Časopis Myslivost

Leden 2013

Láska na první pohled – kulovnice ČZ 557

Myslivost 1/2013, str. 68  Ing. Antonín Čech
Většina čtenářů časopisu Myslivost má moje jméno spojené se sportovní loveckou střelbou, reprezentačním družstvem ČMMJ a předsedáním Střelecké komisi ČMMJ. Již od svých osmnácti roků se však aktivně věnuji myslivosti. Samozřejmě k výkonu práva myslivosti patří nerozlučně i lov. Za těch 34 let počet úlovků kulovou zbraní značně převyšuje 500 kusů rozmanitých druhů zvěře. V mé výbavě je více než desítka kulovnic různých výrobců a nechybí mezi nimi ZKK 600, se kterou jsem začínal, a pak několik ČZ 550 a ČZ 527 v různých rážích a provedeních. Mohu tedy posoudit a porovnávat novou kulovnici ČZ 557 jak se svými předchůdkyněmi z ČZUB, tak se zbraněmi zahraničními.

Když při projednávání koncepce a požadavků na novou kulovnici pro sportovní loveckou střelbu v ráži 222 Rem přišla řeč i na moje praktické lovecké zkušenosti, byl jsem požádán i o testování nové kulovnice ČZ 557. Jakmile jsem ji vzal do ruky, bylo jasné, že se zrodila láska na první pohled.

Volně navážu na článek Ing. Helebranta uveřejněný v prosincovém čísle. S většinou jeho závěrů a poznatků mi nezbývá než souhlasit. Asi bych mnohé nedokázal ani lépe a přesněji formulovat. Já se však v tomto článku zaměřím na zkušenosti s touto zdařilou zbraní při praktickém lovu.

Je fakt, že jsem byl přímo fascinován tím, jak zbraň díky zdařilé pažbě sedí jak bez puškohledu, tak s namontovanou optikou. U žádné zbraně, se kterou jsem doposud lovil, jsem se s tímto nesetkal. Na společných lovech používám kulovnici většinou se sundanou optikou, a tak to mohu posoudit zkušenostmi z praxe.

Nová jednodílná montáž z ČZ (nebo spíš inovovaná) byla sice tužší v rybině při nasazování, ale díky boční korekci umožní osadit puškohled tak, aby byl kříž při nastřelení co nejblíže střední poloze rozsahu boční korekce zaměřovače. Vlajková loď puškohledů z Meopty Přerov ZD 6-24x56 kulovnici moc sluší a hlavně tato moje volba eliminovala nedostatky, které by mohly vzniknout vlivem zaměřovače. V této kombinaci je to dokonalý nástroj myslivce pro úspěšný a bezpečný lov. Sice hmotnost kompletu těsně pod hranici 5 kilogramů se může zdát vysoká, ale díky kratší hlavni a umístěnému těžišti je zbraň úžasně stabilní při zamíření a vlastně veškeré manipulaci.

Tak jak říká můj kamarád a náš nejlepší kulový střelec Ing. Martin Šlechta: „Do české flinty české náboje,“ měl jsem k dispozici pro nastřelení všechny laborace vlašimské Sellier & Bellot v ráži 30-06 Sprg. Pominu-li střelivo Match s 10,9g HPBT střelou, jehož rozptyl byl excelentní, tak vynikajících a porovnatelných soustřelů na 100 metrů jsem dosáhl s klasickým polopláštěm s 11,9g SP střelou, dále polopláštěm se střižnou hranou s 9,7g SPCE střelou, a potom s novým neolověným střelivem Exergy s 11,7g XRG střelou.

Pro lov s optikou jsem zvolil na základě mnou upraveného sloganu: „Do nové české flinty nové české střelivo,“ náboje Exergy. Pro lov na natláčkách jsem si nastřelil naháňkový puškohled 1-4x22 střelivem SPCE 9,7 g, jejichž destrukční účinek znám z dřívějška, což jsem si pak při praktickém lovu jen ověřil.

