Časopis Myslivost

Květen / 2013

Střelec to má těžké, ale honec to má mnohem těžší!

Myslivost 5/2013, str. 48  Jan Galusek
Několik postřehů jak se černá zvěř chová v leči a jak má postupovat honec, aby ji našel, vyhnal, a pokud to okolnosti dovolí, tak i ulovil. V minulém článku jsem všem zeleným kamarádům, kteří chtějí mít úspěch na společných lovech, poskytl několik základních doporučení, jak se chovat, aby byl lov úspěšný. Nyní bych rád poskytl informace a moje zkušenosti těm, kteří se občas nacházejí jako honci se zbraní v leči. Ti, kteří se loveckých akcí jako honci se zbraní účastní pravidelně, rady zcela jistě nepotřebují, ale dají mi určitě za pravdu.

Moje první informace, jak se chovat jako honec v leči, mi poskytoval můj otec, povoláním lesník, který na OMS Blansko působil dlouhou dobu jako funkcionář a v neposlední řadě až do roku 2012 vykonával funkci zkušebního lektora v mysliveckých kurzech. V době, kdy jsem jako honec začínal mi říkal: „Až začne leč, projdi pomaloučku mlazinu a sem tam zakašlej a nebo klepni větví o kmínek a všechna zvěř z leče vyběhne ven.“ Jak řekl, tak se i stalo - jelení zvěř prchala přímočaře ven z krytiny a černá zvěř ji v podstatě ve stejném duchu následovala a v převážné míře přesně dodržovala stopní dráhu, po které do mlaziny vešla.

Tato idylka je ale minulostí, zvěř si pod tlakem doby vytvořila nové návyky a lepší strategii přežití. Z leče bezhlavě nevybíhá, dlouhodobě zkoumá možnosti úniku a rozestavení střelců a jako poslední trend v boji o přežití si vyvinula strategii, při které leč neopouští a ukrývá se v ní zatvrzele i přesto, že jsou honci blízko ní. Toto mi jistě potvrdí mnozí zkušení kolegové, kteří se naháněk účastní jako honci se zbraní a loveckými psy. Nebýt psů, tak bychom 80 % zvěře přešli a výsledek lovu by byl žalostný.

V tomto článku se zaměřím na chování zvěře černé, jejíž lov v leči považuji za vrchol myslivecké dovednosti. Člověk musí v komplikovaných podmínkách zvěř spatřit, bezpečně rozeznat, vyhodnotit veškerá bezpečnostní rizika, mít přehled o rozmístění kolegů honců a bedlivě sledovat pohyb slídících psů, aby nebyli při střelbě ohroženi.

Pokud jsou všechna uvedená kritéria v pořádku a divočák, kterého je možno ulovit, se nachází do vzdálenosti maximálně 20 metrů, je možno přistoupit k lovu. Mně osobně se při lovu v leči nejvíce osvědčily jednotné střely do brokovnice Slug ráže 12 a kulový náboje 7x57 R poloplášť o hmotnosti 9 g. Tento kulový projektil se i na krátkou vzdálenost rozkládá v těle zvěře, předává veškerou energii, a co je nejdůležitější, v drtivé většině případů zůstává na druhé straně těla pod škárou. A když už tělo občas opustí, nemá už dostatek energie. Jednotná střela Slug po opuštění hlavně perfektně drží směr díky drážkám, které projektil roztočí a také jí nevadí menší překážky v dráze letu, takže ji lze použít i při střelbě na zvěř, která stojí například za ostružinovým keřem. Také Slug zůstává téměř vždy v těle zvěře.

Osobně nedoporučuji používat v leči dříve běžné náboje S-ball plastik – jak jednou vtipně prohlásil jeden kolega – S-ball dokáže v leči poskakovat ještě půl hodiny po odtroubení! Má výtečnou průraznost, ale já osobně ho považuji v leči za nebezpečné střelivo.

Jako kritéria výběru vhodného kusu k lovu doporučuji využívat následující ukazatele. Barva zvěře - světlehnědý kus do hmotnosti asi 70 kg je vždy lovný! V leči nestřílejte na zvěř zbarvenou černě, a nebo do stříbřita, pokud bezpečně neodhadnete její hmotnost. Černá a stříbřitě zbarvená zvěř již většinou dosáhla věku tří roků, a tudíž se nejedná o zvěř, která má být na výřadu. Pokud dodržíte popisovaná kritéria, neměli bychom udělat při lovu chybu.

 

Nyní již k chování černé zvěře při společných akcích. Samostatnou kategorií jsou dospělí kňouři, ti již prošli několikrát ohněm naháněk a vypracovali si určitý model chování. Z leče bezhlavě nevybíhají, a pokud leč opouštějí, tak jen zvolna klušou a často se zastavují a jistí. Dále mají ve zvyku počkat, až se řada honců přiblíží téměř až k nim, a pak zpod krytiny prudce vyrazí a za řadou honců se opět zastaví. Toto je typické chování dospělých kusů, proto doporučuji na takovéto osamocené kusy nestřílet!

