Časopis Myslivost

Listopad / 2013

Představují domácí kočky riziko pro volně žijící živočichy?

Myslivost 11/2013, str. 14  Ing. Jiří MRTKA, Ph.D, Doc. Ing. Marie BORKOVCOVÁ, Ph.D.
Kočka domácí (Felis silvestris catus Linnaeus, 1758) je domestikovaná forma kočky divoké (Felis silvestris Schreber, 1777). Zatímco kočka divoká, dle platné legislativy řazena mezi druhy kriticky ohrožené, je v současnosti na území ČR v podstatě vyhubena (v posledních dvou desetiletích se sice objevily zprávy o jejím pozorování, nicméně zůstávají nepotvrzené), kočka domácí se mezi obyvateli těší vysoké popularitě a společně se psy představujenejoblíbenější domácí mazlíčky.

 

Nejnovější průzkumy odhadují počet držených koček na asi 1 milion jedinců, což nás řadí mezi přední chovatele koček v Evropě. Přesný počet však není možné statisticky zaznamenat, v domácnostech chované kočky nejsou evidovány, navíc je nutné zohlednit kočky toulavé, jejichž počet je nezanedbatelný. Například myslivecká stráž společně s hospodáři usmrtí ročně asi 22 000 toulavých koček, dalších asi 98 000 zahyne na silnicích pod koly aut, čímž se řadí mezi nejčastěji srážené druhy savců v ČR.

Kočky jsou díky své oblibě chovány v populacích o nepřirozené hustotě (až 100 jedinců/km2). Část vědeckých prací se shoduje, že mnoho z nich lze považovat za velmi výkonné lovce. Potenciální kořistí koček se mohou stát jak zástupci drobné zvěře, tak i široké spektrum druhů ostatních zvířat. Například 29 000 000 ptáků a 57 000 000 savců padne každoročně za oběť kočkám ve Velké Británii. V USA se za stejné období odhaduje 100 000 000 ptáků a více než bilión převážně malých savců, nemluvě o celé řadě dalších zvířat. V ČR zatím podobný výzkum bohužel chybí.

Kočky jsou navíc přenašeči patogenů, jako je Toxoplasma gondii způsobující nemoc toxoplazmózu, která může být přenášena i na člověka.

Vzhledem k výše uvedeným poznatkům došla celá řada vědců k závěru, že je nezbytné přistoupit k ochraně volně žijících živočichů pomocí opatření, omezujících počty chovaných koček. Jiní autoři tvrdí, že vliv koček je přeceňovaný, odvádějící pozornost od závažnějších příčin úbytku volně žijících zvířat, jako je například silniční doprava nebo ztráta či fragmentace stanovišť.

Tato skupina čerpá podporu ze zjištění, že kočky loví především běžné obratlovce (často považované člověkem za škůdce), kteří jsou nadále schopni přežít v životaschopných populacích. Problém však může nastat v případě přežívání zbytkové populace vzácných druhů, nacházející se zejména v okolí lidských sídel, obzvláště pokud jsou náchylné na predaci.

Některé studie uvádějí, že početnost koček koreluje s početností kořisti, ale ostatní jsou nejednoznačné, nebo naznačují, že rozhodující roli zastávají faktory stanovišť (soubor činitelů rozhodujících, zda je či není daná lokalita pro konkrétní druh vhodná). Nicméně prokazatelně aktivita koček koreluje negativně s druhovou rozmanitostí ptáků.

Vzhledem k tomu, že byla zdokumentována schopnost koček lovit různé druhy zvířat, zdá se jako oprávněná obava z existence rizika poklesu početnosti některých druhů jako důsledek kočičí predace.

Nejvíce jsou ohroženy ty druhy, které vyhledávají okolí lidských sídel. Z ptáků jsou v nevýhodě druhy hnízdící na zemi (koroptev polní, skřivan polní, atd.) před druhy hnízdícími na keřích a stromech (drozd zpěvný, kos černý, atd.).

Navíc existuje riziko přenosu patogenů mezi kočkami a volně žijícími zvířaty, i když v tomto ohledu bylo prozatím publikováno jen několik studií.

Domníváme se, že za takovéhoto stavu, kdy je pravděpodobné riziko vzniku škod na životním prostředí, ale panuje nejistota ohledně jeho velikosti, lze uplatnit princip předběžné opatrnosti, spočívající v implementaci opatření zmírňující potencionální dopad rizika na přírodu.

 

Jaká opatření by však mohla být přijata?

