Časopis Myslivost

Listopad / 2013

Odchov bažantů – výživa a prostředí

Myslivost 11/2013, str. 17  Martin Mohelský
V poslední době se naši i zahraniční myslivci a odborná veřejnost stále více zajímají o zvelebení chovu bažantů a budování bažantnic… Naše nadprůměrné příznivé podmínky pro chov bažantů nás hospodářsky přímo nutí využít toto přírodní bohatství co nejvíce; pak bychom mohli každoročně ulovit nejméně milion bažantů a alespoň 50 000 živých vyvážet… V našich polních honitbách se bažant tedy stává zvěří hojnou stejně jako koroptev nebo zajíc a již dávno není pouze obyvatelem bažantnic. Tím se obohacují naše polní honitby o krásnou a zemědělství velmi prospěšnou zvěř, protože bažant je důležitým pomocníkem při hubení škodlivého hmyzu a obtížných plevelů… Od doby, kdy tento text byl skutečně pravdivý, uplynulo 68 let. Kam se poděly možnosti a naděje chovu bažantů?

 

Není pochyb o tom, že bažanti i koroptve se neúspěšně utkali s postupným rozvojem zemědělství i změnami krajiny a vyšli z něj skutečně poraženi. Ale není to jen jejich prohra.

Problémem bažanta a jeho adaptaci v přírodním prostředí je současný stav rostlinné i živočišné výroby. Bažant nejčastěji hnízdí: na loukách, pastvinách a na úhorech - 37 %, polích - 23 %, v listnatých lesích - 12 %, v remízcích - 8 %, v jehličnatých lesích - 6 %, v bažinné vegetaci - 4 %, v křovinách v polích - 3%, ve smíšených lesích - 3 %, zahradách, vinohradech a sadech - 2 %, pasekách a lesních loukách - 2 %.

Pro hnízdění mu nejčastěji slouží porosty víceletých pícnin, kterých s razantním snižováním stavů skotu v nižších polohách (které bažantovi mírným klimatem velmi vyhovují) podstatně ubylo. Jejich sečení v intenzivních podmínkách pro horkovzdušné sušárenství nebo senážování hnízdění zcela znemožňují.

Tam, kde bažant nejlépe přirozeně zahnízdí, tedy na okrajích lesů, v houštinách a remízcích, v extenzivněji využívaných loukách a pastvinách nebo v méně intenzivním hospodaření nepůsobí škody na porostech a likviduje velké množství hmyzu. V obilovinách, olejninách i okopaninách proti němu stojí zásahy insekticidy a látkami chemické ochrany rostlin.

Šance bažanta na přirozené rozšíření v našich volných honitbách se tedy zdá být mizivá. Připojená tabulka udává stavy bažantů podle literatury a inventarizace k 1. 10. 1955, ale není vyjádřeno, kolik z celkového počtu hnízdí ve volné přírodě a kolik v bažantnicích či jiných chovech. Tři okresy s nejvyšší četností stavů by jich bez známých bažantnic jistě nedosáhly.

V období 1985 – 89 bylo na našem území zjištěno 300 000 – 600 000 bažantů, v letech 2001 – 3 150 000 – 3 300 000 bažantů. V roce 1970 bylo uloveno 1 200 000 bažantů. V 60. letech bylo odhadnuto 60 ks bažantů na 100 ha. (Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003, Šťastný, Karel, Aventinum 2006). 

Porovnáme-li stavy a výsledky lovu bažantů na našem území a údaje ze současné doby, většina z nás si jen těžko dokáže takový rozdíl a propad připustit. Naše krajina a zejména zemědělství, které s tvorbou krajiny úzce souvisí, prodělalo obrovské změny. Protože jsme konstatovali, jaký typ krajiny a její utváření poskytuje bažantům potravu, úkryt a možnosti hnízdění a úspěšné vyvedení mladých, musíme jen velmi neradi uznat, že jejich šance jsou skutečně nereálné. Například jižní Morava, pro bažanty klimaticky optimální, se vlivem agrotechniky a chemizace změnila v produkčně velmi úspěšnou oblast v pěstování obilovin a olejnin. Ale za cenu naprosté likvidace řady živočišných i rostlinných druhů, které tu vždy existovaly, a i když člověku přímo neprospívaly, měly své pevné místo i funkci.

