Časopis Myslivost

Listopad / 2013

Nazývejme věci pravými jmény

Myslivost 11/2013, str. 16  MUDr. Miroslav KREJČÍ
Přiznám se, že směr, kterým se ubírá náš svět, mi někdy připadá opravdu podivný. Respektuji právo člověka činit svobodná rozhodnutí i těch případech, kdy s nimi principiálně nesouhlasím. Jako zásadní vadu charakteru ovšem vidím, když někteří lidé bezohledně trvají na tom, aby odpovědnost za důsledky jejich rozhodnutí nesl někdo jiný.

Když jako lékař indikuji a provedu nějaký výkon, mám za samozřejmé, že za to odpovídám jen a pouze já sám. Právě z tohoto pohledu se mi jeví jako nesmyslné omílání toho, že v řešení škod působených zvěří není jiné cesty než spolupráce myslivců a zemědělců. Tam, kde jsou obě strany schopny dostát odpovědnosti za svá rozhodnutí, spolupráce už dávno funguje. A tam, kde zemědělci vyžadují, aby náklady za škody vzniklé v důsledku jejich podnikatelských aktivit nesli myslivci, tam spolupráce nefunguje a žádné „budovatelské“ výzvy k uvědomělosti situaci nezmění.

Může ji změnit jen důsledné vyžadování osobní odpovědnosti ze strany státu. V tomto smyslu je úloha legislativy nezastupitelná. Tam, kde ji legislativa neplní, je naivní očekávat nějaké spontánní změny v chování zainteresovaných subjektů.

Se zmíněným souvisí i příznačná nechuť nazývat věci pravými jmény. V Myslivosti 9/2013 horuje kolega myslivec pro odchyt černé do mobilních odchytových zařízení a zdůvodňuje to finančními problémy. S etickými námitkami je hned hotov, protože kus v noci chycený je prý usmrcen ještě během dopoledne. Jakoby chycené zvíře neprožívalo mnoho hodin těžký stres a hrůzu, když je mu znemožněn volný pohyb a nemůže poslechnout bazální instinkt, který velí se před nebezpečím ukrýt. Tohle je přece týrání, protože zvíře prokazatelně dlouhou dobu vysloveně trpí.

Kolega nepochopil, že slovo trpět není obsahově totožné jen s prožitkem fyzické bolesti. Nejsem-li schopen vytvořit si dostatečné finanční zázemí k provozování myslivosti a zůstává-li jedinou možností uchylovat se k tak neetickým praktikám, měl bych s jejím výkonem skončit. Bylo by nemravné eliminovat vlastní neschopnost činností, která objektivně působí zvěři strádání.

Jsem toho názoru, že u schopných a eticky jednajících lidí „chudoba cti netratí“, ale toto je přesně ten případ, kdy „chudoba cti tratí“. Těžko bude tento kolega někoho přesvědčovat, že myslivost dělá z lásky ke zvěři a přírodě.

Omlouvat takové jednání jiným neetickým chováním, například střelbou při naháňce, je demagogií. Chceme-li dělat takovéto věci, měli bychom přestat pokrytecky hovořit o „rytířských“ vlastnostech černé zvěře. Kdo jsme potom my, myslivci, když tohoto rytíře bez výčitek usmrtíme zavřeného v kleci?!

Dotyčný kolega se mýlí i v tom, že takový kus byl „odloven“. V kleci se žádný divočák ulovit nedá. Pokud by byl nemocný či zraněný, pak jej lze jen utratit. To, o čem píše, se dá fakticky nazvat jen masakrováním, které s lovem nemá pranic společného. Je to horší než postřílet tlupu divočáků samopalem. Výsledek by byl stejný jako na přiložené fotografii, ale jejich utrpení by netrvalo řadu hodin, ale jen pár vteřin. Naštěstí je to zákonem zakázáno, jinak by se možná našli takoví, kteří by to klidně udělali.

Problém osobně vidím v oněch 12 kusech černé, ulovených za dlouhých 27 let. Sám lovím černou o něco kratší dobu, ale i při mé profesi s mnoha nočními i víkendovými přesčasovými službami jsem jich na čekané ulovil více než pětinásobek, aniž bych se musel uchylovat k neetickým praktikám. Je pravda, že počty černé jsou v honitbách různé, ale tam, kde je jich možné za rok deset chytit, je také možné jich i deset skutečně ulovit. Jen se musí chtít a umět to.          

Říkat lidem, že pokud na myslivost nemají peníze, ať jdou od toho, jak to píše jiný kolega, je ovšem sobecké a svede to každý, kdo na to má. Místo toho, abych vystavoval „svou mordu na bilbordu“, jak říká Tomáš Klus, mám pro udržení myslivosti jako koníčka u lidí s nižšími příjmy poněkud jiný recept, než masakrovat černou v klecích.

Letos na jaře přišlo naše MS Velký Bor Obora na Netolicku o honitbu. Jeden z našich členů ji zkrátka chtěl pro sebe. Když se mi naskytla možnost, účastnil jsem se výběrového řízení a pronajal jsem od Lesů ČR honitbu sousední za mnohonásobně vyšší nájemné. Umožnit kolegům obecný výkon práva myslivosti mi standardní smlouva s pronajímatelem nedovoluje, mohl jsem jim však nabídnout poplatkový lov srnčího a černé za dostupnou cenu. Několik movitějších včetně mne platí pětkrát více, aby tak solidárně umožnili myslivost i těm finančně slabším. Byla by neodpustitelná škoda připravit se o jejich myslivecké dovednosti a zkušenosti.

Dvěma nejstarším myslivcům jsem dal povolenku zdarma, abych tak projevil respekt k jejich mnohaletým zásluhám o místní myslivost. Ponechávám kolegům více než 60 % zvěřiny. Osobně přispívám ročně 50 tisíci Kč a zatím sám hradím provozní výdaje. Požaduji od všech jen mysliveckou odbornost a etické chování ke zvěři. Dobrovolně mi pak pomáhají nejen s redukcí stavů černé zvěře, ale i s údržbou mysliveckých zařízení a péčí o zvěř. Žádné schůze, ani brigády, žádné slídění, kolik si toho kdo střelil. Důraz kladu na zájmový charakter myslivosti.

Etický přístup a obnovu nejlepších tradic české myslivosti chci podpořit i tím, že naše vztahy stojí na vzájemné důvěře ve slovo toho druhého. Kromě trofejových kusů nemusejí ulovenou zvěř nikomu předkládat. Stačí SMS správci honitby, co, kdy a kde ulovili.

Připouštím, že ne každému lze věřit, ale v průměrném myslivci evokuje takový přístup pozitivní vzorce chování. A funguje to.

Z hlediska ekonomické efektivity je pro mne tato činnost ztrátová, ale s tím se musí počítat. Nastal čas investovat do přírody a zvěře finanční prostředky a do mezilidských vztahů respekt i důvěru. Hlavně kvůli těm mladým. Ti to snad jednou vrátí těm, kdo přijdou po nás. V tom vidím já naději pro budoucnost myslivosti.     

MUDr. Miroslav KREJČÍ

vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...