 

Standardní dodávaná poutka na řemen jsem ihned vyměnil za rychloupínací, protože jsem zvyklý na posedu, a hlavně při noční čekané, řemen sundat, abych náhodou při míření o něco nezavadil a zvěř si nezradil. Další kosmetickou úpravou bylo vyměnění ocelové kuličky páky závěru za kuličku z ořechového dřeva, která jednak krásně ladí s pažbou, a jednak je příjemná v ruce při přebíjení.

Zbraň v provedení Lux jsem převzal koncem dubna a ihned po nastřelení mě začala tato moje nová ocelová přítelkyně, společně s tou mojí životní, doprovázet při toulkách naší honitbou na Vysočině, které zůstávám věrný od mého „adeptování“ až doposud. Vždyť tu i skoro dvacet let dělám mysliveckého hospodáře.

 

Začal lov srnců. A já společně s oběma přítelkyněmi hledal toho svého. Můj úsek s místním názvem Čechovy skály tvoří pouze les, a tak je lov srnčí zvěře obtížnější. Navíc nejraději šoulám. Čekaná mě příliš nebaví. Při šoulačce má přece jen zvěř větší šanci. Večerní šoulačka většinou končila před setměním v horním rohu velké a členěné pastviny, kde jsme vsedě u velkého balvanu počkali do setmění a kochali se utichající přírodou, západem slunce a nádherným pohledem na hrad Pernštejn. Odtud jsme většinou scházeli po loukách anebo starou úvozovou cestou lesem. Obě trasy nás dovedou k zaparkovanému autu asi 1 km od tohoto místa.

Prvního června jsme si vybrali cestu lesem. Nerad si svítím, a tak se orientuji podle korun a probleskujících zbytků ještě šedé oblohy. Asi v polovině cesty jsem najednou zaslechl vpravo přede mnou nějaké šustění. Je zde především smíšený les, kde se smrk střídá s bukem.

Zastavili jsme se a napadlo mě: „Prase!“ Zvedl jsem svůj pozorovací dalekohled, ale nic jsem mezi stromy neviděl. Nebylo divu, protože ode mě asi 20 metrů byla jedna ze dvou hlubokých zmol. A odtamtud jistě zvuk vycházel. Opatrně jsem sňal kulovnici z ramene. Stáhl zvětšení na minimum, což znamená na 6x, a zapnul přísvit kříže, který jsem měl stáhnutý na minimum. Zkusil jsem přejet prostor před sebou pohledem přes puškohled. Nyní jsem ocenil kvalitu optiky a jemné žhnutí tenkého zaměřovacího kříže, který vůbec neoslňoval. Viděl jsem lépe než s lineárním pozorovacím dalekohledem 8x52.

Žádnou zvěř jsem neviděl, ale zvuk stále sílil. Zbraň jsem pak držel jen v pravé ruce za pistolovou rukojeť hlavní vzhůru a levou rukou jsem se snažil pozorovacím dalekohledem najít zdroj šramotu. Už jsem slyšel i dech zvířete. Najednou jsem uviděl na hraně zmoly zvětšující se tmavý obrys. Pohyboval se šikmo k nám. Zdálo se mi, že na čele je velká světlá skvrna. Najednou se mi honilo hlavou: „Je to vůbec divočák?“ Chodila tu totiž stará vedoucí muflonka, která měla na čele velkou bílou skvrnu skoro jako africký buvolec běločelý. Obrys se stále přibližoval, asi na vzdálenost sedmi metrů, to se začal pomalu stáčet a já konečně bezpečně rozeznal ne příliš velkého divočáka. Teď jsem konečně ocenil přednosti nové kulovnice, levou rukou jsem opatrně odložil na svoji hruď dalekohled a současně pravou rukou odjistil bezhlučnou pojistkou kulovnici, pak následovalo rychlé, ale bezhlučné zamíření.

Lončák jde nyní téměř naširoko, kříž jej sleduje na lopatce, ani se nezachvěje a výstřel mě téměř překvapuje. Po krátkém tichu se ozývá jen urputné a hlasité odkazování.