K poznání potravní specializace a způsobu života bažantů v zemědělsky využívané krajině je nejlépe sáhnout do starší literatury. V řadě odborných i populárních prací jsou tyto souvislosti popsány mimořádně pečlivě a na tehdejší dobu odborně velmi správně, zejména z dnešního pohledu. A mají nám, chceme-li tuto situaci alespoň částečně napravit, mnoho co říci.

S volným chovem bažantů, tedy samostatnou existencí po praktické stránce počítat nelze. Reálné krajinné poměry a stav rostlinné výroby nám umožní pouze iniciativu v zakládání biologických pásů, spíše udržování než rozšiřování remízků. Náprava ve stavech bažantů může spočívat jen v chovech a odchovnách, vedených za účelem podzimního vypouštění odchovaných bažantů. Většinou se ale jedná o obdobu velkokapacitních chovů a odchovů drůbeže. Otázkou je schopnost přizpůsobení a přežití takto odchovaných bažantů.

Část odchovů je někdy vedena spíše amatérskou snahou, nad kterou někdy nabývají vrchu mimořádně veliké nároky bažantů na výživu, prostředí i veterinární prevenci. A odborně náročný úkol, kterým je správné složení krmných směsí, často stojí mimo přímou kompetenci samotných chovatelů. Krmiva bývají často sestavena jinak, než bažanti potřebují. Podívejme se tedy na to, co navrhovala naše literatura dříve a co by z toho vyplynout nebo chovatelům pomoci:

Základní poznatky byly získány rozbory volat a žaludků. Potrava dospělých bažantů pozůstávala asi z 1/3 ze zelené potravy (lístky, plody), z 1/3 semena a z 1/3 živočišné (hmyz, měkkýši, červi). Denní spotřeba činila 80 – 90 g a toto množství představuje 1/15 živé hmotnosti bažanta.

V růstu a vývoji se bažantí kuřata živí do věku 5 týdnů převážně živočišnou stravou, později přecházejí ke smíšené stravě. V prvním týdnu věku dosahuje živočišná potrava 90 %, ve druhém 80 %, ve třetím 70 %, ve čtvrtém 60 %.

Ve složení rostlinné potravy mají drtivou převahu plevele (pýr, rdesno, svlačec, ježatka kuří noha, svízel, laskavec, ptačinec…). V živočišné potravě vysoce převažují z agronomického hlediska nežádoucí druhy hmyzu (nosatci, hrbáči, krytonosci, mandelinky, ploštice, sarančata, larvy kovaříků i ostatního hmyzu), plži i mláďata plazů.

V dříve provozovaných odchovnách, tedy kolem roku 1950, byl kladen mimořádný důraz na přírodní složení potravy. Nemůžeme se tomu divit, protože krmivářský průmysl byl tehdy u nás sotva v plenkách a možnosti zkrmování kvalitních směsí ve smyslu současné úrovně nebyla zdaleka taková jako nyní.

Odchov mladých bažantů, praví příručka doslova, vyžaduje dokonalé znalosti nejen biologické, ale i speciální znalosti líhňařské, znalost krmné techniky a zdravovědu mladých bažantníků. Věta působí poněkud archaicky, ale je velmi pravdivá a vystihuje zcela nadčasově vše, co je třeba znát.

Co se týká biologických znalostí, je zde příležitost upozornit na velmi kvalitní publikaci Lovná pernatá zvěř – ekologie, chov, choroby a veterinární zajištění chovu, M. Beklová, J. Pikula, J. Pikula, F. Vitula, VFU Brno 1998, ISBN 80-85114-32-1. Technologie líhní je ryze praktickou a dobře známou skutečností. Provozování celého chovu bažantů od udržování a selekce mateřského hejna, snášky vajec, líhnutí a následného odchovu je profesionálním úkolem. Jen při odborně zdatném vedení je pro bažantnictví skutečným přínosem i nemalou šancí pro alespoň částečnou obnovu volného chovu bažantů.

Do samostatného odchovu často v rukou i menších sdružení se v praxi a reálně nakupují podle osvědčeného způsobu v chovu drůbeže bažantí kuřata buď jednodenní, nebo čtyřtýdenní. Pro chovatele to znamená započít odchov v dokonale vyčištěném, vydesinfikovaném objektu. Mimořádnou péči je třeba věnovat starším areálům, které si nesou velikou zátěž řady zárodků nemocí i spory plísní i z předchozích chovů. Je třeba dbát na prevenci vůči řadě parazitů, znát jejich etologii a být připraven k preventivnímu i léčebnému zásahu v úzké a účinné spolupráci s veterinárním lékařem. Musíme počítat s kokcidiemi. Legislativa povoluje pouze aplikaci léčebné látky mimo kompletní krmnou směs. Dokud bylo povoleno aplikovat antikokcidikum (například účinnou látku Lasalocid) do krmné směsi, měl chovatel při správné technologii krmení o starost méně.

