Časopis Myslivost

Leden 2013

Brokové kozlice Lanber

Myslivost 1/20103, str. 58  Ing. Martin Helebrant
Čtenářský průzkum týkající se brokovnic, který proběhl v roce 2012 na stránkách tohoto časopisu, jasně ukázal, že u nás kralují kozlice. Kozlic je dnes na trhu spousta, existují již od dob křesadlových zbraní, ale jejich skutečný rozmach začal až s Browningovou kozlicí B25 (Superposé), kterou jako první začala vyrábět belgická FN. A tato kozlice se na dlouhou dobu, vlastně až dodnes, stala jakýmsi měřítkem dobré brokové kozlice. B25 se s různými úpravami vyrábí dodnes, i když dnešní 7. generace – model B725 se již od původní B25 po technické stránce hodně liší.

Klasickou browningovskou kozlici po vypršení patentové ochrany začala kopírovat, resp. vyrábět s různými obměnami spousta výrobců v nejrůznější kvalitě i ceně. A brokovnic více či méně ovlivněných konstrukcí B25 je dodnes podle mého názoru většina.

Ve střední cenové kategorii je také brokovnice španělské firmy Lanber, kterou jsem si měl možnost vyzkoušet. Firma Lanber sídlí v Zaldibaru, malém městysi nedaleko Bilbaa, Eibar je co by kamenem dohodil – prostě je skoro uprostřed tradiční oblasti španělské zbrojní výroby. Existuje již dobrých 50 let a je to taková klasická španělská malá zbrojovka, jakých bylo ve 20. století ve Španělsku nespočet. Vesměs nabízely a nabízejí slušnou kvalitu za dobrou cenu, ale na konci století se výroba ekonomických zbraní čím dál víc přesouvala do Turecka. Jako první skončily firmy, které byly na spodních příčkách kvality i ceny. Lanber s kvalitou asi problémy neměl a podařilo se mu na trhu najít svoje místo. Díky laskavosti dovozce firmy ARMS-CZ jsem měl možnost vyzkoušet si jednu z jejich brokovnic.

Brokovnice Lanber, označovaná v některých materiálech také jako Comlanber, je klasická broková kozlice v ráži 12x76, s baskulí a bicím a spoušťovým mechanismem, který vychází koncepčně z browningovy B25. Vychází, nekopíruje. Jako většina browningových klonů i Lanber si zjednodušil baskuli a hlavně spoléhá v zavřené poloze na hlavňové čepy, výstupek na spodku hlavňové objímky zapadající do dna baskule a příčný klín. Browning měl výstupky procházející až na vnější povrch spodku baskule a hlavňový čep průchozí. Řešení Lanberu je prostě trochu jiné, průchozí hlavňový čep je nahrazen robustností a tuhostí dvou krátkých čepů.

Hlavně se sklápějí pomocí temenní kličky – jiné řešení se dnes ani nepoužívá. Bicí mechanismus má vnitřní kladívka hnaná vinutými pružinami uloženými za kladívky, tady je s browningem shoda.

Spoušťový mechanismus je jednospoušťový, s možností volby pořadí odpálení hlavní. Volič pořadí je sdružen s hmatníkem pojistky a je umístěn nahoře krku pažby, tedy opět na místě, které uživatelé jednoznačně preferují. Volič má podobu příčně suvného hmatníku na horní ploše pojistky, ta sama je posuvná podélně.

Odpálení druhé hlavně se přepíná vlivem setrvačných, respektive zpětnorázových sil. Pokud výstřel z první hlavně selže, je možné přesunutím voliče pořadí přeřadit na druhou hlaveň. Toto lze provést bez ohledu na to, zda je zbraň odjištěná nebo zajištěná.

S každým sklopením hlavní se plně napíná bicí i spoušťový mechanismus a pojistka se přesouvá do polohy zajištěno. Pořadí odpalování hlavní se nemění. Opět jsme ve shodě s browningem, co do funkce úplné. Funkci automatického zajišťování lze vyjmutím táhla zrušit, firma zde vychází vstříc preferencím sportovních střelců. Vyjmutí táhla by ale měl provést odborník – puškař.

Lanber je vybaven vyhazovači s trvalou funkcí. Jejich napínání je odvozeno od sklopení hlavní a funkce od polohy kladívek.

Pažbení je tradiční dřevěné, pažba je americká, bez lícnice. V případě zbraně, kterou jsem měl k dispozici, byla opatřena nepříliš prostou nízkou botkou ze středně tuhé umělé pryže. Předpažbí je oblé, podélně lehce prohnuté, ukončené výrazným tulipánem. Úchopové plochy jsou zdrsněné tradiční kosočtverečnou rybinou, povrchová úprava je lesklým tvrdým lakem.

