Časopis Myslivost

Listopad / 2013

Internationale Kurzhaar Prüfung

Myslivost 11/2013  Vladimíra Tichá
26. ročník Mezinárodních zkoušek německých krátkosrstých ohařů - Internationale Kurzhaar Prüfung v polní a vodní práci 19. - 21. 9. 2013 Hodonín

Jsou zkratky názvů akcí, které nezúčastněnému člověku nic neříkají, ale pro lidi, jejichž plemene nebo plemen se týkají, jsou velkým pojmem. Do této kategorie pro majitele, chovatele a příznivce německých krátkosrstých ohařů patří „IKP“. Celý název zní Internationale Kurzhaar Prüfung neboli Mezinárodní zkoušky německých krátkosrstých ohařů a jedná se o zkoušky ve vodní a polní práci, jejichž součástí je i hodnocení exteriéru. Pořadatelem zkoušek je Německý klub KO a Světový klub KO a organizačním zajištěním letošního ročníku byl pověřen Klub chovatelů německých krátkosrstých ohařů Praha.

V pořadí 26. ročník IKP se konal na Jižní Moravě a jeho centrem byla starobylá a milovníkům vína dobře známá obec Čejkovice.

IKP se v České republice konalo poprvé, přihlášeno bylo 198 psů a fen plemene, což je v dosavadní historii číslo nejvyšší. Měli jsme tedy příležitost vidět, jak vypadá jedna z nejprestižnějších akcí německých krátkosrstých ohařů a porovnat, jak na tom jsme s konkurencí ze země původu a dalších států z pohledu exteriéru i výkonu plemene.

Připomenout je třeba, že pro účast na IKP jsou stanovena jasná kritéria. Přihlášený pes nebo fena musí mít výstavní ocenění výborný nebo velmi dobrý. Musí také absolvovat nejméně dvě zkoušky typu ZV, PZ nebo VZ, na kterých musí získat nejméně dvakrát hodnocení v I. ceně (stačí ZV a PZ). Samotné znění zkušebního řádu IKP již tak přesné není, což dává poměrně velkou možnost variability hodnocení.

Akce začínala ve čtvrtek 19. září 2013 prezencí, při které vůdci nejen nahlásili svoji přítomnost, ale zároveň si vylosovali skupinu, v které budou pracovat při zkouškách. Ve 13 hod, přesně podle programu, proběhl v Poddvorově slavnostní nástup a po něm následovalo hodnocení exteriéru všech přihlášených psů. Předseda německého i mezinárodního klubu Prof. Herbert Lemmer požádal posuzující rozhodčí, aby se zejména zaměřili na znaky, v kterých se v posledních čtyřech letech ukazují největší nedostatky, a to na celkovou substanci, na sílu mordy a na postavení hrudních i pánevních končetin. Zároveň připomněl, že je třeba vždy kontrolovat chrup, protože se u plemene začíná vyskytovat chudozubost.

Posuzovalo se ve dvou kruzích psů a dvou kruzích fen, pro nás neobvyklým způsobem. V každém kruhu hodnotili předvedené jedince společně tři rozhodčí a další rozhodčí byli pověřeni kontrolou chrupu. Požadován byl pohyb (nejčastěji klus) a postoj. Prohmatávání psů, jak je známe z mezinárodních výstav, bylo zcela výjimečné.

Psi se posuzovali jednotlivě. Každý byl nahlas představen jménem, popsán a ihned byla zadána známka. Pokud některý ze psů a fen neobhájil ocenění, s kterým se na IKP hlásil, a bylo jich dost, bylo to většinou právě pro nedostatečnou substanci a vady v mechanice pohybu. Nebyla zadána žádná známka dobrá. Pravdou ale je, že by se našly zvláště feny, které by si jí zasloužily, ale pokud by ji obdržely, nemohly by dál pokračovat. Rozhodčí tedy trochu „přivřeli oko“.

Z každého kruhu postupoval do jakéhosi semifinále rozdílný počet jedinců oceněných známkou výborná. Ve finále bylo stanoveno pořadí pěti nejlepších psů a fen a vyhlášen byl i nejkrásnější jedinec plemene, kterým se stal Ergo vom Ostreberg a stal se jím zaslouženě. Celkově se dá říci, že se nemáme v našem chovu za co stydět a že psi a zvláště pak fenky se zkratkou Člp patřili k tomu lepšímu.

Čtvrteční podvečer byl určen poradě rozhodčích, která však nebyla poradou tak, jak ji známe z našich zkoušek a memoriálů. Zúčastnili se jí nejen rozhodčí, ale i vůdci a v podstatě se jednalo o kontrolu rozlosování do skupin. Drobné připomínky k hodnocení měl jen Prof. Herbert Lemmer. Připomněl, že se jedná o lovecké zkoušky, na kterých mezi základní kritéria patří temperament a poslušnost.