Současné předpisy a legislativa ale rozhodně nejsou určeny k tomu, aby ten, kdo se jimi řídí, měl méně starostí a povinností. Je třeba denně sledovat kuřata a při prvních příznacích rozvoje kokcidií, kterými jsou nechutenství a malátnost, zajištovat přeléčení. Později pozorujeme zjevné oslabení, absence přírůstku, vyhublost, napřed šlemovitý a později krvavý průjem. Ve větších chovech je nutno provádět koprologické vyšetření a při prvních náznacích zvyšování počtů oocyst v trusu aplikovat léčebnou látku. Kritické období je ve věku dvou až osmi týdnů. Invaze kokcidií se může kdykoliv opakovat. Je věcí dohody mezi veterinárním lékařem a chovatelem, zda je vhodné provést do tří týdnů věku preventivní podání antikokcidik.

Dalším obvyklým a pravidelným parazitem je syngamóza (srostlice trvalá), kterou do odchovu zavlečou žížaly, měkkýši, larvy much. Bažanty ohrožuje ve věku šesti až osmi týdnů a její výskyt se spojuje s teplými a deštivými dny. Léčivou látku lze podávat na základě medikačního předpisu zamíchanou v krmné směsi nebo v napájecí vodě.

Trichomonóza, onemocnění způsobené bičenkami žijícími v tlustém a slepém střevě a doprovázené bakteriální infekcí se nejčastěji objevuje mezi třetím a dvanáctým týdnem.

Závažným problémem je kanibalizmus. Jeho založení je vždy polyfaktoriální. Nejčastější příčinou je stres z prostředí, někdy bývá podmíněn i geneticky. Největší vliv mají vysoké koncentrace chovaných bažantů, dále nevhodné umístění, nedostatečná kapacita či typ krmítek a napáječek nebo jiné rušivé vlivy.

S kanibalizmem či oštipováním je nutno počítat a začít mu předcházet asi od 5. týdne věku. Vlivy výživy se podílí taktéž, ale opět se dotýkáme jediného problému. Nedostatek živočišné bílkoviny nebo její úplná absence se projevuje v nevhodném spektru esenciálních aminokyselin. Klování peří může znamenat náhradu krmiva a pokusně bylo prokázáno, že postřik 2 – 4% roztokem chininu statisticky významně sníží vyklovávání i konzumaci peří.

Další příčinou vyklování peří může být nedostatek hrubé, nerozpustné vlákniny. Nejpřirozenější náhradou by mohlo být podávání slunečnicového extrahovaného šrotu, buď přímo ve směsi, nebo jako doplňkové krmivo. Spouštěcím mechanizmem kanibalizmu může být i nedostatek vitaminů či minerálních látek.

Snižování doby i intenzity osvětlení je často doporučovanou prevencí. Doba osvětlení od 2. týdne věku se může snižovat až na 6 hodin denně, případně jen na dobu krmení. Je ale otázka, zda je to vhodné a v souladu s přirozeným vývojem.

Několik let se úspěšně používají různé násadce mechanicky znemožňující ozobávání, ale to odstraníme jen následek, nikoliv příčinu. Stres chovaných bažantů se projeví jinak a je prokázán negativní dopad na imunitní systém bažantů v důsledku chronického stresu při dlouhodobém použití násadců. Musíme si být vědomi, že to je průvodní projev chovu nedostatečně adaptovaného zvířete na domestikaci. Doplnění hřadů do voliér může být snížením stresu, protože částečně napodobuje přirozené podmínky prostředí bažantů. (Petra Hrabáková, Mgr., Kanibalismus u bažantů chovaných v zajetí, Sborník z VFU Brno 30. 5. 2013)

Můžeme se setkat i s působením plísní v krmivech či prostředí. Vysoké koncentrace bažantů na jednotku plochy i kubaturu objektu s sebou nesou zvýšenou vlhkost prostředí, což je ideální pro rozvoj plísní typu Aspergillus. Spory způsobují závažné onemocnění dýchacího aparátu, neboli aspergilózu a následné úhyny.

