Časopis Myslivost

Leden 2013

HISTORIE LÁNSKÉHO REVÍRU

Myslivost 1/2013, str. 22 
Ticho hlubokých hvozdů plných zvěře, nádherná zákoutí přírody, strmá údolí s potoky, nebo líně se vinoucí řeka Berounka, která protéká krajinou plnou historie. To vše dokázalo učarovat lidským srdcím bez rozdílu. Stejně tak poddaným jako jejich vrchnosti, místním i přicestovalým, anebo oběma nesmiřitelným táborům lesníkům a pytlákům. Všichni propadli kouzlu kraje, kde se od pradávna rozléhaly fanfáry loveckých rohů a vzdával hold české myslivosti. V tomto kraji vznikla před téměř 300 lety obora, která bývá často označována za perlu Křivoklátska. Vydejme se po stopách její historie od prvních zmínek až do současnosti...

Křivoklátsko bývá často označováno za kolébku myslivosti v Čechách a vždy bylo oblíbeným místem českých knížat a králů. První zmínku o lovech na Křivoklátsku lze datovat již k roku 999, kdy zde pobýval knížecí syn Jaromír, jenž byl zajat Vršovci a zle ztýrán. Mladého Přemyslovce zachránil jistý Hovora, který za tento skutek získal hodnost lovčího na zbečenském dvorci.

Další Přemyslovec - kníže Břetislav II. - již takové štěstí neměl. V roce 1100, v období adventu, vyrazil na hon do míst současné Lánské obory, do tzv. Klíčavského luhu, kde byl proboden zrádným Lorkem, jehož najali Vršovci. Břetislav následující noci zemřel a Lork byl nalezen nabodnutý na vlastní meč v jámě, kam se zřítil se svým koněm. Dalším z českých knížat, která našla zalíbení v křivoklátských lesích, byl Vladislav I., po něm i král Přemysl Otakar I. (1155-1230), ale opravdu vášnivým lovcem byl král Václav I. (1205-1253). Ten do zdejších hlubokých lesů rád utíkal od vladařských povinností.

V období vlády Karla IV. (1316-1378) se na Křivoklátě provozovalo po francouzském vzoru sokolnictví spojené s lovem vodního ptactva a divokých holubů.

Lovu se velmi rád věnoval i syn Karla IV. - Václav IV. (1361-1419), jehož francouzský renesanční básník Francesco Petrarca údajně nazýval robustus venator (silný lovec). V této době se konaly hony a štvanice, zejména na zvěř brannou (medvědi, rysové, vlci), zvěř černou a silné jeleny.

Za vlády Ferdinanda II. Tyrolského (1529-1595), místodržitele v českých zemích, dochází k rozvoji renesančně pojaté myslivosti s velkými hony, k čemuž bylo nutné zvyšovat stavy zvěře a zdokonalovat její chov. Z tohoto důvodu bylo roku 1549 všem majitelům okolních panství zakázáno po dobu 5 let lovit vysokou zvěř na těch pozemcích, jež přímo sousedí s Křivoklátskem. Nízké stavy zvěře však nebyly jediným problémem. Místní lesy byly ohrožovány častými požáry, které bylo možné přičítat zejména sedlákům. Ti měli právo pást v lesích dobytek a při této příležitosti rozdělávali ohně, tajně lovili zvěř a kradli dříví. Proto Ferdinand II. vydal v roce 1552 nařízení, že žádný pastýř nesmí v lese rozdělávat oheň pod hrozbou ztráty hrdla. Stejný trest měl stihnout každého, kdo by pytlačil.

V lánském revíru zanechal výraznou stopu císař Rudolf II. V roce 1589 zakoupil ves Lány s tvrzí. Tuto zemanskou tvrz nechal přestavět do podoby loveckého zámečku, který mu vyhovoval lépe než hrad Křivoklát. Odtud podnikal lovecké výpravy do křivoklátských lesů.

Za vlády císaře Ferdinanda III. (1608-1657) se ještě konaly velké hony, ale zájem Habsburků o křivoklátské panství postupně upadal a roku 1658 bylo dáno zástavou do rukou hraběte Jana Adolfa ze Schwarzenberka. V roce 1685 prodala královská koruna panství hraběti Arnoštu Josefu z Valdštejna za 400 000 zlatých. Valdštejnové se museli zavázat, že budou zvěř všemožně hájit a udržovat její dostatečně vysoké stavy tak, aby zde na požádání mohly být pořádány hony pro příslušníky habsburské dynastie.

 

 

PRVNÍ ZMÍNKY O LÁNSKÉ OBOŘE

Arnošt Josef z Valdštejna (1654-1708) Křivoklátsko ekonomicky povznesl. Po jeho smrti panství převzal jeho syn Jan Josef (1684 - 1733), který byl velkým milovníkem myslivosti a měl velký zájem na jejím zvelebení. Hraběcí úkol však nebyl jednoduchý. V prvé řadě se musel vypořádat s pytláctvím. To se neobyčejně rozmohlo v době třicetileté války. V prvních letech Valdštejnova působení byla zvěř hájena a mezi lesním personálem a pytláky probíhal často boj na život a na smrt. Dalo by se očekávat, že c.k. soudy budou stát na straně valdštejnských lesních úředníků, ale ve skutečnosti byli fořtknechti velmi přísně souzeni a často vězněni. Dva roky v žaláři strávil kvůli válce s pytláky dokonce i tehdejší landjágr Jan Kryštof Rayman. V roce 1713 již došla Janu Josefovi trpělivost, a když se sám v nově vznikající Lánské oboře setkal tváří v tvář s pytlákem, odeslal králi Karlovi VI. žádost o zpřísnění trestů za pytláctví. V tomto dopise můžeme nalézt i první zmínku o stavbě oborního plotu.