Upozornil vůdce, že pokud pes dvakrát uteče za zajícem, končí a dál v soutěži nebude pokračovat, a pokud pes, aby zvládl klid před pernatou, dostane povel, bude se snižovat známka. Uvedl také, že v případě vodní práce je požadováno, aby pes sledoval „stopu“ kachny. Znělo to rozumně, druhý den ale praxe občas vypadala trochu jinak.

V pátek ráno se nekonal žádný slavnostní nástup, vůdcové, rozhodčí a korona se přímo rozjížděli na určená pracoviště. Celkem bylo rozlosováno čtyřicet skupin. V jedné skupině bylo maximálně pět psů a vždy tři rozhodčí. Svoji skupinu posuzovali rozhodčí v poli i na vodě, takže celkové hodnocení psa nemohl nikdo další ovlivnit.

Na poli se posuzoval nos, hledání, vystavování, postupování, klid před zvěří a přinášení pernaté nebo srstnaté z krytiny a na vodě slídění v rákosí a přinášení střelené kachny. Poslušnost a spolupráci s vůdcem a klid po výstřelu sledovali rozhodčí v průběhu celé zkoušky. Známkování bylo stejné nebo podobné jako v našem zkušebním řádu, nejvyšší známkou tedy byla „čtyřka“. Jen psi, kteří předvedli mimořádný výkon, mohli ke známce získat ještě „H“, což znamená hoch neboli vysoký a dalo by se říci, že to je „čtyřka s hvězdičkou“. Jedinci s plným počtem bodů, u kterých rozhodčí došli k závěru, že jsou konkurenceschopní, postupovali do sobotního „Schausuche“ – Ukázkového hledání.               

Vodní práce byly zajímavé. Nekonala se práce na hluboké vodě, přesněji řečeno se nekonala v takové formě, jak ji zná náš zkušební řád. Od psa se očekávalo, že pokud vyžene kachnu z rákosí, bude její stopu sledovat i na zrcadle rybníka. Připomenout je třeba, že ve většině států je na rozdíl od nás povolené slídění za živou kachnou. To má pochopitelně dopad i na možnosti výcviku, což mohla být pro některé naše psy velká nevýhoda. Pokud pes kachnu „neulovil“ sám nebo pokud nebyla před ním střelená, následovalo klasické přinášení kachny z vody s tím, že byl požadován výstřel, který měl být směrován do místa, kam byla kachna vhozena.

Polní hledání běželo ve dvou patnáctiminutových kolech. Na přinášení z krytiny byly používány kachny. Asi je to výhodné, protože se kachna méně „rozmáčí“ než bažant a zdálo se, že psům to nadmíru vyhovuje. Někteří rozhodčí požadovali, aby se kachna do krytiny házela z opačné strany, než byl vypouštěn pes. Odůvodňovali to tím, že je třeba zabránit situaci, kdy se pes orientuje podle stopy rozhodčího. Asi měli pravdu. Nakonec víme, že podobný postup je dodržován u retrieverů.

Výkony psů byly rozdílné a rozdílné byly i výkony rozhodčích. Na poradě připomínaná poslušnost se často nekonala. Předávky při aportech byly v celé řadě případů bez předsednutí (on to ale ZŘ IKP doslova nepožaduje), psi zvěř pouštěli na zem, povelů bylo víc než dost a výslednou známku to neovlivnilo. O některých psech bylo možné říci, že pokud by přišli u nás na hon, asi by jejich vůdci po první leči bylo doporučeno, aby si psa uvázal a šel domů.

Určité pochybnosti byly někde v případě hledání. Může ukázat pes požadovanou práci, když je posílán hledat po větru? Může z vystavování dostat „4“ pes, který opakovaně „balamutí“?

Ve velmi složité situaci byli čeští rozhodčí, kteří posuzovali s dvojicí zahraničních kolegů. V řadě případů bylo vidět, že jsou upřímně nešťastní a že jejich hodnocení by bylo úplně jiné. Prosadit vlastní názor proti sehrané dvojici je velmi těžké a to zvláště v případě, kdy situaci ztěžuje jazyková bariéra.

Určitě je složité dát dohromady asi 130 rozhodčích tak, aby proti nim nebyly nějaké námitky. Pravdou také je, že jsme zvyklí na určitý přístup a zahraniční rozhodčí možná uznávají přístup jiný. Přes rozdílné pohledy je třeba říci, že sledovat práci některých rozhodčích byla radost. Za všechny je určitě možné jmenovat výše zmiňovaného Prof. Herberta Lemmera, který byl přísný, spravedlivý a přesně věděl, co chce, tedy temperamentního, chuťového, ale ovladatelného ohaře. Z českých rozhodčích je třeba pochválit Petra Bubu. Věděl, co dělá a uměl si obhájit svoje stanovisko.         