V krmivech se mohou projevovat mykotoxiny, nejčastěji produkty plísní rodů Aspergillus a Penicillium. Mykotoxiny se dostávají do krmných obilovin během jejich vegetace a jejich přítomnost neznamená zásadní zanedbání výrobce krmiv, protože smyslově jsou naprosto nepostihnutelné a i laboratorní zjištění není metodicky snadné a je finančně velmi náročné.

Nejčastěji a nejzávažněji se v chovech drůbeže projevuje ochratoxin A, poškozující játra, ledviny a centrální nervovou soustavu. Snižuje přírůstky hmotnosti, produkci vajec a zhoršuje kvality skořápky.

Rozumnou prevencí je využití tzv. vyvazovačů mykotoxinů v krmných směsích. Pro drůbež – tedy včetně bažantů je třeba využívat vysoce účinné vyvazovače, získávaných z buněčných stěn speciálně vyselektovaných kmenů kvasinek. Vzhledem k rychlému metabolizmu ptáků není vhodné spoléhat se na konkurenční levnější, ale pomalu působící přípravky z derivátů benthonických zemin.

Výživa bažantů je velmi podstatnou okolností. V obou zmíněných publikacích se na ni klade veliký důraz. Nelze se ale zbavit dojmu, že publikace z roku 1959 vystihuje nutnost využívání živočišné bílkoviny mnohem výstižněji než současná krmivářská praxe a podává návody k dávkování dnes již nemyslitelných zdrojů, jako je vaječný bílek, tvaroh, libové hovězí maso, mravenčí kukly, zvěřina z divokých králíků. Účelem této citace není zlehčování dříve vydané literatury. Preciznost a cílevědomost této metodiky působí až dojemně. Jeden z návodů doporučuje dokonce v prvních dnech věku zkrmovat jen vařené vaječné bílky poprášené ovesnou moukou.

A je na místě otázka: nebylo v tehdejší době porozumění výživě bažantíků nejmladších věkových kategorií blíže jejich skutečným nárokům než dnes? Nevystihuje takto velkoryse podávaná živočišná bílkovina jejich skutečné nároky?

Současná krmivářská věda definuje spektrum esenciálních aminokyselin, zná jejich využitelnost, dává do souvislosti poměr esenciálních aminokyselin vůči sobě navzájem i vzhledem k potřebné energii. Ale nejlépe a nejhlouběji jsou prozkoumána hospodářská zvířata, která přinášejí skutečný ekonomický efekt. Tedy vykrmovaná kuřata, krůty, kachny, husy… Odchov bažantů není na výsluní ekonomického zájmu a není předmětem náročných krmivářských pokusů. Samozřejmě, že ve výkrmu brojlerů má veliký vliv uplatnění genetických metod. Ale myslivecká praxe potřebuje odolné a silné, reprodukce schopné jedince, kteří patří do našeho prostředí a jsou u nás dlouhodobě chováni.

Skutečnost, že bažanti, koroptve a křepelky jsou ve specifickém prostředí schopni likvidovat řadu škůdců a spolupodílet se na tváři a stavu krajiny, jak ji znaly generace našich předků, zajímá dnes jen málokoho. Podivní tvorové, kteří se v zájmu ochrany kůrovce a jím likvidovaných nádherných smrkových porostů v loňském roce přivazovali v prvním ochranném pásmu ke stromům, by měli rozumnější možnosti, jak na sebe upozornit…

Vraťme se ale k praktické výživě. Měli bychom realizovat natolik kvalitní odchov bažantů, aby byli schopni nejen reprezentovat chovatele na výhřadu, ale i ve vhodných přírodních podmínkách zlepšit přirozenou, přežívající populaci. Je třeba zkrmovat směsi s obsahem živočišné bílkoviny nebo směsi s náhradou živočišné bílkoviny sójou a dalšími sice velmi kvalitními, ale po stránce spektra esenciálních aminokyselin (dále EA) ne zcela plnohodnotnými komponenty?

Buďme objektivní. Po stránce obsahu všech živin, ale hlavně bílkovin a EA (stavebních kamenů bílkovin, které si organizmus sám nepostaví a musí mu být v krmivech dodány) je směs pro bažantí kuřata nejnáročnější ze všech ostatních krmných směsí pro drůbež. Právě v této souvislosti je skryta základní otázka. Dokážeme pouze rostlinnými komponenty, spolu s přídavkem tří či čtyř nejdůležitějších EA sestavit skutečně plnohodnotnou směs? Budou mít bažantí kuřata v prvních, rozhodujících týdnech tak kvalitní výživu, která se vyrovná přírodním zdrojům?

