Časopis Myslivost

Květen / 2013

Nenechme se převálcovat!

Myslivost 5/2013, str. 17  Ing. Jiří Mezenský
V minulém čísle Myslivosti jsem v článku „Hříchy myslivosti“ reagoval na zveřejněný dopis jednatele Ing. J. Kostečky a jeho přílohy. Upřímně řečeno, nebyl jsem stoprocentně přesvědčen, že se opravdu jedná o další vážně míněný pokus, jak zničit českou myslivost a bohatství, které představuje. V skrytu duše jsem doufal ve variantu jen dalšího pokusně vypuštěného balónku, o další mediální kampaň úzké skupiny všeobecně známých lidí a jejich naprosto minoritních názorů. Věřil jsem, že navrhované změny a opatření se všemi jejich důsledky nemůže myslet nikdo vážně. Určitě jsem ve svých myšlenkách připustil možnost „salámové metody“, tedy nastavíme maximálně nesmyslné požadavky a slevením z nich docílíme kýženého postupu. I to je ve svých důsledcích hrozné, bohužel však ne tak hrozné, jako návrh změn, které jsem před několika dny dostal do své emailové pošty.

Navrhované zásahy do zákona o myslivosti a následně do vyhlášky určující doby lovu jsou něco, co lze jen opravdu těžce pojmenovat, vynechá-li člověk nespisovné (rozuměj vulgární) výrazy. A přemýšlet nad tím, jak by tyto změny mohly napomoci zlepšení současného stavu? Zbytečnější ztrátu času si nedokáži představit.

V době, kdy píši tyto řádky nevím, jak se budou dále podrobně rozebírat navrhované změny. Dovoluji si předpokládat, že ano, že představitelé ČMMJ přinesou své argumenty a pohledy, a proto je nebudu zde bod po bodu uvádět. Dovolím si však malé zamyšlení nad základní filozofií či „přínosem“.

Základním mottem všech nářků nad českou myslivostí jsou patrně škody způsobené zvěří, těsně následované právy či postavením vlastníků honebních pozemků. Je nad veškerou pochybnost jasné, že tam, kde se setkávají částečně protichůdné zájmy, a kde navíc dochází k sice zákonným a ve své podstatě směšně malým, ale přece jen zásahům do vlastnictví, musí k „třecím“ plochám docházet.

Je ovšem stejně průzračně jasné, že v naprosto drtivé většině honiteb české republiky jsou tyto „třecí“ plochy řešeny v klidu, smírem a pochopením všech zainteresovaných stran. V opačném případě by totiž česká myslivost už nějaký rok neexistovala.

Přirozeně, i mně je nepříjemné, když soused z vesnice přejede zrakem lokál místního pohostinství a hodně nahlas prohlásí: „Jak by mi mohla prasata přestat rýt brambory, když všichni myslivci  místo v honitbě sedí tady?“ Jak je ale možné, že tentýž soused o pár dní později sedí ve stejném lokále a s vlhkýma očima se omlouvá, že přes maximální opatrnost posekal srnče? Jak je možné, že stejný člověk o dalších pár měsíců si za pytle pšenice, poté co byl ubezpečen, že je opravdu pro myslivce, tedy pro jejich bažanty, řekne neuvěřitelně směšnou sumu?

Mohl by si někdo myslet, že by tento poškozený vlastník honebních pozemků a úrody na nich souhlasil s celoročním odstřelem laní a kolouchů? Co by tomuto bezesporu poškozenému „nemyslivci“ a vlastníku poměrně významné rozlohy honitby navrhované změny přinesly?

Vše je směřováno k naplnění hlavního cíle, té, sice velmi minoritní, ale o to více hlasité skupiny „vlastníků“, ke snížení minimální výměry honiteb. Že se jedná o katastrofální krok pro zvěř, není jistě nutné rozvádět, ale nás nyní zvěř nezajímá.

Co by to přineslo našemu sousedovi? Má poměrně rozsáhlé pozemky (vím to, připravoval jsem valnou hromadu honebního společenstva), ale uváděných 250 ha nemá. Hlasovací právo na valné hromadě honebního společenstva přirozeně má, honitby jsou historicky více méně ustálené, takže přičlenění pozemků je taky „mimo hru“. Jako člověk z vesnice, životem i svou prací bytostně spojený s přírodou chápe její zákonitosti i potřeby.

Ať procházím navrhované změny zákona o myslivosti zleva nebo zprava, nahoru či dolu, žádná jasná pozitiva pro mého souseda nenacházím. Základní filozofií navrhovaných změn totiž není posílení práv členů honebních společenstev, ale jejich snazšímu ovládnutí. K čemu jinému by bylo zvýšení počtu hlasů podle metrů čtverečních a procenta nutná k usnášení schopnosti či četnost svolávání valných hromad?