Hlavně jsou opatřeny výměnnými zahrdleními, která nepřečnívají ústí a dotahují se jednoduchým klíčkem. Na přání zákazníka lze osadit i vnější zahrdlovací nástavce.

Hlavně jsou tormentovány standardně pro olověné broky, ale nabízí se verze i pro ocelové broky. Pro tuto verzi ale používá Lanber s ohledem na možné použití brokovnice pro sportovní střelbu, a tedy vysoký počet vystřílených ran, i jiný materiál baskule.

Horní lišta je ventilovaná, stejně jako spojovací lišty hlavňového svazku. Horní povrch záměrné lišty je jemně rýhovaný proti nežádoucím odleskům. Muška je jen jedna, tedy nevýměnná, perličková, s červeným světlovodným vláknem.

Hlavně jsou leskle černěné, boky baskule jsou bílé, zdobené jednoduchou strojní rytinou se sportovním motivem.

Zbraň, kterou jsem měl ke zkoušce k dispozici, byla osazena poutky na nosný řemen.

 

Rozborka je jednoduchá a tradiční. Zkontrolujte nábojové komory a zavřete závěr. Na spodní straně předpažbí zvednete západku a předpažbí sejmete z hlavňového svazku. Nyní sklopíte hlavně a vyklesnete je z hlavňových čepů. Sborka je identická, jen v opačném pořadí.

 

K testu jsem použil provedení Lanber Sporting, tedy primárně určené pro sportovní střelbu, ale ve skutečnosti se jedná o brokovnici univerzálního charakteru.

Brokovnice na první pohled působí velice solidním dojmem. Co je vidět, je velice čistě zpracované, dřevo i kov na sebe dobře lícují a černění hlavní je syté, lesklé a černé jak černá kočka pod ocasem o půlnoci. Bílá baskule působí hezkým dojmem a je milé, že strojní rytina je jednoduchá a nepřeplácaná. Celkem působí příjemným, moderním (ale nikoliv výstředním) a esteticky uspokojivým dojmem.

To co vidět není je také dobře opracované, ale pochopitelně, ruční výroba to není. To bychom byli cenově někde úplně jinde.

Zbraň byla nová, takže chod byl sice tuhý, ale hladký. Tedy takový, jaký bych u nové zbraně čekal. Spoušť byla krátká a hladká, odpor byl přiměřený a dosah na spoušť byl i pro moje krátké prsty pohodlný.

Pažba je u brokovnice vždycky do značné míry subjektivní dojem. Mně osobně přímá pažba Sportingu vyhovovala, sklon pistolové rukojeti poskytuje přiměřenou oporu, ruka neklouže a dosazení do ramene je jisté a pevné a přitom umožňuje hladké tažení s terčem.

Zbraň je vyvážená klasicky mírně na ústí, podobně jako u většiny soudobých kozlic. S hlavněmi dlouhými 76 cm je celá brokovnice dlouhá 113 cm a váží vcelku běžných 3,45 kg.

 

Praktický test jsem podnikl na skeetové střelnici v Třebotově, formou běžného loveckého kola. K testu jsme použili široké spektrum brokové munice tak, abychom zjistili chování zbraně s nejrůznějšími laboracemi.

Základem je vlašimská Sellier & Bellot Skeet 24 Super v ráži 12x70 s 24 gramy broků o průměru 2 mm, s ohledem na sportovní určení zbraně je to asi nejběžnější náboj, se kterým se zbraň v Česku může setkat.

Ovšem pro křehčí konstituce (třeba dámy) jsem přidal Hull Comp X 12x65 s 28 gramy broků 2,3 mm. To je také sportovní laborace, která se ale má vyznačovat obzvlášť mírným zpětným rázem.

Navrch Hull ProFibre – opět „krátká 12x65“, tentokrát 24 gramy broků 2 mm a výhradně plstěnou a papírovou zátkou, tedy ekologické.

Hodně „eko“, ovšem pro lovce, je také klasický vlašimský 12x70 Red and Black, 35,4 gramu broků 4 mm.

Na pořádný lov na pernatou je potřeba trochu výkonu, takže Hull Solway 12x76 s 50 gramy 3,5 mm broků, nebo Sellier & Bellot Magnum SB Buck Shot – 12x70 s 29 broky o průměru 6,83 mm.

Pokud je to někomu pořád ještě málo, doplnil jsem výběr o jednotnou střelu, vlašimský 12x67,5 Special Slug (32 gramů).

Základním požadavkem na každou zbraň je spolehlivost. Ta se ukázala jako v rámci testu absolutní – neměli jsme ani jeden selhač, ani jeden případ, že by se nepřepnul jednospoušťový mechanismus. Ani jednou neselhaly vyhazovače, bez ohledu materiál nábojnice a tlak, jemuž byla vystavena při výstřelu, vyhazování bylo jednotné, razantní a spolehlivé.