Dále mají ve zvyku zůstat ukryti v keři ostružin, a nebo v nízkém náletu, kde nehybně stojí a odolávají i tlaku psů. Nejednou mne na takovýto ukrytý kus můj pes upozornil a teprve až jsem si lehnul na zem, tak tehdy jsem v krytině rozeznal bezpečně siluetu dospělého kňoura. Při takovémto zjištění je dobré odvolat psa a obejít místo a pokračovat s ostatními dál, kňour většinou ani leč neopustí anebo vyjde až za delší dobu.

Lončáci se v zimním období drží poblíž bachyní se selaty, pokud si nevytvoří svoji vlastní dorosteneckou tlupu a při vyrušení v leči se ve skupině vydávají ještě před řadou honců hledat únikovou cestu. Před opuštěním mlaziny se často rozdělí a prchají každý individuálně, a nebo v malých skupinkách. U této mladé zvěře bývá většinou zbarvení ještě světle hnědé, ale u některých vyspělejších kusů se objevuje i zbarvení černé. Pokud je bezpečně obeznána hmotnost kusu do 70 kg, je možno v leči ulovit i tmavě zbarveného jedince.

Osobně považuji tuto kategorii divočáků za nejvíce nebezpečnou, protože jsou pohybliví, odolávají psům a neváhají se v tísni, aniž jsou zraněni, bránit i útokem, a pokud je člověk neozbrojený, a nebo není dostatečně pohotový, tak může dojít ke zranění. Zbraně na to již mají dostatečně velké.

Na mě osobně útočilo již pět lončáků a všechny útoky naštěstí skončily dobře mířenou ranou ze vzdálenosti mnohde kratší než dva metry.

Pro dokreslení přikládám fotografii 70 kg těžkého lončáka, který na mne v roce 2011 zaútočil v leči a přitom měl možnost volného úniku. Vylomil se z paseky, když jsem čekal na svážnici se psem u nohy ve vzdálenosti asi 10 metrů. Situaci zřejmě vyhodnotil jako překročení únikové vzdálenosti a vyrazil přímo na mě. Pes mi odbíhal od nohy a divočák začal sledovat jeho pohyb a odchýlil se mírně vpravo a v té chvíli se mi jej podařilo zasáhnout do hlavy na vzdálenost asi 3 metry. Jen se zlomil a zůstal ležet na místě.

Poslední kategorie jsou bachyně se selaty. V leči se zdržují společně na jednom místě. Jako nejoblíbenější krytinu mají ostružinové keře, které se nacházejí na okrajích mlazin, a nebo v místech, kde chybějící porost umožnil vyrůst ostružinám či listnatému náletu. Také rády zalehnou pod jehličnanem, kolem kterého je dostatek suché ostřice. Při vyrušení mají bachyně tendenci odvádět selata pryč od postupujících honců, a pokud to jen trochu jde, nechávají se přejít, a nebo prorážejí zpět za řadu honců. Zde si potom najdou kryté místo a čekají, až honci odejdou a velmi často leč vůbec neopustí. Pokud dojde k náhlému vyrušení, tak většinou bachyně odběhne a selata nechá odložená v krytině a jde hledat vhodnou možnost pro únik. V takovém případě je rozhodující, zda jsou na místě dobří psi. Mně osobně můj pes několikrát vystavil ukryté sele, které stálo bez pohybu v ostružinovém keři, a nebo pod ním, přímo leželo. Kdyby mi pes svým postojem neukazoval, kde se nachází, asi bych jej neuviděl, protože zbarvení selat je na tmavém podkladu téměř nezjistitelné.

V takovém případě postačí přistoupit těsně ke krytině a chvíli zůstat tiše stát. Selata to zpravidla dlouho nevydrží a vyrazí pryč. Pokud se ale podaří bezpečně rozlišit ukryté sele, doporučuji ho ulovit tak, že vystřelíte na střed hřbetu. Odlišit hlavu od druhé strany těla je téměř nemožné a po zásahu na střed páteře zůstane divočák v ohni a ještě většinou bolestí zakvičí. Zakvičení vyžene ostatní ukrytá selata a ta již bezhlavě prchají z leče ven.

Nejspolehlivějším způsobem jak zvěř znejistět a donutit ji opustit krytinu je zastavení řady honců v těsné blízkosti krytu a chvíli potichu stát. Rychlý pohyb honců a halasné povykování má jediný efekt, že o honcích zvěř bezpečně ví a halekající honce obchází. Tiše stojícího honce však zvěř bere jako vážnou hrozbu a snaží se od něj vzdálit co nejvíc.

Nejlepší zkušenosti mám z naháněk, kde jsou v leči čtyři lovci se zbraní a dobrými psy a jen se mezi sebou vzájemně dorozumívají o své poloze a o pohybu lovené zvěře a vzájemně si hlásí jaká zvěř se ke kterému lovci blíží. Například informace tři kusy černé doprava, třetí kus je sele je neocenitelná a usnadňuje obeznání a lov zvěře. Rozražený rudl v leči je zárukou, že na střelce zvěř přibíhá po jednotlivých kusech a výsledek naháňky je potom vynikající i při malém počtu účastníků.

Tyto zkušenosti jsem získal po mnoha hodinách a spoustě kilometrů nachozených v leči a jsou ověřeny praxí. Budou jen rád, když v budoucnu kolegům přinesou úspěch a radost z početných úlovků.

Jan GALUSEK

vychází v 5:13 a zapadá v 20:59 vychází v 23:01 a zapadá v 8:34 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...