 

4. LEDNA 1713

ŽÁDOST HRABĚTE JANA JOSEFA WALDSTEINA NA CÍSAŘE KARLA VI. K PŘIDRŽENÍ KRÁLOVSKÝCH APPELLACÍ V PRAZE, ABY PYTLÁCTVÍ DLE CÍSAŘSKÝCH PATENTŮ TRESTÁNO BYLO.

 

Nejjasnějšímu, velkomožnému a nepřemožitelnému římskému císaři, také Germanie, Hyspanie, Hungarie a Böheimu králi.

Nemoha zatajíti V. Mjstu, že jak otec můj Arnošt Jos. hrabě Waldstein, tak i já při tabelárním nastoupení otcovských statků měli jsme na zřeteli přivésti myslivce a myslivost na panství Křivoklátském k vzestupu a pytláctvím co možná omeziti. K tomu cíli rozmnožen nejen myslivecký personál, nýbrž započato i s velkou prací se stavbou oborního plotu, což s velkou pílí sleduji, aby honitba v kupní smlouvě V. cis. a král. Mjst. per expresum vyhražena na řečeném panství Křivoklátském zachována zůstala, leč v maření mé dosavadní bdělosti vyskytli se různí pytláci, nad nimiž moji myslivci se vší pozorností bdí a jež na došlé udání jsou stiháni soudně, kvůli nimž ve sváteční dny moji lidé mši svatou často zanedbávat musí, poněvadž pytláci se domnívají, že v době služeb božích nebudou tak snadno polapeni. Díky tomu, že jsem nevyšší bdělost nařídil, byli konečně v Lánském revíru chyceni Václav Albrecht a Pavel Navrátil, mající u sebe prach a olovo a jiné potřeby pytlácké, řečený Václav Albrecht nerozpakoval se v mé přítomnosti osobní na mého lesního pojezdného dokonce s nabitou ručnicí útočiti. A poněvadž takové lidi moje honitba očividně láká a můj lesní personál ohrožován jest na životě, rozmnožili se pytláci takovou měrou, že na honitbě dějí nepopsatelné škody a poněvadž trestáním v čas se tomu nepředešlo, nejsou ani moji lidé bezpečni. Proto žádám nejposlušněji V. cís. Mjst. o nařízení Conformitale allegetorum na král. appellace v Praze, aby proti pytlákům postupovaly per viam inquisitivně a tyto k odstrašení jiných k zaslouženému trestu přidržovaly. Bude-li zlo to tak málo trestáno, bude se rozrůstati, proto žádám V. Mjst. o nařízení o použití dotyčných patentů, aby honitby v zemi udrženy býti mohly neporušené a maje nepochybnou naději na příznivé nařízení atd.

Jan Jos. Waldstein

 

Oborní plot však nevznikal pouze z důvodu ochrany zvěře proti pytláctví, ale vycházel i ze skutečnosti, že zvýšení stavů vysoké zvěře v křivoklátských lesích (přibližně na 6000 ks) přinášelo i vyšší škody na polních plodinách. Proto se Jan Josef z Valdštejna rozhodl své lesy ohradit, aby zvěř nemohla do polí. První dřevěná hradba stála od Lán k Řevničovu a k Lužné a její délka byla 25 100 dolnorakouských sáhů (přibližně 47 km). Rozloha takto vzniklé obory byla 49 194 měr, což odpovídá ploše 9 436 ha. Jan Josef sám osobně na stavbu oborního plotu dohlížel.

V roce 1731 se valdštejnského dědictví ujala hraběnka Marie Anna z Valdštejna, provdaná už od r. 1723 za knížete Viléma Arnošta z Fürstenberka. Po její smrti v roce 1756 se správy panství ujal kníže Karel Egon I. z Fürstenberka, který si uvědomoval obtížnost udržování stávajícího dřevěného oplocení, a proto v roce 1777 započal se stavbou kamenné oborní zdi. Ta se táhla od hájovny Pustá Dobrá až k budovám lesní správy v Lužné. Kámen na její stavbu byl dovážen z okolních opukových lomů a za spojovací materiál sloužil pouze jíl a hlína. Zeď byla dlouhá 10 520 sáhů (přibližně 20 kilometrů) a její stavba trvala 10 let. Náklady na stavbu kamenné zdi dosáhly 5 742 zlatých. Zbývající část oplocení byla nahrazena novým dřevěným plotem. V místech křížení zdi s veřejnými cestami vedoucími oborou nechali Fürstenberkové zřídit vstupy osazené tzv. lísami, což byly dřevěné dílce původního oborního hrazení, které se daly dle potřeby vysadit. Až později je nahradila vrata na pantech a na některých místech byly vybudovány klenuté brány s odlitky jeleních hlav. Jejich otevírání a zavírání patřilo k povinnostem tehdejšího lesního personálu. Poslední dochovanou kamennou bránu můžeme nalézt v Myší díře, několik metrů od silnice vedoucí z Lán do Rakovníka. Ostatní byly zbourány z nařízení dopravního inspektorátu.

