Časopis Myslivost

Listopad / 2013

Dalekohledy Levenhuk Bino 10 x 50 a 10 x 52 Monako

Myslivost 11/2013, str. 62  Martin Helebrant
Když se člověk chystá na nějakou výpravu, přemýšlí předem i nad tím, co bude dělat, když něco nevyjde. Pokud se chystá na výpravu někam daleko, jedním z faktorů vstupujících do hry je i doprava a člověka a výstroje. A napadne ho nutně, co dělat, pokud se cestou výstroj poškodí? Důležitou součástí lovecké výstroje je i optika, tedy dalekohled. Dnešní dalekohledy jsou hodně odolné, ale přece jenom, co kdyby? A tak si říká, v nejhorším si koupím nějakou nouzovku na místě. Něco levného, na jedno použití, jednoduchou pomoc v nouzi.

Znovu jsem si na to vzpomněl, kdy mi dovozce nabídl k testování dva dalekohledy od mně jinak neznámého výrobce Levenhuk. Tahle firma vznikla v roce 2002 v USA a nyní proniká i do Evropy. Výrobní zázemí má ovšem v Číně. Své přímé zastoupení má dnes již i v ČR, odkazy na internetu najde kterýkoliv slušný vyhledávač.

K testu mi poskytl dalekohledy – 10 x 50 Bino, klasický triedr v té skoro úplně nejnižší cenové hladině a 10 x 52 Monako, podle ceny střední třídu. Oba jsou možní kandidáti na dalekohled v nouzi, Monaco i jako dostupný lovecký dalekohled.

Testoval jsem už více dalekohledů, ale musím říct, že všechny patřily spíš do té vyšší nebo v nejhorším střední cenové kategorie. Jenže při jejich testování se člověk dostává do problémů – jednoduché podmínky uživatelského testu, bez pokročilých měřidel a pomůcek a pokrok v kvalitě dalekohledů způsobily, že je čím dál tím složitější mezi testovanými dalekohledy najít nějaký průkazný rozdíl.

Jako etalon pro svůj dnešní test jsem zvolil svůj dalekohled Leupold 10 x 50 Tactical, který používám pro svoji běžnou loveckou praxi. Považuji za nutné upozornit, že tento dalekohled je ve vyšší třídě, cenou i kvalitou a použil jsem ho hlavně proto, že ho mám k dispozici a používám jej jako srovnávací vzorek již delší dobu.

 

Levenhuk 10 x 50 Bino jsem použil vlastně proti doporučení dovozce. Ten sám říká, že na seriózní používání jednoznačně doporučuje vyšší řady. Ale o to mi právě šlo, najít co nejlevnější řešení v nouzi.

Po dlouhém přesvědčování dovozce s testem souhlasil. Dalekohled sám je jednoduchost sama. Kde je vyráběn nemám potuchu, na boku krabice je jen prosté sdělení, že dalekohled byl navržen a vyroben pro firmu Levenhuk Ltd., USA. Z čeho je vyroben netuším, ale aspoň čočky jsou skleněné, údajně kvality BAK - 4.

O vlastnostech pak krabice říká, že je dalekohled je vodotěsný, s vícenásobně povlakovanými čočkami, že je možné jej upevnit na stativ a že balení obsahuje přenosné pouzdro. V krabici se opravdu nachází pouzdro z měkké látky s jednoduchým nosným popruhem. Dále je v krabici i nosný popruh na dalekohled, tedy spíš oteklá tkanička a dalekohled samotný.

Dalekohled je klasické konstrukce s Porro hranoly (tedy s „přeraženým“ tubusem), na povrchu je potažený měkkým plastem. Očnice jsou z měkké syntetické pryže. Můstek je zdvojený.

První dojem není tak zlý. Dalekohled je sice poměrně hodně veliký, ale na svoji velikost se mi zdál být až podezřele lehký. Ovšem již druhé uchopení ukázalo, že plast chránící vnější povrch tubusů zřejmě nedrží na celé ploše tubusu, měl jsem pocit, že na některých místech tubusu není spojen s tělem dalekohledu a pod prsty se posouvá.

