Časopis Myslivost

Listopad / 2013

Srbsko, Srbové a lovecké možnosti

Myslivost 11/2013, str. 60  Petr ZIEGROSSER
Srbsko a Srbové. Co o nich většina z nás ví? Myslím si, a nebudu daleko od pravdy, že velmi málo. Možná si vzpomeneme, že bývalo Srbsko součástí Jugoslávie a že nás v dávné historii Srbové chránili před Turky. A také nám zabili Ferdinanda, Františka Ferdinanda d´Este, 28. července 1914. Ale to bylo v Bosně – v Sarajevu.

 

Jsou to Slované jako my, mají přibližně stejně velké území jako my, je jich méně než nás, také nemají moře a od nich k nám, snad, přišli Valaši. Ale jací jsou lovci, jak, co a v jakých podmínkách loví, to zpravidla nevíme.

Dostat se do Srbska autem je poměrně snadné. Když využijete kvalitních rakouských cest a maďarských dálnic, jste za šest hodin pohodlně na maďarsko-srbské hranici. Srbsko není v EU, projdete tedy klasickou hraniční kontrolou a za další dvě hodiny jízdy po dálnici jste v Bělehradu. A pak již jen kousek, 150 km jihovýchodně pod Bělehrad a jste na místě. V krásném, úrodném kraji uprostřed nekonečných lesů.

V kraji, kde lidé ještě nezapomněli pracovat a kde se stále ještě k obdělávání půdy používá motyka. Políčka osetá pšenicí, ječmenem a kukuřicí jsou často i v lesích daleko od vesnice. Dobytek se šest měsíců pase na květnatých horských loukách, na kilometry vzdálených od nejbližších obydlí a před vlky ho tam musí chránit ovčáčtí psi a často i střelná zbraň. Není zde lehký život. Ale možná právě proto jsou zde lidé přátelští a nesmírně pohostinní.

Návštěva v rodině je nezapomenutelný zážitek. A pokud je pán domu myslivec (lovec), je to o to zajímavější. Během pár minut je plný stůl kvalitního, doma připraveného jídla. Jí se zde hlavně pečené jehněčí a vepřové maso, kraví a kozí sýry, polenta z bílé kukuřice, zelenina. Vše z vlastní produkce. Pije se domácí rakija z meruněk a švestek. A víno – silné, kvalitní červené.

Po jídle se vždy, pokud je pán domu myslivec, stočí řeč na lov. Přesto, že všude v horách žije jelení a srnčí zvěř, v rodinách moc trofejí neuvidíte. Oficiálně se zde, kromě státních honiteb, moc jelení ani srnčí zvěře neuloví. Lovecká družstva nemají jelení zvěř, stejně tak kamzíky, oficiálně plánované. Loví se tedy neoficiálně a na trofeje si zde proto moc nehrají.

Ale zcela jistě vám každý ukáže silné zbraně kňoura a trofej vlka. Obou těchto trofejí si velice váží, což je vidět i na kvalitě provedené preparace. Ulovit vlka není vůbec jednoduché, a pokud se to povede, je na svůj úlovek srbský lovec nesmírně hrdý a každému se pochlubí. Evidence ulovených vlků je proto, na rozdíl od spárkaté zvěře, v Srbsku absolutně bezchybná a přesná.

Vlci se loví celoročně a všemi možnými způsoby. V zimě naháňkou a čekáním u újedi, po zbytek roku na potkání. A loví se jich opravdu hodně v průměru na 3000 – 5000 ha honební plochy připadá jeden ulovený vlk. Ale ani o ostatní šelmy zde není nouze, velice početná je zde populace šakalů a potkáte i divokou kočku.

Během třídenní návštěvy jsme se pohybovali mezi loveckými revíry po trase: Resavica – Žagubica – Boljevac – Sokobanja – Kňaževac.

Lovecký spolek Kňaževac (Lovačko udruženje Knjaževac) hospodaří na ploše 75 000 ha, na hranici Srbska s Bulharskem v oblasti, kde jsou zlatí jeleni, srnci o hmotnosti trofeje 500 – 750 g a tělesné hmotnosti až 40 kg. Ročně se tam střílí více než padesát vlků. Ale i tam v posledních letech lovci ubývají. Dříve jich bylo v družstvu 1000, později 850 a nyní pouze 400. Staří vymírají, mladí nejsou.

Ale nejenom lovem živ je člověk, a tak jsme naši cestu po východě Srbska zakončili v okolí Negotin, v kraji kvalitního vína v historických vinných sklepech v Rajeci a Rogljevu. Zpáteční cestu domů jsme zvolili po trase kolem Dunaje a přes Železná vrata, kde se Dunaj prodírá soutěskou o šířce pouhých 150 m.

Pokud vám zbude trochu volného času, zajeďte se do Srbska podívat. Stojí to za to. Je to krásná země plná bezvadných, pohostinných a milých lidí. Lidí, kteří mají k nám Čechům a Slovákům velice dobrý vztah a váží si našeho přístupu k nim. Snadno se s nimi dorozumíte a spřátelíte. Srbové jsou velice tolerantní, vírou pravoslavní, a to je záruka, že se vám tam bude líbit. A pokud patříte k těm „bláznům“, kteří chtějí za každou cenu ulovit vlka tradičním způsobem, pak v této části Srbska máte rozhodně velikou šanci.

Závěrem bych rád poděkoval Srbskému příteli Ljubišovi Marinovičovi za organizaci pobytu a čas, který nám věnoval. Díky Ljubišo a brzy nashledanou!

Text a snímky Petr ZIEGROSSER

arev@arev.cz

 

vychází v 7:20 a zapadá v 18:12 vychází v 18:54 a zapadá v 7:31 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...