 

PRVNÍ ZÁSADY CHOVU A LOVU ZVĚŘE

Jak již bylo uvedeno, Ferdinand II. Tyrolský ve svém nařízení z roku 1549 omezoval lov zvěře za hranicemi křivoklátských lesů. Následně se Valdštejnové i Fürstenberkové snažili udržovat množství zvěře na takové úrovni, aby dostačovaly vysokým požadavkům na konání významných loveckých akcí. Avšak první skutečné zásady chovu a lovu zvěře stanovil až roce 1817 Jáchym z Fürstenberka (1749-1828) v Honebním řádu, od kterého si sliboval zlepšení kvality chované zvěře a snížení škod na lesních kulturách. I z tohoto důvodu zrušil původní oboru z roku 1713 a rozdělil ji na dvě menší části - oboru Lánskou pro zvěř vysokou a oboru Řevničovskou pro zvěř černou. Ta však později zanikla. Revír Jánský a část Luženského revíru byly z nově zřízených obor zcela vypuštěny a zvěř vystřílena, aby zde mohl být nerušeně pěstován les. Nová Lánská obora měla více než 3000 ha a bylo zde chováno 500-600 kusů jelení zvěře s plánovaným ročním odstřelem 30-40 jelenů a 30-40 starých laní. Honební řád mimo jiné určoval, že v oborách je zakázáno pást dobytek a sbírat dříví. Volné plochy měly být zorány a osety vhodnými plodinami pro zvěř. Žádná zvěř nesměla být lovena v kališti, u lizů nebo u základů. Povinností fořtů a hajných bylo pečovat o šoulací pěšinky a hlásit případy pytláctví (na chycení pytláka v oboře se vztahovala odměna 24 zlatých, mimo oboru 12 zlatých).

Již o rok později, v roce 1818, převzal správu křivoklátského panství po svém poručníkovi Jáchymovi do vlastních rukou kníže Karel Egon II. z Fürstenberka. Ten si dal za cíl zvýšení odborné způsobilosti lesního personálu, a proto v roce 1835 vydal nový služební řád. Vyšší nároky si vyžadovaly zlepšení způsobu vzdělávání, k čemuž mělo napomoci zřízení dvousemestrové lesnické školy na Křivoklátě v roce 1838.

V tomto období došlo také k výstavbě Pražsko-lánské koněspřežní dráhy. Jednalo se o dopravní tepnu určenou k přepravě dřeva z Křivoklátska. Mimo Velkou Británii to byla druhá nejstarší železnice na evropském kontinentě. V roce 1830 představovalo 51,6 km jejích kolejí téměř 43 % evropské a bezmála 28 % světové železniční sítě.

Po smrti Karla Egona II. panství zdědil roku 1854 jeho syn Maxmilián Egon I. (1822-1873). Ten však řízením myslivosti pověřil svého mladšího bratra, prince Emila Egona (1825-1899), jehož reformy směřovaly ke zvelebení chovu zvěře, často však na úkor lesního hospodářství. Od roku 1873 až do roku 1921, kdy končí dlouhá epocha Fürstenberků v Lánech, spravoval panství kníže Maxmilián Egon II.

 

OBDOBÍ PRVNÍ REPUBLIKY

Se vznikem Československa vznikl i požadavek na zřízení přechodného a letního sídla pro prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka. Návrh na zakoupení lánského zámku s přilehlou oborou a statkem vzešel od tehdejšího kancléře a zaníceného myslivce JUDr. Přemysla Šámala. Lány předurčovalo k úspěchu několik skutečností: reprezentativnost, účelná jednoduchost vnitřního vybavení zámku, kvalitní silniční a železniční spojení s Prahou a samozřejmě i samotná obora, která se později často stávala místem pro budování nových diplomatických vztahů mladé republiky. Dr. Šámal si velmi dobře uvědomoval, jak může ovlivnit nenucené prostředí loveckých akcí výsledky politických a obchodních jednání. A tak podle zákona č. 320 z roku 1920 a nařízení o zřízení vedlejšího úředního sídla prezidenta republiky, zakoupil československý stát na základě trhové smlouvy ze dne 15. července 1921 od rodu Fürstenberků velkostatek Lány s Ploskovem a revíry Lány, Ploskov a Běleč. Vzájemně smluvená cena činila úhrnem 24 870 000 prvorepublikových korun.

Naháněk a honů se zpravidla účastnili vyslanci zahraničních zemí, ministerští radové a generalita Československé armády (například generál Syrový a Čeček). O tom, kdo v Lánské oboře tehdy lovil, můžeme nalézt zápisy v Pamětních knihách. Tyto knihy se začaly psát již v roce 1921 a obsahují informace o všech loveckých návštěvách v Lánech s datem, popisem ulovené zvěře, lokalitou lovu a vlastnoručním podpisem lovce. Tato tradice je stále dodržována.

V Lánské oboře se v období první republiky neodbývaly pouze akce loveckého charakteru, ale i některá významná jednání politického rázu. Můžeme zmínit zejména jednání o Malé dohodě (Petite entente: vojensko-politická aliance ČSR, Jugoslávie a Rumunska z let 1921-1939). Ta probíhala v roce 1925 v oboře u dubu na Červené mýti mezi prezidentem T. G. Masarykem, jugoslávským králem Alexandrem a rumunskými státníky. Starý rozložitý dub začal být označován Dubem Dohody a stal se významným místem v oboře. Jako vzpomínku na tento akt umístila v roce 2007 lánská Lesní správa u paty dubu nízký obelisk.

 

V období první republiky také došlo ke změně sídla lesní správy Lány. Novou rezidenci, podle skic slovinského architekta Josipa Plečnika, vybudoval v roce 1932 český stavitel Otto Rothmayer. Ta svému účelu slouží až do současnosti.

 

OBDOBÍ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

V období druhé světové války sloužila Lánská obora k loveckým kratochvílím a vyjížďkám významných představitelů nacistického Německa (například říšský protektor Konstantin von Neurath anebo státní tajemník Úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank). I přesto, že Lány byly doslova „na očích“, neváhali někteří zaměstnanci lesní správy podporovat partyzánské skupiny ukrývající se v místních lesích. Dalším důkazem vzdoru proti nacistickému zřízení byla záchrana a přechovávání amerického pilota bombardéru B-17 poručíka Buforda E. Stovalla, jenž havaroval na konci války nedaleko Sýkořice.

