Časopis Myslivost

Leden 2013

Monopod – skutečně praktická pomůcka

Myslivost 1/2013, str. 106  Mgr. Josef Drmota
Jak si mohli pozorní čtenáři opakovaně povšimnout, nabízí redakce Myslivosti předplatitelům za zvýhodněných podmínek nákup tzv. monopodu, jinými slovy lovecké hole neboli „pirštoku“. Nejedná se přitom o žádnou převratnou novinku. Lovecká hůl, používaná zejména horskými myslivci při šoulačkách, je dobře a dlouho známou pomůckou. Již na dobových vyobrazeních císaře Františka Josefa I. nechybí při pózování nad ulovenými jeleny.

Lovecká hůl plní jednu zcela zásadní funkci – poskytuje střelci během střelby oporu pro zbraň. V náročnějším terénu a ve svahu ji však lze využít také jako šikovnou pomůcku při chůzi.

Nejjednodušší provedení lovecké hole historicky vycházelo z použití silného rovného prutu lísky, který se částečně zbavil kůry, dole zatížil závažím a zavěsil pod střechu, aby zde dobře vyschl. Dolní konec se opatřil bodcem z hřebíku a kovovou manžetou, na horní se nasazovala vidlička z jeleního parohu.

Silnější kmínky bylo možné po celé délce rozříznout a v horní části napříč spojit šroubkem, který plnil funkci čepu. Tím vznikla lovecká hůl, která se dala v případě potřeby rozevřít do podoby písmene X.

Ještě stabilnější oporu pak poskytovala trojdílná hůl, skládající se ze tří slabších prutů svázaných na horním konci elastickým materiálem. Pruty bylo možné rozevřít a postavit do podoby trojboké pyramidy, na kterou se pokládala při výstřelu zbraň. Stabilita s počtem „nohou“ samozřejmě rostla, bohužel, úměrně počtu rostla i hmotnost celé pomůcky a zhoršovala se manipulace s ní.

Na principu výše popsaných jednoduchých konstrukcí jsou dnes založeny průmyslově vyráběné lovecké hole, označované jako monopody, bipody nebo tripody. Jejich výhodou je především nižší hmotnost a lepší skladnost, která je dána použitými materiály a teleskopickou konstrukcí.

Osobně jsem nikdy nebyl přítelem loveckých holí, přestože jsem je ve své praxi několikrát vyzkoušel. Jako myslivec, pohybující se vesměs v lesním prostředí, jsem je vždy považoval za jistou přítěž a za další věc, kterou s sebou musím honitbou vláčet. Obklopen kmeny stromů jsem se navíc cítil vybaven soustavnou blízkostí dostatečného počtu pevných předmětů, o které bylo možné kulovnici před výstřelem opřít.

Tento můj náhled na celou problematiku se však měl změnit v okamžiku, kdy jsem obdržel v úvodu článku zmíněný monopod jako dárek. Přestože jsem jej nejdříve poněkud bezradně odložil, nedalo mi jeho vlastnictví spát, až jsem si jej několikrát přibalil na šoulačku do honitby. A velmi, velmi záhy jsem na tuto šikovnou pomůcku změnil názor.

Většinu roku se honitbou pohybuji „po zemi“, tedy šoulám. Teprve v okamžiku, kdy jsem vzal do rukou monopod, jsem si ale naplno uvědomil, jak často člověku chybí onen pomyslný krůček k nejbližšímu stromu. Jak se zrovna kolem tohoto nejbližšího stromu nachází hromada suchého chrastí, do které není možné vkročit. Jak zvěř reaguje na váš sebemenší pohyb a jak není možné tento poslední krůček udělat. Monopod mi pak právě v podobných situacích mnohokrát pomohl k jistějšímu výstřelu, kterého bych byl bez něj jen velmi těžko schopen.