Přítelkyně, která doposud stála vedle mě bez hnutí, a ve které by se krve nedořezalo, začala křičet, že běží na nás. Neběžel – zhasl v ohni. Střela zasáhla divočáka na pravou lopatku a tělo opustila poměrně malým výstřelovým otvorem uprostřed lopatky levé.

Vše, co tu popisuji, proběhlo však během několika vteřin, rychle, bezhlučně a vlastně automaticky. Čtenář promine, že jsem se o tomto prvním úlovku tolik rozepsal, ale i pro mne, který má uloveno velké množství černé zvěře, to byl neobyčejný zážitek. Jednak lov za tak špatné viditelnosti a na vzdálenost pouhých asi šesti metrů, jednak lovecký adrenalin se vším všudy.

 

Z celkového počtu 12 kusů zvěře ulovených novou ČZ 557, ani jeden nebyl loven na čekané. Deset kusů na šoulačce. Kromě již zmiňovaného lončáka se mi podařil lov čtyř srnců, čtyř lišek a jedné muflonky. Všechny srnce jsem ulovil na vzdálenosti od 120 do 200 metrů, dva z nich ve stoje s oporou o strom a dva vsedě s oporou o střeleckou hůl. Tři po zásahu komory zůstali v ohni a pouze jeden střílený asi na 200 metrů na ostro zepředu odběhl asi 50 m do olší, kde zhasl. Tento lov byl natočen na video jako součást testování preciznosti střeliva Sellier & Bellot, které jsem prováděl touto zbraní. Testu se zúčastnil i Martin Šlechta s kulovnicí Sako (tomuto testování se budu věnovat v některých dalších vydáních časopisu).

V Martinově honitbě jsem kromě tohoto průběrného dvouletého srnčíka ulovil následně v říji i velice dobrého srnce na vrcholu, za což mu moc děkuji.

Lišky byly loveny na již zmíněných loukách, kde moje šoulačka buď začínala (ráno) anebo končila (večer) a na vzdálenost rovněž v rozsahu 120 - 200 metrů. Dvě ze stoje oporou o loveckou hůl (tak jak střílím terč srnce) asi na 120 - 150 metrů. Další dvě vsedě, opět s oporou hole ve vzdálenosti okolo 180 - 200 metrů.

Muflonka je mým posledním úlovkem před dvěma týdny, kde jsem potkal poblíž „mého“ místa ve „Skalách“ tři kusy holé mufloní zvěře a asi roční muflonka se po odbíhání zastavila a nebylo jiného východiska než na 70 metrů výstřel zezadu na krk. Oporou mi byl buk. Ranivostí střeliva Exergy a jeho účinky na zvěřinu a orgány a balistikou se opět budu zabývat v samostatném článku. Uvedu jen jediné, že rozptyl na 300 metrů z této zbraně byl porovnatelný s odstřelovačkou ČZ 750.

Letos jsem se zatím zúčastnil pouze jedné natláčky právě v Čechových skalách a ulovil jsem lončáka, sele a „jeden buk“. Střílel jsem s naháňkovou optikou a nastaveným zvětšením 1x. Stál jsem na svém místě, kde vždy po zavedení ostatních střelců mého křídla, zůstávám jako poslední na hřebínku skal. Pokud v houštinách pod nimi je černá, tak vždy aspoň jeden divočák se tudy snaží uniknout, ale téměř vždy marně.

I tentokrát se na mém známém chodníku objevili dva divočáci. První byl větší a druhý menší. Protože běželi tryskem, tak nebylo moc času na čtení. A jelikož je tam pouze jedna větší proluka mezi stromy, potáhl jsem tedy s tím menším a vystřelil. Sele však běželo dál a já už se k dalšímu výstřelu nedostal. Kroutím hlavou a najednou tři metry před sebou vidím krajem prostřelený bukový kmínek. Běžně u tohoto stromu stojím a nyní jsem se postavil tři metry od něho, abych na druhou stranu viděl lépe pod převis skal.