Pamětní knihy LS Lány byly po celou dobu druhé světové války uschovány, ale v jejich vedení se nepokračovalo. Jeden z posledních zápisů učinil kancléř JUDr. Přemysl Šámal na svém večírku na rozloučenou v roce 1939. O dva roky později byl umučen v berlínské pevnosti Alt-Moabit.

 

OBDOBÍ 1945-1989

V letech 1948-1989 tvořili převážnou část loveckých návštěv hosté ze Sovětského svazu (například L. I. Brežněv, N. S. Chruščov, R. J. Malinovskij), Jugoslávie (J. B. Tito), NDR (E. Honecker), Maďarské a Bulharské lidové republiky, ale také velvyslanci Mongolska, Argentiny, Indonésie, Číny, KLDR, Kuby, Ghany, Mali, Libanonu, Tuniska, Turecka, Indie, Švýcarska, Francie, Itálie, Kanady, Nizozemí, Sýrie, Polska atd. V roce 1978 v Lánech lovil i libyjský plukovník M. Kaddáfí.

V letech 1948-1955 došlo k výstavbě Klíčavské přehrady a výrazně se tak změnil ráz obory. Klíčavský luh byl z části zatopen a pod hladinou zmizela i jedna z hájoven - Sv. Markýta. Přehradu o ploše 71,4 ha spravuje Povodí Vltavy. Nádrž je jedním ze zdrojů pitné vody pro Kladno a okolí. V šedesátých letech byla pro prezidenta Antonína Novotného postavena chata V Luhu. Sám Novotný zvěř nelovil, ale rád se účastnil výlovu lánských rybníků. Samotnou oboru rozděloval plot na část dančí a jelení.

 

OBDOBÍ 1990-SOUČASNOST

Po roce 1990 se zvýšil podíl poplatkových lovů trofejové zvěře, ale Lesní správa Lány i nadále slouží zejména k reprezentaci a rekreaci hostů prezidenta republiky. V oboře probíhala četná politická jednání, vyjmenujme například Summit prezidentů Visegrádské skupiny (2006), setkání náčelníků generálního štábu NATO (2008), návštěvu lotyšského prezidenta Valdise Zatlerse (2010) anebo setkání prezidentů ČR, Slovenska, Chorvatska a Srbska na jaře roku 2012. Zajištění těchto diplomatických akcí vždy vyžaduje rozsáhlé přípravy.

Samotná péče o oboru je rozdělena mezi střediska lesní výroby (zajišťují lesnickou činnost v lesích spravovaných Lesní správou Lány) a středisko myslivosti.

 

VÝZNAMNÉ LOVECKÉ AKCE

Z množství loveckých akcí v Lánské oboře, vzpomeňme alespoň tři, které lze považovat za významné v kontextu historickém, a to tak, aby zahrnovaly tři období.

 

Hon pro císařovnu Alžbětu Kristýnu Brunšvickou v roce 1721

Po odkoupení křivoklátského panství se Valdštejnové zavázali splnit požadavek císaře, že na panství musí zachovat vysoké i nízké lesy, porosty, hory a údolí se všemi honebními a lesními právy, vysokou i nízkou honitbou. Pro Valdštejny však bylo křivoklátské panství největším a nejvýnosnějším majetkem v Čechách a pořádání honů bylo otázkou reprezentace i demonstrací vlastnických práv k majetku, jež byl původně královský.

Když hrabě Jan Josef z Valdštejna zjistil, že císařovna bude pobývat na ozdravném pobytu v Karlových Varech, využil příležitosti a uspořádal hon v Lánské oboře. Alžběta Kristýna, známá svou vášní k lovu, uměla jezdit na koni a výborně střílet. Dalo se předpokládat, že pozvání přijme, a tak se i stalo. Aby však mohl být hon úspěšný a odpovídal úrovni císařského majestátu, bylo potřeba zajistit dostatečné množství zvěře a v místě připravovaného honu vytvořit celý areál, který se skládal ze střeleckého altánu pro císařovnu, ohrad pro nadehnanou zvěř a pavilónů určených k občerstvení pozvaných hostů. Kromě jídelny se zde nacházely i místnosti pro osobního someliéra a cukráře, stany pro císařovnin doprovod, její apartmán a osobní stan, vyzdobený sametem a damaškem. Nad vstupem se vypínal císařský orel s českým lvem na prsou. Valdštejn prostředky skutečně nešetřil.

Hlavní nadháněcí práce s pomocí pláten a zradidel se prováděly v noci ze 13. na 14. června ve dvou směrech pod vedením valdštejnských fořtknechtů, adjunktů a hajných. Celkem se podařilo nahnat do tzv. novodomského prostoru kolem 1000 ks zvěře. Do nadhánění se zapojili i místní poddaní v rámci robotní povinnosti.

Když 26. června 1721 dorazila v 10 hodin císařovna se svým početným doprovodem do prostoru Nového Domu, proběhlo uvítání doprovázené malou vojenskou přehlídkou s poctami. Ihned poté se Alžběta Kristýna odebrala do plachtové ohrady, v jejímž centru stál lovecký altán. Po krátkém odpočinku zahájil Jan Josef velkolepý hon. Valdštejn stál císařovně po pravici a po její levici stál nabíječ s připravenou puškou.

Zvěř k hlavnímu výběhu naháněli myslivci na koních a pomocí důmyslného mechanismu ji postupně vpouštěli do hlavní ohrady přímo před mušku císařovny, která jediná měla toho dne právo lovit. Příchod silného jelena ohlašovalo zatroubení na lesní roh.

