsem ještě nezažil. Zůstal jsem blízko místa několik dní a pozoroval chování tetřevů, jak tokají (Pozn. Jeden mladý kohout tokal i za silného deště se sněhem a za větru až do 9 hodin, měl jen stažený ocas.), kam přelétají, jak se pasou… Asi to byl zlomový okamžik, kdy jsem se rozhodl začít s výzkumem tetřeva hlušce (poddruh Tetrao urogallus rudolfi) v Rumunsku.

Můj výzkum začal v roce 2009, a to mapováním tokanišť. Během 115 dní strávených v terénu za různého počasí jsem našel 23 tokanišť od východní části pohoří Fagaraş (4) přes pohoří Piatra Craiului (1), Bucegi (1), Diham (1), Piatra Mare (1), M. Priscius (1), Harghita (5), Hâşmaş (1), Călimani (1), Rodnei (4), až po hranice s Ukrajinou – Maramureş (3), z kterých dvě v průběhu výzkumu zanikly. Na každém funkčním tokaništi jsem spočítal kohouty a v létě jsem zaznamenal proměnné charakterizující prostředí na tokaništi a jeho okolí. Po celou dobu výzkumu jsem také sbíral vzorky trusu a peří na genetické analýzy DNA. Nejdobrodružnější bylo hledání tokanišť, k tomu patřilo mnohé noční bloudění, přespávání v neznámých lesích, brodění se hlubokým sněhem a také setkání s medvědy. Jednou v noci jsem za svitu měsíce (neměl jsem rozsvícenou ani baterku) pospíchal na tokaniště tak, že jsem málem vrazil do medvěda, který se hrabal v tlejícím dřevu ležícího kmene. Naštěstí jsou to plachá zvířata, alespoň ta, co žijí vysoko v horách. Jindy mě překvapila úplně čerstvá stopa rysa, který se mi díky své pozornosti vyhnul. Zažil jsem nádherné východy i západy slunce, ale i bouřky a mrazy. Nejkrásnější tok jsem pozoroval v pohoří Rodnei, kde jsem se náhodou vzbudil uprostřed tokaniště, a tetřevi mi létali 2 – 3 metry okolo hlavy. Ani jsem se nehnul. Tokalo tu až do půl čtvrté odpoledne 6 – 7 kohoutů, rozvášněných od kvokajících slepic. Běžně tok končí těsně po východu slunce, případně o něco dříve. Byl krásný slunečný den, bezvětří a lokalitu pravděpodobně vůbec nenavštěvují lidé, alespoň jsem neviděl žádnou stezku.

Nejvzácnější jsou pro mě setkání s tetřevy mimo období toku, kdy člověk musí opravdu mít štěstí a být zcela potichu, aby mohl tohoto utajeného ducha starého lesa pozorovat. A největší radostí pro mě bylo vidět vesele si cupkající kuřata v borůvčí.

 

Jak se prostředí tetřeva mění?

Způsob života v evropských zemích se za posledních 100 let velmi změnil, projevuje se to už i v odlehlých částech Rumunska. V některých částech pohoří Maramureš a Harghita vznikly v posledním desetiletí rozsáhlé holiny s rozlohou větší než 200 ha, které jsou výsledkem kácení na bývalých zarostlých pastvinách, ale také výsledkem ilegální těžby. Často zůstaly ve vyšších nadmořských výškách jen ostrůvky lesa, které se staly posledními útočišti tetřeva. S fragmentací biotopu dochází také k fragmentaci samotné populace tetřeva. Čím jsou zbytkové populace od sebe vzdálenější a izolovanější, tím rychleji dochází k přerušení komunikace mezi nimi, což vede ke ztrátě genetické diverzity.

S rozsáhlými odtěženými plochami se mění mikroklima, ztrácí se odolnost společenstva a roste tlak predátorů na přežívající jedince. V řadě vědeckých prací bylo doloženo, že rozsáhlé holiny mají nepřímý vliv na růst predace. Holiny vyhovují hlodavcům (např. hrabošům), kteří jsou významným potravním zdrojem mnoha predátorů (lišky, kuny, lasice). Hlodavci se zde namnoží a tím se zvýší potravní nabídka pro predátory a následně i jejich počty. V jarním období a začátkem léta jsou pak v malých fragmentech lesa jednou z nejdostupnějších potravních zdrojů namnožených predátorů tetřeví vajíčka a kuřata.

Ve fragmentech původních rozsáhlých lesů dochází rovněž k tzv. extinkčnímu dluhu. Přežívají zde staří kohouti (v jednom takovém fragmentu jsem napočítal i čtyři tokající kohouty), ale juvenilní jedinci (kuřata) nepřežívají vlivem mnoha faktorů způsobených nedostatečnou rozlohou vhodného přírodního prostředí (malá rozloha prostředí, zvýšený predační tlak, rušení). Následně dojde k přestárnutí populace, jako je to známé například ze Slovenska.