Pomůcka nakonec člověka nijak dramaticky neomezuje v pohybu. Při plném složení má délku jenom kolem 70 centimetrů. Snadno se proto dá zastrčit například do loveckého ruksaku nebo připevnit k lovecké brašně. Jeho výška je volně nastavitelná pomocí dvou výsuvných dílů, spodní konec je opatřen měkkou patkou a horní konec vidličkou z tvrzené gumy. Není proto problém přizpůsobit si monopod individuálním požadavkům a dané situaci. Výšku lze upravit také například pro lov vsedě na lavičce, na padlém kmenu stromu, pařezu apod.

Nejpevnější oporu poskytuje monopod při střelbě od kmenu stromu. K této situaci občas dochází při šoulačce, kdy odbočujeme na známá místa s dobrým výhledem, na nichž se někdy chvíli pozdržíme. Monopod je tehdy výhodné o něco prodloužit a našikmo postavený opřít vidličkou o kmen stromu. Opora pro zbraň je pak téměř dokonalá a míření je pevné jak stranově, tak i výškově.

Pří míření s volně postaveným monopodem se střelec lehce rozkročí. Zbraň je, podle mé zkušenosti, nejlépe opřít předním poutkem o hranu vidličky tak, že levá ruka uchopí dolů visící řemen, který přitiskne k monopodu. Hlaveň lze ještě fixovat obejmutím jedním prstem shora.

Po několika hodinách, strávených v honitbě s monopodem v ruce, však záhy zjistíme i jeho další výhody. Přestože se může zdát, že se nejedná o pevné zařízení, poskytne nám nečekanou oporu při překonávání překážek, chůzi bahnitým terénem apod. Velmi šikovný je také k tichému odsunutí větévek spadaných na šoulák, ke sklepnutí rosy z trsu převislé trávy a vidličkou zcela nehlučně odtlačíme slabší větévky visící v naší dráze, které by nám jinak při chůzi zašustily o oděv nebo o klobouk.

A pro kamarády pejskaře ještě jedna drobná poznámka. Náš tvrdohlavější čtyřnohý společník si na přítomnost monopodu také velmi rychle zvykne a velmi rychle jej respektuje. Aby snad nedošlo k mýlce, která by mohla uvést do varu ochránce zvířat. Nemám na mysli to, že bychom touto pomůckou pejska bili. To bych si s dovolením vyprosil a konstrukce hole to i víceméně vylučuje. Nicméně přátelské šťouchnutí do žeber horní gumovou vidličkou náš kamarád velmi rychle pochopí. A ještě rychleji mu vždy vrátí nenadále pozbytý sluch.

Monopod je ale velmi šikovný také pro fotografy. Po odšroubování horní vidličky se nám totiž zpřístupní standardní závit, na který je možné pevně nasadit většinu fotoaparátů. Pověsíme-li si přístroj na krk, předpažením rukou napneme řemínek a monopod postavíme na zem, získáme stabilní soustavu, umožňující expozice i za zhoršených světelných podmínek nebo na větší vzdálenosti s použitím většího zoomu. Stativ to sice není, nicméně v případě nutnosti podobný postup poslouží poměrně dobře.

Abych ale pouze nechválil, shledávám na monopodu po více než dvou letech užívání dvě drobné vady. Za prvé, že při neopatrném bočním kontaktu s překážkou se hůl rozvibruje a vydává díky spojům nepřirozený drnčivý zvuk, na který zvěř při kratší vzdálenosti citlivě reaguje. Za druhé, že se mi pravidelným nošením brzy prodřel dolní pryžový nástavec bodce. Pod ním pak vystoupil ocelový trn, který nepříjemně ťuká při pohybu po zpevněných lesních cestách nebo při kontaktu s kameny či jiným tvrdším podložím. Musí tedy následovat drobná kutilská úprava a improvizace.

V každém případě ale mohu tuto jednoduchou pomůcku opravdu upřímně doporučit všem milovníkům šoulačky. Věřte, že teprve s ní se váš oblíbený lovecký způsob změní ve skutečnou mysliveckou pohodu uprostřed přírody.

Text a snímky Mgr. Josef DRMOTA

 

vychází v 7:17 a zapadá v 16:13 vychází v 21:35 a zapadá v 12:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...