Celé „divadlo“ sledovalo údajně až 1000 přihlížejících, zejména z řad poddaných robotníků a pomocníků z okolních měst. Diváků bylo tolik, že musely být přistaveny vysoké vozy. Ti, na které se nedostalo, obsadili okolní stromy. Po ukončení loveckého dne, kolem 7. hodiny večerní, činil výřad císařovny 138 kusů zvěře vysoké (2 osmnácteráci, 6 šestnácteráků, 10 čtrnácteráků, 20 dvanácteráků, 26 desateráků, 16 osmeráků, 25 slabších jelenů, 25 laní a 8 kolouchů). Z důvodu dodržení časového itineráře se upustilo od pořádání poslední leče s černou zvěří. Před odjezdem Alžběta Kristýna veřejně poděkovala Valdštejnovi i jeho manželce Eleonoře Marii a pokračovala dále do Smečna.

 

Poslední hon s komorou v leči na černou zvěř pro Františka Ferdinanda d'Este v roce 1913

Lovecká vášeň arcivévody Františka Ferdinanda d'Este byla vyhlášená snad po celé Evropě, a proto není divu, že arcivévoda několikrát zavítal i do Lán. O jeho přízeň však kromě lánského knížete Maxe Egona II. z Fürstenberka usiloval i smečenský hrabě Clam-Martinic. Tito dva aristokraté se často „trumfovali“, kdo uspořádá pro Františka Ferdinanda nákladnější hon, který by dokázal uspokojit jeho vysoké nároky.

Na poslední návštěvu zavítal následník trůnu do Lán a do Smečna dne 28. října 1913, kdy se oba hostitelé domluvili na spolupráci a připravili vzácnému hostu bohatý lovecký program. Na dopoledne přichystal Max Egon hon na černou zvěř v Lánské oboře a po obědě v lánském zámku odcestoval arcivévoda na smečenské panství, kde strávil odpoledne lovem zajíců a bažantů.

Přípravy na lov v oboře trvaly dlouhé tři měsíce. V oblasti Marjánčina nad Klíčavským luhem sháněli divoká prasata do mlaziny obehnané hradbou. V úžlabí nad Klíčavskou hájovnou, kam směřovalo nálevkovité vyústění oplocení, byl připraven pro Františka Ferdinanda zásed.

V den lovu vytlačovali pomocníci prasata postupně ven z komory za pomoci sviňských oštěpů. Nadháněči se pohybovali po vyvýšených laťových lávkách, aby zůstali chráněni před podrážděnou zvěří. Arcivévoda mezitím klidně na zásedu pročítal vídeňské noviny, a když se blížil nějaký kus černé zvěře, byl upozorněn osobním myslivcem. Ten se pouze zlehka dotkl ramene významného hosta a podal mu nabitou pušku. Po výstřelu se František Ferdinand opět zahloubal do novin. Po ukončení leče zůstalo v ohni 77 kusů a dosledem bylo nalezeno dalších 22 kusů.

Výřad (výloha) se konal až o desáté hodině večerní v prostranství před lánským zámkem a čítal celkem 98 kusů černé zvěře. Kolem výřadu stáli v pozoru lesní úředníci s rozžehnutými pochodněmi. Arcivévodu a suitu aristokratů uvítali slavnostní fanfárou na lesní rohy. Na závěr poděkoval lánský kníže Maxmilián Egon II. lámanou češtinou přítomnému lesnímu personálu a zvýšeným hlasem pronesl přání: „Dá Bůh, že budeme i v příštím roce s panem arcivévodou honiti a za něho bojovati“, čímž popudil všechny přítomné Čechy. Jeho přání se však nevyplnilo a zavraždění Františka Ferdinanda d' Este v Sarajevu dne 28. června 1914 vedlo k rozpoutání 1. světové války.

 

Nadháňka pořádaná pro J. V. krále Carola II. a J. kr. V. prince Michala v roce 1936

Za jednu z nejvýznamnějších loveckých akcí v období první republiky se dá zcela jistě považovat nadháňka pro rumunského krále Carola II. a prince Michala.

Samotné nadháňce předcházela řada rozsáhlých příprav, které měly zajistit její zdárný průběh. Lesní správa navrhla ke konání nadháňky oddělení Prostřední Suchý - Zadní Suchý - Kobyla, neboť tato část obory se jevila jako nejvhodnější svým porostním tvarem a pastevními podmínkami. Její tvar také umožňoval dobré nadhánění. Aby se zvýšila úspěšnost lovu, předkládalo se zvěři do lečí vhodné krmení. Upustilo se od krmení v tradičních základech a byly zřízeny tři provizorní krmelce (Prostřední Suchý, Zadní Suchý, Kobyla). Místo obvyklých pláten se k obstavení využily drátěné ploty. Zvolené místo využívalo na jihozápadní a severozápadní straně oborní plot, takže v této části nebylo třeba stavět nové oplocení, čímž došlo k úspoře poloviny výloh. Stavba nových plotů zabrala přibližně 3 týdny a k jejímu dokončení došlo měsíc před loveckou akcí, aby si zvěř dostatečně zvykla na nové oplocení. V oblíbených ochozech byly ponechány zhruba 6 m široké mezery. Několik dní před nadháňkou byla zvěř časně ráno nenápadně natlačena do nového oplocení, kde měla dostatek přirozené potravy na loukách a pastvinách, dále byla přikrmována na provizorních základech a dostatek vody nalezla v Klíčavském potoce a v Topinkově loužku. O lovecké fanfáry se postaralo 8 trubačů na lesní rohy, přidělených Vojenskou kanceláří prezidenta republiky. Ti mimo fanfáry zajišťovali i hudební program během oběda. Autorem loveckých fanfár byl Prof. Ing. Dyk. Kromě organizačních příprav se prováděly i estetické úpravy trasy celé kolony. Zahrnovaly úpravu cest parkem i lesem, vyčištění a vyžnutí příkopů, natírání závor, dveří a oken, vyřezávání suchých větví a stromů a umísťování květin do předzahrádek.