Je paradoxní, jak jsou navrhované změny v zákoně nevyvážené, i ve své absurditě nedomyšlené, a jak se, pod rouškou hloupě naznačující zájem o blaho přírody, snaží zakrýt svůj hlavní nebezpečný a výbušný základ. Otázky spojené s přikrmováním zvěře, vnadišti či krmelišti jsou jen a pouze oponou zakrývající hlavní motivy. Motivy individualistických zájmů, motivy moci a ovládnutí, motivy maximálně posilující lov, motivy peněz.

Skoro nenápadně, formou třeba ustanovení myslivecké stráže, formou vyškrtnutí mysliveckých sdružení, formou nepotřebnosti myslivecké kvalifikace nebo formou změn členství v honebních společenstev je naplňováno přání zanedbatelné, ale bohužel velmi finančně disponované, minority.

V letošním roce končí nebo skončila desetiletá perioda nájmů u obrovské části honiteb v naší republice. Z jakého důvodu a proč jsou navrhované změny zákona předkládány vlastně „s křížkem po funuse“? Neodbytně se mi vkrádá myšlenka, že z toho důvodu, že debatovat o navrhovaných změnách na probíhajících valných hromadách, by jasně ukázalo, v jak žalostně malém počtu jsou zastánci těchto navrhovaných hrůz. Opravdu rád bych viděl debatu zastánce bezuzdného lovu s mým výše popsaným sousedem. Po argumentech zdůvodňujících nutnost zabíjení matek těsně před kladením mláďat bych, odhaduji, tak do pěti minut  volal sanitku.

Změny ve vyhlášce stanovující doby lovu jsou pak samostatnou kapitolou. Kapitolou ještě černější a hrůznější – ono to opravdu jde! – než navrhované změny zákona včetně navrhovaných „změkčení“ zakázaných způsobů lovu. Marně se ptám, jak může něco takového být míněno vážně.

Celoroční lov laní a kolouchů jelena evropského, ale i muflona nebo jelena siky (toho včetně samčího pohlaví), nelze nazvat jinak než zvěrstvem, Zvěrstvem, kde již nejde o nějakou filozofii, ale jen a pouze o sprosté zabíjení. Česká myslivost je postavena, potrpěla si a je světoznámá svojí etikou, svojí úctou a láskou k přírodě a zvěři. Navrhované změny toto pošlapávají a posílají naší myslivost do hluboké a silně zapáchající žumpy. Je naprosto neuvěřitelné, že něco podobného může vzejít z pera Ministerstva zemědělství, toho ministerstva, která má v současném zákoně i § 58 odstavec 2, písmena e) nebo m) a celou hlavu III zákona.

O uvedení myslivosti na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky asi nemá cenu psát. Snad jen v případě, že by došlo ke schválení navrhovaných změn, bylo by nutno zápis vyjmout a vytvořit seznam nový. Seznam barbarství a hamižnosti. Jen nevím, pod které ministerstvo by byl zařazen.

Na internetových stránkách ČMMJ je k dispozici petice žádající zastavení projednávání změn zákona o myslivosti. „Stáhl“ jsem si jí a průběžně jí dávám lidem podepsat. S jedinou výjimkou jí zatím podepsali všichni, kterým jsem jí předložil. Podotýkám, že mezi nimi byl jediný myslivec a je na ní do doby, kdy píši tyto řádky (4. 4. 2013) více jak třicet podpisů. Podpisů lidí z velkoměsta, lidí nesvázaných s přírodou tak bytostně, jako můj soused z vesnice. Cením si každého podpisu a cením si ho o to víc, že vyjadřuje vlastně názor mysliveckých laiků. Vážení navrhovatelé, i těmto lidem je po pár minutách rozhovoru jasné, jaké „nadělení“ naší přírodě chystáte!

Moc bych si přál končit optimisticky, ale ruku na srdce, jde to v naší republice? Jde!!! Jde sice s obtížemi, s problémy, s bojem s nepochopením a s výdejem obrovské energie v boji s lidskou hloupostí, hamižností a tupostí, ale jde. Věřím, že když naše organizace – MY – kdo snad máme trochu práva říkat si myslivci, nezůstaneme nečinní, když část z nás dá petici podepsat svému okolí, když oslovíme své volené zástupce… Chci věřit tomu, že v našem zákonodárném sboru, kdyby nedej bože na projednávání novely došlo, si budou podpisů lidí vážit stejně, jako si jich vážím já. Přátelé, zastavme tu zrůdnost a nedejme se převálcovat několika….

Ing. Jiří MEZENSKÝ

vychází v 7:18 a zapadá v 16:12 vychází v 22:52 a zapadá v 13:17 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...