Na tomto místě je třeba si uvědomit, že v ČR na rozdíl od psů obce nemohou od majitelů koček vybírat poplatky. U psů toto řeší zákon o místních poplatcích č. 565/1990 Sb. v pozdějším znění, který umožňuje obcím vybírat od držitelů psa poplatek až do výše 1500 Kč ročně. U druhého a každého dalšího psa může obec horní hranici sazby zvýšit až o 50 %. V zahraničí však patří povinná registrace koček společně s poplatkem mezi nejčastější legislativní nástroje. Zavedení poplatků vede ke snížení počtu chovaných zvířat. Na druhou stranu by se zde mohl vyskytnout problém sociální spravedlnosti v podobě znemožnění vlastnictví domácnostem, které by si nemohly dovolit platit poplatky.

Dalším možným opatřením je sterilizace koček. Toto opatření může být kombinováno s poplatky, kdy chovatelé za sterilizované jedince platí nižší částky nebo jich jsou zproštěni. Dosud publikované studie však potvrzují, že kastrovaní jedinci zůstávají schopnými lovci nebo se jimi mohou stát v případě kastrace mladých jedinců. Naproti tomu bylo prokázáno, že se vykastrovaní jedinci méně toulají, obzvláště pak kocouři. Hlavní výhodou sterilizace je zabránění nechtěných vrhů koťat, které se v mnoha případech toulají po okolí a zakládají nebo posilují populace zdivočelých koček.

Za další využívané opatření lze jmenovat omezení maximálního počtu chovaných zvířat v domácnosti, povinnost užívat obojky osazené zařízeními snižující úspěšnost predace (zvonky, popřípadě elektronické zabezpečovací systémy snižují úspěšnost predace o asi 50 %), zákaz chovu koček v lokalitách s výskytem druhů ohrožených predací, povinnost majitelů nenechat kočky potulovat venku v určitou denní dobu (obvykle během noci a časných ranních hodin, toho však nelze dosáhnout u toulavých koček, kterých může být na venkově většina), atd.

Diskuze všech zúčastněných stran je zásadní pro výběr a uplatnění preventivních opatření. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je průzkum postoje obyvatel, zda to je považováno za problém, popřípadě co je potřeba učinit pro jeho řešení.

Četné průzkumy ukazují značné rozdíly v postoji veřejnosti. Například pro kastraci zvířat se vyslovilo 80 % lidí žijících v USA. V Austrálii, která patří mezi země, jejíž živočichové jsou nejvíce ohroženi zavlečenými druhy, toto opatření podpořilo 92 % respondentů. Na druhou stranu se zavedením kastrace souhlasilo pouze 43 % Italů.

Obdobně, tedy se značnými rozdíly, je vnímána povinnost nepouštět kočky ven. Odhaduje se, že v Austrálii je pro toto opatření méně než 10 % obyvatel s velkou variací v rámci jednotlivých měst. Naproti tomu v Kalifornii, kde hrozí predace koček kojoty, byla zaznamenána 33% podpora.

V konečném výběru vhodných opatření jsou velice důležité ekonomické a sociální aspekty. Výdaje na domácí zvířata obecně nezanedbatelně přispívají do národního hospodářství. Veterináři, výrobci krmiva a doplňků pro domácí zvířata mají oprávněné obavy z dopadů právních předpisů na jejich podnikání. Rovněž domácnosti obvykle nejsou ochotny platit poplatky.

V ideálním případě jsou předběžná opatření dočasná, přijatá do té doby než bude nejistota ohledně dopadů vyřešena. Pakliže budou dopady hodnoceny jako zanedbatelné, lze tato opatření zmírnit, zatímco budou-li vážné, opatření by měla pokračovat.

Jak již vyplývá z výše uvedeného, chovatelé nejsou nuceni regulovat počet koček. Každý rok dochází k mnoha vrhům nechtěných koťat. Jedinci z těchto vrhů se často potulují po okolí a představují riziko pro ostatní zvířata. Zdatnými lovci však mohou být i ti, o které je příkladně postaráno.

Potenciální kořist koček ohrožují i jiné, často zřejmě závažnější vlivy. Velikost populace mnoha druhů drobné zvěře stejně jako ostatních volně žijících zvířat se v současnosti pohybuje na historickém minimu, zavedení předběžných opatření omezující dopad koček se tedy jeví jako oprávněný požadavek, i když je nezpochybnitelné, že kočky podobně jako psi ke člověku patří.

 

Ing. Jiří MRTKA, Ph.D, Doc. Ing. Marie BORKOVCOVÁ, Ph.D.

Autoři působí na Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy univerzity v Brně

 

vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...