Brzy ráno dne 29. října 1936, přicestoval rumunský král Carol II. s princem Michalem z Pražského hradu do zámku v Lánech, aby navštívili prezidenta na odpočinku - Tomáše G. Masaryka. Krále doprovázel vyslanec Jan Masaryk a prince Michala kancléř Šámal. Po krátké návštěvě se přesunuli na shromaždiště, kde je uvítaly lovecké fanfáry a početná lovecká společnost, tvořená rumunskou královskou družinou a členy československé vlády.

Samotný hon trval pouze 4 hodiny. Devět lovců ulovilo dohromady 26 kusů zvěře. Králi i princi Diana přála, neboť Carol II. ulovil jelena, daňka - lopatáče, 2 kusy holé a zajíce kulí v běhu. Korunní princ Michal obohatil výřad o jelena, laň a danělku.

Po druhé hodině odpolední již byla nadháňka ukončena a celá společnost se odebrala k obědu na Červené mýti. Při výřadu nezazněly pouze lovecké fanfáry, ale i české a rumunské písně.

 

 

CHOV ZVĚŘE A RYBNIČNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

V Lánské oboře je chováno 6 druhů spárkaté zvěře. Jedná se o jelena evropského, jelena siku japonského, jelena siku Dybowského, daňka skvrnitého, muflona a prase divoké. O zvěř pečují zaměstnanci Střediska myslivosti. Ti zajišťují přikrmování zvěře a její medikaci, doprovody pro lovecké hosty, přípravu a průběh hromadných loveckých akcí, provádění průběrného odstřelu, sběr shozů, péči o pastevní plochy a zvěřní políčka, kontrolu a opravu mysliveckých zařízení včetně oborního plotu, jehož délka činí více než 30 km. Průměrný roční odlov je 120 ks trofejové a 450 ks zvěře holé.

Středisko myslivosti dále pečuje o 25 rybníků o celkové ploše 19,5 ha. Mezi hlavní chované ryby patří kapr obecný a lín obecný. Klíčavský rybník s výměrou 3,5 ha je v oboře největším.

 

Jelen evropský

Aby bylo možné položit první základy systematického chovu královské jelení zvěře, která vždy lákala do hloubi křivoklátských lesů české i evropské aristokraty, bylo třeba stanovit podmínky jejího lovu. Honební pořádek z roku 1817 vydaný Jáchymem Egonem z Fürstenberka stanovoval dobu lovu této zvěře pro oboru i okolní honitbu a první zásady průběrného odstřelu. Jeleni mohli být loveni pouze od 1. července do 20. září a zvěř holá od 15. října do 31. prosince. Personál směl lovit lovné jeleny „od osmi do deseti konců“, dvanácteráci a silnější jeleni museli být hájeni pro lovecké hosty. U laní bylo povoleno lovit pouze jalové a přestárlé kusy, kolouši měli být šetřeni a silní jeleni z okolních honiteb „přesazeni“ do obory.

Při přebírání majetku do správy Kanceláře prezidenta republiky, vykazovaly jelení trofeje slabé bodové hodnoty. Na zvěři se podepsala první světová válka, zejména nedostatek kvalitního krmiva a pytláctví. Po zlepšení podmínek stavy narůstaly a tehdejší lesní rada Ing. Zatloukal přistoupil po roce 1930 k osvěžování krve zvěří ze Zakarpatské Rusi, což se významně projevilo na zvýšení její kvality. Osvěžování krve probíhalo dále v období po druhé světové válce, a to nejen zvěří z Československa, ale například i z Rumunska, odkud byly v roce 1961 přivezeny dva kusy. Výsledkem osvěžení je nejsilnější zaznamenaná trofej jelena evropského z Lánské obory o hodnotě 245,22 bodů CIC. Jelen „Eustach“, jak byl pojmenován, uhynul bohužel na následky poranění v říji v roce 1976, ve věku 8 let. Nejsilnější trofejí posledních let je trofej jelena z roku 2006, ohodnocená na 238,09 bodů CIC. Sčítaný jarní stav jelena evropského je v letošním roce 331 ks.

 

Daněk skvrnitý

V roce 1736 byla do obory vypuštěna daňčí zvěř. Brzy se rozmnožila a zdomácněla. V předválečných dobách dosahoval její stav v oboře několika set kusů. Za I. světové války stavy vysoké a daňčí výrazně poklesly, neboť byl nařízen nucený odstřel pro zásobovací potřeby (zejména vojenských nemocnic). Kromě toho zvěř nedostávala dostatečné množství vhodných krmiv a na jejím stavu se podepsalo i uvolnění mravů místního obyvatelstva - pytláctví. Postupně došlo k vystřílení veškeré bílé daňčí zvěře. Posledního bílého daňka ulovil v roce 1931 pro Národní muzeum prof. Julius Komárek. Jarní sčítaný stavy této zvěře v letošním roce činí 353 ks. Nejsilnější trofej pochází z roku 2008 a její hodnota je 207,86 bodů CIC.