Odpověď zní – rozhodně ne. Vysoké procento sójového extrahovaného šrotu spolu s obvykle doplňovanými EA (lyzin, methionin, threonin, popř. tryptofan) sice řeší tyto sledované obsahy, ale ostatní EA, které standardně živočišné bílkoviny doplňují, chybí nebo nejsou ve správném poměru. Je-li obsah sójového extrahovaného šrotu v receptuře nad 20 %, dochází k jeho tzv. antinutričnímu působení a způsobuje depresi přírůstku i další znevýhodnění organizmu. Bažantíci budou prospívat, budou růst, ale výsledek odchovu nebude zcela uspokojivý. Laicky řečeno, bažanty na vegetariány nezměníme.

Výrobny krmných směsí mají v možnosti použití živočišných mouček legislativní překážku. Kdysi vynikající komponent, masokostní moučka, je již dlouho povolena pouze do směsí pro domácí zvířata (psi, kočky) bez návaznosti na lidský potravní řetězec.

Alternativní řešení je v zařazení sušené krve, ale její velmi nepříjemný pach a tmavá barva ji řadí mezi málokdy používané komponenty.

Rybí moučka, nejznámější a jednoznačně nejkvalitnější bílkovinný komponent, má vysokou využitelnost EA i jejich ideální poměr, je také kvalitním zdrojem minerálních látek. Pro mimořádnou kvalitu a před podrobným prokoumáním se hovořilo o „nedefinovatelném růstovém faktoru.“

Rybina a sušená krev (která je její velmi kvalitní obdobou) je použitelná jen na výrobnách, které nevyrábí krmné směsi pro skot a těch je menšina. Je možné nakoupit rybí moučku a do směsi pro kuřata ve věku do 3 – 4 týdnů ji přimíchávat ručně. V takovém případě je nutné požádat KVS SVS o schválení skladu v souladu se článkem 24 nařízení ES č. 1069/2009 a přiměřeně plnit požadavky na tato zařízení stanovená v nařízení EU č. 142/2011 a rybí moučku používat v souladu s požadavky přílohy IV nařízení ES č. 999/2001 v platném znění.

Po praktické stránce to znamená, že subjekt musí zajistit, aby rybí moučka nebyla zkrmována jiným zvířatům – zejména ne přežvýkavcům, zajistit moučku proti odcizení a zabránit přítomnosti hlodavců. Musí uchovat doklady o nákupu a umožnit dozorovému orgánu kontrolu.

Praktické i legislativní souvislosti je samozřejmě možno s orgány SVS konzultovat. Pokud ale výrobce dodá krmnou směs s obsahem živočišných mouček, toto nařízení není nutno plnit, protože se týká jen živočišných mouček jako samostatných surovin.

Velmi výhodnou možností, která umělý odchov po stránce výživy přibližuje přírodním podmínkám, je využití prestartéru pro zahájení odchovu bažantů. Taková směs má vysoký obsah bílkovin včetně živočišné složky, tepelně upravenou obilovinu, vysoký obsah energie a vitaminů. Zkrmuje se do asi 10 – 15 dní věku a její efekt na kvalitu odchovaných bažantů je nesporný a vyváží relativně vysokou cenu. Pokud na ni navazuje směs BŽ 1 jen s rostlinnými komponenty, vytvořili jsme touto kombinací přijatelný kompromis.

Můžeme tvrdit, že bažanty lze odchovat bez živočišné bílkoviny. Také se to v praxi běžně děje. Receptury sestavené ze sójového extrahovaného šrotu, dalších rostlinných bílkovinných šrotů, krmných kvasnic i relativně kvalitních náhražek se používají. Chceme-li však dosáhnout skutečně dobrého výsledku, zamysleme se nad čísly ve výše uvedených tabulkách a stavy bažantů dříve a dnes.

Kvalitní krmivo, na první pohled dražší, mívá vždy příznivější konverzi živin, pomáhá rozvinout imunitní systém i realizaci genetiky, snižuje ztráty bažantů během odchovu. Pokud živočišný druh ve svém fylogenetickém vývoji měl určitý způsob výživy, měli bychom jej v umělém chovu napodobit co nejlépe. Je reálný předpoklad, že několik generací bažantů za sebou, takto odchovaných a správným způsobem vypuštěných do volného chovu by se mělo velmi dobře adaptovat.

