Časopis Myslivost

Leden 2013

Máme vhodné psy k lovu černé zvěře?

Myslivost 1/2013, str. 64  Ing. Petr Ziegrosser
Úspěšný lov na černou vyžaduje zkušené psy a jejich vůdce. Staré německé přísloví praví: „Kdo chce prasečí hlavu jíst, musí psí riskovat“. S narůstajícími stavy černé zvěře začínáme tomuto přísloví rozumět všichni, kteří černou lovíme. Škody černou zvěří a stále hrozící nebezpečí prasečího moru si vynucují snižování stavů a to zase efektivní lov. Ale ani jedno, ani druhé se nám zatím nedaří! Důležitými pomocníky jsou nám schopní a dobře vycvičení psi. Máme spoustu loveckých psů, ale ne všichni jsou použitelní a splňují to, co my, lovci potřebujeme - černou hledat, najít, zvednout a vyhnat z krytu před hlavně lovců.

 

Dobrý pes na černou musí:

* být hlasitý „na viděnou“, lépe však hlasitý „na stopě“,

* být vytrvalý při vyhledávání černé,

* mít dobrý orientační smysl,

* mít pevné nervy, odpovídající porci odvahy a přirozeně správně dávkovanou ostrost.

 

Psů, kteří mají všechny požadované vlastnosti je nedostatek. Velice ostří psi tráví většinu času u veterináře, a nebo v rekonvalescenci. Jejich život nebývá dlouhý. Bojácní žijí v průměru výrazně déle, ale v rozsáhlých houštinách nebo v kukuřici nám nejsou nic platní. Černá velice rychle pozná, s jakými psy má co do činění a podle toho se chová. Žádný zkušený kus černé před psy, kteří bojácně hlásí opodál, neopustí kryt. Ví totiž velice dobře, že uvnitř je, i přes štěkající psy, lépe než venku, kde čekají lovci. Někdy nepomohou ani smečky psů. Mnohdy jim totiž chybí kvalitní vůdce, a tak se stává, že smečka loví pro sebe, ale ne pro svého pána a loveckou společnost. Navíc jsou vždy v této smečce psi, kteří se hledají po všech okolních vesnicích, protože jim chybí orientační smysl.

 

Na zimních naháňkách, ale i při společných lovech v kukuřici, jsou stále více používáni psi, kteří však nejsou pro tuto práci dobře vycvičeni. Lovečtí hosté berou své psy s sebou a nechají je v kukuřici nebo v honitbě honit. Jdou buď se psy osobně, nebo je předají honcům. Jedná se o psy různých plemen, pohlaví, výcviku, zkušeností, ostrosti a inteligence.

Ale i přes velký počet nasazených psů není dosaženo očekávaného výsledku. Honci, kteří vyjdou z leče, informují o množství černé, kterou spatřili a která zcela evidentně leč neopustila. Psi nemohou tlupu černé vyhnat na střelce. Zkušený psovod ví, že každý pes, který se má vypořádat v kukuřici s několikanásobně těžším kusem černé, musí projevit mnoho odvahy a ostrosti.

Naskýtá se otázka, zda jme schopni a umíme naše psy na setkání s černou zvěří připravit. Většina nasazených psů totiž tlupu černé v kukuřici nebo v hustém krytu zapírá, v lepším případě jen z bezpečné vzdálenosti zaštěkává.

Kvalitní psi na černou musí být dobře zapracováni - což znamená: musí černou dobře znát, odhadnout její schopnost bránit se a podle jejího chování se orientovat. To je možno psy naučit jen v k tomu určených výcvikových obůrkách s černou zvěří. Tam se také odhalí vlastnosti psa. Jestliže pes při testu v obůrce černou ignoruje, nelze od něj očekávat, že černou v kukuřici či houštině najde, natož pak z krytu vyžene.

Vzrůstající odlovy a stále stoupající stavy černé zvěře si vyžadují zvýšení stavu loveckých psů vhodných k lovu černé. A to jak honičů, tak i psů vhodných pro dosledy.

 

Žádný ze způsobů lovu černé (šoulání, čekaná, naháňka) není možný bez použití psů. Pro naháňky se slíděním jsou nutní takoví psi, kteří tlupu černé zvednou a natlačí na střelce. Takovým způsobem lovu jsme schopni v listopadu až únoru odlovit čtvrtinu až třetinu celkového výřadu. Při naháňce se slíděním odvedou psi dobrou práci při nalezení a zvednutí černé. Honci mohou, ale psi musí zvěř dostat před hlavně střelců.

Od každého psa, který má úspěšně s černou pracovat se očekává ostrost na černou a silná, vytrvalá hlasitost. Ostří jsou psi, kteří neohroženě a se schopností vlastní obrany slabší zvěř dostanou z krytu na střelce, na silnou zvěř vytrvale doléhají a úspěšně jí staví.

Výcvik psů na černou není možný bez k tomu určených výcvikových obůrek. Ve výcvikové obůrce má pes možnost vyzkoušet si svůj první kontrolovaný kontakt s černou pod vedením „vůdce smečky“ – svého pána. Nebezpečí poranění psa musí být minimalizováno.

Pes se musí naučit černou respektovat, zmírnit svoji důraznost a agresivitu a udržovat odstup. Poučí se ze zkušeností.

Jaká je situace s výcvikovými obůrkami u nás jsem se pokoušel zjistit jak na oficiálních místech (ministerstvo, okresní úřady, myslivecké organizace), tak i mezi chovateli psů. Je to stejné jako u norování.

Oficiální zkoušky jsou prováděny podle zkušebního řádu a pes, který na černou ve dvojité ohradě hlásí je tak zvaně ostrý na černou. Je-li však vhodný pro lov černé nevíme. To prokáže až jeho první kontakt s černou ve volnosti. Výsledkem je, že titíž psi, kteří „jsou ostří“ na černou v ohradě, ve volnu černou zapírají, a nebo, jsou-li příliš ostří, skončí v lepším případě na operačním stole. Nemají totiž tu správnou a cíleně vypěstovanou loveckou zkušenost. A ten majitel, který se je to snaží někde načerno v nepovolené výcvikové obůrce naučit, jedná protizákonně.

Doba se mění. Dnes je většina psů naším přítelem a společníkem v rodině. Je od nás rozumné, svého přítele a kamaráda posílat tam, kde mu jde o život, nepřipraveného? Černá zvěř byla nebezpečná pro psy a lovce před staletími, je nebezpečná dnes a bude tomu tak i nadále.

Chceme-li radikálně snížit stavy černé, nebude to možné bez dobře vycvičených loveckých psů! A těch bude, jak ukazuje současná praxe, nedostatek. Stejně tak, jako dobrých psovodů.

Petr ZIEGROSSER

vychází v 6:41 a zapadá v 19:06 vychází v 21:36 a zapadá v 11:53 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...