 

Muflon

V roce 1885 nasadili Fürstenberkové do obory párek muflonů, ale nerozmnožili se, neboť se beran zabil v běhu nárazem o strom. Další mufloní zvěř se podařilo přivézt v roce 1922 (3 berani a 4 muflonky) z Topolčianek, Žinkov a ze Ždírce. Do roku 1928 se rozmnožila přibližně na 60-70 ks, ale krutou zimu mezi lety 1928-29 přežilo pouze 10 ks. Byly přikoupeny další 3 kusy a do roku 1937 se jejich stav opět zvýšil na přibližně 80 kusů. Na této výši byl nadále udržován. Jarní sčítaný stav v letošním roce činí 349 ks. Nejsilnější trofejí je muflon ulovený v roce 2004 s hodnotou 233,95 bodů CIC.

 

Prase divoké

Černá zvěř byla chována v Řevničovské oboře z roku 1816 se stanovenou dobou lovu od 20. listopadu do Tří králů. Obora pro černou zvěř však později zanikla a v období do roku 1929 ji nahrazovala samostatná ,hůrka v Lánské oboře o výměře 440 ha. Tam se však této zvěři příliš nedařilo a poslední roky neměla prakticky žádné přírůstky. Obůrku zatěžovaly i vysoké náklady na krmení, a proto došlo k jejímu zrušení. V roce 1931 byla obora prakticky bez černé zvěře, což se pozitivně projevilo na kvalitě ostatní zvěře spárkaté. Po druhé světové válce se opět začaly stavy divokých prasat v oboře zvyšovat.

V posledních letech vzrůstá obliba lovu černé zvěře formou naháněk se slíděním. Tento způsob lovu umožňuje v Lánské oboře prožít výjimečné zážitky až 60 lovcům najednou. V současnosti je černá zvěř soustředěna zejména ve vyhrazené obůrce, dokončené v roce 2011. Jarní sčítaný stav v letošním roce činí 112 ks.

 

Jelen sika japonský

V roce 1922 nechala lesní správa přivézt jelínka a dvě laně jelena siky, které věnoval hrabě Coudenhove-Kalergi. Od velkostatku z Holešova byl přikoupen další jelínek a laň. Šetřením této zvěře se dosáhlo v roce 1937 stavu 36 ks. Přestože sičí zvěř nebyla tehdejším vedením lesní správy považována za perspektivní, zejména z důvodu své nesnášenlivosti s ostatní zvěří, zachovala se v oboře až dodnes a vyniká vysokými bodovými hodnotami. Důkazem toho je trofej jelena uloveného v roce 2005 ohodnocena na 300,50 bodů GIC. Jarní sčítaný stav této zvěře je 320 ks.

 

Jelen sika Dybowského

První kusy Dybowského byly přivezeny v zimě roku 1960-1961 ze Sovětského svazu. Zvěř daroval předseda Rady ministrů Nejvyššího sovětu SSSR Nikita Sergejevič Chruščov prezidentu Antonínu Novotnému. Zvěř se velmi dobře aklimatizovala v samostatné obůrce a její stav se během několika let zvýšil přibližně na 60 kusů. V dnešní době je obůrka součástí naučné stezky vedoucí od budovy lesní správy a zvěř je možné pozorovat z dřevěné vyhlídkové tribuny. Nejsilnější trofej pochází z roku 2006 a má hodnotu 418,80 bodů CIC.

 

Srnec obecný

Za fürstenberské éry byl povolen celoroční lov srnců, srny se naopak nesměly lovit vůbec. Srnčí zvěř byla původně držena v oboře s ostatní zvěří a vykazovala velmi slabé trofeje. Proto byl její chov oddělen od zvěře vysoké v malé obůrce o velikosti 670 ha do roku 1932. Od té doby je srnčí zvěř chována mimo oboru. Jarní sčítaný stav je 195 ks.

 

Tetřev a tetřívek

Již podle Honebního řádu z roku 1817 měli hajní povinnost pečovat o tetřívky a tetřevy. Zastřelení tetřeva nebo tetřívka bez písemného dovolení knížecí inspekce mohlo mít za následek i rozvázání služebního poměru. Hajní měli v místech hnízdění hlídat až do vysezení vajec a na důkaz správné péče předvést lesnímu úřadu zbytky skořápek. V blízkosti tokaniště tetřívků muselo být neustále nastraženo několik jestřábích košů. V místech výskytu dvou a více houfků mladých tetřevů nebo tetřívků bylo navíc zakázáno travaření.

V letech 1921-1936 se ulovilo na území Lesní správy Lány celkem 92 tetřevů. Tetřívek v lánských lesích spíše hnízdil, než tokal, což mělo za následek jeho nízký odlov - pouze 4 kusy. Po druhé světové válce se stavy tetřevů začaly snižovat a poslední kus byl uloven synem prezidenta Novotného v roce 1962.

 

Zajíci, koroptve a bažanti

V první polovině 19. století dochází ke snižování stavu zajíců a koroptví, proto Fürstenberkové začínají regulovat lov. Nařizují, aby každý rok byly ponechány nejméně dva hlavní revíry k hájení. Pokud byli v daném revíru hájeni zajíci, nebylo možné lovit ani koroptve, aby měla zaječí zvěř dostatek klidu.

V roce 1899 se přistoupilo k umělému odchovu a vypouštění bažantů, nejprve na vzdáleném konci zámeckého parku a později v prostorách současné bažantnice Amálie (nazvána podle manželky Karla Egona II. z Fürstenberka - Amálie Kristiny Bádenské). Do dnešní podoby byla upravena za prezidenta T. G. Masaryka před návštěvou rumunského krále Carola II.

Bažantnice si svou tradici udržela i po druhé světové válce, kdy se zde pravidelně konaly hony na drobnou zvěř pro velvyslance zahraničních zemí. V dnešní době se na Amálii pořádají reprezentační hony a volné kapacity jsou nabízeny pro poplatkové lovy. Každoročně se vypouští 11 000 ks bažantí zvěře se slovitelností kolem 66 %. Příjemný lovecký den mají hosté možnost zakončit v loveckém zámečku.

