Časopis Myslivost

Leden 2013

NP Kampinos

Myslivost 1/2013, str. 34  Text a snímky Jan KUSOLITS
Polsko, náš severní soused, o němž toho většina Čechů bohužel mnoho neví. Snad je to dáno i téměř nulovou propagací polské turistiky na veletrzích typu GO a Holiday World a také ve sdělovacích prostředcích. Přitom je to země s mnoha památkami, hlubokými lesy a bažinami, v nichž žijí živočichové, kteří v českých zemích vyhynuli již před staletími. Polský Národní park Kampinos se nachází v Mazowieckém vojvodství severozápadně od Varšavy. Je jedním ze dvou národních parků, které bezprostředně sousedí s hlavním městem. Jeho poloha má velký význam pro Varšavu – nejen jako místo rekreace, ale díky západním větrům dostává město zhruba každé tři dny svěží vzduch z Kampinoského pralesa. Je proto nazýván ,,zelenými plícemi Varšavy.

Myšlenka založení národního parku se objevila ve 20. letech 20. století. V třicátých letech vznikly na území budoucího parku první rezervace – Granica, Sieraków, Zamczysko. Park byl založen rozhodnutím Rady ministrů ze dne 16.1.1959. Jeho rozloha činí bezmála 39 000 ha, 70 % tvoří lesy, v nichž dominuje borovice. Ochranné pásmo okolo parku má zhruba 38 000 ha.

Krajinotvorným prvkem jsou především písečné duny a bažiny, které vznikly díky činnosti Pravisly na konci poslední doby ledové. Tato řeka napájená vodou z tajícího ledovce byla místy široká až 20 km. Snížení její hladiny a změna říčního koryta způsobily vznik ostrovů a dun, které byly dlouho utvářeny větrem. Slepá ramena Visly, oddělená od hlavního řečiště zase byla základem pozdějších bažin a rašelinišť.

Do druhé poloviny 15. století patřil Kampinoský prales (Puszcza Kampinoska) mazovským knížatům a od roku 1467 potom koruně. Založení prvních osad na území pralesa se datuje rovněž do této doby. K jejich rozšíření a vznik nových – hlavně díky přílivu osadníků z Nizozemí a Německa – dochází v 1. polovině 18. století.

Pohnutá historie Polska se samozřejmě nevyhnula ani Kampinoskému pralesu. V roce 1410 táhl polský král Vladislav Jagelonský se svým vojskem ke Grunwaldu aby se utkal s Řádem německých rytířů. V roce 1794 – povstání T. Kosciuszka – pochodovala severním okrajem pralesa divize Henryka Dabrowskiego. V roce 1863 – polské povstání proti ruskému carovi – se ve vsi Kampinos nacházel hlavní štáb povstalců a prales poskytoval útočiště varšavské mládeži před carskými verbíři, kteří chtěli revoltující studenty násilím odvést do carské armády. Památkou na tyto bouřlivé události je Mohyla povstalců v Zaborowie i Sosna povstalců v Gorkách Kampinoskich, na jejichž větvích carští vojáci věšeli zajaté povstalce.

Ovšem nejsmutnější kapitolou historie Kampinoského pralesa je 2. světová válka. Wehrmacht zde v září 1939 rozdrtil polské armády Poznaň a Pomoří, které táhly na pomoc obklíčené Varšavě. Po celou dobu německé okupace se v místních lesích a bažinách skrývali partyzáni (Armia Krajowa), kteří bojovali i v nešťastném varšavském povstání v roce 1944. Jejich polním kaplanem byl pozdější kardinál Wyszynski. V osadě Palmyry se nachází hroby 2000 lidí, kteří byli tajně popraveni gestapem v Kampinoském pralese v letech 1939 – 1941.

Z památek v Národním parku Kampinos stojí za zmínku renesanční kostel v Brochowě, který sloužil i jako pevnost a rodný dům Fryderika Chopina v Zelazowej Woli, dále románský kostel z poloviny 12. století v Czerwinsku nad Vislou.

Z rostlinstva na dunách převažuje borovice, dále se vyskytuje habr, dub, jasan, řidčeji smrk, v mokřinách potom olše, topol, vrba, osika. Na jaře bažiny zazáří spoustou blatouchů, pozdějších ozdobou parku jsou kosatce sibiřské.

Fauna parku je velmi bohatá. Žije zde 27 druhů ryb, 6 druhů plazů, 13 druhů obojživelníků, 180 druhů ptáků (např. čáp černý i bílý, jeřáb, ledňáček říční, datel černý, moták pochop, moták pilip, orel křiklavý, orel mořský, jestřáb lesní, včelojed lesní, sluka lesní, aj.), 52 druhů savců (např. los evropský – okolo 300 ks, bobr evropský – 100 ks, rys – 20 jedinců, dále vydra říční, norek evropský, kuna lesní, liška obecná, jezevec lesní, prase divoké aj.).