 

Prostředí odchovny musí splňovat základní veterinární i zoohygienické parametry. Podestýlka bývá nejčastěji z hoblin měkkého dřeva a je vhodné ji přesát pro odstranění pilin. Vhodná je i krátce nařezaná sláma nebo drcené kukuřičné palice. Nevhodný je písek a piliny, kuřata je mohou v prvních dnech života vyzobávat. Výška podestýlky by měla být 5 – 10 cm.

Osvědčilo se pro několik prvních dnů života kuřat umístit v omezeném prostoru kolem krmítek a napáječek drsný či vlnitý lepenkový papír pro snazší pohyb kuřat.

Také je velmi vhodné v období prvního týdne až deseti dnů omezit pohyb kuřat na vyhřívaný prostor kruhovými zábranami, rovněž z lepenky. Teplota prostředí v prvních deseti dnech, kdy kuřata nemají schopnost termoregulace, musí dosahovat 34 – 37 °C pod tepelným zdrojem (elektrické zářiče, infrazářiče apod.). Teplotu postupně snižujeme o 2 – 3 °C týdně. Od 7 týdnů věku můžeme bažanty vypouštět do venkovních voliér, přičemž by teplota neměla klesnout pod 16 °C.

Relativní vlhkost v odchovně by měla být 65 – 75 %. V 1. a 2. týdnu na horní hranici, později méně, neboť vysoká vlhkost je podmínka choroboplodných zárodků a vývojových stádií parazitů. Vzhledem k riziku dehydratace kuřat by relativní vlhkost neměla klesnout pod 50 %.

Ventilace a výměna vzduchu by se měla pohybovat mezi 7 – 10 m3 na 1 kg ž. hm. chovaných kuřat za hodinu. V prvních desíti dnech jsou kuřata velmi citlivá na průvan, což souvisí s jejich nevyvinutou termoregulací.

Hustota osazení pro jednodenní kuřata je 25 – 30 ks na m2 do prvního týdne až deseti dnů. Do věku 5 – 6 týdnů 0,7 kuřete na m2 ve skupině do 80 kuřat, od 7. týdne věku 0,5 m2 na 1 kuře.

V počátku odchovu, do 4 – 5 dní se krmivo podává bez krmítek, nikoliv přímo na podestýlku, ale na papírovou lepenku nebo talířová krmítka. Pak se používají běžná drůbežářská krmítka, jejichž výška se reguluje podle výšky hřbetu kuřat. „Délka krmítka“ na jedno kuře do 6 týdnů činí 4 cm, od 7. do 14. týdne 8 cm a od 15. týdne 10 cm. Pro napájení kuřat v prvních třech týdnech by měla být používána voda temperovaná na 20 °C, dále pak obvykle chladná voda. Na jedno malé kuře počítáme 2 cm napáječky, používané v odchovech kuřat.

Od konce 1. týdne napáječky postupně zvedáme, stejně jako u krmítek do výše hřbetu. Pokud nejsou k dispozici automatické napáječky, používá se jedna 1 l napáječka na 25 kuřat do 3 týdnů, dvě 1 l napáječky na 25 kuřat od 4 do 6 týdnů, od 7. týdne jedna 10 l napáječka na každých 50 ks.

Výběr technologie záleží na finančních možnostech i velikosti hejna. Snadno se říká – zde nešetřit, jenže prostředky bývají skutečně omezené. U napáječek musíme dbát na nutnost medikace napájecí vody. „Niplové“ napáječky či jiné automatické systémy po první investici snižují pracnost a správně zvoleny omezují spotřebu vody i zbytečnou vlhkost prostředí. Připojené ukázky by měly spíše ukázat, kudy se ubírá vývoj a být podnětem ke konzultacím se zkušeným dodavatelem (www.zemedelske-potreby.cz).

Možností alespoň malého zlepšení volného chovu a početních stavů bažantů je mnoho a nelze je vyčerpat v krátkém textu. Nezměníme agrotechniku ani chemizaci zemědělství. Změnu musíme nalézt v našem přístupu, ve využití všech příležitostí v našem okolí. Bažanti si to rozhodně zaslouží.

Martin MOHELSKÝ

 

Přiložené dokumenty

Stavy-bazantu-a-KS Stavy-bazantu-a-KS (15,79 KB)
tabulka-1 tabulka-1 (10,05 KB)
tab-2 tab-2 (10,03 KB)
tab-3 tab-3 (9,53 KB)
vychází v 7:34 a zapadá v 17:54 vychází v 0:48 a zapadá v 16:13 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...