V posledních letech je však bažantnice Amálie spojena i s další událostí - tradiční květnovou výstavou sebraných shozů z Lánské obory. Návštěvníci mají možnost vidět přibližně 1000 parohů, vývojové řady nejsilnějších jelenů a význačné trofeje ulovené v předchozím loveckém roce.

 

Jiné a exotické druhy zvěře

Křivoklátské panství a Lánská obora se často stávaly cílovou stanicí pro celou řadu nepůvodních druhů zvěře. Jedním ze členů družiny Rudolfa II. byl šlechtic Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Ten ve svém cestopisném díle Putování aneb cesta z království českého do Benátek a odtud do země Svaté, země judské a dále do Egypta a velikého města Kairu, potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arábii ležící popisuje transport tureckých koz z Kypru na Křivoklátsko. Velkým příznivcem cizokrajné zvěře byl i Ferdinand II. Tyrolský, který se pokoušel přivézt do křivoklátských lesů nové druhy zvěře - například zubry a soby z Ruska, anebo sviště a kozorožce z Tyrol. Viktor Palivec ve svém Hájemství zeleném uvádí, že v letech 1719-1725 byli v oboře vyhubeni klokani, které nechali Valdštejnové dovézt do své nové obory z Austrálie.

V období po druhé světové válce se v oboře objevili kříženci jelena wapiti a slovenských laní z Výzkumného ústavu ze Zbraslavi. V roce 1960 bylo přivezeno ze SSSR 5 kusů jelena marala a 2 kusy zvěře losí. Losí býk se jmenoval Amur a údajně ve své domovině tahal saně. Tuto zvěř daroval československému prezidentovi Antonínu Novotnému první tajemník ÚV KSSS A. S. Chruščov.

 

Medvědi, vlci a divoké kočky

Velké šelmy bývaly ve středověku vítaným zpestřením lovů pro urozené lovce, ale u běžného obyvatelstva a lesního personálu se velké oblibě netěšily a nikdy nepodléhaly žádnému hájení. Zejména vlci představovali velké nebezpečí pro místní, kteří se báli posílat své děti do škol. K chytání vlků sloužily tzv. vlčí obory. Jednalo se nevelké prostory obehnané vysokým plotem, kam byly šelmy lákány na vnadidlo. Jedna taková fungovala pravděpodobně i v Lánské oboře v místech, kde se zachoval místní název Vlčina. Posledního medvěda ulovil pod Dlouhým hřebenem roku 1692 fořt Petr Lhotský z bělečského revíru. Poslední divoká kočka v Lánské oboře byla střelena roku 1780.

 

LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

Lesy v Lánské oboře (3003 ha) jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení a lesů ochranných (3 % celkové plochy). Hospodaření na dvou lesních úsecích probíhá dle platného hospodářského plánu (1. 1. 2010-31. 12. 2019). Podíl listnatých dřevin je téměř 72 %, z čehož přibližně 48 % tvoří porosty buku lesního a dubu zimního a letního. Nezanedbatelný podíl listnatých dřevin tvoří i habr obecný (cca 11 %), který je základní dřevinou na kamenitých stráních u Klíčavské přehrady. Podíl jehličnatých dřevin má klesající tendenci. Smrk ztepilý je často poškozován ohryzem a loupáním a při obnově lesa je dbáno zejména na zvyšování podílu plodonosných dřevin a úživnosti lesa. Při obnově dominuje opět dub s bukem, na vlhkých hlinitých svazích jasan a jilm. Vtroušeně jsou do obnovních prvků vkládány třešně. Okraje pastevních ploch jsou doplňovány odrostky jeřábu ptačího, planých jabloní a jírovců a to tak, aby se zachovala estetika lesa. Zalesněné plochy je nutné chránit kvalitním oplocením s dlouhou životností (v oboře se nachází celkem 214 oplocenek o délce oplocení 77 500 m). Při zalesňování ploch odrostky se s úspěchem využívá model tzv. minioplocenek. Jedná se o pět zalesněných odrostků, které jsou oplocené čtyřmi čtyřmetrovými díly. Tento způsob zalesnění, již v historii vyzkoušený, se v současnosti využívá na místech, kde z nějakého důvodu není možné postavit klasickou oplocenku. Průměrně se ročně zalesňuje v oboře 8 hektarů.

Převážnou část těžeb tvoří těžby nahodilé. Jedná se zejména o zpracovávání vývratů a zlomů a celková roční výše těžeb se pohybuje okolo 5 000 m3.

 

OCHRANA PŘÍRODY

Lánská obora leží v 1. a 2 zóně CHKO Křivoklátsko. Území je rovněž součástí soustavy NATURA 2000 a je evropsky významnou lokalitou. Nachází se zde také přírodní rezervace Svatá Alžběta a část lesů LS Lány byla v roce 2004 zařazena do Ptačí oblasti Křivoklátsko. V Lánské oboře můžeme nalézt celou řadu chráněných druhů. Z hmyzu jmenujme například tesaříka obrovského (Cerambix cerdo), roháče obecného (Lucanus cervus) nebo páchníka hnědého (Osmoderma eremita). V Klíčavském potoce se vyskytuje vzácný mlž velevrub tupý (Unio crassus). Ptačí říši zastupuje orel mořský (Haliaeetus albicilla) a čáp černý (Ciconia nigra).

 

Text z dostupných materiálů zpracoval Ing. Robin Ambrož, Lesní správa Lány, p.o. Kanceláře prezidenta republiky.

vychází v 6:35 a zapadá v 19:14 vychází v 20:10 a zapadá v 7:29 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...