Dalším problémem je v Rumunsku ilegální odstřel – pytláctví. Během jednoho rána, ještě před východem slunce, jsem v pohoří Maramureş zaslechl pět výstřelů z různých míst, z různých tokanišť. V roce 2010 byl v této oblasti povolený odstřel, ale v tomto údolí pouze dvou kohoutů, a to na celou sezónu. V pohoří Harghita jsem zaznamenal ve stejném roce dokonce zánik dvou tokanišť. Na jednom z nich posledního kohouta zadávila liška, na druhém byli poslední dva kohouti zastřeleni.

Turistický ruch je dalším závažným faktorem, který také negativně ovlivňuje počty tetřevů na tokaništích. Dobře pozorovatelný je tento jev v pohoří Bucegi, Diham či Rodnei. Kromě plašení a ztráty vhodného prostředí způsobených rozsáhlou výstavbou rekreačních středisek, cest, lanovek, vleků či jízdami na motorkách, čtyřkolkách, sněžných skútrech či offroadech je obvykle v okolí turistických středisek zvýšená hustota ptáků čeledi krkavcovitých, kteří jsou významnými predátory vajec a kuřat.

 

Přežije tetřev i do budoucna?

Je možné uvést do souladu život a veškeré činnosti člověka s pozitivním vlivem na přírodní prostředí tetřeva? Člověk dokáže využívat krajinu a pozitivně ovlivňovat přírodu a její druhovou rozmanitost. Přiměřená pastva na vhodných stanovištích je toho dobrým příkladem. V mnohých pohořích jsem viděl, jak se pasou stáda koní, ovcí a krav v přiměřených počtech a vytvářejí v lese loučky, světliny, kde se daří různým druhům hmyzu. A navíc vždy to byla radost potkat pastevce, který mi neváhal, i když byl sám bez peněz, nabídnout sýr, pálenku nebo mamaligu.

A co příznivě ovlivňuje biotop tetřeva? Je to výskyt borůvky, ale také maliny či jeřábů, pokryvnost bylinného patra, přítomnost javoru klenu, který obohacuje strukturu lesa, prosvětlených míst, ale i třeba pramenišť a přítomnost mrtvých stromů. Zkrátka, čím jsou tokaniště různorodější co do typů prostředí, tím více kohoutů hostí. Samozřejmě počty kohoutů nejlépe vysvětlují proměnné širšího, krajinného měřítka – především rozloha vhodného lesního celku.

Nejvíc kohoutů jsem napočítal na tokaništích, která byla přímo napojená na smrkový prales. Byla to dvě tokaniště se sedmi kohouty ve Fagaraši a s devíti kohouty v Calimani. Mám to štěstí, že jsem minulý rok mohl začít studovat tetřeva v jeho přirozeném, původním prostředí – v pralese. Přírodní les s charakterem pralesa je v celé Evropě posledním objektem, kde můžeme vědecky proniknout do samotné podstaty zákonitě probíhajících procesů lesních ekosystémů. Tetřev tu s oblibou využívá především v období léta přechody mezi porosty starého lesa a světlin. Vyhledává prosvětlená místa s bohatým bylinným podrostem, často také prameniště. Strukturu lesa obohacuje i přítomnost stojících odumřelých stromů, které často slouží jako místa odpočinku a rozhledu. Navíc v mrtvé dřevní hmotě žije množství mravenců, které podle rozboru trusu kuřat, tvoří velkou část jejich potravy.

Přírodní disturbance mají zásadní význam v dynamice biotopů tetřeva v jeho původním, člověkem nepoznamenaném prostředí, protože vytvářejí příznivou strukturu lesa a mozaiku různých vývojových stádií, které tetřevovi vyhovují. Výzkumem se snažíme přinést nové poznatky pro přírodě blízké pěstování lesa s výskytem tetřeva, které zohledňuje životní nároky tohoto druhu a další funkce lesa (půdoochranná, vodoochranná, rekreační, produkční) s důrazem na ekologickou stabilitu porostů. Tetřev je symbolem Karpat a vysokohorských lesů – jaký je jeho osud, záleží na nás lidech.

Což potvrzují i slova ředitele loveckého svazu Rumunska prof. Ovidia Ionescu, který na otázku, co si myslí o vývoji populace tetřevů na území Rumunska, odpověděl: „Je tu řada míst s vysokými počty tetřevů. Nevím ale, jak dlouho to tak bude, pokud to s lesy půjde takhle z kopce…“.

Ing. Martin Mikoláš

Katedra pěstování lesa
Fakulta lesnická a dřevařská
Česká zemědělská univerzita v Praze

Překlad Ing. Petra Málková

vychází v 7:17 a zapadá v 16:13 vychází v 21:35 a zapadá v 12:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...