Přes velké množství psů a skupin skončilo hodnocení výkonu v pátek a na sobotu nezbyly nedodělávky. Páteční večer byl věnován zasedání Mezinárodního klubu německých krátkosrstých ohařů. Zvolen byl nový místopředseda (klub jich má víc), kterým se stal nám z výstav dobře známý Dr. Velemir Sruk z Chorvatska. Hodně se hovořilo na téma Field Trial a právě nový předseda by vzhledem k množství drobné zvěře v Chorvatsku mohl tento typ akcí zabezpečovat.

Do závěrečného „Schausuche“ – Ukázkového hledání se kvalifikovalo 24 německých krátkosrstých ohařů. Česká republika byla zastoupena pěti jedinci, což lze považovat za slušný úspěch. Závěrečné hledání bylo opravdu spíše ukázkou. Psi běhali ve dvojicích a rozhodčí velmi rychle vyřazovali ty, u kterých viděli chybu ve stylu a rychlosti. Druhý pes pokračoval v soutěži dál. Občas to bylo trochu nepřehledné a nakonec ke zklamání některých účastníků nedošlo k očekávanému souboji dvou nejlepších.

V okamžiku, kdy se výběr zúžil, vyhlásili rozhodčí vítěze s tím, že viděli, co potřebovali a že jednoznačně nejlepší a tedy ukázkové hledání předvedl Gary z Visálku vedený panem Josefem Hendlem. Celkovým vítězem IKP se pak stala a CACIT a CACT získala fena Violetta von Neuarenberg, vůdce Hannes Miessl.

IKP běželo podle německých řádů a pod taktovkou představitelů německého klubu. Organizační práce, tedy zabezpečení dostatečně velkých prostor, obstarávání noclehů, občerstvení, ale i značení jednotlivých pracovišť, a to v případě vody na poslední chvíli, aby tam „nedočkavci“ nejezdili trénovat, měl na starost český pořadatel. Dát to všechno dohromady, zajistit 40 míst pro polní práci a i to, aby se tam všichni dostali, byl nepředstavitelně těžký úkol.

Hlavou celé organizace byl MVDr. Čestmír Šrámek a zvládl to na výbornou. Poděkovat je třeba i všem dalším, kteří se na přípravě IKP podíleli. Byli milí a ochotní a odvedli úžasnou práci. Vyzdvihnout je třeba pořadatele z Vnorov. Jejich honitba byla výborně zazvěřená a byla místem, kde se dalo prověřit, zda pes z jiného pracoviště, jehož vůdce omlouval nulový klid před zvěří tím, že se jedná o zvěř vypouštěnou, požadované klidy má nebo ne. Neměl. Pokud by se hodnotilo v souladu s přístupem na IKP, dostali by pořadatelé velké „H“.

Korona na IKP byla početná. Lidé byli zvědaví na to, jak tolikrát citovaná a doporučovaná akce opravdu vypadá. Někteří byli nadmíru spokojení, jiní odjížděli s rozpačitými pocity. Divili se požadavkům kladeným na psy. Divili se občasnému přístupu k posuzování, které zavánělo druhou stranou vodítka. Divili se i nedostatkům v otázce mysliveckých etiky. U nás by byl těžko tolerován vůdce v oranžové bundě a rozhodčí by asi nenastoupila v červené košili. Velmi často zazněl názor, že se nejedná o zkoušky loveckých psů, ale spíše o jakousi pouť.

Pravdou ale je, že IKP není o lovecké upotřebitelnosti, ale o vlohách. Pravdou také je, že možnost vidět hodnocení exteriéru a výkonu tak velkého množství psů je pro chovatele i pro vedení chovu důležité. Pravdou ale také je, že máme svůj přístup a že i na výsledcích našich psů bylo vidět, že není vůbec špatný.

Určitě bylo IKP poučné. Možná by se měly trochu přehodnotit naše požadavky na vodní práci a možná by bylo zajímavé se občas podívat i na spolupráci vůdce a psa.

Určitě bylo IKP úplně jiné, než jsou naše zkoušky. Asi platí, že jiný kraj, jiný mrav. Otázkou je, do jaké míry je moudré ten „jiný mrav“ do detailu zavádět do našeho prostředí a to přesto, že to je „mrav“ země původu plemene.

Vladimíra TICHÁ, snímky Jan Tichý

 

vychází v 7:34 a zapadá v 17:54 vychází v 0:48 a zapadá v 16:13 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...