Časopis Myslivost

Leden 2013

Výcviková obůrka – jak se dělá „ lovec černé zvěře“

Myslivost 1/2013, str. 65  Ing. Petr Ziegrosser
Pouze každý pátý pes má od přírody talent a vlohy na lov černé zvěře. Dobrou přípravou a výcvikem je možno dosáhnou toho, že až 50 % psů je možno při lovu černé zvěře s úspěchem použít. A to bez ohledu na jejich plemeno, velikost a původ. Úspěch každé společné lovecké akce na černou zvěř stojí a padá s kvalitou použitých loveckých psů. To, že je černá v leči, víme, ale dostat ji před střelce, to bez dobrých psů prakticky nejde.

 

Psy můžeme, podle jejich použití, rozdělit zhruba do třech kategorií:

1. Individualisté – pracují v leči samostatně, daleko od svého majitele, který často stojí na loveckém místě jako střelec.

2. Psi, kteří pracují pod vedením psovoda v leči, a psovod je během lovu ovládá

3. Smečka, která svým počtem vytváří společný tlak na zvěř.

 

Při nasazení psů neplatí pravidlo, že „čím více, tím lépe“. Jestliže se za prvním kusem srnčího vydá celá dvacetihlavá smečka a půl leče je nezvěstná, když jeden pes honí dvě hodiny jeden kus srnčího nebo žene-li pes či několik psů vysokou tři kilometry daleko do míst, kde nejsou žádní střelci, pak jsou nám tito psi k ničemu.

Lov černé zvěře je hlavním účelem společných lovů. Proto je tak důležité, aby použití psi měli dostatečný tlak na černou, byli dostatečně hlasití, důrazní při kontaktu se zvěří a také opatrní a měli dostatečný respekt před nebezpečím, které černá představuje. Takových psů je však velmi málo.

Připravit dobře psy na lov černé zvěře chce každý psovod. Usnadnit přípravu psa a odhalit jeho klady a nedostatky pomůže velice dobře výcviková obůrka. V Německu mají propracovaný systém výcviku. Skládá se ze čtyř stupňů. Cílem je psy plánovitě naučit, jak se chovat při vyhledávání černé a v přímém kontaktu s ní.

Mladí, nezkušení psi absolvují 1. stupeň v malé obůrce na dlouhém řemenu, černá (zpravidla bachyně) je oddělená plotem. Pejsek je svým vůdcem motivován, pobízen, ale má také vedle svého pána pocit bezpečí.

Pokud je mladý pejsek dostatečně důrazný, hlasitý a má o černou zájem, může přejít ke stupni č. 2. Zde pracuje pes opětně na vodítku v doprovodu svého pána a zkušeného oborníka, který psa pozoruje a jeho práci posuzuje. Oba jsou v blízkosti psa, což mu dodává jistotu, ale i odvahu při již přímém kontaktu s černou. Praxe ukazuje, že část psů na černou vůbec nereaguje, i když předtím za plotem černou hlásili. Takoví psi jsou z výcviku vyloučeni.

Ve stupni č. 3 jde pes spolu s vůdcem na volno do obůrky (asi 1 ha veliké) a společně černou vyhledají. Pes musí zvěř hlásit. Pokud chybí ostrost, vrací se pes do stupně 2 a znovu pracuje na řemenu. Ostatní psi přejdou do 4. stupně.

Tam musí, vypuštěni z centrálního místa, naprosto samostatně do 5 minut černou v obůrce vyhledat a minimálně 3 minuty bez přerušení hlásit. Většinou pouze část psů pracuje spolehlivě a jsou tak prohlášeni za způsobilé pro lov černé zvěře. Psi, kteří se vrací k vůdci, hledají u něj ochranu a podporu, musí dál pokračovat ve výcviku.

Jak ukazuje praxe, zhruba 20 % psů má přirozený talent k lovu černé zvěře. Jsou to psi, kteří prakticky ani žádný výcvik nepotřebují. Jsou to psi, kteří mohou stupeň č. 3 přeskočit, neboť podávají požadovaný výkon, ochotu k lovu a nebojí se kontaktu s černou v obůrce.

Dalších 30 % psů obstojí, někdy i po opakování některého ze stupňů, a mohou se na černou při lovu používat.

Dalších 30 % psů je schopno v leči pracovat pouze s vůdcem za zády a zbylých 20 % psů je k lovu černé naprosto nevhodných.

Z výše popsaného vyplývá, že získat štěně, které patří mezi dvacet procent těch nejlepších je pro psovoda obrovské štěstí. A málokdy se to podaří napoprvé. V ostatních případech čeká vůdce dlouhá, namáhavá a finančně náročná práce s přípravou psa na lov černé zvěře. Výcvikové obůrky tuto cestu usnadní.

 

Podle časopisu DJZ 11/2012

Přeložil a upravil Petr ZIEGROSSER arev@arev.cz

vychází v 7:17 a zapadá v 16:13 vychází v 21:35 a zapadá v 12:41 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...