Ohledně subjektivního pocitu z jednotlivých nábojů – ano, těžké lovecké magnumy kopou, Solway s 50 gramy broků kope dokonce velmi. Ale to se dalo čekat, fyziku neošulíme. Překvapivě, Hull Comp X byl opravdu mírný, mírnější než vlašimský Skeet 24 Super, ačkoliv v Hullu je na hmotnost broků o 4 gramy víc. Ono to nevypadá, ale je to o 16 % hmotnosti broků víc, a to už by při výstřelu mělo v rameni být cítit. Přitom se mi nezdálo, že bych potřeboval víc předsazovat (tedy že by byl brokový shluk pomalejší). Příčinou je snad dobře navržený košíček, který při výstřelu lépe rozkládá zrychlení brokového sloupce v čase.

Special Slug prokázal, že soustřel obou hlavní je dobrý, dvě rány z obou hlavní na 30 metrů byly tak 5 – 7 cm od sebe, v podstatě svisle orientované, pořadí zásahů ve smyslu výš níž se měnilo – co taky jiného čekat od míření po liště a s velkou brokovou muškou.

 

Jako uživatel jsem Lanber Sporting vnímal jako konzervativní, příjemnou brokovnici, ze které se mi dobře střílelo. Z brokovnice jsem střelec spíš nadšený než zdatný, ale strefoval jsem v mezích daných svojí zručností.

Hodně příjemná je světlovodná muška, pro mě subjektivně má přesně ten správný rozměr a jas.

Poměrně tuhý chod temenní kličky je daň nové zbrani, o solidnosti slícování zbraně svědčí, že během námi vystřelených asi 160 – 180 ran nedošlo v chodu mechanismů zbraně k žádným zjevným změnám.

Líbilo se mi, že výměnné nástavce se zahrdlením jsou v rovině s ústím hlavně. Je sice pravda, že jsem zvyklý po asi každých 50 výstřelech kontrolovat, zda se nepovolují (nepovolovaly) a k „rovným“ ústím potřebujete nějaký hákový klíček, ale klíč se dá pohodlně nosit v kapse a estetika zbraně netrpí vpřed trčícím nástavcem.

Kolega sportovní střelec si stěžoval, že se zbraň při sklopení hlavně sama zajistí, ale to je možné jednoduše změnit. Tady je v preferencích vyhraněných sportovců výrazný rozdíl od lovecké populace, mně zajišťování nevadí.

Je něco, co bych zlepšil? Možná že bych trochu prohloubil rybinu na úchopových plochách, tahle je sice zřejmě laserem pálená, ale připadala mi trochu mělká. Na druhou stranu, pokud jste sportovní střelec a střílíte za den desítky a desítky ran, může ostrá, hrubá rybina nepříjemně ruku odřít. A jsme zase na osobních preferencích.

Určitě bych ale udělal něco s předním poutkem na nosný řemen. Poutko je ukotvené na hlavni, nikoliv na předpažbí, ale není k hlavním uchycené na připájenou základnu, ale opravdu ošklivým ohnutým kouskem plechu, přichyceným šroubky s křížovou hlavou. Jak celá zbraň působí solidně a dobře, tohle řešení ale vypadá fakt lacině a podle mě zcela zbytečně kazí jinak příjemný dojem ze zbraně. Alespoň bych vyměnil ty šroubky s čočkovou hlavou a křížovou drážkou za šroubky slícované do roviny s objímkou a s klasickou jednoduchou drážkou.

 

Lanber Sporting mi celkově připadá jako zajímavá volba, pokud hledáte solidní brokovnici se střední cenové hladině. Určitě je milé, že je možné některé prvky volit podle určení zbraně – zejména možnost zrušení automatického zajišťování. Neznamená to, že by Lanber byla vysloveně modulární konstrukce, ale určitě je to velmi vstřícný krok vůči uživateli. Možná, že i tato vstřícnost je příčinou, proč Lanber na rozdíl od mnoha španělských výrobců stále ještě žije.

A obecně mám radost, že po dlouhých letech útlumu se letos začínají objevovat znovu na trhu španělské zbraně. Lanber a na veletrhu IWA 2012 velmi příznivě přijatá modulární kulovnice Bergara dokazují, že dobré puškařské řemeslo v Baskicku nevymřelo a že se tak třeba ještě dočkáme i návratu slávy španělských zbraní.

Ing. Martin HELEBRANT

vychází v 6:35 a zapadá v 19:14 vychází v 20:10 a zapadá v 7:29 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...