Mnohem větší šok mě ale teprve čekal – dalekohled nemá žádné ostřicí prvky, ani na jednotlivých okulárech, ani centrální. Jednoduchoučký návod praví, že dalekohled má „plovoucí zaostření“, které vyhoví každému oku od minimální vzdálenosti ostření – tedy asi od 8 metrů do nekonečna. Ve skutečnosti se zřejmě jedná o optický systém s velkou hloubkou ostrosti. Krytky tvoří čtyři gumové kalíšky nasazené na okuláry a objektivy.

Levenhuk 10 x 52 Monako je jasně z jiného soudku. I tento dalekohled je pokryt měkkou syntetickou pryží, ale ta drží a poskytuje podstatně jistější úchop. Je poměrně kompaktní, se střechovými hranoly a tedy s přímými tubusy, očnice jsou výsuvné. Tubusy spojuje jediný můstek. Na pravém okuláru je možnost dioptrické korekce. Ostření je centrálním knoflíkem.

Ačkoliv váha ukázala jen o 130 gramů více než u Bina, po uchopení Monaca máte v ruce ten uklidňující pocit klidné hmotnosti, která sice ještě neláme krk, ale pomáhá stabilizovat dalekohled při pozorování.

Pouzdro je již částečně polstrované, ale bohužel zcela bez jakéhokoliv popruhu nebo kotevních míst pro jeho připojení a slouží tedy pouze jako skladovací schrána. Nosný popruh dalekohledu je z pružného syntetického materiálu, široký a pohodlný; nedělal by ostudu ani dalekohledu vyšší cenové kategorie.

Také krytky čoček jsou již podstatně praktičtěji řešené, krytky okulárů spojené jedním plastovým můstkem, krytky objektivů šňůrkou. Prostě celek již je zjevně určen pro seriózní použití.

 

Oba dalekohledy a poměrný Leupold jsem napřed podrobil jednoduchému pozorovacímu testu při plném denním světle. Pozoroval jsem napřed testovací obrazec ISO 12233. Tady měl Leupold navrch v rozlišovací schopnosti, proti Monacu vedl o jedno pole šrafů, proti Binu dokonce o dvě až tři. To je zřejmě daň za univerzální „plovoucí zaostření“ Bina.

Z hlediska kvality obrazu: Monaco i Bino měly okem viditelnou polštářkovou vadu na okrajích zobrazení (přímka u kraje zorného pole se jeví jako prohnutá směrem ke středu tubusu). U Monaca jsem ale vadu musel pracně hledat (a věděl jsem co hledám), zatímco u Bina byla jasně viditelná.

Kupodivu jsem neshledal ani u jednoho dalekohledu nějaký zásadnější barevný posun, ani v kontrastních místech obrazu neměly tmavé body kolem sebe žádnou „svatozář“.

S postupujícím soumrakem se odstup mezi dalekohledy prohluboval. Na sklonku srpna mi proti Leupoldu Monaco poskytlo o 15 - 20 minut méně pozorovacího času, Bino skončilo dobrou půlhodinu před Leupoldem. Velmi příznačná přitom byla prudká ztráta kresby a čitelnosti obrazu Bina s nastupujícím šerem. To je důsledek toho, že Bino obchází potřebu ostření nastavením velké hloubky ostrosti. Jenže čím větší hloubka ostrosti, tím horší světelnost, to ví každý fotograf. Tady se to jen plně potvrdilo. Z pozorovaného předmětu náhle zůstal jen nepříliš jasný obrys.

Nyní jsem přistoupil ke svému standardnímu testu odolnosti proti vodě. Jak Bino, tak i Monaco mají být vodovzdorné, ale neměl jsem dobrý pocit, když jsem věšel oba dalekohledy na poličku ve sprchovém koutu a pouštěl na ně vodu.