Oba kusy zaběhly do další houštiny, ale další rány nepadly. A tak bylo jasné, že tam nejspíš zůstaly. Když honci dohnali velké houštiny, tak zkusili znovu prohnat tu, kam zaběhly tyto dva zmíněné kusy. Netrvalo dlouho a já ze skály viděl, jak houštinou běží divočák o hmotnosti asi 40 - 50 kg.

Jakmile dobíhal ke kraji houštiny a vbíhal do stojáku pod skály, ihned jsem vystřelil. Divočák udělal oblouk a zalehl do prvního keře houštiny. Vtom běží téměř stejným místem sele. Nyní se neukvapuji, nechám ho vběhnout do stojáku, táhnu dlouho se seletem a asi na 60 metrů střílím. Kotrmelec a sele odkazuje.

Jak se přiblíží honci, tak se lončák zvedá a mizí pomalu dolů houštinou. Došel krokem na řadu střelců a tam Jarda ukončil jeho život. Protože jsem střílel pod velkým úhlem dolů, měl lončák téměř amputovaný přední běh u komory a střela jen velice málo komoru otevřela. Sám jsem nevěřil, když jsem sledoval dráhu od nástřelu, že s takovými stříkanci barvy se ještě divočák zvedl a odešel.

Dvacetikilové sele mělo přesnou vyšší komoru a již zmíněná lehká střižná hrana opět udělala své a výstřel o průměru 10 cm vypadal hrůzostrašně.

 

Celkově musím říct, že se zbraň velice rychle nahazuje a sedne prostě tam, kam má. Díky své vyváženosti drží krásně dráhu a neskáče po zvěři. No a spuštění je doslova luxusní. Tvrdím, že za pohybu nelze urvat ránu. Přebíjení jde hladce, rychle a se stále přilícenou zbraní. Uvítal bych menší úhel zdvihu páky závěru. Ale to bych asi chtěl už příliš. Ač je to springfield, zpětný ráz je snesitelný a nijak střelce nerozhodí.

 

Závěrem mi nezbývá, než vyzdvihnout to, co jsem nejvíce ocenil při lovu u nové kulovnice ČZ 557 z produkce České Zbrojovky Uherský Brod, a.s. a co se konstruktéru Víťovi Sedlákovi opravdu moc podařilo (bylo vidět, že pozorně naslouchal tomu, o čem jsme my myslivečtí střelci neustále diskutovali).

Blesková a nádherně seřiditelná spoušť, která je naprosto čitelná a vždy spouští tak, jak byla nastavena. Strčí do kapsy jakýkoliv napínáček z předešlých „zbrojovek“. Ani u zahraničních zbraní jsem se s takovou spouští nesetkal.

Naprosto bezhlučná a lehce ovladatelná pojistka, která umožňuje otevření závěru i při zajištěné zbrani. Zvyšuje to i bezpečnost při nabíjení a vybíjení zbraně.

Dokonale padnoucí pažba. Zde opravdu platí pravidlo: „Hlaveň střílí, ale pažba trefuje.“ Je zde vidět i rukopis Franty Lenikuse, který Víťovi s pažbou pomáhal.

 

Až při psaní tohoto článku a snaze si vybavit podrobnosti lovu jsem si uvědomil, že si vůbec nepamatuji nic o manipulaci se zbraní od okamžiku rozhodnutí, že danou zvěř se pokusím ulovit. Tak je vše po ruce, bezhlučné a funkční. Navíc díky té kratší hlavni je zbraň velice kompaktní a rychle, ale plynule se s ní manévruje.

Až mě trochu mrazí tato moje myšlenka a čtenář mi snad promine toto nemyslivecké vyjádření: „Je to dokonalý nástroj na zabíjení.“

Všem myslivcům a lesníkům mohu říci jen jediné, popřát mnoho úspěšných lovů a zážitků s touto zdařilou zbraní a říkám: „Jděte do toho! Vždyť za rozumný peníz, získáte opravdu hodně muziky.“

Text a snímky Ing. Antonín ČECH

vychází v 7:17 a zapadá v 16:13 vychází v 21:35 a zapadá v 12:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...