Kromě ochrany přírody, vědeckého výzkumu pralesa a živočichů v něm klade správa parku důraz i na vzdělávání veřejnosti a zvláště mládeže – lidé by totiž měli poznat to, co je třeba chránit. Ve správní budově v Izabelině se proto nachází velmi zajímavá přírodovědná expozice doplněná prodejem map, průvodců a publikací o parku. Dalším zařízením je malé muzeum a centrum ekologického vzdělávání v Granici, jež nese jméno polských přírodovědců Jadwigi a Romana Kobendzowých.

V parku je – kromě přírodních rezervací s nejspřísnějším stupněm ochrany – i hustá síť turistických a naučných stezek. Park slouží k rekreaci obyvatel Varšavy i okolních měst a vesnic.

Správa NP spolupracuje s několika podobnými parky v zahraničí – Park Indiana Dunes National Lakeshore (USA), Berezinsky zapovednik (Bělorusko), Regionální přírodní park Severní Vogézy (Francie) a NP Smolenské pojezeří (Rusko).

Pracovníci národního parku mají velké zkušenosti s reintrodukcí původních živočišných druhů, kterým hrozilo vyhynutí. V roce 1951 začali s losem evropským, který díky válečným událostem v Polsku téměř vymizel. Přivezli 5 losů z Běloruska, kteří vytvořili základ dnešní populace v Kampinoském pralese. Celkový počet losů v Polsku je nyní odhadován asi na 7500 ks. Drtivá většina z nich žije v oblastech na východ od Visly.

V roce 1980 byli přivezeni první bobři (7 ks) odchycení v oblasti Suwalek na severovýchodě Polska, kterým se v národním parku také velmi dobře daří.

A konečně v roce 1992 se začalo s programem reintrodukce rysa – první jedinci pocházeli ze zoologických zahrad a po aklimatizaci v lesních výbězích byli vypuštěni na svobodu. Tak se rys vrátil po více než 200 letech do Kampinosu. Cílem bylo jednak navrátit do pralesa šelmu, která by zredukovala počet přemnožené srnčí zvěře a dále dokázat, že i šelma vychovaná v zajetí se může adaptovat a žít na svobodě.

Losům, kteří nemají v Kampinoském pralese přirozené nepřátele (vlk zde nežije a rys jim jde raději z cesty) už zde začíná být trochu těsno, a tak migrují do okolních lesů. Někdy je dokonce možné se s nimi setkat i na předměstích Varšavy. Občas dochází bohužel i dopravním nehodám, které většinou končí smrtí zvířat a totálním zničením vozidla.

Při naší návštěvě jsme bydleli jižně od Varšavy na území Lesní správy Chojnov a i sem nakonec v zimě 2005/2006 losi dorazili, dnes jich tam prý žije okolo dvaceti. Dvakrát jsme je potkali na vycházce v lese – je neuvěřitelné, že tak velké zvíře dokáže chodit jako duch – naprosto bezhlučně se před vámi najednou vynoří na lesní cestě, chvíli si prohlíží vetřelce a potom zase zmizí. Z nových obyvatel lesa neměli velkou radost lesníci, poněvadž – jak jsem sám na vlastní oči viděl – prakticky zlikvidovali celou lesní školku. Los nejen že ohryže kůru, ale ještě i zlomí špičku stromku, takže ten potom buď uschne anebo připomíná bonzaj.

Do Kampinosu jsem se několikrát vypravil na losí fotosafari, ale dlouho jsem neměl štěstí, viděl jsem divočáky, jestřáby, jeřáby, srnčí, lišku ale losa jen zdálky a nebo vůbec ne, případně jsem jsem neměl připravený fotoaparát, i když losí býk byl ode mě jen několik metrů.

Až později jsem se seznámil s jedním z pracovníků parku, slovo dalo slovo a můj nový známý mě vzal v době losí říje, které se kryje s jelení na losy, do pralesa.

Několik dní předtím obhlížel terén, stopoval losy, abychom měli jistotu, že nějakého uvidíme. Konečně přišel den fotolovu – přenocoval jsem u něho doma a ještě za svítání jsme vyrazili. Nejdříve jsme narazili na tlupu divokých prasat, která se nás lekla ještě víc než my jich. Ale potom to přišlo – za hájkem olší a vrb se pásla velká losí kráva. Los moc dobře nevidí, spoléhá se hlavně na čich a sluch. Losice dlouho nemohla zjistit, co jsme zač. Když na to přišla, klusala pryč, já za ní, jenže jsem se zapasoval fotobatohem mezi větve a než jsem se vyprostil, byla pryč.

Byl jsem zklamaný, ale později mi přálo štěstí a já jsem z několika metrů pořídil velmi dobré snímky losí rodiny v Biebrzanském národním parku.

Text a snímky Jan KUSOLITS

 

vychází v 7:17 a zapadá v 16:13 vychází v 21:35 a zapadá v 12:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...