Sprchoval jsem se přes 10 minut, po tu dobu na oba dalekohledy volně dopadaly odstřikující kapky vody (ale v žádném případě na ně nesměřoval plný proud sprchy) simulující hustý déšť. Bohužel, mé temné tušení (sdílené ostatně s dovozcem) se naplnilo a výsledek se dostavil. V pravém tubusu Bina došlo k průniku vlhkosti někam do převratné soustavy. Binu zůstal nadále použitelný pouze levý tubus. Obraz v pravém tubusu hrál všemi barvami a připomínal mi dětský kaleidoskop. Ani týdenní sušení na plném slunci na okně nedokázalo optickou soustavu vody zbavit. Monaco sprchování přežilo bez újmy.

Nyní jsem oba dalekohledy vložil do mrazničky, do teploty -16° Celsia a nechal čas a mráz pracovat. V případě Bina již to byla jen pustá zvědavost. Po více než dvou hodinách mrazení jsem dalekohledy vyjmul. Na jejich povrchu byly místy namrzlé kapičky vody, ale bylo možné jak upravit mezipupilární vzdálenost, tak pohybovat ostřicími prvky Monaca. Zatuhnutí mechanismů je přirozené, ale funkci nebránilo.

 

Pokusím se nyní výsledky testu shrnout. Zcela na úvod shrnutí opakuji: ani podle Levenhuk ČR Bino není určeno pro seriózní lovecké účely, test byl hnán mojí zvědavostí a výrobce se ani v nejmenším nesnažil tvrdit, že by Bino mělo být plnohodnotnou loveckou optikou. Cena se pohybuje ovšem kolem 1500 Kč. Tomu odpovídá i výsledek testu.

Čitelnost obrazu byla zcela nepochybně v porovnání s profesionálním dalekohledem Leupold horší, na druhou stranu za normálního denního světla na přečtení srnce by se Bino jistě dalo použít. Výkon za šera je ale nízký, potřebě soumračného lovu nevyhoví a průnik vlhkosti by vás mohl definitivně vyřadit ze hry.

Monaco je jiná píseň. Především odolá nečasu, i kresba a výkon za šera jsou lepší. Nedosahuje sice na kvalitu Leupoldu, ale ten je opravdu někde jinde a porovnání není vůči Levenhuku fér.

Monaco je podle mě v myslivecké praxi použitelné, to už je slušný dalekohled, který svoji práci odvede. Není ovšem úplně laciný, cena je asi 7000 Kč. Vyrobit slušnou optiku prostě něco stojí - poměr cena / výkon je však v případě Monaca podle mě přijatelný.

Takže pokud to shrnu úplně na závěr – budete-li v nouzi nebo budete mít hluboko do kapsy, lze sáhnout po nějaké ekonomické optice. Myslivec nějakou optiku potřebuje, rozlišovací schopnost lidského oka je přibližně 1 úhlová minuta, s tím nic nenaděláme a jakákoliv optická pomůcka nabízející zvětšení obrazu je prostě přínosem a vítanou pomocí.

Určitě ale nedoporučuji jít do úplně laciné optiky, byť by její používání mělo být jen časově velmi omezené. Ačkoliv v posledních letech došlo k obrovskému pokroku v kvalitě i relativně laciných dalekohledů, pro loveckou praxi stále ještě zjevně nestačí. Test to jasně prokázal. Nikdy nemůžete vyloučit náhlou průtrž mračen nebo jinou slotu a balit dalekohled do igelitového pytlíku není řešení. Laciné dalekohledy s cenou kolem 1500 Kč nejsou schůdná cesta, pro lovecké účely prostě potřebujete alespoň střední třídu, pokud možno solidní. Za tu ale zaplatíte (podle zvětšení, světelnosti a kvality) něco mezi 4 – 12 000 Kč. Nabídka v této kategorii je dost široká, aby pokryla potřeby jakéhokoliv druhu lovu a typu honitby.

Ing. Martin HELEBRANT

               

vychází v 7:10 a zapadá v 16:18 vychází v 17:44 a zapadá v 8:54 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...